Umělá nástraha nebo rybička?
Odedávna se v rybářském sportu vyskytovali zastánci dvou proudů. Jedni lpí na starých zásadách a praktikách. Jejich zvyky jsou jako železná koule, která jim brání v pohybu. To jsou zastánci lovu dravých ryb na živou rybičku. Druzí před nimi mají náskok, protože jsou schopni přelstít dravce umělou nástrahou. Rybářský sport je u nich spojený s aktivním pohybem kolem našich vod.
Je to ale opravdu tak? Dají se jednoduše a černobíle vidět věci, které mají hlubší souvislosti. Nemusíme jít daleko do historie. Například v knize z roku 1945 „Moje řeka,“ brojí autor proti hromadnému nastražování nočních šňůr s hrouzky (řízky). Jeho popis nám přiblíží tehdy běžné rybářské praktiky: „Takové provázky natahují pytláci do řeky nejméně se třiceti udicemi. Viděl jsem však i provázky, které měly až šedesát udic a byly nastraženy přes celou řeku, od břehu k břehu. Jak ubohé jest i vysedávání u prutu, na kterém se bezmocně zmítá řízek a rybář čeká, až se mu ryba sama pověsí!“
Autor zde šel tak daleko, že nazval lov dravých ryb na živou rybičku jako surový a nesportovní. Také vyjádřil následující přesvědčení, že snad s novou organizací a s novými směry v našem rybářství dospějeme k zákazu lovu dravých ryb na živou rybku.
Půl století uteklo jako voda. Jak se naplnila autorovo proroctví? Noční udice novodobých pytláků neobsahují takové počty návazců s živými rybkami. To hlavně proto, že obstarat si tolik nástražních rybek je skoro nemožné. Zdecimované stavy rybí drobotiny se dávají na panický útěk, kdykoliv slyší čvachtnutí čeřínku o vodu. Jak to dopadá se zákazem lovu na živou rybku? To víme všichni! Je nějaká naděje změnit zakořeněný způsob rybolovu? Musí nejprve odejít stará generace rybářů svázaná s touto metodou rybolovu, aby nově nastupující generace pokrokově smýšlejících rybářů ukončila drancování na živé rybičky? Nevstoupí do této pře mezi zastánci a odpůrci této metody ještě třetí subjekt – všudypřítomní ochránci a „zelení?“
LOV NA ŽIVOU RYBKU představoval a pořád ještě představuje jeden z nejefektnějších způsobů rybolovu. Umožňuje přelstít i ty nejzkušenější rybí predátory, kteří jinak odolávají umělým nástrahám. Když se podíváme na světové statistiky v lovu dravých ryb zhruba od roku 1940, uvidíme níže uvedené rozložení podle úspěšnosti jednotlivých nástrah. Jen pro vysvětlení, v kategorii ostatní jsou schovaní dravci, kteří holdují netradiční stravě (kukuřici, kolínku, žížale atd.).
Jak je vidět, ještě pořád vede živá rybička. Jsou dlouhodobě evidované statistiky, které potvrzují, že dravá ryba nemá strach z velké živé nástrahy. Ta spolehlivě dokáže přelstít nejednoho zkušeného dravce. Například štika bez velkých problémů dokáže zaútočit a sežrat rybu, která je velikostí jedné třetiny jejího těla.
Zastánci lovu na živou rybku zdůrazňují tzv. sociální hledisko této metody. Je cenově přijatelná pro všechny rybáře a bez velkých nároků na rybářské vybavení zajišťuje celkem jednoduše úlovky dravých ryb. Jejich argumentace, že si drahé vláčecí nástrahy často nemůže dovolit koupit normálně výdělečný rybář, natož důchodce - je scestná. Vláčecí nástrahy jsou dnes cenově dostupné pro všechny. Jisté je, že pro většinu starších rybářů je aktivní pohyb kolem vody namáhavý. Nikoliv však nemožný. Viděl jsem opravdové rybáře s pěkným počtem křížků na zádech, kteří s vláčecím prutem cvičili jako mladíci. Znám i mladé „rybáře,“ kteří po chvíli vláčení, skuhrají bolestí, jako staré baby. Bohužel! Praxe je dnes taková, že rybář vystačí s jedinou metodou lovu - na položenou. Úspěšný lovec strčí jednoho povoleného kapra do pytle a na háčku se ocitá rybička. Většina rybářů si říká: „Když nesmím dva kapry, tak se dochytám alespoň na okounech, štikách nebo něčem jiném! Zákony mi to umožňují!“ Stavu, který nyní panuje v lovu dravých ryb, se říká „diskriminace dravců!“ Nejen, že dravců ubývá, ale nedáváme jim klid ani v období, kdy se chytají ke tření! Jak to? Protože můžeme muškařit! Neviděli jste nikdy, jak se naráz v jarním období vynoří podivní „muškaři“ s obrovskými streamery? To už vůbec nemluvím o temném rubu lovu na živou rybku. Tím jsou nevinná tělíčka dravců s vytrhanými žábry, plující břichem vzhůru. Teď neodsuzuji metodu, ale jednotlivé rybáře. Zvlášť ty, kteří nechávají rybu „zažrat!“ Ti, kteří než aby přišli o jediný háček, raději zahubí krásného tvora tím, že mu vyvrhnou celý jícen nebo žábry. Zvláštní skupinu tvoří chataři, kteří na určitých lokalitách a ve větších skupinách dokáží svým systematickým rozmístěním udic „zaminovat“ dlouhé úseky vod. Celé zátoky přehrad se tak stávají pro ostatní rybáře téměř nepřístupné a dravá ryba je téměř bez šance odolat živým rybkám, bezmocně se zmítajícím po cely den na jednom místě.
