Výroba wobblerů z polyuretanové pěny – Woby Kemr
Nedávno mě poprosil známý, abych sepsal pár řádek o tom, jak doma vyrábím wobblery. Jelikož jsem to slíbil, pokusím se v několika řádcích nastínit trošku jinou metodu domácí výroby oblíbených nástrah. Jiná je v tom, že výrobním materiálem není dřevo, ale polyuretanová pěna...
Hledání a tápání
Patřím mezi vášnivé vláčkaře a rád chytám právě na wobblery, až do loňska mě
velice omezovala jejich cena, která čím dál více ukrajovala nemalé částky z rodinného rozpočtu. Letos, díky dlouhé zimě, kdy jsem už opravdu nevěděl nudou kudy kam, napadlo mě zkusit si vyrobit pár vlastních wobblerů (dále jen wobů).
Zjistil jsem, že hned na několika rybářských serverech probíhají řadu let polemiky na téma – domácí výroba wobů. Do diskusí přispívají nejen začátečníci, ale i ostřílení profíci. Neváhal jsem a obrátil se na několik z nich. Doufal jsem, že se mi dostane cenných rad a pomoci. Zjistil jsem však, že většina úspěšných samovýrobců tvoří své woby z různých druhů měkkého dřeva, nejčastěji z balzy.
Tento výrobní materiál jsem hned po první zkoušce okamžitě zavrhl a snažil se „lovit v jiných vodách“. Největším problémem dřeva (balzy) byla jeho vysoká prašnost při broušení. Jelikož woby vyrábím na počítačovém stolku a v panelákovém bytě, nebylo možné v pokusech dál pokračovat. Ten, kdo někdy obrušoval balzu, určitě ví, o čem je řeč. Během broušení jemný prach pokryl úplně všechno, což vadilo nejen mně, ale dvojnásob i mé přítelkyni. Dalším záporem, který jsem se snažil odstranit, bylo vyřezávání a následně opětovné zalepení drážky do trupu wobu pro umístění drátěné kostřičky. Posledním důvodem, proč jít jinou cestou, bylo navrtávání děr pro olovo sloužící k dovažování nástrahy.
Rozhodnutí
Přemýšlel jsem, jak všechny tyto nešvary eliminovat a brouzdal přitom po českých i světových serverech. Až jsem narazil na polyuretanovou pryskyřici! Zaujalo mě, že objevená hmota má hustotu nižší než voda, takže dokáže v pevném stavu plavat. To bylo pro výrobu wobů velmi podstatné! Při letmém propočítání nákladů na tělíčko wobu, které má zhruba objem 10 ml (což představuje wob v délce do 7 cm, pokud se nejedná o zavalitý model) mi vycházela cena srovnatelná s cenou balzy. Tož mě nakonec přesvědčilo o koupi pryskyřice a k následujícím pokusům.
Materiál na výrobu jsem měl vyřešen, teď bylo třeba vymyslet, do čeho budu woby odlévat. Cenově nejpřijatelnější mi vyšel výrobek v hodnotě kolem 350 Kč/litr hmoty - tekutého kaučuku, z kterého lze vyrobit cca 10 středních forem.
Základní materiály byly vyřešené, a tak se dostávám k samotné výrobě. Popíšu ji pěkně krok za krokem...
• Krok první: Výroba vzorového wobu ze dřeva
Bohužel ani u této metody se prací se dřevem nevyhneme. Pokud tedy máme v úmyslu navrhovat si vlastní vzory. Pokud máte v úmyslu jen kopírovat osvědčené a účinné vzory
světových výrobců, tento krok neberte v potaz.
Jelikož rád zkouším nové neokoukané věci, bylo pro mě jasnou věcí, zkusit si navrhnou vlastní vzory wobů a uvést je do praxe. Jak jsem již psal, je nutné si vždy vyrobit vzorový model, podle kterého se poté budou odlévat formy. Jako materiál jsem zvolil právě balsu, která je díky její měkkosti perfektně a snadno opracovatelná.
