Lov dravců za šera

Oranžová koule na obloze se náhle propadá dolů, do údolí a závěrečná show, kdy se nebe ještě nemůže rozloučit se sluncem a mění svou barvu v temně červenou, až fialovou. Vzdálený obzor tak tone ve směsici barev, jakou by malíř nenamíchal. I přes neustálý východní vítr, mizí slunce za obzorem. Chlad mě nutí vytáhnout límec a bundu zapínám až ke krku. V konvici vařím vodu, dnes snad už podesáté.
Je zde nádherný klid, cítím se najednou sám na celém světě. Každý, kdo má trochu rozumu je dnes doma v teple, u svého radiátoru. Jen já patřím k těm několika bláznům, kteří jsou dnes v noci venku. Dokonce jsem rád, že mohu takto uniknout z neuvěřitelného a neustálého pracovního shonu.

Je překvapivé, jak rychle se oči přizpůsobují okolnímu šeru, když slunce zapadlo za obzor. Okolí se noří do monochromatické šedi, osvětlené jen půlkou měsíce. Měsíc oranžově září, jako nějaká vzdálená pouliční lampa. Světlo se odráží v mých třech prutech, seřazených na břehu štěrkopískovny. Hlásiče vytrvale nehybné, jako vlastně po celý den.
Jezero skrývá jistě nějakého vodního predátora, moje důvěra v úlovek zůstává a věřím, že ticho musí být narušeno zvukem hlásiče. Zkušenost z minulých let mi říká, že dnes jen ten pravý čas pro ulovení štiky na tomto jezeře. Jsem na to připraven. Proud páry z varné konvice, mne ale táhne zpět do reality a já připravuji další teplý nápoj.
Nalévám půl šálku, když v tom mě vyruší zvuk jednoho hlásiče. Začíná pronikavě kvičet a jakékoli pomyšlení na teplou kávu je zapomenuto. Letím ze stráně dolů k prutům. Zvedám prut, beru vlasec mezi prsty a cítím, jak se pomalu odvíjí. Je to sotva postřehnutelný pohyb, ale cítím, jak se něco pokouší manipulovat s nastraženou makrelou.
Nechávám odtočit několik závitů vlasce, než překlopím naviják, zkontroluji ještě napnutý vlasec a tvrdě přes rameno zasekávám. Prut se ohýbá téměř k rukojeti. Vidím svou siluetu odraženou na hladině jezera. Cítím, jak něco těžkého kroutí hlavou u dna jezera. Najednou se na hladině objeví velký vír, po kterém následují ohromné vlny a vidím, jak se ryba snaží vrátit na střed jezera.

V ledové vodě je to více zarputilý odpor, než dlouhé výpady, jako v létě. Chybí i typické akrobatické vložky. Jak se ale ryba blíží ke břehu, cítím v prutu každé silné zatřepání hlavou, až se mi tají dech. Mám strach, aby háček byl pevně zaseklý a udržel rybu. V tak chladné vodě je ztráta ryby celkem běžná. Velice záleží, v kterých místech je ryba zaseklá.
Zjišťuji, že u břehu je voda již zamrzlá, téměř na délku prutu. Led je sice jen slabý, ale i tak jsem nucen ho narušit. Teplota je natolik nízká, že to vypadá, že dnes v noci jezero celé zamrzne. Rozbíjím led, jako ledoborec, abych mohl navést rybu bezpečně ke mně. Teprve nyní se opět mohu věnovat zdolávání ryby.
Vše co mohu v současných světelných podmínkách vidět, je bílé břicho, jak štika rotuje, ve snaze se osvobodit. Třepe hlavou, ve snaze se osvobodit. Rovnoměrným tahem se mi ji daří přemoci a navést nad podběrák.

