Jackson Trophy 2017 z pohledu posádky č.48

Tak a je to za námi. Velice vydařený , perfektně připravený a s další spoustou superlativů, druhý ročník přívlačového  závodu dvojic  z lodi na Hracholuské přehradě,  Jackson Trophy 2017.

Úvodem ještě velké poděkování Jiřímu Koláčkovy, který má tento závod na svědomí a jeho příprava mu zabírá prakticky celý rok. Skončí jeden ročník a pomalu se začíná připravovat ročník další. A že to není úplně jednoduchá věc, tak o tom není žádných pochyb.

Jen  pro představu,  o velikosti závodu vypovídají i tato fakta:

1 – Prize pool tohoto závodu činil více jak 500 000 kč

2 - Vítěz Jackson Trophy 2017 získal, mimo jiné, divokou kartu pro start v ročníku Predator Tour 2018 v hodnotě 21 600,-Kč .  Posádky na druhém až pátém místě mají rezervovanou pozici a přednostní právo pro účast na Predator Tour 2018.

3 – Jsou vyhlášené samostatné ceny za největší ulovenou rybu závodu (štika, candát, okoun, bolen), každá v hodnotě kolem  15 000kč.

Hodnotu všech cen a jejich rozdělení zde popisovat nebudu, pokud  by to někoho zajímalo, tak vše najdete na webové stránce Jackson Trophy  (https://www.jackson-trophy.cz/Home-8/)

Při pročítání startovní listiny i laik narazí na spoustu jmen ,  která v přívlačovém rybníčku naši republiky jsou známá z rybářských médií všeho druhu .  A to samo o sobě vypovídá o kvalitním zastoupení závodníků tohoto závodu. A aby toho nebylo málo, v tomto druhém ročníku lze ve startovní listině narazit i na týmy ze Slovenské republiky, Německa a Rakouska. Tímto se dá tento závod zařadit mezi největší tohoto druhu v naší Republice, s mezinárodní účastí.

Se startovním číslem 48, jsme s kamarádem Martinem Mrázem tvořily tým s názvem Sumčák.cz & Nachytáno.cz.

Do závodu jsme vstupovali s touhou skončit někde kolem poloviny výsledkové listiny a netrhnout ostudu. Samozřejmě že pokud by to bylo lepší, byla by to už jen třešnička na dortu. J . Myslím si,  že cíle jsme dosáhli a nebýt bodové penalizace -20 bodů za odevzdání kartičky po  časovém limitu ukončení závodu, mohli jsme skončit o pět příček výše. Samozřejmě je tu to slovíčko „mohli“. To bych také mohl napsat,  že jsme mohli lépe zachytat a mohli být třeba i první .

Ne, je to závod, v závodě určená pravidla a ty dělají závod takový, jaký je.  Když se nad tím zamyslím, tak nám ta penalizace uškodila maximální v nižším pořadí, ale například tým z Tropicu Liberec který dostal v prvním kole penalizaci -30 bodů a skončil v celkovém hodnocení na 11tém místě, už přeci jen uškodila v lepším výsledku.

Oficialit a představení závodu už bylo dost, takže je načase popsat děj závodu tak jak ho prožil náš tým.

 Začátek  včetně příjezdu a  prezentace  všeho toho cirkusu okolo se nám totálně nepovedl .
Cestou na závod se nám vyskytlo několik problémů, takže jsme dorazili asi s tříhodinovým zpožděním. Samozřejmě  již byla tma jak v pytli a tak jsme nechtěli  v kotvišti  lodí podstoupit ještě nějakou další anabázi  a navezení lodě na vodu jsme nechali až na ráno. Zmoženi několika hodinovou cestou jsme se jen pozdravili s kamarády, nahlásili příjezd a účast, omrkli ubytování a šli lehce spláchnout to cestovní martyrium.  Vše ostatní včetně přípravy k lovu jsme dle hesla „ ráno je moudřejší večera“ nechali opravdu až na ranní hodinu.

Ranní  vstávání bylo kupodivu  vcelku na pohodu, trochu hygieny a hurá na zahájení závodu. Nejdříve nás ale ještě čekalo položení lodě na vodu a jako by ty páteční negativa neskončily , museli jsme si džbán hořkosti dopít i ráno.

Při nacouvávání vleku s člunem do vody na písčitém a rozježděném břehu i přes ocelové rošty jsme zajeli hlouběji do vody,  než bylo zdrávo a po sundání člunu z podvalu na vodu, se již bohužel nepodařilo vyjet z vody ven a museli jsme hledat pomoc u kolegů,  kteří měli silnější auta, aby nás vytáhli.