Návrh si nejprve nakreslím na papírovou čtvrtku. Namaluji si bokorys a také půdorys budoucího wobu. Tím vznikne šablona, kterou následně překreslím na hranolek balzy. Nejprve obkreslím boční pohled a podle něj balzu nahrubo ořežu nožem na koberce. Vzniklý tvar přebrousím jemným smirkem. Následuje překreslení horního náhledu a opracování nožem a brusným papírem. V této fázi seříznu hrany wobu a zaoblím jej do finálního tvaru. Celý wobbler nakonec přebrousím hrubším, a pak co nejjemnějším smirkovým papírem. Tělo wobu je tím hotové! Zbývá umístit drátěná očka, která se spolu s tělem wobu otisknou do formy. Jelikož se jedná jen o vzorový mustr, na který se nebude nikdy chytat, není třeba vytvářet kompletní drátěnou kostřičku, ale stačilo udělat drátěná očka, která se zapíchnou a přilepí vteřinovým lepidlem do trupu wobu. Zbývá ještě vyříznout drážku na lopatku a lopatku vlepit do wobu. Nakonec celý wobbler přelakovat lesklým lakem na dřevo, aby byl jeho povrch dokonale hladký. Podle vzoru pak bude krásně hladký i finální výrobek.
• Krok druhý: Výroba formy
K výrobě formy používám umělý kaučuk. Dalšími potřebami jsou: běžná modelína a dřevěné kolíčky o průměru 5 mm a délce 10 mm - díky nim vzniknou ve formě „zámečky“, které drží obě půlky formy přesně na sobě.
Z modelíny vyválím plack
u vysokou cca 10 mm (dle plánované tloušťky wobu) a s takovým rozměrem, aby se na něj dal naplocho položit wobbler a kolem ještě zůstal prostor zhruba 10 mm. Nyní wob vtlačím do modelíny - přesně do jeho podélné půlky (pokud budete kopírovat nějaký komerčně vyráběný originál, bude třeba sundat háčky a kroužky). Po vtlačení wobu do plastelíny je vhodné špachtličkou dobře utěsnit prostor kolem celé nástrahy, aby mezi ní a modelínu nemohla zatéct hmota na formu.
Poté zapíchnu kolem wobu do modelíny asi osm kolíčků. Kolíčky vtlačím do jejich poloviny a přibližně 5 mm od vzorového modelu. Nakonec z další modelíny vyválím tenké pásky, vysoké asi 20 mm a přilepím je kolem celé modelínové placky. Vznikne tím něco jako bazének. Prostor mezi páskou a podkladem opět pomocí špachtličky vytěsním kousky modelíny.
Nejdůležitější věcí je teď potřít vzorový wobbler i formu něčím mastným.
Já používám vazelínu ve spreji. To poslouží k tomu, aby se po vytvrzení nepřilepil wobbler k Lukoprenu. Přebytečnou mastnotu otřu papírovým ubrouskem, aby byl na formě i na wobu jen mírný mastný povlak. Jakákoli nerovnost se totiž později obtiskne do odlitku samotného.
Nyní mi zbývá odlít potřebné množství hmoty a obě složky materiálu (hmota + tvrdidlo) důkladně promíchat a nalít na vzorový wob. Mustr musí být zcela ponořený. Hmota se ponechá důkladně vytvrdit cca 12 hod. Po jejím vytvrzení opatrně vyberu veškerou modelínu i dřevěné kolíčky a vzorový wobbler nechám dál ve formě.