LOV NA UMĚLÉ NÁSTRAHY má silnou tradici v severských zemích a v Kanadě. Také mladší rybáři mají větší důvěru k těmto nástrahám. Díky moderním informačním prostředkům se dnes poznatky o nových nástrahách šíří úžasnou rychlostí. Například „měkké“ umělé nástrahy, které vznikly v USA, se dostaly velice rychle po jejich objevu nejprve do Francie. Později zakotvily v Německu a následně se rozšířily do Skandinávie. Například v severských zemích se s nastraženou živou rybkou nesetkáte. Nikomu tam tato metoda nechybí. Rybička byla plně nahrazena gumovou nástrahou, woblerem a třpytkou. Specialisté na lov trofejních dravých ryb radí: „Použijte k přelstění velkého dravce velkou nástrahu!“ Doporučená velikost nástrahy až 35 cm. Stejně jak je jedním specialistou doporučená velká nástraha, tak další vám bude oponovat například úlovkem velké štiky na mikrotwistra. Další případem velké štiky 22 kg těžké, ulovené na dva miniaturní bílé červy.
Umělá nástraha má háček stejný, jako každý jiný. Také může dravé rybě ublížit. Věřím, že ale neublíží tak, jako polykací udice s nastraženou malou rybičkou.
Důležité je vykročit a neváhat. Udělat třeba i radikální a bolestný řez. Nastavit nejmenší možnou míru nástražní rybičky například na 15 cm. Snížila by se tak poměrně rychle úmrtnost malých dravých ryb. Omezilo decimování plevelných rybek. Dal by se prostor pro život.
Rybařina je tak krásná, že ji budu milovat až do smrti. Jsem přesvědčen, že zvítězí rozum a soudnost při zavádění ozdravných zákonů. Jenom opravdový rybář, který přírodě rozumí, jí může být ochráncem. Vězte, že se nám to vrátí. Jsme součástí přírody. Žijeme v ní. Čerpáme v ní nové síly, klid a pohodu do dalšího života. To je více, než jsme schopni dát našim nepatrným omezením…
Milan Rozsypal
Je to ale opravdu tak? Dají se jednoduše a černobíle vidět věci, které mají hlubší souvislosti. Nemusíme jít daleko do historie. Například v knize z roku 1945 „Moje řeka,“ brojí autor proti hromadnému nastražování nočních šňůr s hrouzky (řízky). Jeho popis nám přiblíží tehdy běžné rybářské praktiky: „Takové provázky natahují pytláci do řeky nejméně se třiceti udicemi. Viděl jsem však i provázky, které měly až šedesát udic a byly nastraženy přes celou řeku, od břehu k břehu. Jak ubohé jest i vysedávání u prutu, na kterém se bezmocně zmítá řízek a rybář čeká, až se mu ryba sama pověsí!“
Autor zde šel tak daleko, že nazval lov dravých ryb na živou rybičku jako surový a nesportovní. Také vyjádřil následující přesvědčení, že snad s novou organizací a s novými směry v našem rybářství dospějeme k zákazu lovu dravých ryb na živou rybku.
Půl století uteklo jako voda. Jak se naplnila autorovo proroctví? Noční udice novodobých pytláků neobsahují takové počty návazců s živými rybkami. To hlavně proto, že obstarat si tolik nástražních rybek je skoro nemožné. Zdecimované stavy rybí drobotiny se dávají na panický útěk, kdykoliv slyší čvachtnutí čeřínku o vodu. Jak to dopadá se zákazem lovu na živou rybku? To víme všichni! Je nějaká naděje změnit zakořeněný způsob rybolovu? Musí nejprve odejít stará generace rybářů svázaná s touto metodou rybolovu, aby nově nastupující generace pokrokově smýšlejících rybářů ukončila drancování na živé rybičky? Nevstoupí do této pře mezi zastánci a odpůrci této metody ještě třetí subjekt – všudypřítomní ochránci a „zelení?“
LOV NA ŽIVOU RYBKU představoval a pořád ještě představuje jeden z nejefektnějších způsobů rybolovu. Umožňuje přelstít i ty nejzkušenější rybí predátory, kteří jinak odolávají umělým nástrahám. Když se podíváme na světové statistiky v lovu dravých ryb zhruba od roku 1940, uvidíme níže uvedené rozložení podle úspěšnosti jednotlivých nástrah. Jen pro vysvětlení, v kategorii ostatní jsou schovaní dravci, kteří holdují netradiční stravě (kukuřici, kolínku, žížale atd.).