Rychle namontované  oko  na tažné lano a první dobrovolník již nacouvává k záchraně. Bohužel však jeho síly nestačili a vytahování neskončilo zdárně. Začátek startu závodu se již kvapem blížil a my stále hledali další dobrou duši, která by nás z té šlamastiky vytáhla ven. Povedlo se a napodruhé jsme s autem venku. Odhákneme lano, poděkujeme zachránci a auto s podvalem jedu zaparkovat na vyhrazené místo. Jakmile otevřu dveře u auta, vyvalí se na mne vodopád vody, jak bylo zaplavené.

Na řešení utopeného auta však není čas a první posádky již vyplouvají po startu závodu. Zamykám, nasedám na člun a vyrážíme zahájit tento velký závod.

Již z tréninku,  který jsme absolvovali dva týdny před tím jsme měli vytipované místo plné krásných okounů a tak bylo rozhodnuto, že začneme na tomto místě.

Po příjezdu na ono místo jsme oba dva nasadili woblerky Bonito kleň, které nám na tomto místě výborně fungovali již při tréninku. Ani to moc dlouho netrvalo a první okouni byly na měrné desce. Nebrali sice tak dobře jako minule a velikostně byli menší, ale nebylo to zas až tak zlé. Posílám první esemesku s mírou okouna, za chvilku druhou, to když míra okouna o centimetr vzrostla, ale co to? Nedaří se nám velikost okounů zvedat a jeden za druhým jsou jak přes kopírák kolem 25 centimetrů. V době tréninku jsme tu tahali větší kousky a okoun ve velikosti 40+ mi spadl před podběrákem. 

Když se nad tím zpětně zamyslím, tak zde jsme udělali chybu prvního kola a to tím, že jsme se jednoznačně zaměřili na velikost okounů a nesnažili se lovit ostatní druhy ryb, které jsme do bodování  potřebovali. Zasekli jsme se na délce 30ti centimetrů a ne a ne tuto velikost zlomit. Ono přeci jen motivace pěkné ceny za největšího okouna nebyla špatná a zvlášť když jsme věděli,  že tu větší určitě jsou.

Jedno místo nás tak stálo několik hodin času.  Když okouni přestali úplně reagovat na naše nástrahy a vidina slušného kousku se rozplynula, rozhodli jsme se pro změnu místa. Čas při závodech běží neskutečně rychle. Několik přejezdů a změn místa, ale další cílové ryby se nám už nedařilo ulovit.

Je čas k návratu na start, jelikož se blíží konec sobotního závodu. Jeden bodovaný okoun není žádná sláva, ale vzhledem k bodování, kdy za okouna je 1,5 bodu a nám naskočí 45 bodů, ještě neházíme flintu do žita.

Je dobojováno a sobotní závod končí. Některým týmům se dařilo dobře a mají ve svých výsledcích tzv. full house, což znamená všechny čtyři druhy ryb, jiní jsou na tom podobně jako mi a někteří ještě hůře.

Loď je ukotvena. Věci si necháváme na lodi, jelikož bude celé přístaviště hlídáno ostrahou a nosit tu hromadu věcí se nám opravdu nechce. Martin si jde oddechnout a já s dcerou která je členem posádky v roli maskota J, jdeme zbavovat utopené auto vody,  která je v něm jaksi navíc.

Hodina o půl vytírání a ždímaní hadrů,  kterými  jsme zbavovaly podlahu auta vody nám dala dost zabrat. Dnes už to lepší nebude, takže se  s dcerou jdeme konečné najíst a odpočinout. Cestou a u stánku sondujeme jak jsou na tom ostatní s výsledky a zjišťujeme, že je  již k nahlédnutí i průběžná bodovací listina.

Co vám budu povídat, žádná sláva to není, ale na chvostě nejsme a to nám dává sílu do dalšího dne.

Najedeni a spokojenější jdeme obhlédnout doprovodný program, který pořadatel Jirka Koláček s jeho týmem na sobotní den připravil pro návštěvníky a jejich děti. Nutno podotknout že byl velmi vydařený. Kdo potřeboval doplnit krabičky s nástrahami, případně otestovat jiné tak zavítal na stánek Jackson fishing který měl opravdu co nabídnout. Prezentace dalších značek člunů, echolotů prutů … byla všude kolem nás.

Kolega Martin si zatím na pokoji dává posilující dávku spánku, aby byl připraven a odpočinut na večerní show.

Věčer byl poněkud odvázanější. Nejprve úchvatná ohnivá barmanská shov  Míry Vojtka, a posilněni ohnivou vodou, pak při živé a skvělé country hudbě, trochu uvolnění po tom upjatějším pátku a začátku soboty.