Mám hotovou jednu polovinu formy a mohu se pustit do výroby druhé půlky. Kolem tvrdé hmoty opět nalepím modelínové pásky, utěsním je u hran a zase je pomažu vazelínou. Zbývá nalít potřebné množství tekuté kaučukové hmoty. Po jeho vytvrdnutí opatrně oddělím obě poloviny formy od sebe a vyjmu vzorový wob. Do otvorů po kolíčcích také natekla hmota a díky ní vznikly výše zmiňované „zámečky“. Teď už jen zbývá vyříznout do formy v jejím nejvyšším bodě otvor, kterým se bude vstřikovat pěna injekční stříkačkou a také jeden až dva „komínky“ pro únik vytlačovaného vzduchu, aby v odlitku nevznikaly bublinky (pokud vzniknou, není to žádná pohroma, protože při dalším odlévání zbude trochu pěny a do děr po bublinách v odlitku kápnu trochu těchto zbytků. Po vytvrdnutí nerovnosti zabrousím.
• Krok třetí: Výroba kostřičky a vložení olůvka
K výrobě kostřičky pro malé a střední woby používám polotvrdý nerezový drát o průměru 0,8mm. Pokud budeme vyrábět woby na velké štiky nebo sumce, je lepší použít drát se silnějším průměrem 1 - 1,2mm, ale tělo u těchto wobů bývá natolik objemné, že se s
náklady na výrobu dostaneme o mnoho výš, než bychom si přáli. To je ale na rozhodnutí každého z nás.
Kostřičku tvaruji plochými a kulatými kleštěmi přesně tak, aby zapadla do formy a
očka na kostřičce přesně do otlaků ve formě, kde měl i původní wobbler očka. Přímo na drátěnou kostřičku pak připevňuji i dovažovací olůvko. Správnou váhu, tvar a umístění olůvka zjistíte jedině metodou pokus-omyl, takže přeji hodně trpělivosti a co nejméně nepovedených odlitků.
Pro rychlejší výrobu kostřiček jsem si vyrobil zlepšovák, na kterém ohýbám kostřičku, vždy přesně do požadovaného tvaru. Stačí natlouci pár hřebíků do dřeva podle originální kostřičky a drát pak ohýbat přesně podle nich, viz. obrázek.
• Krok čtvrtý: Výroba lopatky
Lopatku vyrábím z plné polykarbonátové desky o tloušťce 1 – 3mm. Vystřihuji nůžkami, nebo nůžkami na plech a opracovávám ruční frézkou, pilníkem nebo smirkovým papírem. Hotovou lopatku vlepuji až po nalakování wobu dvousložkovým epoxidovým lepidlem.
• Krok pátý: Odlití wobu
Konečně nastává chvíle, kdy si mohu odlít svůj první vlastnoručně vyrobený wobbler. Smíchám potřebné množství obou složek pěny, nejlépe do plastového kelímku sloužícího k rozlévání destilátů (viz velký panák), nechám asi minutku chemikálie pracovat a obsah natáhnu do injekční stříkačky o objemu 20 ml. S odléváním nesmím otálet, protože pěna velmi rychle tuhne. Do formy vložím kostřičku se zátěží a formu zagumičkuji, aby se neroztáhla. Teď už jen pomalu vstříknu pěnu do formičky. Dávkuji tak dlouho, až pěna začne vytékat z nalévacího otvoru i z odvzdušňovacích komínků. Pěnu nechám cca 30-40 minut vytvrdit a odlitek mohu vytáhnout z formy. Teď už zbývá jen ořezat přečnívající hrany a obrousit odlitek nejjemnějším smirkem. Nakonec vyříznu drážku pro lopatku. Obvykle to dělám tak, že už při výrobě formy odlévám vzorový wob s lopatkou. Tím vznikne ve formě výřez pro lopatku, do kterého vždy vložím vlastnoruční kopii původní lopatky. Odlitek pak již obsahuje zmíněnou lopatku. Tu ale stejně odstraním (jde to velmi dobře, neboť lopatka v odlitku příliš nedrží) a vlepím ji znovu až po nalakování dvousložkovým epoxidem. Jde vlastně jen o to, že díky vložené lopatce vznikne přesná drážka v odlitku, která má vždy stejný úhel vzhledem k tělu wobu a nemůže se tak stát, že by měl každý wobbler jiný sklon lopatky.
