Jak přelstít chytré dravce
Při lovu dravých ryb je velice důležité nepodceňovat detaily. Týká se to především chytání 
velkých a vyškolených ryb. Pro někoho možná malé a nepodstatné detaily, ale právě oni často rozhodnou, jestli lov na daném revíru bude úspěšný nebo ne.
Najdeme spoustu příkladů které dokazují, že takové maličkosti pod vodou rozhoduji o úspěchu a neúspěchu. Především ve vodách kde dravci jsou již řádně proškoleni. Na revíru kde je minimální rybářský tlak, vám štika skočí třeba i na lžíci od polévky. Vyškolenou štiku která vyrostla pod intenzivním tlakem rybářů jen tak snadno nepřelstíte. Každý lovec dravých ryb, který chytá štiky a candáty daleko od neprochytaných revírů snů, ví, jak jsou tito dravci často nedůvěřiví. Kdo je chce přelstíte musí myslet na každý detail.
Jako první detail rozhodující o úspěchu si uvedeme zvuk. U vody je důležité se chovat nenápadně a nevydávat zvuky které vás mohou prozradit. Především na malých až středně velkých vodách, kde se hodně rybaří. Zde se dravci už dávno naučili spojit si zvuky na břehu s rybáři. Boucháni dveří od auta, kroky vrzající ve štěrku, vibrace lávky — a už se tlamy ryb zavírají. Ještě dřív, než se naše nástraha dostane do vody. Ovšem i zvuky ve vodě, například nástrahy, které plesknou na hladinu, žbluňkající kotvy nebo skřípající vesla, zkušeného dravce varují.Pokud si myslíte že naše ryby se o těchto věcech nic nedozví, podceňujete trestuhodně jak jejich dobrý sluch, tak jejich učenlivost. Stejným způsobem musíme přehodnotit i své umělé nástrahy, když je používáme v revírech, kde se hodně chytá. Původně úspěšný vynález chrastění uvnitř wobblerů a jerků je v současné době už tak běžný, že kuličky, které zvuk vytvářejí, ryby spíše varují, než lákají. Armáda těch, kteří „vyrábějí“ hluk, dravce naučila, že od ryb, které vydávají zvuk, hrozí nebezpečí. Varovné signály vycházejí i od nástrah, které vysílají silnou tlakovou vlnu.To jsou například rotační třpytky nebo gumová kopyta s velkým lopatkovým ocasem. Tyto nástrahy výrazně oslovují postranní čáru dravců, ale jsou dvojsečnou zbraní. Pokud s nimi dravci nemají žádnou zkušenost, jsou tyto nástrahy skutečnými stroji na chytání ryb. Na vodách, kde se loví intenzivně, však před nimi ryby prchají. Pokud chytáte v kalné vodě, nemůžete vlastně při volbě vlasce udělat chybu, pokud je v pořádku jeho nosnost. Dokonce i candáti, kteří mají strach z návazce, berou při špatné viditelnosti někdy i na silný drát. Jiná situace je v průzračných vodách. Zde si může dravec kořist v klidu prohlédnout. Často je to právě vlasec a návazec, co dá dravci rozhodující signál k tomu, aby udělal čelem vzad. To je také důvod, proč jsou výsledky lovu se sotva viditelným vlascem, například Fireline Crystal (značky Berkley), lepší než při lovu s obyčejnou tmavě zelenou pletenkou.
Když chytáte za těžkých podmínek velmi opatrné ryby, měli byste se vyhnout všemu, co se leskne a blýská. Je to vlastně nelogické když si uvědomíte, že právě tato vlastnost tradičně charakterizuje nejlepší nástrahy na štiky. V revírech, kde se vláčí příliš často, však platí jiné zákony. Kdo se nenaučí kontrolovat své reflexy, nezestárne. Štika, která se jednou nechala chytit na blýskavou plandavou třpytku se v budoucnu lesklému kovu určité vyhne. Nástraha ale není to jediné, co by se nemělo blýskat. Zkušené ryby vyplaší dokonce i střibřité obratlíky, trojháčky nebo bajonetové spojky. Sami poznáte, že pokud zvolíte malé součásti v matové nebo v černé barvě, berou štiky a candáti častěji a rozhodněji.
