Začínáme muškařit - pokračování
Návazec je nylonový vlasec určité délky, který se jedním svým koncem navazuje na konec muškařské šňůry a druhým koncem k mušce. Pro zajištění správného chování šňůry během hodů by měl být tenčí než vlastní šňůra, s koncovou částí (která je nejblíže šňůře) o tloušče nejméně jedné třetiny tloušťky muškařské šňůry. Muškaříme-li suchou muškou na hladině, použijeme dlouhé nástavce pro dosažení větší vzdálenosti mezi muškou a tlustou barevnou šňůrou (mohou dosáhnout délky přes 4 m. Tato vzdálenost není obvykle tak důležitá, pokud používáme potápivé šňůry. To si vystačíme s návazcem o délce 50-60 cm.
Splétané návazce
Tyto návazce jsou vyráběny ze splétaného nylonu a jsou po celé své délce ujímané a velmi vláčné. Vyrábějí se v celé škále plovoucích a potápivých verzí, a protože mají vynikající chování při švihu, jsou dobrými pomocníky pro dobré položení mušky na hladinu. Konec něktrých splétaných návazců se hodí do dutinky uvnitř konce muškařské šňůry a lze jej připevnit pomocí kousku silikonové trubičky. Jiné návazce se připojují pomocí smyček (rychlospojky). Muška se navazuje na splétaný konec krátkým kouskem vlasce. Splétané návazce s vysokou specifickou hustotou, které jsou nyní k dostání, umožňují používat nezatížené či velmi malé mušky pro lov v hloubkách bez nutnosti použí potápivou muškařskou šňůru. Mezi dobré výrobky patří návazce značky Roman Moser či Airflo (viz recenze na stránkách PČM).
Návazce z vlasce
Komerčně vyráběné monofilamentní návazce představují souvislý ujímaný kus nylonového vlasce či kusy různě tenkých vlasců svázané dohromady. Návazce bez uzlů jsou pevnější a nezachytávají na sobě vodní rostliny a řasy tak často, jako návazce svazované. Ty jsou naproti tomu zase levnější. Ujímané návazce mají zase tu nevýhodu, že se postupně zkracují až je nakonec musíte vyměnit.
Lov štik vyžaduje speciální vybavení. Návazec by měl sestávat z asi metr dlouhého monofilního vlasce o průměru 0,40mm a z 30cm dlouhého konce z ohebného ocelového lanka vhodného k navazování strímrů. Lanko připojíme k valsci pomocí soudečkového obratlíku. V prodejnách je možno zakoupit již hotové návazce pro lov štik, což nám usnadní práci s navazování uzlů. V současné době se zkouší i kevlarová vlákna, která by měla mít rovnež vyhovující odolnost proti štičím zubům.
Protože se návazce zhotovují ujímané, většinou třídílné, musíme použít vlasce o třech rozměrech, např. 0,30, 0,20, 0,15. Délka celého návazce by se přibližně měla pohybovat okolo délky prutu. Na užších vodách a vodách, kde se pohybujeme v zarostlém terénu, je vhodné, má-li návazec maximální délky rovnou 2/3 délky prutu. Tloušťka návazců je ovlivňována řadou okolností:
- v čisté a mělčí nebo klidně tekoucí vodě - delší a jemnější návazec
- ve zčeřené vodě a za větru a přihodech na větší vzdálenost - kratší, silnější návazec a strměji ujímaný
- na velké mušky - silnější návazec
- na malé mušky - slabší návazec
- na večerní chytání po soumraku - kratší a silný konec
Příklady návazců:
Úprava a dimenzování pro lov pstruhů
Úprava a dimenzování pro lov lipanů
Pozn.: na takto silné konce návazců většinou nelovím a celou soustavu zjemňuji. Nejčastěji mám jako koncový díl vlasec o tloušťce 0,10mm.