• Krok šestý: Barvení
O barvení a lakování se zmíním jen velmi krátce, protože toto téma by dalo na samostatný článek.
K barvení používám airbrush, ale lze použít i obyčejný štětec.
Nejprve použiji základní bílou syntetickou barvu na kov a dřevo. Po jejím zaschnutí následuje barvení dle vaší fantazie barvami dle vlastního uvážení. Já používám nitro barvy ve spreji, které si vždy odstříknu do kelímku.
• Krok sedmý: Lakování
Poslední fází, o níž se trochu víc rozepíšu, je přelakování svrchním lakem. Jako nejúčinnější a nejpoužívanější všemi domácími výrobci je dvousložkový lak. Smíchám obě složky dle uvedeného poměru a směs nechám zhruba 40 minut pracovat, aby získala konzistenci medu. Wobbler přelakuji a lak nechám zaschnout na otočném kolotoči cca 5 hodin do jeho zavadnutí. K výrobě kolotoče jsem použil motorek ze staré mikrovlnky, který se otáčí rychlostí cca 6 otáček za minutu. Díky němu lak nestéká a vytváří konzistentní a hladký povrch.
První vrstvu nechávám zaschnout cca 2-5 dní. Pak celou plochu přebrousím nejjemnějším smirkem, aby povrch trochu zdrsněl a dobře se spojil s následující vrstvou laku. Při přebrušování příliš netlačím, abych neobrousil barvu pod lakem. Vše je nutné dělat s citem. Následně wobbler přelakuji druhou vrstvou laku. Pozor! Lak by neměl přijít ještě cca 14 dní do styku s vodou, jinak ztratí svůj lesk a zmatní. Pokud se tak stane, pomůže další vrstva laku a jeho důkladné vyzrání.
Wobbler je tímto téměř hotov. Už jen zbývá připevnit do jeho oček kroužky s trojháčky.
Věřím, že vám tento článek pomůže při dlouhých zimních večer ušetřit nějakou tu korunu a hlavně zahnat nudu.
Jakub Kemr
Mrkněte na fb stránku: https://www.facebook.com/pages/Woby-Kemr/146564985508603?ref=ts&fref=ts , kde uvidíte mnohem více z mé výroby.
Hledání a tápání
Patřím mezi vášnivé vláčkaře a rád chytám právě na wobblery, až do loňska mě
velice omezovala jejich cena, která čím dál více ukrajovala nemalé částky z rodinného rozpočtu. Letos, díky dlouhé zimě, kdy jsem už opravdu nevěděl nudou kudy kam, napadlo mě zkusit si vyrobit pár vlastních wobblerů (dále jen wobů). Zjistil jsem, že hned na několika rybářských serverech probíhají řadu let polemiky na téma – domácí výroba wobů. Do diskusí přispívají nejen začátečníci, ale i ostřílení profíci. Neváhal jsem a obrátil se na několik z nich. Doufal jsem, že se mi dostane cenných rad a pomoci. Zjistil jsem však, že většina úspěšných samovýrobců tvoří své woby z různých druhů měkkého dřeva, nejčastěji z balzy.
Tento výrobní materiál jsem hned po první zkoušce okamžitě zavrhl a snažil se „lovit v jiných vodách“. Největším problémem dřeva (balzy) byla jeho vysoká prašnost při broušení. Jelikož woby vyrábím na počítačovém stolku a v panelákovém bytě, nebylo možné v pokusech dál pokračovat. Ten, kdo někdy obrušoval balzu, určitě ví, o čem je řeč. Během broušení jemný prach pokryl úplně všechno, což vadilo nejen mně, ale dvojnásob i mé přítelkyni. Dalším záporem, který jsem se snažil odstranit, bylo vyřezávání a následně opětovné zalepení drážky do trupu wobu pro umístění drátěné kostřičky. Posledním důvodem, proč jít jinou cestou, bylo navrtávání děr pro olovo sloužící k dovažování nástrahy.