Jak je vidět, ještě pořád vede živá rybička. Jsou dlouhodobě evidované statistiky, které potvrzují, že dravá ryba nemá strach z velké živé nástrahy. Ta spolehlivě dokáže přelstít nejednoho zkušeného dravce. Například štika bez velkých problémů dokáže zaútočit a sežrat rybu, která je velikostí jedné třetiny jejího těla.
Zastánci lovu na živou rybku zdůrazňují tzv. sociální hledisko této metody. Je cenově přijatelná pro všechny rybáře a bez velkých nároků na rybářské vybavení zajišťuje celkem jednoduše úlovky dravých ryb. Jejich argumentace, že si drahé vláčecí nástrahy často nemůže dovolit koupit normálně výdělečný rybář, natož důchodce - je scestná. Vláčecí nástrahy jsou dnes cenově dostupné pro všechny. Jisté je, že pro většinu starších rybářů je aktivní pohyb kolem vody namáhavý. Nikoliv však nemožný. Viděl jsem opravdové rybáře s pěkným počtem křížků na zádech, kteří s vláčecím prutem cvičili jako mladíci. Znám i mladé „rybáře,“ kteří po chvíli vláčení, skuhrají bolestí, jako staré baby. Bohužel! Praxe je dnes taková, že rybář vystačí s jedinou metodou lovu - na položenou. Úspěšný lovec strčí jednoho povoleného kapra do pytle a na háčku se ocitá rybička. Většina rybářů si říká: „Když nesmím dva kapry, tak se dochytám alespoň na okounech, štikách nebo něčem jiném! Zákony mi to umožňují!“ Stavu, který nyní panuje v lovu dravých ryb, se říká „diskriminace dravců!“ Nejen, že dravců ubývá, ale nedáváme jim klid ani v období, kdy se chytají ke tření! Jak to? Protože můžeme muškařit! Neviděli jste nikdy, jak se naráz v jarním období vynoří podivní „muškaři“ s obrovskými streamery? To už vůbec nemluvím o temném rubu lovu na živou rybku. Tím jsou nevinná tělíčka dravců s vytrhanými žábry, plující břichem vzhůru. Teď neodsuzuji metodu, ale jednotlivé rybáře. Zvlášť ty, kteří nechávají rybu „zažrat!“ Ti, kteří než aby přišli o jediný háček, raději zahubí krásného tvora tím, že mu vyvrhnou celý jícen nebo žábry. Zvláštní skupinu tvoří chataři, kteří na určitých lokalitách a ve větších skupinách dokáží svým systematickým rozmístěním udic „zaminovat“ dlouhé úseky vod. Celé zátoky přehrad se tak stávají pro ostatní rybáře téměř nepřístupné a dravá ryba je téměř bez šance odolat živým rybkám, bezmocně se zmítajícím po cely den na jednom místě.
LOV NA UMĚLÉ NÁSTRAHY má silnou tradici v severských zemích a v Kanadě. Také mladší rybáři mají větší důvěru k těmto nástrahám. Díky moderním informačním prostředkům se dnes poznatky o nových nástrahách šíří úžasnou rychlostí. Například „měkké“ umělé nástrahy, které vznikly v USA, se dostaly velice rychle po jejich objevu nejprve do Francie. Později zakotvily v Německu a následně se rozšířily do Skandinávie. Například v severských zemích se s nastraženou živou rybkou nesetkáte. Nikomu tam tato metoda nechybí. Rybička byla plně nahrazena gumovou nástrahou, woblerem a třpytkou. Specialisté na lov trofejních dravých ryb radí: „Použijte k přelstění velkého dravce velkou nástrahu!“ Doporučená velikost nástrahy až 35 cm. Stejně jak je jedním specialistou doporučená velká nástraha, tak další vám bude oponovat například úlovkem velké štiky na mikrotwistra. Další případem velké štiky 22 kg těžké, ulovené na dva miniaturní bílé červy.
Umělá nástraha má háček stejný, jako každý jiný. Také může dravé rybě ublížit. Věřím, že ale neublíží tak, jako polykací udice s nastraženou malou rybičkou.
Důležité je vykročit a neváhat. Udělat třeba i radikální a bolestný řez. Nastavit nejmenší možnou míru nástražní rybičky například na 15 cm. Snížila by se tak poměrně rychle úmrtnost malých dravých ryb. Omezilo decimování plevelných rybek. Dal by se prostor pro život.
Rybařina je tak krásná, že ji budu milovat až do smrti. Jsem přesvědčen, že zvítězí rozum a soudnost při zavádění ozdravných zákonů. Jenom opravdový rybář, který přírodě rozumí, jí může být ochráncem. Vězte, že se nám to vrátí. Jsme součástí přírody. Žijeme v ní. Čerpáme v ní nové síly, klid a pohodu do dalšího života. To je více, než jsme schopni dát našim nepatrným omezením…
Milan Rozsypal