Výstroj - brodící kalhoty
Muškařit bez brodění se v našich podmínkách prakticky nedá. Najdou se sice místa, kdy si vystačíte pouze s holínkami, ale pro univerzálnější použití vidím jako vhodnější alternativu brodící holínky a ještě lépe brodící kalhoty (tzv. prsačky, které sahají až po prsa - jak již název napovídá). Vysoké holínky jsou levnější a pro letní dny asi i vhodnější. Při chůzi po břehu se dají shrnout a tolik nepřekáží. Jejich používání však doporučuji pouze na místech, která dobře znáte. I na malém toku se může vyskytnout hluboká tůň a vy dopředu nevíte, kam šlápnete. Pak máte v sekundě holínky plné vody.
Jednoznačně lepší volbou jsou však brodící kalhoty. Používám je i tehdy, když nebrodím. Fungují jako skvělá ochrana proti kopřivám a jiným dotěrným rostlinám. Moje přítelkyně má panický strach z hadů a během svých toulek přírodou každý z vás jistě natrefil na mnoho těchto živočichů - v broďákách se vám nic nemůže stát a obavy jsou tedy zbytečné.
Kalhoty se vyrábějí ze tří základních materiálů: z pogumované látky, z neoprenu a z tzv. dýchajících materiálů (např. GoreTex). Každý má svá pro a proti. Nejlevnější volbou je pogumovaná látka. Takovéto kalhoty v současné době vlastním. Jsou dánské výroby a dají se pořídit cca za 2.500,-Kč. Mezi jejich výhody patří nízké pořizovací náklady a malá náchylnost k mechanickým poškozením. Nevýhod je poměrně mnoho. V létě se v nich během 5 vteřin zpotíte, že si připadáte jako v sauně. V zimě je vám v nich naopak příšerná zima (pokud si oblečete 3 a více vrstev spodního oblečení, dá se to vydržet). Zde se musím zmínit o tom, že při výběru brodících kalhot musíte kupovat výrobek alespoň o číslo větší, než máte nohu. Někdy bych doporučil i o dvě čísla. Já jsem si pořídil kalhoty o číslo větší, ale pokud si obleču 3 páry ponožek, mám problémy dostat se dovnitř i ven.
Kalhoty z neoprénu jsou vynikající pro lov v chladných vodách a studenějších měsících roku. Materiál je tvořen spoustou malých vzduchových bublinek, které výborně izolují. Vyrábějí se v tloušťkách 3 a 5 mm. Protože ale nedýchají (stejně jako předchozí typ), je nutné si obléknout spodní prádlo, které dobře saje pot. Velmi dobré jsou kombinace neoprénu a textilní látky s antibakteriálními a sacími účinky. Ceny těchto kalhot se pohybují od 5.000,-Kč výše.
Dýchajících materiálů je několik druhů a jejich výhoda je v tom, že propouští pot ven a nepropouští vodu dovnitř. Mezi nevýhody patří snad jen jejich vyšší cena a větší náchylnost k mechanickým poškozením. Pokud lovíte v prostředí, kde je mnoho špičatých větví, ostrých kamenů apod., měli byste si dávat pozor, abyste si kalhoty někde nepotrhli. Tyto kalhoty vidím jako perfektní volbu pro teplé letní měsíce. Dají se používat i v zimním období, je ovšem nutné se do nich pořádně obléknout. Jejich lehkost a volnost umožňuje snadný pohyb ve vodě i na suchu. Rovnež jejich transport je lehčí než v případě neoprénových kalhot.
Při výběru si do prodejny vezměte tlusté ponožky a vyzkoušejte si v kalhotách sednout na bobek a kleknout si. Pokud vám kalhoty tyto pohyby neumožní, vyzkoušejte větší číslo nebo jiný výrobek.
