Milé překvapení
Asi v polovině května jsem vyrazil na malý pisáček, který má cca 1,5ha. Na místo, kde jsem byl už několikrát, jsem naházel krmení tak kolem dvou metrů v okolí břehu. Rozbalil jsem svoji matchovku s kmenovým vlascem 0,16 , návazcem 0,14 a háčkem Colmic č 14. Po chvilce se na zakrmeném místě začali objevovat drobné bublinky, což bylo nadějné. Jako nástraha mi posloužil kostní červ a žluťoučká kukuřice bonduelka. První nahození, a hned po několika 
okamžicích, přišel záběr, kdy krásně stříbrný cejnek, spatřil síťku mého podběráku, a po několika okamžicích, mu již vyndávám háček z tlamky. Záběry přicházely prakticky po hodu. Plotičky, cejnci a malí kapříci. Asi po půl hodince přišel záběr který se ničím nelišil od předchozích, ovšem při záseku se v místě splávku objevila nad vodou velká ploutev. Zahlédl jsem ji však jen periferně a nemohl jsem určit co je to za rybu.Okamžitě po záseku si ,,to‘‘ nabrala doleva za keř, kde bylo bohu dík čisto. Ovšem tenhle pocit, když máte prut, vlasec, háček perfektně připravené a nemusíte se bát problémů, bych chtěl zažívat co nejčastěji. Ryba neustále vytáčela vlasec z cívky a jela doleva za keř. Odhaduji že byla tak 60m daleko ,neviděl jsem ani kde je splávek. Musel jsem slézt z malé skalky, jednou nohou do vody a nataženou rukou na plnou délku s prutem nad vodou, neustále pracovat s navijákem.Ryba po prvním a dlouhém náporu zastavila. Stále jsem byl v domnění, že na háčku mám velkého kapra. Modlil jsem se, abych ho alespoň zahlédl. Ruka při držení takhle na dlouho , už začínala pěkně bolet. Ryba vždycky vytočila pár metrů, a já zase pár metrů přitáhl. Měl jsem návazec 0,14 ,ale používám i 0,12 a tak to mohl být i ten slabší, proto když jsem navíjel a přitahoval počínal jsem si tak opatrně, jako kdybych tam měl uvázanej vlas a ne silon. Ryba se pomalu po centimetrech přibližovala, ale stále jsem nevěděl co to je. Po dalších minutách , když už byla asi 6-7m od břehu jsem vylezl z vody a vyšplhal se zpátky na skalku. A teprve nyní, jsem ji ze shora ve slunečním svitu uviděl. Už mi to bylo jasné. Osmičky ve vodě a sliz na vlasci. Je to sumec. Odhaduju ho na něco kolem metru. Nádhernej sumík. Jak slunce prozařovalo hladinu, v polarizačních brýlích ho vidím jako v akvárku. Uvažuju. Plavačkovej podběrák to asi nezvládne. Vzpomínám si jak to dělají sumcaři a opatrně ho přitahuji, protože vím, že když se hne, tak se nakrátko vyždímaný vlasec určitě přetrhne. V momentě kdy ho mám hlavou proti sobě a dosáhnu na něj , plácnu ho lehce po hlavě , ale je po 43minutách boje se mnou úplně vyčerpaný a ani se nehne . Strčil jsem mu palec do huby a vyvrátil ruku, a tak jsem ho vynesl i s prutem pod stromy. Metr byl krátký, sumíka ještě přebývalo tak o 6-8 cm. Váhu jsem odhadoval asi+-7až 8kg, možná o něco víc ,ale na tom nesejde. Poskytl mi ohromný zážitek. Háček měl v koutku tlamy ,vyvlíknout se nemohl. Návazec se skroutil k nepoužití, což je logické a hlavní silon jsem musel vyhodit také. Když jsem ho zbavil ulpěné trávy, slezl jsem znova až k vodě a opatrně, pomalu jsem ho pustil „domů‘‘. Záhada byla rozluštěna. Do práce se mi jelo nějak veseleji. Předpokládám , že si sumík užívá svého života dál a že ho nikdo z místních borců,, kůrčičkářů‘‘!! nechytil na rybičku 16.června.
S pozdravem POŠVATKA.