Předzávodní predikce umístění
V tomto článku bychom rádi přiblížili svůj subjektivní pohled na úspěch při rybářských 
závodech. Během posledních 3 let jsme pořádali řadu rybářských závodů a měli jsme tudíž možnost sledovat různé přístupy k závodnímu rybaření.
Již před samotným nahozením a vylosováním si většinou sami pro sebe predikujeme, jaké jsou šance jednotlivých týmů. Jsou to většinou jen naše soukromé odhady, kterými ještě dosti zamíchá los, ale ve většině případů nemívají velký rozptyl od reality. Mezi rybáři (především kapraři) jsme si vypozorovali charakteristické skupiny závodníků, které k závodu přistupují odlišným způsobem.
První skupinu tvoří tzv. „domácí rybáři“, kteří revír navštěvují pravidelně a většinou nemají k revíru dalekou cestu. Tato skupina rybářů cítí, že je na domácí vodě, a tak se snaží již od příjezdu rozdávat rady k danému revíru. Domácí prostředí jim přináší celou řadu výhod. Vypozorovali jsme však, že se tito rybáři dopouští, díky těmto svým zkušenostem, celé řady chyb.
Prvním nešvarem je odsouzení vylosovaného štontu hned po vylosování. Přitom k tomu nebývá většinou důvod. Jedná se spíše o to, že si před vylosováním představovali jeden konkrétní štont, a všechny ostatní jsou pro ně nevyhovující, protože je nikdy ani ve snu nenapadlo si na toto místo sednout. Setkali jsme se při závodu i s takovým extrémem, že rybáři při 24 hodinovém klání ani jednou nepřehodili nástrahu, protože to prý nemělo smysl na tomto štontu (Celou situaci pouze okomentovali: „Kdybychom byli na …, to byste viděli…:-)).
Druhým omezujícím prvkem té skupiny bývá sázka na ozkoušené a osvědčené nástrahy, které byly na revíru při dřívějších výpravách úspěšné. A v případě, že nyní nefungují, je tato skupina rybářů neochotná experimentovat. Vůbec si nedokáží připustit, že závodní podmínky zvyklosti ryb mění. Neustále se drží osvědčené nástrahy, montáže, vzdálenosti atd., aniž by reagovali na aktuální podmínky na štontu či revíru. Aktivita domácích rybářů během závodů bývá většinou lehce podprůměrná. Čas od času nakrmí, ale tím to většinou končí.
Další skupinu tvoří tzv. „rybáři pesimisté“:-). Jejich první projev pesimismu se projeví už při losování a trvá téměř celý závod. Žádný „flek“ jim není dobrý. Po rozbalení rybářského vybavení obejdou vedlejší kolegy a začnou rozsévat své negativismy. Místo toho, aby se pokusili změnit své zaběhlé návyky, vymyslet něco nového, stále bručí a stěžují si u pořadatelů nebo na pořadatele. (Poznámky typu: „Nemá náhodou támhle protihrot…:-) Neházejí támhle do vedlejšího sektoru…:-) Nekrmí moc…:-) atd.“ jsou na denním pořádku.)
Zkrátka místo rybaření a pozorování ryb investují svou energii do hledání nedostatků u kolegů rybářů. Zpravidla se jejich zášť stupňuje s přibývajícím úspěchem okolních rybářů a nezřídka končí jejich závod odjezdem ještě před oficiálním ukončením závodu. Rybáři, kteří mají k závodům vřelý vztah, a pořadatelé si pak přejí hlavně co nejméně takovýchto rybářů.