Kalhoty, resp. boty, se rovněř liší svou podrážkou. Nejběžnější jsou klasické gumové podrážky, které jsou nejlevnější. Umožňují docela jistou chůzi v bahně a na trávě. Méně jisté jsou již na balvanech (zvláště jsou-li pokryté řasou). Bezpečný postoj v těchto podmínkách nám zajistí podrážky plstěné, které jsou navíc nehlučné. Můžete se tak přiblížit k rybě, aniž byste ji vyplašili. Bohužel jsou za mokra nevhodné pro chůzi po trávě a poměrně brzy se ochodí. Dobré jsou kožené podrážky s kovovými cvočky. Pevně zabírají na nejrůznějším podkladě ve vodě i mimo ni. Na balvanech ale nejsou tak bezpečné jako podrážky plstěné. Navíc jsou hlučné. Je to těžký výběr: každý typ má svá pro a proti a je pouze na vás, pro co se rozhodnete. Kalhoty můžete pořídit buď s botou, nebo v punčochovém provedení. Punčochové provedení i s párem bot je samozřejmě dražší. Přináší vám ale větší bezpečí, protože boty zpevňují kotník a minimalizují riziko vyvrtnutí (v balvanitém terénu se to může přihodit velmi snadno). Do bot vám při brodění může napadat písek či malé kaménky, které jednak tlačí a jednak narušují punčochu. Částečně tomu zabraňují ochranné manžety kotníků, které se dají dokoupit a které se navlékají nad boty. U punčochových kalhot hrozí při nesprávné péči relativně rychlé prochození či prodření punčoch. K brodícím kalhotám se dají dokoupit různé doplňky jako jsou například podrážky pro chůzi po ledu, do svahu po mokré trávě či bahně. Jsou celkem bezpečné i na kluzkých kamenech. Nápadně připomínají horolezecké mačky. Chránič kolen je vynikající zejména v případech, kdy lovíte v pokleku. Kolenní partie kalhot je tak velmi namáhána a hrozí její prodření či protržení. Při použití chrániče nás jednak nic netlačí a navíc jsme odstranili riziko poškození kalhot.Některé kalhoty se vyrábějí i s páskem. Jeho používání závisí na vašem rozhodnutí. Můžete tak zabránit nadměrnému natečení vody do kalhot. Hrozí ovšem riziko, že při upadnutí do vody vás bude vzduchová bublina v nohavicích držet hlavou ke dnu a nebudete se moci nadechnout.
Výstroj - podběrák
Rám se vyrábí buď z lehkých kovových materiálů nebo z laminovaného dřeva. Druhá varianta na pohled lépe vypadá, ale bohužel bývá dražší. Síťka se dělává z dacronu. Při koupi si pečlivě zkontrolujte, zda jsou na síťce uzly či nejsou. Rozhodně nedoporučuji kupovat podběrák s uzlovými oky. Při podebrání ryby, kterou chceme následně pustit zpět na svobodu, můžeme porušit její ochrannou slizovou vrstvu, což může vést až k jejímu úhynu. Proto bych dal raději přednost výrobkům s měkkými sítěmi bez uzlů.
Pokud lovíte i na stojatých nebou jen mírně tekoucích vodách ze břehu, můžete využít i větší (nejčastěji trojúhelníkový) podběrák s prodlouženou rukojetí. Tyto výrobky bývají skládací, takže jejich transport nečiní potíže. Díky delší rukojeti vám umožní snadné vylovení ryby, aniž byste si namočili boty. Je vhodný zejména při lovu ze zvýšeného břehu. Jeho široká síťka se dá využít ještě k jednomu účelu. Pokud má podběrák na spodní straně špičku, je možno jej při lovu zapíchnout do země či do dna a odkládat do něj přebytečné smyčky vymotané šňůry. Tuto možnost oceníte zejména při delších hodech s dvojitým zatažením a následným vystřelením šňůry. Šňůra se klidně a plynule odvíjí a nezamotává se do vegetace.