Méně znamená více. Toto pravidlo platí i ve vodách, kde se intenzivně loví, a to v souvislosti s počtem háčků. Nástražní rybka nebo wobbler, které jsou opatřeny jedním háčkem, přináší výrazně více záběrů než nástraha plná háčků. Lze to dát do souvislosti s chováním dravých ryb při záběrech. Vzhledem k zubaté tlamě dravců člověk snadno zapomene, že v tlamě a jícnu jsou kromě smrtelných zubů i citlivá místa, například v oblasti zubů, patra a hltanu. To znamená, že když rybu zaseknete na trojháček, cítí v tlamě trojháček. Lze spekulovat o tom, jestli jde o volné špičky háčků nebo objemnou drátěnou konstrukci samu o sobě, ale štika, která už jednou, nebo dokonce několikrát měla v tlamě nástražní rybku s trojháčkem a dokázala se osvobodit, bude svou.jpg)
kořist důkladně zkoumat. Co tu pomůže? Správně — jednoháček!
Jednoháček zavěšený do měkké hřbetní tkáně nástrahy se při záběru přitiskne těsně k tělu rybky, aniž by odstával. Při polykaní otočí vlasec směřující do tlamy háček tak, že jeho špička ukazuje ven a nezapíchne se do hltanu. Při záseku se háček snadno vytrhne z hřbetu a zasekne se tam, kde je to možné, ideálně do patra nebo v koutku tlamy.
Na jezerech a řekách, kde se hodně chytá, se dravci pokoušejí rybářům uniknout. Tam, kde je zakázáno lovit ze člunu, může vést k tomu, že se ryby pobřežním oblastem ve velké míře vyhýbají. Na jezerech, přehradách nebo tišinách nad jezy může vést častá přítomnost rybářů k tomu, že se ryby stahují co možná nejvíc do středu vody. Dochází tedy k situacím, kdy deset nebo 15 metrů délky náhozu navíc rozhoduje o tom, jestli něco chytíte, nebo ne. Abyste se k těmto rybám dostali,potřebujete správné náčiní. Snad se vám dostatečně podařilo pochopit teorii, že vše často záleží na pouhém detailu.
Milan Vodička
velkých a vyškolených ryb. Pro někoho možná malé a nepodstatné detaily, ale právě oni často rozhodnou, jestli lov na daném revíru bude úspěšný nebo ne.Najdeme spoustu příkladů které dokazují, že takové maličkosti pod vodou rozhoduji o úspěchu a neúspěchu. Především ve vodách kde dravci jsou již řádně proškoleni. Na revíru kde je minimální rybářský tlak, vám štika skočí třeba i na lžíci od polévky. Vyškolenou štiku která vyrostla pod intenzivním tlakem rybářů jen tak snadno nepřelstíte. Každý lovec dravých ryb, který chytá štiky a candáty daleko od neprochytaných revírů snů, ví, jak jsou tito dravci často nedůvěřiví. Kdo je chce přelstíte musí myslet na každý detail.
Jako první detail rozhodující o úspěchu si uvedeme zvuk. U vody je důležité se chovat nenápadně a nevydávat zvuky které vás mohou prozradit. Především na malých až středně velkých vodách, kde se hodně rybaří. Zde se dravci už dávno naučili spojit si zvuky na břehu s rybáři. Boucháni dveří od auta, kroky vrzající ve štěrku, vibrace lávky — a už se tlamy ryb zavírají. Ještě dřív, než se naše nástraha dostane do vody. Ovšem i zvuky ve vodě, například nástrahy, které plesknou na hladinu, žbluňkající kotvy nebo skřípající vesla, zkušeného dravce varují.Pokud si myslíte že naše ryby se o těchto věcech nic nedozví, podceňujete trestuhodně jak jejich dobrý sluch, tak jejich učenlivost. Stejným způsobem musíme přehodnotit i své umělé nástrahy, když je používáme v revírech, kde se hodně chytá. Původně úspěšný vynález chrastění uvnitř wobblerů a jerků je v současné době už tak běžný, že kuličky, které zvuk vytvářejí, ryby spíše varují, než lákají. Armáda těch, kteří „vyrábějí“ hluk, dravce naučila, že od ryb, které vydávají zvuk, hrozí nebezpečí. Varovné signály vycházejí i od nástrah, které vysílají silnou tlakovou vlnu.To jsou například rotační třpytky nebo gumová kopyta s velkým lopatkovým ocasem. Tyto nástrahy výrazně oslovují postranní čáru dravců, ale jsou dvojsečnou zbraní. Pokud s nimi dravci nemají žádnou zkušenost, jsou tyto nástrahy skutečnými stroji na chytání ryb. Na vodách, kde se loví intenzivně, však před nimi ryby prchají. Pokud chytáte v kalné vodě, nemůžete vlastně při volbě vlasce udělat chybu, pokud je v pořádku jeho nosnost. Dokonce i candáti, kteří mají strach z návazce, berou při špatné viditelnosti někdy i na silný drát. Jiná situace je v průzračných vodách. Zde si může dravec kořist v klidu prohlédnout. Často je to právě vlasec a návazec, co dá dravci rozhodující signál k tomu, aby udělal čelem vzad. To je také důvod, proč jsou výsledky lovu se sotva viditelným vlascem, například Fireline Crystal (značky Berkley), lepší než při lovu s obyčejnou tmavě zelenou pletenkou.