Rozhodnutí
Přemýšlel jsem, jak všechny tyto nešvary eliminovat a brouzdal přitom po českých i světových serverech. Až jsem narazil na polyuretanovou pryskyřici! Zaujalo mě, že objevená hmota má hustotu nižší než voda, takže dokáže v pevném stavu plavat. To bylo pro výrobu wobů velmi podstatné! Při letmém propočítání nákladů na tělíčko wobu, které má zhruba objem 10 ml (což představuje wob v délce do 7 cm, pokud se nejedná o zavalitý model) mi vycházela cena srovnatelná s cenou balzy. Tož mě nakonec přesvědčilo o koupi pryskyřice a k následujícím pokusům.
Materiál na výrobu jsem měl vyřešen, teď bylo třeba vymyslet, do čeho budu woby odlévat. Cenově nejpřijatelnější mi vyšel výrobek v hodnotě kolem 350 Kč/litr hmoty - tekutého kaučuku, z kterého lze vyrobit cca 10 středních forem.
Základní materiály byly vyřešené, a tak se dostávám k samotné výrobě. Popíšu ji pěkně krok za krokem...
• Krok první: Výroba vzorového wobu ze dřeva
Bohužel ani u této metody se prací se dřevem nevyhneme. Pokud tedy máme v úmyslu navrhovat si vlastní vzory. Pokud máte v úmyslu jen kopírovat osvědčené a účinné vzory
světových výrobců, tento krok neberte v potaz.Jelikož rád zkouším nové neokoukané věci, bylo pro mě jasnou věcí, zkusit si navrhnou vlastní vzory wobů a uvést je do praxe. Jak jsem již psal, je nutné si vždy vyrobit vzorový model, podle kterého se poté budou odlévat formy. Jako materiál jsem zvolil právě balsu, která je díky její měkkosti perfektně a snadno opracovatelná.
Návrh si nejprve nakreslím na papírovou čtvrtku. Namaluji si bokorys a také půdorys budoucího wobu. Tím vznikne šablona, kterou následně překreslím na hranolek balzy. Nejprve obkreslím boční pohled a podle něj balzu nahrubo ořežu nožem na koberce. Vzniklý tvar přebrousím jemným smirkem. Následuje překreslení horního náhledu a opracování nožem a brusným papírem. V této fázi seříznu hrany wobu a zaoblím jej do finálního tvaru. Celý wobbler nakonec přebrousím hrubším, a pak co nejjemnějším smirkovým papírem. Tělo wobu je tím hotové! Zbývá umístit drátěná očka, která se spolu s tělem wobu otisknou do formy. Jelikož se jedná jen o vzorový mustr, na který se nebude nikdy chytat, není třeba vytvářet kompletní drátěnou kostřičku, ale stačilo udělat drátěná očka, která se zapíchnou a přilepí vteřinovým lepidlem do trupu wobu. Zbývá ještě vyříznout drážku na lopatku a lopatku vlepit do wobu. Nakonec celý wobbler přelakovat lesklým lakem na dřevo, aby byl jeho povrch dokonale hladký. Podle vzoru pak bude krásně hladký i finální výrobek.
• Krok druhý: Výroba formy
K výrobě formy používám umělý kaučuk. Dalšími potřebami jsou: běžná modelína a dřevěné kolíčky o průměru 5 mm a délce 10 mm - díky nim vzniknou ve formě „zámečky“, které drží obě půlky formy přesně na sobě.
Z modelíny vyválím plack
u vysokou cca 10 mm (dle plánované tloušťky wobu) a s takovým rozměrem, aby se na něj dal naplocho položit wobbler a kolem ještě zůstal prostor zhruba 10 mm. Nyní wob vtlačím do modelíny - přesně do jeho podélné půlky (pokud budete kopírovat nějaký komerčně vyráběný originál, bude třeba sundat háčky a kroužky). Po vtlačení wobu do plastelíny je vhodné špachtličkou dobře utěsnit prostor kolem celé nástrahy, aby mezi ní a modelínu nemohla zatéct hmota na formu. Poté zapíchnu kolem wobu do modelíny asi osm kolíčků. Kolíčky vtlačím do jejich poloviny a přibližně 5 mm od vzorového modelu. Nakonec z další modelíny vyválím tenké pásky, vysoké asi 20 mm a přilepím je kolem celé modelínové placky. Vznikne tím něco jako bazének. Prostor mezi páskou a podkladem opět pomocí špachtličky vytěsním kousky modelíny.