Úplným opakem jsou pohodoví „rybáři rekreanti“. Bývají to pohodáři, kteří nezkazí žádnou legraci a mají rybářské závody jako zpestření rybářské sezóny. Obvykle se spokojí s každým místem. Hlavní kritériem spokojenosti je skutečnost, že si mohou vypít pivečko a ugrilovat krkovičku či jinou dobrotu. Rybařině se věnují intenzivně většinou jenom přes den, protože v noci si „znaveni“ raději zdřímnou. Případný neúspěch je ze strany těchto rybářů tolerován. Některé záběry, které přijdou v noci, pak končívají neúspěchem. Za jejich pozitivní přístup však bývají poměrně často odměňováni Svatým Petrem zajímavými úlovky. V porovnání s posled
ními dvěma skupinami však jdou štěstíčku napřed pouze s pokrčenýma nohama.
Předposlední skupinu tvoří „rybáři závodníci“. Jsou to rybáři, kteří přijeli závodit a od začátku je to na jejich přístupu vidět. Po vylosování o svém místě přemýšlí. Hned od začátku mají jasně naplánovanou strategii chytání. V případě absence záběrů aktivně řeší problém a snaží se najít cesty k úspěchu. Bazírují i na maličkostech, což se jim ve většině případů vyplatí. Aktivně se věnují rybolovu celý závod. Pokud ryba alespoň minimálně přijímá potravu, bývají odměněni úlovky. Jedinou překážkou k nejvyšším metám, na prestižních závodech, může být u těchto rybářů absence velkého množství kvalitního („drahého“) krmení. Již několikrát jsme mohli pozorovat situaci, kdy týmu došlo při dobře rozjetém závodě „to pravé“ krmení a tento faktor se ukázal jako rozhodující při boji o příčky nejvyšší.
O pomyslný krůček výše bývají „profesionální závodníci“. Tato skupina závodníků má většinou v kapse i ten poslední zmíněný triumf. Dostatek krmení i jeho kompletní sortiment. Díky této přednosti bývají často předem pasováni na vítěze závodů. Co jsme mohli mezi rybáři odpozorovat, tak většina rybářů věří, že za jejich úspěchy se skrývá pouze krmení. Pokud se však zaměříme nezávisle na jejich počínání na závodech, tak musíme objektivně přiznat, že krmení je jedna věc a schopnosti věc druhá. Osobně shledáváme faktor úspěchu ve schopnostech, zkušenostech a především v dřině.
Nejmenovali jsme zatím žádný z týmů, a tak to neudělám ani tentokrát. Ale když jsme zaměřili pozornost při 48 hodinovém závodu na týmy našich tuzemských výrobců a viděli jsme „kluky“, jak mají od první do poslední minuty naplánovanou strategii a rozdělují si mezi sebe aktivity takovým způsobem, že nemají čas téměř ani na jídlo. Musíme uznat, že to byl koncert, na který bylo radost se dívat a za který byli po zásluze odměněni příčkami nejvyššími.
Mezitím, co ostatní týmy naříkaly, že ryba vůbec „nežere“, pánové na svém štontu nepřetržitě pendlovali a vymýšleli možné příčiny nechutenství ryb. Nejdříve vyzkoušeli snad všechny nástrahy ve všech velikostech a modifikacích co měli s sebou. Po půlcentimetrech zvedali nástrahu ze dna, v hodinových intervalech předmáčeli nástrahy, neustále dokrmovali. Měnili tvary háčků, délky a průměry návazcového materiálu. Mezitím, co jeden převazoval, druhý vytvářel v různých vzdálenostech krmná místa s odlišným krmením. Pruty nahazovali do krmných míst s metrovou přesností. A když jim připadalo, že by po změně průměru mohli dohodit ještě dál, začali namotávat na nové cívky slabounké pletenky. A ačkoliv všechny závodníky celý den ubíjela teplota přes 30 ⁰C, tak ze sebe nesundali ani na okamžik prsačky. A jelikož bylo povolené vnadění pouze ze břehu, dostávali závodníci veškeré krmení do vody raketkou či kobrou. Když jsme se po závodě dozvěděli, že naházeli během 48 hodin tímto způsobem do vody cca 140 kg methodmixových koulí a cca 80 kg boiliesu a pelet, tak musíme před tímto výkonem
smeknout. Osobně jsme si vyzkoušeli navnadit kobrou 50 kilo boiliesu a pelet za 24 hodin a druhý den jsme nemohli téměř zvednout ruce nad hlavu. V jejich případě tedy závody nepředstavují chvíle odpočinku, ale pěknou „makačku“.