Když chytáte za těžkých podmínek velmi opatrné ryby, měli byste se vyhnout všemu, co se leskne a blýská. Je to vlastně nelogické když si uvědomíte, že právě tato vlastnost tradičně charakterizuje nejlepší nástrahy na štiky. V revírech, kde se vláčí příliš často, však platí jiné zákony. Kdo se nenaučí kontrolovat své reflexy, nezestárne. Štika, která se jednou nechala chytit na blýskavou plandavou třpytku se v budoucnu lesklému kovu určité vyhne. Nástraha ale není to jediné, co by se nemělo blýskat. Zkušené ryby vyplaší dokonce i střibřité obratlíky, trojháčky nebo bajonetové spojky. Sami poznáte, že pokud zvolíte malé součásti v matové nebo v černé barvě, berou štiky a candáti častěji a rozhodněji.
Méně znamená více. Toto pravidlo platí i ve vodách, kde se intenzivně loví, a to v souvislosti s počtem háčků. Nástražní rybka nebo wobbler, které jsou opatřeny jedním háčkem, přináší výrazně více záběrů než nástraha plná háčků. Lze to dát do souvislosti s chováním dravých ryb při záběrech. Vzhledem k zubaté tlamě dravců člověk snadno zapomene, že v tlamě a jícnu jsou kromě smrtelných zubů i citlivá místa, například v oblasti zubů, patra a hltanu. To znamená, že když rybu zaseknete na trojháček, cítí v tlamě trojháček. Lze spekulovat o tom, jestli jde o volné špičky háčků nebo objemnou drátěnou konstrukci samu o sobě, ale štika, která už jednou, nebo dokonce několikrát měla v tlamě nástražní rybku s trojháčkem a dokázala se osvobodit, bude svou
kořist důkladně zkoumat. Co tu pomůže? Správně — jednoháček!Jednoháček zavěšený do měkké hřbetní tkáně nástrahy se při záběru přitiskne těsně k tělu rybky, aniž by odstával. Při polykaní otočí vlasec směřující do tlamy háček tak, že jeho špička ukazuje ven a nezapíchne se do hltanu. Při záseku se háček snadno vytrhne z hřbetu a zasekne se tam, kde je to možné, ideálně do patra nebo v koutku tlamy.
Na jezerech a řekách, kde se hodně chytá, se dravci pokoušejí rybářům uniknout. Tam, kde je zakázáno lovit ze člunu, může vést k tomu, že se ryby pobřežním oblastem ve velké míře vyhýbají. Na jezerech, přehradách nebo tišinách nad jezy může vést častá přítomnost rybářů k tomu, že se ryby stahují co možná nejvíc do středu vody. Dochází tedy k situacím, kdy deset nebo 15 metrů délky náhozu navíc rozhoduje o tom, jestli něco chytíte, nebo ne. Abyste se k těmto rybám dostali,potřebujete správné náčiní. Snad se vám dostatečně podařilo pochopit teorii, že vše často záleží na pouhém detailu.
Milan Vodička