Večerní čas utekl jako voda a abychom byli alespoň trochu schopni v druhém závodu získat nějaké body, musíme chtě nechtě jít  na pár hodin zalehnout a dobít baterky.

Ráno jde vše kupodivu poměrně lehce a bez nějakých větších problémů jsme i včas na startu. Ráno nás však přivítalo deštivou oblohou, což nebyl úplně ideální stav, ale závodit se musí bez ohledu na počasí.

Je odstartováno. Jako první se přesouváme na jedno candátové místo, kde den před tím, bylo několik posádek úspěšných. Při přesunu jsme zahlédli jedno pařezové místečko a tak jsme to zaparkovali nejprve u něj. Candáti zájem nejevili a bolen který se tu občas projevil nás stál několik nástrah v pařezech schovaných těsně pod hladinou. Půlhodinka bez kontaktu, takže přesun na místo, které jsme chtěli navštívit jako první.

Dojeli jsme na candátí místečko, ale už tam byly tři posádky před námi, takže jsme zaujali pozici na okraji vytipovaného místa. Já zkouším drop shot a Martin buší gumou o dno. Půlhodinky se nic neděje, ani malinký kopaneček nenaznačuje, že by nějaká ryba projevila zájem o naše nástrahy.

Nedá se nic dělat, čas letí, takže opět změna místa. Abychom měli aspoň nějakou šupinku, dohodli jsme se , že pojedeme na okouní místečko v zátoce. Nevím jestli následkem deště nebo večerní ohnivé vody jsem byl nějaký dezorientovaný J. Když chtěl Martin zatočit do zátoky, tak mu říkám že to není ona a musíme jet víš. Samozřejmě to byla ta správná zátoka, ale o své chybě jsem se přesvědčil až po několika minutách, když jsme dojeli k železničnímu mostu přes přehradu.

Tak když už jsme tu, tak to párkrát prohodíme. Echolot na tomto místě ukazoval celkem dost ryb, ale opět na naše nástrahy přímo kašlaly. Martin zkouší vertikálku s větší gumou. Několikrát mu ji větší ryba (menší sumec něco candát sleduje, ale pak si to rozmyslí a odplouvá. Lepší nic nevidět, člověk pak je nasranej dvakrát tolik 

Opět bez kontaktu a blíží se polovina závodu. Tak takhle by to nešlo, obracíme člun a hurá do zátoky na okouny, tentokrát už správně.

Jsme tu, ale prošvihli jsme nejlepší čas, takže okouní aktivita nic moc.

Přeci jen se na nás usměje trochu štěstíčka a sem tam okoun se ukáže na měrné desce. Bohužel však velikost,  která nás moc neoslňuje. Třícentimetrové Bonita kleň dnes nezáří tak jako v předchozích lovech, ale nějaký okoun se přesvědčit dal. Více to však šlo Martinovi na rotačky Mepps Aglia. Okouni máme, tak říkám Martinovi že je na řadě štika. Nasadím další Bonito Krap 7 a hurá na zubatky.

Prohazuji příbřežní partie  a netrvá to víc jak čtvrthodinku když mi prut ztěžkne. Žádná rána nic takového se nekonalo. Prostě najednou ztěžknutí a vlasec začíná křižovat špenátovou vodu. „Je tam“ upozorňuji Martina. Ten mezitím pokládá prut a chystá si do ruky podběrák. Minutka, dvě a kudlička je v lodi. Super, radost se nedá zapřít a měrná deska ukazuje rovných padesát čísel. Fotečky  pro kontrolu a už je kudla spět ve špenátové vodě.

Pokračujeme v lovu, ještě párkát zkouším Krapíka, ale pak se s Martinem dohodneme, že je potřeba ulovit bolena. Popojedeme víš do zátoky, přezbrojím na menší plandavku a Martinovi podávám bolenovou bombu Hegemon slim. Prochytáváme opět příbřežní partie, ale bolenová aktivita je téměř na nule. Nikde žádní zálov, aby se nám to stříbrné torpédo prozradilo. Několik  desítek dalších metrů pojedeme a vtom uvidíme u břehu zálov bolena. Začíná boj kdo z koho a oba bombardujeme okolí místa svými nástrahami.

 „Mám ho“ uslyším radostný Martinův výkřik a už vidím, jak se mu prut ohýbá až k hladině. Přeci jen je to pětigramový prut s 0,16ckou vlascem, takže obezřetnost je tu na místě a nechceme nic uspěchat. Podběrák mám připravený a Martin zdolává. Bolen mu nenechá ani centimetr zadarmo a bojuje opravdu jak o život. Jakmile je v blízkosti člunu, neustále pod něj zajíždí  a my trneme strachy,  aby to neufik někde o motor.