Jak již jsme úvodem poznamenali, dalším důležitým bezesporným faktorem může být „dobrý“ los. Dokáže ale někdo předem určit, které místo bude to pravé? I když jsme již pětkrát pořádali závody na jedné a té samé vodě, tak nikdy jsme nedokázali odhadnout, které místo vyhraje. Je to z našeho pohledu loterie. Ale místa, která tipují na vítězství závodníci po obchůzce revíru před losováním, to zpravidla nebývají. Mnohokrát jsme se setkali se závodníky, kteří se favorizovali díky sektoru a nakonec skončili hluboko v poli poražených a naopak. Není to tedy z našeho pohledu jednoznačně o dobrém či špatném sektoru, ale jak se dokáže s tím či oním sektorem závodník popasovat.
Kritérium adaptace na sektor tedy vrací pravděpodobnost úspěchu zpět k charakteristikám jednotlivých skupin účastníků. Největší pravděpodobnost na adaptaci, a tedy na úspěch, vzhledem ke své aktivitě mají závodníci a profesionální závodníci. Pravidelně se tedy, při zastoupení všech pěti charakterizovaných skupin, po právu umísťují na příčkách nejvyšších. Kolem středu startovního pole oscilují domácí a rekreanti, kteří si rozdělují umístění, spíše než podle aktivity, podle „štěstí“. Na konci závodního pole pak končí, téměř s přesnou predikcí, závodníci pesimisté.
.jpg)
Žádnou z těchto skupin nelze předem se stoprocentní přesností zaškatulkovat a odsoudit či favorizovat, ale vyzkoušejte si někdy na závodech podle těchto skupin závodníky rozdělit a budete zřejmě dosti překvapeni, s jakou přesností lze predikovat výsledky závodu.
Active mix Fishing team
.jpg)
závodech. Během posledních 3 let jsme pořádali řadu rybářských závodů a měli jsme tudíž možnost sledovat různé přístupy k závodnímu rybaření.Již před samotným nahozením a vylosováním si většinou sami pro sebe predikujeme, jaké jsou šance jednotlivých týmů. Jsou to většinou jen naše soukromé odhady, kterými ještě dosti zamíchá los, ale ve většině případů nemívají velký rozptyl od reality. Mezi rybáři (především kapraři) jsme si vypozorovali charakteristické skupiny závodníků, které k závodu přistupují odlišným způsobem.
První skupinu tvoří tzv. „domácí rybáři“, kteří revír navštěvují pravidelně a většinou nemají k revíru dalekou cestu. Tato skupina rybářů cítí, že je na domácí vodě, a tak se snaží již od příjezdu rozdávat rady k danému revíru. Domácí prostředí jim přináší celou řadu výhod. Vypozorovali jsme však, že se tito rybáři dopouští, díky těmto svým zkušenostem, celé řady chyb.
Prvním nešvarem je odsouzení vylosovaného štontu hned po vylosování. Přitom k tomu nebývá většinou důvod. Jedná se spíše o to, že si před vylosováním představovali jeden konkrétní štont, a všechny ostatní jsou pro ně nevyhovující, protože je nikdy ani ve snu nenapadlo si na toto místo sednout. Setkali jsme se při závodu i s takovým extrémem, že rybáři při 24 hodinovém klání ani jednou nepřehodili nástrahu, protože to prý nemělo smysl na tomto štontu (Celou situaci pouze okomentovali: „Kdybychom byli na …, to byste viděli…:-)).