Nejdůležitější věcí je teď potřít vzorový wobbler i formu něčím mastným.
Já používám vazelínu ve spreji. To poslouží k tomu, aby se po vytvrzení nepřilepil wobbler k Lukoprenu. Přebytečnou mastnotu otřu papírovým ubrouskem, aby byl na formě i na wobu jen mírný mastný povlak. Jakákoli nerovnost se totiž později obtiskne do odlitku samotného.Nyní mi zbývá odlít potřebné množství hmoty a obě složky materiálu (hmota + tvrdidlo) důkladně promíchat a nalít na vzorový wob. Mustr musí být zcela ponořený. Hmota se ponechá důkladně vytvrdit cca 12 hod. Po jejím vytvrzení opatrně vyberu veškerou modelínu i dřevěné kolíčky a vzorový wobbler nechám dál ve formě.
Mám hotovou jednu polovinu formy a mohu se pustit do výroby druhé půlky. Kolem tvrdé hmoty opět nalepím modelínové pásky, utěsním je u hran a zase je pomažu vazelínou. Zbývá nalít potřebné množství tekuté kaučukové hmoty. Po jeho vytvrdnutí opatrně oddělím obě poloviny formy od sebe a vyjmu vzorový wob. Do otvorů po kolíčcích také natekla hmota a díky ní vznikly výše zmiňované „zámečky“. Teď už jen zbývá vyříznout do formy v jejím nejvyšším bodě otvor, kterým se bude vstřikovat pěna injekční stříkačkou a také jeden až dva „komínky“ pro únik vytlačovaného vzduchu, aby v odlitku nevznikaly bublinky (pokud vzniknou, není to žádná pohroma, protože při dalším odlévání zbude trochu pěny a do děr po bublinách v odlitku kápnu trochu těchto zbytků. Po vytvrdnutí nerovnosti zabrousím.
• Krok třetí: Výroba kostřičky a vložení olůvka
K výrobě kostřičky pro malé a střední woby používám polotvrdý nerezový drát o průměru 0,8mm. Pokud budeme vyrábět woby na velké štiky nebo sumce, je lepší použít drát se silnějším průměrem 1 - 1,2mm, ale tělo u těchto wobů bývá natolik objemné, že se s
náklady na výrobu dostaneme o mnoho výš, než bychom si přáli. To je ale na rozhodnutí každého z nás.Kostřičku tvaruji plochými a kulatými kleštěmi přesně tak, aby zapadla do formy a
očka na kostřičce přesně do otlaků ve formě, kde měl i původní wobbler očka. Přímo na drátěnou kostřičku pak připevňuji i dovažovací olůvko. Správnou váhu, tvar a umístění olůvka zjistíte jedině metodou pokus-omyl, takže přeji hodně trpělivosti a co nejméně nepovedených odlitků.Pro rychlejší výrobu kostřiček jsem si vyrobil zlepšovák, na kterém ohýbám kostřičku, vždy přesně do požadovaného tvaru. Stačí natlouci pár hřebíků do dřeva podle originální kostřičky a drát pak ohýbat přesně podle nich, viz. obrázek.
• Krok čtvrtý: Výroba lopatky
Lopatku vyrábím z plné polykarbonátové desky o tloušťce 1 – 3mm. Vystřihuji nůžkami, nebo nůžkami na plech a opracovávám ruční frézkou, pilníkem nebo smirkovým papírem. Hotovou lopatku vlepuji až po nalakování wobu dvousložkovým epoxidovým lepidlem.