Je to tam, souboj s bolenem je zdárně zakončen ve prospěch Martina. Radostný výkřik se rozléhá po zátoce a měrná deska ukazuje 46 cm.

Čas nemilosrdně utíká a mi se otáčíme a jdeme ještě chvilku pokoušet okouny, jestli přeci jen se nějaký 40+ neukáže.

Prohazuji opěk okouní flek a i když se pár dalších okounu povedlo, okamžitě jdou zpět do vody, protože je nemá cenu měřit.  Martin už jen odpočívá a vstřebává svůj souboj s bolenem J.

Blíží se jedna hodina, v půl druhé závod končí a Martin mi říká že by jsme měli vyrazit na cestu zpět. Já, v představě že jsme tam coby dup  odpovídám že to ještě párkrát prohodím.

Zázrak se nekonal, větší okoun se smál někde v úkrytu a myslel si „polibte mi prd… pánové“ 

Vracíme se na start a jak pozoruji hodiny na mobilu začínám tušit že je něco špatně. Minuty ubíhají nepřestavitelně rychle a na kotviště člunů to je ještě poměrně daleko.

13,25 ukazují hodiny na mobilu a my teprve vidíme místo se startem a ukončením závodu.

Tak to je v prdeli, zamumlám si pod nos a je mi jasný že tohle jsem podělal já, když jsem nevyslyšel Martina abychom se už vrátili.

Přirážíme ke břehu, rychlím krokem jdu Jirkovi odevzdat kartičku. Ten mi ukazuje časomíru a sděluje mi to, co už je mi několik minut jasné, že nás tato tříminutová prodleva bude stát – 20 bodů. Je mi to líto, ale za blbost se platí, takže smířlivě odpovídám, že je mi to jasné a pravidla jsou pravidla.

Martina ztráta dvaceti bodů dost zlomila a tak odchází do ústraní tuto nemilou věc vstřebat. Minimálně polovina posádek má čluny již naložené a venku z vody. Po sobotním ránu nemám už opravdu chuť znovu dostávat vodu z auta a tak se rozhoduji, že požádám nějakou dobrou duši se silným autem o vytažení člunu z vody.  Po dešti a následném rozježdění břehu dalšími posádkami by to byl stejně nerealizovatelný úkon.

Odpřáhnu vozík a s dcerou se nám ho daří odtlačit až k člunu u vody. V tom se objevuje Martin a tak jsem rád, že si u nakládky člunu bude asistovat. Přeci jen je to jeho člun a nesprávné natažení a přichycení na podval, by se nám mohlo cestou domů vymstít.

Silné auto se mi daří zajistit a vytažení člunu na pevný břeh už je otázkou několika dalších minut.

Sláva, poděkujeme zachránci a já jdu pro auto, abychom mohli podval s člunem zapřáhnout.

Oddechnu si, když už je vše tak jak má a snad tím končí i všechny ty nemilé anabáze co nás během těch tří dnů čekali.

Teď  už jen zbývá počkat na vyhlášení. Martin stále nemůže vstřebat tu dvacetibodovou  penalizaci a nejraději by už odjel domů hned. Já mu říkám, že už tu hodinku na vyhlášení tu vydržíme, ale on jen odpoví ,že tedy počká u auta.

Vyhlášení bylo krásné a emociální. Samozřejmě by ani jiné být nemohlo. Ty nádherné ceny, které si odneslo sedmnáct vyhodnocených posádek + další čtyři za největší ryby závodu by ani nikoho nemohli nechat chladným.

Pokud máte zájem se dozvědět více o cenách a týmech které dostali cenu, tak vše co vás zajímá, najdete na webových stránkách Jackson Trophy.cz (https://www.jackson-trophy.cz/)

Co dodat na závěr? Sláva vítězům a čest poraženým. Opravdu vydařený závod s kvalitními závodníky který proběhl v přátelském ovzduší a pořadatelsky  na špičkové úrovni díky Jiřímu Koláčkovy a jeho týmu který se na všech těch přípravách a průběhu podílel s ním.  Nelze opomenou ani sponzory závodu. Ceny které do závodu věnovali opravdu neměli chybu a hlavně to bylo to, co rybáře vždy určitě potěší.

Na výsledkové listině jsme skončili na 31 místě, bodově bez penalizace na 26 místě,  na což si myslím můžeme být  plně hrdi. Umístění v polovině startovní listiny bez předchozích zkušeností se závody z lodi můžeme být právem hrdi.

Za tým Sumčák.cz & Nachytáno.cz
Kaudik