Druhým omezujícím prvkem té skupiny bývá sázka na ozkoušené a osvědčené nástrahy, které byly na revíru při dřívějších výpravách úspěšné. A v případě, že nyní nefungují, je tato skupina rybářů neochotná experimentovat. Vůbec si nedokáží připustit, že závodní podmínky zvyklosti ryb mění. Neustále se drží osvědčené nástrahy, montáže, vzdálenosti atd., aniž by reagovali na aktuální podmínky na štontu či revíru. Aktivita domácích rybářů během závodů bývá většinou lehce podprůměrná. Čas od času nakrmí, ale tím to většinou končí.
Další skupinu tvoří tzv. „rybáři pesimisté“:-). Jejich první projev pesimismu se projeví už při losování a trvá téměř celý závod. Žádný „flek“ jim není dobrý. Po rozbalení rybářského vybavení obejdou vedlejší kolegy a začnou rozsévat své negativismy. Místo toho, aby se pokusili změnit své zaběhlé návyky, vymyslet něco nového, stále bručí a stěžují si u pořadatelů nebo na pořadatele. (Poznámky typu: „Nemá náhodou támhle protihrot…:-) Neházejí támhle do vedlejšího sektoru…:-) Nekrmí moc…:-) atd.“ jsou na denním pořádku.)
Zkrátka místo rybaření a pozorování ryb investují svou energii do hledání nedostatků u kolegů rybářů. Zpravidla se jejich zášť stupňuje s přibývajícím úspěchem okolních rybářů a nezřídka končí jejich závod odjezdem ještě před oficiálním ukončením závodu. Rybáři, kteří mají k závodům vřelý vztah, a pořadatelé si pak přejí hlavně co nejméně takovýchto rybářů.
Úplným opakem jsou pohodoví „rybáři rekreanti“. Bývají to pohodáři, kteří nezkazí žádnou legraci a mají rybářské závody jako zpestření rybářské sezóny. Obvykle se spokojí s každým místem. Hlavní kritériem spokojenosti je skutečnost, že si mohou vypít pivečko a ugrilovat krkovičku či jinou dobrotu. Rybařině se věnují intenzivně většinou jenom přes den, protože v noci si „znaveni“ raději zdřímnou. Případný neúspěch je ze strany těchto rybářů tolerován. Některé záběry, které přijdou v noci, pak končívají neúspěchem. Za jejich pozitivní přístup však bývají poměrně často odměňováni Svatým Petrem zajímavými úlovky. V porovnání s posled
ními dvěma skupinami však jdou štěstíčku napřed pouze s pokrčenýma nohama.Předposlední skupinu tvoří „rybáři závodníci“. Jsou to rybáři, kteří přijeli závodit a od začátku je to na jejich přístupu vidět. Po vylosování o svém místě přemýšlí. Hned od začátku mají jasně naplánovanou strategii chytání. V případě absence záběrů aktivně řeší problém a snaží se najít cesty k úspěchu. Bazírují i na maličkostech, což se jim ve většině případů vyplatí. Aktivně se věnují rybolovu celý závod. Pokud ryba alespoň minimálně přijímá potravu, bývají odměněni úlovky. Jedinou překážkou k nejvyšším metám, na prestižních závodech, může být u těchto rybářů absence velkého množství kvalitního („drahého“) krmení. Již několikrát jsme mohli pozorovat situaci, kdy týmu došlo při dobře rozjetém závodě „to pravé“ krmení a tento faktor se ukázal jako rozhodující při boji o příčky nejvyšší.
O pomyslný krůček výše bývají „profesionální závodníci“. Tato skupina závodníků má většinou v kapse i ten poslední zmíněný triumf. Dostatek krmení i jeho kompletní sortiment. Díky této přednosti bývají často předem pasováni na vítěze závodů. Co jsme mohli mezi rybáři odpozorovat, tak většina rybářů věří, že za jejich úspěchy se skrývá pouze krmení. Pokud se však zaměříme nezávisle na jejich počínání na závodech, tak musíme objektivně přiznat, že krmení je jedna věc a schopnosti věc druhá. Osobně shledáváme faktor úspěchu ve schopnostech, zkušenostech a především v dřině.
