Baits Cup Rpety – Hatě 2015 z pohledu 3. závodníka

Dnes je to přesně měsíc, co jsem na sociálních sítích objevil pozvánku na první ročník rybářských závodů. O závodech Baits Cup Rpety – Hatě 2015 (45 hodin) jsem v tu chvíli slyšel poprvé, ale vzhledem k tomu, že je doporučoval širokou veřejností uznávaný sumcobijec, rozhodl jsem se vzít do ruky telefon a optat se na volné místo a podrobnosti závodu.

Kupodivu volné místo ještě bylo. Super! Kdo se však domnívá, že to přihlášením skončilo, tak je na velkém omylu. Opak je pravdou. Čtyři víkendy jsem připravoval krmení a náčiní. O potřebě dokoupit výbavu za nemalý peníz se ani rozepisovat nebudu. Ale vidina uspět byla opravdu veliká.

Nakonec jsem se však dočkal, a poslední říjnový pátek přijíždím do krásného areálu za obcí Rpety. Samotný příjezd je pro člověka obdivujícího přírodu zážitkem. Příjezd je z jedné strany lemován lesem, ze kterého vybíhá hodovat na palouček skupinka ušáků, na opačné straně je švestkový sad. Na konci příjezdovky narazíte na malou a větší chatku. A pak už spatříte krásný udržovaný dvouhektaráček.

Po obchůzce rybníka jsem nadšený. Pěkně graficky značené, a hlavně rozumně vytyčené, sektory, nad jejichž potenciálem místní znalci vědecky spekulují. Já se do jejich debaty nezapojuji, protože je pro mě tato voda jednou velkou neznámou. Nepomůže mi ani první kolo losování, ve kterém mi vyjde, že na mě v druhém kole zbude poslední lístek. Po úvodním přivítání, příjemném proslovu, důležité rekapitulaci pravidel a adrenalinovém losování se stěhuji na sektor číslo 7.

Klakson přesně o čtrnácté zahajuje závod. S dozněním zahajovací fanfáry dopadají na hladinu spomby a hladina se mění v bitevní zónu. Rybám ten rachot nezávidím. Snad jako jediný spombovací prut odkládám a snažím se první hodinu závodu rybí obsádku přilákat do oázy klidu pomocí PVA materiálu a silných atraktorů. Rozhodnutí se zdá býti nezlé. Po patnácti minutách přichází první bodovaný kapr závodu. Zachutnala mu ananasová color-peletka s plovoučkou od Kamikaze Carp. Lysáček má sice pouhých 61 cm a váží 4,3 kg, ale pro první zářez na rukojeť to stačí.

Za občasného přikrmení pokračuji ve strategii vyhledávání kaprů do sobotního rána. Daří se mi během noci zdolat 8 krásných kapříků, kteří však mají jednu malou vadu. Žádný z nich neplní váhové kritérium (bodovaný kapr nad 4 kg). Rozhoduji se tedy kompletně překopat strategii lovu. Zbrklé jízdy od kapříků se snažím přetavit v jeseteří výskoky. Na vzdálenost lehce přesahující dvacet metrů dopravuji raketou dvanáct kilo krmení a stále doplňuji. Celý sobotní den se mi nedaří přeměnit vnadění v přetahování, a díky tomu se propadám na výsledkové listině neustále směrem dolů.

Se soumrakem se po záběru objevuje žraločí ploutev. A je to tady. První můj souboj s jeseterem. Po dlouhém souboji končí sibiřan v síti mého podběráku. Ruce se mi klepou. Cíl závodů je splněn. I kdyby se stalo cokoli, jesetera jsem si chytil, a o to mi tady šlo. Jedná se o starého známého Zoubka, který je na této vodě vyhlášený svým neutuchajícím apetitem. Měří krásných 126 cm. S hmotností 8,3 kg mě vystřeluje na průběžné druhé místo, ze kterého mě však během hodiny opět katapultují závodníci ze zadních sektorů.


Poslední třetinu závodu trpělivě sedím u prutů a neustále se snažím vynalézt něco fungujícího. Před čtvrtou ranní se mi daří ulovit lysáka s váhou 3,90 kg. Smůla!  Těsně před koncem závodu nacházím po pěkné jízdě na hrotu háčku šupinu od amura. To je ale asi tak všechno, co se do konce závodu u mě na sektoru odehraje. Na sousedních sektorech je vidět aktivita nebodovaných ryb, a tak jsem zvědavý, jak to v konečném součtování odnesu.

Kolem poledního začíná vyhlášení výsledků. Všem závodníkům se dostává pozornosti pořadatelů a tak nikdo neodchází s prázdnou. Což si myslím, že po poslední mrazivé noci zahřeje na rybářské dušičce každého. Sláva se provolává závodníkům od chvostu výsledkového žebříčku. Těsně pod bednou začínám špicovat uši, co kdyby. Ne, nedočkal jsem se. Je z toho bedna. Krásné a nečekané 3. místo, se kterým jsem se během konce závodu hned několikrát loučil. Obavy byly sice na místě, ale nevyplnily se. Přebírám krásný pohár, finanční odměnu a kopici věcných darů. Pár fotek s ostatními závodníky, pořadateli a už to zase vrtím s rybářským náklaďákem zpět směr Praha.

V neposlední řadě je na místě, abych poděkoval své rodině za doprovod a perfektní servis před, během i po závodě, dále poděkoval celému kolektivu pořadatelů za bezvadně uspořádané závody a velký dík bezesporu patří i výrobci Kamikaze Carp za poskytnutí kvalitního krmení. 

Autor:
František Helm

Foto:
Iva Hasmanová, Václav Moutelík