Chvějící špičky Rodgera Feedera - Kachna, jedině na medu.

Nezakládám sice v rybářském časopise ornitologický kroužek, ale i přesto jsou někteří tvorové součástí našeho pobytu u vody a tak se o nich zmiňuji. Příroda hraje všemi barvami, ptáci štěbetají na stromech i keřích, žáby kuňkají a kachny, tak ty mě strašně lezou na nervy. I takto by se dal napsat úvod romantického článku. Bohužel zas tak romantický článek to nebude, spíše tvrdá kritika jednoho druhu opeřenců, který mě onehdy na rybách přiváděl k šílenství. A doufám, že až to jmenované ptactvo bude číst, zastydí se velice.

Krásný slunečný den mě vítá na dvorku a já okem mrknu na mého věrného přítele. Ano, nebudete tomu věřit, ale tráboš se na mě usmívá tetelíc se na slunku. Je rozhodnuto, nakládám opět to harampádí do vozu a ženu bakelitového druha k vodě. Tráboš nadšeně přede píseň, spokojený, že mu chladím bakelit ve větru a já jsem spokojený také, jedu totiž vstříc chvějícím špičkám. Lokalitu mám vybranou už od včera, protože jsem zde dlouho nebyl, netrpělivostí jen čiším. Středně velký rybník s ostrůvkem u jedné strany mě vždy velice lákal, leč bohužel nikdy nepřinesl očekávaný úspěch. Ryby jsou zde malé, neboť místní „masajové“ dokáží neuvěřitelné množství ryb zapytlovat a odnosit domů. Prostě zde není šance na přežití a růstu. Přesto to tu mám rád a jsem spokojený s každým záběrem, byť od menší ryby. Kilo krmení na dnešní den bude stačit a jako nástrahu použiji osvědčenou bonduelku na jeden prut. Na druhý dnes hodlám vyzkoušet chytací pelety v dipu od Mikbaits. Krmím ve vzdálenosti cca deset metrů od břehu směrem k ostrovu, jehož plochu si zabralo početné hejno ptactva. Prakem přistřeluji bonduelku a rozbaluji vybavení. Jako návazce pod krmítko jsem dnes použil fluokarbonové vlasce firmy DAM na oba dva pruty. Vyvazování nástrahy jsem vzhledem k velikosti lovených ryb zavrhl. Postačí klasická montáž, která, když svatý Petr dá, bude úspěšná.

Nahozeno, nastraženo a mé špičky se chvějí ve slabém vánku. Opět ta známá pohoda i relax, nic nenasvědčuje situaci, která bude za pár hodin následovat. Rodgerovi špičky spokojeně předou spoji píseň, když tu znenadání jedna prudce ohýbá své vlákno. Na nic nečekám, moje ruka vystřelí k prutu a já tnu do živého. Na druhém konci mé udice se odehrává tuhý boj menší ryby se zaseknutým háčkem, který a to se dalo vzhledem k velikosti čekat, zanedlouho vyhrávám. Krásný šupík končí na břehu a já ho s radostí pouštím. Během další hodinky lovím dalších pět kapříků od třiceti do pětačtyřiceti centimetrů a jsem nadšený. Musím pochválit peletky v dipu, neboť všechny záběry jsou právě na ně. Z levé strany pozoruji postaršího diváka sedícího na lavičce a zatím mu nevěnuji pozornost. Zdolávám na můj oblíbený sportex dalšího menšího kapříka, když v tom mě vyleká pozdrav, „zdar, jak to jde“. Už podle tónu hlasu cítím jakousi nejistotu, ale jako vždy zdvořile odpovídám, „dobrý den, berou menší kapříci takovéto velikosti“ a ukazuji pánovi v letech kapříka, který právě skončil v podběráku. Pán mě také slušně odpoví „ hmm, nemachruj“ a pomalu se podepírajíc holý, loudá zpět na lavičku. Mrknutím oka, zjišťuji, že na oné lavičce je již frmol, připomínajíc soustředění carp teamu. Chlapci v lehce důchodovém věku zde založili svůj tábor a hodlají mě zřejmě terorizovat. To jsem usoudil, dle toho, že všichni oběma rukama živě gestikulují směrem ke mně. No nic opět nahazuji a co čert nechtěl, v mžiku mám záběr a na prutu dalšího menšího šupíka, tentokrát kolem třiceti pěti centimetrů. Dle vizáže ten nejstarší, zřejmě kapitán teamu přichází opět ke mně a ptá se, zdali by si nemohl toho kapra odnést. Moje reakce je slušná a vstřícně mu odpovídám, že z přesvědčení všechny ryby pouštím a ať se nezlobí, pouštím kapříka před jeho zraky zpět. Tradiční hmm, nemachruj, nechávám bez povšimnutí a pokouším se opět o rybolov. Když v tom mě překvapuje nenadálá reakce onoho kapitána. Chlapík hodně přes osmdesát let čili šmátrá rukou v kapsách jeho stejně starého baloňáku a znenadání hází před špičky mých feederů dobře deset rozlámaných rohlíků. Rychle se na něj otáčím s větou, že je hodný, ale že jsem již nakrmil a že rohlíky na hladině dnes stejně kapříky nepřilákají, ale že děkuji. Dodnes nevím, jak to v takovém fofru dokázal, ale uculuje se na mě a pomalu odchází. No nic, troška zábavy myslím si a otáčím se opět k prutům s divným pocitem, že slyším divné zvuky. Jaké je však moje zděšení, když v momentě usednutí do stoličky se z ostrova naproti vzneslo neuvěřitelné hejno kachen letíc přímo na mě. Za strašného řevu a štěbetání přistávají přesně nad moje krmné místo a některé krouží nade mnou jak v hororu. Nálet je to monstrózní a já s otevřenou pusou sleduji, jak se tito nepříčetní opeřenci rvou o kousky rohlíků na hladině. Místo feederů by se dnes spíše hodila brokovnice, myslím si a ještě než myšlenka odezní, přistává mě na rameni první desetigramový trus. Za ním během vteřiny následují další dva, jeden na firemní kšiltovku a druhý přímo do cívky navijáku. No to snad ne, co jsem komu provedl a proč krouží zrovna nade mnou. Na levé straně v dálce slyším strašný, historický smích místních chlapců a jdou na mě mrákoty. Jejich pomsta za to, že sedím na jejich místě byla sladká. Veškeré vybavení mám od kachního trusu a začínám vztekle balit. Později až doma zjišťuji, že mám zaneřáděné i sedačky u mého luxusního tráboše. Prostě rybolov na zdejším rybníku na místě u ostrova je pro silné nátury, nebo také pro lovce v pláštěnkách, né pro mě. Cvičené kachny místních důchodců napáchaly již dost škody a je nejvyšší čas vyrazit domů. Míjím místní restauraci, kde na ceduli stojí napsáno: Dnes tradiční menu, kachna na medu. Tentokrát se potutelně usmívám já a již vím, s jakým vybavením a krmením dorazím příště.

Mnoho lepších zážitků přeje Rodger Feeder.

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.