Nejmenovali jsme zatím žádný z týmů, a tak to neudělám ani tentokrát. Ale když jsme zaměřili pozornost při 48 hodinovém závodu na týmy našich tuzemských výrobců a viděli jsme „kluky“, jak mají od první do poslední minuty naplánovanou strategii a rozdělují si mezi sebe aktivity takovým způsobem, že nemají čas téměř ani na jídlo. Musíme uznat, že to byl koncert, na který bylo radost se dívat a za který byli po zásluze odměněni příčkami nejvyššími.
Mezitím, co ostatní týmy naříkaly, že ryba vůbec „nežere“, pánové na svém štontu nepřetržitě pendlovali a vymýšleli možné příčiny nechutenství ryb. Nejdříve vyzkoušeli snad všechny nástrahy ve všech velikostech a modifikacích co měli s sebou. Po půlcentimetrech zvedali nástrahu ze dna, v hodinových intervalech předmáčeli nástrahy, neustále dokrmovali. Měnili tvary háčků, délky a průměry návazcového materiálu. Mezitím, co jeden převazoval, druhý vytvářel v různých vzdálenostech krmná místa s odlišným krmením. Pruty nahazovali do krmných míst s metrovou přesností. A když jim připadalo, že by po změně průměru mohli dohodit ještě dál, začali namotávat na nové cívky slabounké pletenky. A ačkoliv všechny závodníky celý den ubíjela teplota přes 30 ⁰C, tak ze sebe nesundali ani na okamžik prsačky. A jelikož bylo povolené vnadění pouze ze břehu, dostávali závodníci veškeré krmení do vody raketkou či kobrou. Když jsme se po závodě dozvěděli, že naházeli během 48 hodin tímto způsobem do vody cca 140 kg methodmixových koulí a cca 80 kg boiliesu a pelet, tak musíme před tímto výkonem
smeknout. Osobně jsme si vyzkoušeli navnadit kobrou 50 kilo boiliesu a pelet za 24 hodin a druhý den jsme nemohli téměř zvednout ruce nad hlavu. V jejich případě tedy závody nepředstavují chvíle odpočinku, ale pěknou „makačku“.Jak již jsme úvodem poznamenali, dalším důležitým bezesporným faktorem může být „dobrý“ los. Dokáže ale někdo předem určit, které místo bude to pravé? I když jsme již pětkrát pořádali závody na jedné a té samé vodě, tak nikdy jsme nedokázali odhadnout, které místo vyhraje. Je to z našeho pohledu loterie. Ale místa, která tipují na vítězství závodníci po obchůzce revíru před losováním, to zpravidla nebývají. Mnohokrát jsme se setkali se závodníky, kteří se favorizovali díky sektoru a nakonec skončili hluboko v poli poražených a naopak. Není to tedy z našeho pohledu jednoznačně o dobrém či špatném sektoru, ale jak se dokáže s tím či oním sektorem závodník popasovat.
Kritérium adaptace na sektor tedy vrací pravděpodobnost úspěchu zpět k charakteristikám jednotlivých skupin účastníků. Největší pravděpodobnost na adaptaci, a tedy na úspěch, vzhledem ke své aktivitě mají závodníci a profesionální závodníci. Pravidelně se tedy, při zastoupení všech pěti charakterizovaných skupin, po právu umísťují na příčkách nejvyšších. Kolem středu startovního pole oscilují domácí a rekreanti, kteří si rozdělují umístění, spíše než podle aktivity, podle „štěstí“. Na konci závodního pole pak končí, téměř s přesnou predikcí, závodníci pesimisté.
Žádnou z těchto skupin nelze předem se stoprocentní přesností zaškatulkovat a odsoudit či favorizovat, ale vyzkoušejte si někdy na závodech podle těchto skupin závodníky rozdělit a budete zřejmě dosti překvapeni, s jakou přesností lze predikovat výsledky závodu.Active mix Fishing team