Abych řekl pravdu, podběrák používám pouze v případě, že si chci ulovenou rybu ponechat. Jinak se snažím kontakt s úlovkem omezit na minimum. Když je to jen trochu možné, nadzvednu rybě hlavu na vlasci a peánem odstraním háček. Pokud to nejde tak snadno, přidržím ji rukou (vlhkou! - kvůli slizu) a odháčkuji. Někdy je také nutné rybu v polootevřené dlani přidržet hlavou proti proudu, aby nabrala dostatek sil k odplutí do bezpečí.
Výstroj - vesta a její obsah
Vesta je praktický kus oděvu, který muškaři umožní vzít si sebou tu spoustu potřebných předmětů, které běžně u vody využívá. Nejsou pak potřeba žádné další brašny a košíky, při lovu nic nepřekáží.
V podstatě existují dva druhy rybářských vest: dlouhá a krátká. Oby typy by měly být vyrobeny z kvalitního materiálu - většinou se jedná o směsovou tkaninu polyester/bavlna. Důležité je měkké lemování límce, aby nás vesta neškrtila a neřezala do krku. Široce střižená ramena a volné průramky zajišťují, že nás netíží na těle a můžeme ji nosit jak v chladném počasí přes teplý svetr a bundu, tak i v létě na tričko. Většinou se dá šířka vesty upravit stahovacími pásky na bocích.
Dostatečné množství kapes všech možných velikostí je jednou z kritických vlastností. Kapsy by měly být uzavíratelné, vetšinou na suchý či normální zip. Kvalitní výrobky disponují až 35 kapsami, z nichž alespoň jedna by měla být dostatečně veliká pro uskladnění velké krabičky s muškami.
V dlouhé vestě sice máme více místa pro uložení věcí, ovšem při brodění se nám brzy namočí. Podle převažujícího typu lovu si zvolte vhodnou délku vaší vesty. Dobrá alternativa je vesta s odepínací spodní částí. Takto můžete snadno z dlouhé vesty udělat krátkou brodící.
Kdo se hodně brodí ve vodách se silným proudem nebo často se měnící hloubkou, nebo ten, kdo loví ze člunu, by měl uvažovat o koupi bezpečnostní vesty, která ho v případě potřeby udrží nad hladinou. Dobré modely jsou vybaveny spouštěcím mechanismem, který při styku s vodou vestu automaticky nafoukne. U jiných lze vestu nafouknout zatažením za provázek, čímž se uvolní oxid uhličitý z vyměnitelné tlakové bombičky. Mívají také náústek pro nafouknutí ústy.
Jako alternativa ke klasickým vestám existují také opaskové nebo náprsní kapsy s různou kapacitou. Mají tu výhodu, že je lze stále nosit na šatech.
A nyní se dostáváme k tomu, čím je nutné vestu naplnit. Rybářský řád nám předepisuje s sebou nosit peán nebo vyprošťovač háčků nebo nějaké kleště. Zatím se mi nejlépe osvědčil peán, i když musím uznat, že například na takovou štiku jsou jistě lepší kleště (nebo větší peán).
Peánů se vyrábí celá řada typů z různých materiálů. Nejčastěji se jedná o indickou a japonskou ocel. Můžete je zakoupit s rovnými či zahnutými čelistmi, vroubkované nebo hladké. Nevím, které jsou lepší. Používám rovný peán s vroubky. Někdo tvrdí, že při vyprošťování háčku mohou vroubky mušku poškodit. Na druhou stranu je zase stisk jistější a háček tak snadno nevyklouzne. Pořídit si můžete i kombinaci peánu s vyprošťovačem háčků, nebo třeba kleštičky, které mají blíže u skloubení ostré čelisti na stříhání drátků a ocelových lanek. Tyto výrobky jsou samozřejmě dražší. Za obyčejné peány zaplatíte cca od 200,- Kč. U speciálnějších věciček se cena může přehoupnout i přes 1000,- Kč.
Peán je třeba mít po ruce, abychom v případě nutnosti nemuseli prohledávat všechny kapsy. Buď jej přpevníme na jojo nebo na klopu nějaké kapsy. Dávám přednost černé barvě - při slunečném dni "nehází prasátka".