Konečně jsem pánem situace a znovu zapínám baitruner. (?) Uvědomuji si, jak těžce dýchám a konečně jsem se poprvé od rána trochu zahřál. Štiku mám bezpečně v síti podběráku, ukládám ji na odháčkovací matraci. Vyndávám dlouhé kleště na uvolnění háčku, připravuji fotoaparát se stativem.
Těžkám rybu, zdá se mi velice těžká, zvlášť při chůzi do prudké stráně. Ale vzhledem k délce se mi zdá, že by mohla být těžší. Na podložce se chová ukázkově. I ohromná ústa drží, tak že vidím, že jí háček visel bezpečně v koutku. Bez šance se uvolnit, nebo snad překousnout vlasec. Kdybych to tak věděl během zdolávání! Kleštěmi vyprošťuji háček Brabless, vyjde skoro sám. Štika je připravena na vážení.
Štiky z tohoto jezera jsou kulaté, jako hrášek. S výjimkou zvláštní ryby, kterou jsem letos viděl. Populace štik se pohybuje provokativně blízko dvaceti liber, s dostatkem potenciálu pro navýšení váhy. Světlo z mé čelovky zničilo vše, na co bylo mé oko z večerního šera. Jsem rád, že pomalu nabírám klid. Cítím, jak se do mne postupně opět dostává chlad. Napomáhá tomu také to, že mám ruce namočené v ledové vodě a snažím se pomoci štice s návratem do jejího živlu. Cítím řezání do prstů. Držím její chladné tělo, dokud nemá sílu se nerozdýchat. Povoluji sevření a naposledy se dívám, jak mizí do hlubin. Patrně bude ještě nějakou dobu odpočívat v nejbližších rostlinách.

Kontroluji zbylé pruty a vidím, že bude potřeba znovu jeden přehodit. Bojovná štika se asi trochu do jedné udice opřela. Při nočním lovu je nutné dávat velký pozor na pořádek. Zvláště, když jsou podmínky tak těžké, jako dnes v takové chladné noci. Je pak nepříjemné, když musíte pracně pátrat po nějakém potřebném náčiní. Musíte se ujistit, jestli je vše na svém místě. Rybolov pak zvládnete s velmi minimálním úsilím.
Z nějakého neznámého důvodu je makrela zdaleka nejlepší nástrahou na tomto jezeře. Velikost, tvar a tuhost znamená, že pro štiku je to preferovaná lahůdka. Zvláště, když ji ještě něčím nadlehčím. Nebude se tak ukrývat někde na dně mezi travinami. Štika nebude lovit mrtvou nástrahu někde mezi travinami, ale když se bude mírně vznášet – to je jiná. Navíc ryby jako makrela apod. vytváří výbornou pachovou stopu.

Chladné vody místního štěrkoviště není místem pro složité sestavy a moje nemohla být výjimkou. Olovo 1,5unce se pravděpodobně zanoří hluboko do bahna na dně jezera. Lanko 30liber o délce 18palců, samozřejmě v závislosti na velikosti nástrahy.
Čerstvá nástraha je připravena k nahození. Štika hlídkuje velmi blízko břehu, a takové terénní zlomy jsou těmi top místy na většině jezer. Další dobrými místy jsou hlubší koryta, nebo v blízkosti rostlin.Taková místa je potřeba hledat. Štiky nebudou pravděpodobně daleko. Dobrý tip je také, projít se kolem vody sledovat život těsně pod hladinou, jak se ryby vyhřívají. To může také být vynikající vodítko k lokalizaci štik.
Nastražuji tedy pruty, ale stejně mám v hlavě minulý souboj. S ustupujícím adrenalinem se do mne vrací opět chlad. Blíží se čas k návratu zpět do tepla svého domovu. Časové znamení v rádiu hlásí osm nula nula. Dokonce i šum vzdálené silnice začíná utichat. Přesto budou štiky neustále vyhledávat kořist a pokud budou při chuti, budu na ně čekat dál.

Nejlepší tipy:

Nadlehčené mrtvé nástrahy jsou mnohem účinnější, než nástrahy předkládané na dně. Používejte jakékoli nadlehčující pomůcky.
Makrely jsou vynikající nástrahy v noci, protože vytvoří skutečnou pachovou stopu.
Ujistěte se, že používáte citlivé signalizátory záběru, některé mohou být velice jemné.
Je nezbytné mít, před setměním na svém stanovišti vše uspořádané.
Zimní rybaření na jezeře je velmi nebezpečné, zejména v noci. Zkuste se domluvit na lovu s přítelem, pokud to půjde.

Paul Garner

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme i komentáře s vašemi názory a zkušenostmi.