• Krok pátý: Odlití wobu
Konečně nastává chvíle, kdy si mohu odlít svůj první vlastnoručně vyrobený wobbler. Smíchám potřebné množství obou složek pěny, nejlépe do plastového kelímku sloužícího k rozlévání destilátů (viz velký panák), nechám asi minutku chemikálie pracovat a obsah natáhnu do injekční stříkačky o objemu 20 ml. S odléváním nesmím otálet, protože pěna velmi rychle tuhne. Do formy vložím kostřičku se zátěží a formu zagumičkuji, aby se neroztáhla. Teď už jen pomalu vstříknu pěnu do formičky. Dávkuji tak dlouho, až pěna začne vytékat z nalévacího otvoru i z odvzdušňovacích komínků. Pěnu nechám cca 30-40 minut vytvrdit a odlitek mohu vytáhnout z formy. Teď už zbývá jen ořezat přečnívající hrany a obrousit odlitek nejjemnějším smirkem. Nakonec vyříznu drážku pro lopatku. Obvykle to dělám tak, že už při výrobě formy odlévám vzorový wob s lopatkou. Tím vznikne ve formě výřez pro lopatku, do kterého vždy vložím vlastnoruční kopii původní lopatky. Odlitek pak již obsahuje zmíněnou lopatku. Tu ale stejně odstraním (jde to velmi dobře, neboť lopatka v odlitku příliš nedrží) a vlepím ji znovu až po nalakování dvousložkovým epoxidem. Jde vlastně jen o to, že díky vložené lopatce vznikne přesná drážka v odlitku, která má vždy stejný úhel vzhledem k tělu wobu a nemůže se tak stát, že by měl každý wobbler jiný sklon lopatky.
• Krok šestý: Barvení
O barvení a lakování se zmíním jen velmi krátce, protože toto téma by dalo na samostatný článek.
K barvení používám airbrush, ale lze použít i obyčejný štětec.
Nejprve použiji základní bílou syntetickou barvu na kov a dřevo. Po jejím zaschnutí následuje barvení dle vaší fantazie barvami dle vlastního uvážení. Já používám nitro barvy ve spreji, které si vždy odstříknu do kelímku.
• Krok sedmý: Lakování
Poslední fází, o níž se trochu víc rozepíšu, je přelakování svrchním lakem. Jako nejúčinnější a nejpoužívanější všemi domácími výrobci je dvousložkový lak. Smíchám obě složky dle uvedeného poměru a směs nechám zhruba 40 minut pracovat, aby získala konzistenci medu. Wobbler přelakuji a lak nechám zaschnout na otočném kolotoči cca 5 hodin do jeho zavadnutí. K výrobě kolotoče jsem použil motorek ze staré mikrovlnky, který se otáčí rychlostí cca 6 otáček za minutu. Díky němu lak nestéká a vytváří konzistentní a hladký povrch.
První vrstvu nechávám zaschnout cca 2-5 dní. Pak celou plochu přebrousím nejjemnějším smirkem, aby povrch trochu zdrsněl a dobře se spojil s následující vrstvou laku. Při přebrušování příliš netlačím, abych neobrousil barvu pod lakem. Vše je nutné dělat s citem. Následně wobbler přelakuji druhou vrstvou laku. Pozor! Lak by neměl přijít ještě cca 14 dní do styku s vodou, jinak ztratí svůj lesk a zmatní. Pokud se tak stane, pomůže další vrstva laku a jeho důkladné vyzrání.
Wobbler je tímto téměř hotov. Už jen zbývá připevnit do jeho oček kroužky s trojháčky.
Věřím, že vám tento článek pomůže při dlouhých zimních večer ušetřit nějakou tu korunu a hlavně zahnat nudu.
Jakub Kemr
Mrkněte na fb stránku: https://www.facebook.com/pages/Woby-Kemr/146564985508603?ref=ts&fref=ts , kde uvidíte mnohem více z mé výroby.