Amadou - jedná se o výrobek, který pomáhá při sušení mušek, neocenitelný je zejména při používání CDC jepek. Tvoří jej dvě destičky ze speciálně upravené houby - choroše. Tato houba pochází z Rumunska a cca deseti chemickými procesy se dále upravuje, až svými savými vlastnostmi daleko předčí všechny jiné materiály. Musíte si dát ovšem pozor, abyste do amadou nevložili mastnou mušku - mikropóry by se zalepily a sací schopnost by byla pryč.
Tento přírodní materiál má jednu velkou nevýhodu - pokud se náhodou vykoupete, choroš ztvrdne a je k ničemu. Ale i na tento problém již existuje lék. Chytré hlavy v Japonsku vynalezly postup, jak vyrobit umělý materiál s obdobnými (a ještě lepšími) vlastnostmi. Takovéto amadou klidně můžete vykoupat ve vodě a nic se nestane. Výrobní postup je samozřejmě přísně chráněn, takže o podrobnostech toho nikdo moc neví. Japonské umělé amadou můžete zakoupit asi za 560,- Kč, přírodní asi za polovic.
Štípátko nebo též zkracovač nehtů je velice praktický nástroj k provádění nezbytných stříhacích úkonů. Snadno s ním odstříhneme mušku, zkrátíme návazec nebo uděláme nějakou úpravu na mušce. Myslím si, že je vhodnější než nůžky, neboť tam hrozí nebezpečí, že si jejich špičky vrazíme do těla nebo si alespoň poničíme vestu nebo broďáky. Navíc štípátko mívá lepší vlastnosti - vlasec se v nich "nežmoulá" jako v některých nůžkách.
Štípátek se vyrábí několik základních typů. Ty nejlevnější pořídíte již od 70,- Kč, ale ty bych zrovna nedoporučoval, neboť jejich ostří mnoho nevydrží. Dražší vzory (Tiemco) jsou již vyrobeny z japonské oceli. Rovněž bývají opatřené ostrou jehlou, kterou můžete uvolnit zalakované očko i na háčku č.20. Jejich cena se pohybuje okolo 330,- Kč.
Stříhacími schopnostmi nás ohromí štípátka s keramickým ostřím. Stačí se jen letmo dotknout vlasce a ten je hladce odstřižen. Ovšem má to jeden háček. Keramické ostří je velmi choulostivé. Stačí, aby se vám mezi čelisti dostalo očko háčku a velmi snadno čelisti vyštípnete. Ceny se pohybují od 400,- Kč. Nedávno jsem ještě zahlédl v prodeji štípátko od Cortladnu za 515,- Kč, které bylo v ocelové přírodní barvě s vysunovacím hrotem a s klasickým kaleným ostřím. Štípátka nosíme zavěšená na joju, abychom s nimi mohli pohodlně manipulovat a nehrozila ztráta cenné pomůcky ve vodě nebo v pobřežní vegetaci.
Jojo je velmi účinná pomůcka. Je to vlastně malá karabinka na provázku zavěšená na hodinovém pérku. Při vytažení klade pérko malý odpor, při uvolnění pak navine vymotaný provázek zpět. Na jojo můžete zavěsit třeba peán, štípátko, tuk na mušky a mnoho dalších věcí. Větší modely se dají použít k upevnění podběráku na záda. Ceny jsou velmi variabilní podle značek výrobců. Například malé jojo Blazer pořídíte za 70,-Kč, u firmy Cortland musíte zaplatit 300,-Kč. Velká joja na podběrák se pohybují také kolem 300,-Kč.
Tuk na mušky - zde existuje velký výběr nejrůznějších značek. Od umělých silikonových přípravků po přírodní tuk z kachních mazových žláz. Každý si může vybrat, co mu bude lépe vyhovovat. Já používám kachní sádlo. Obaly některých přípravků mají ke dnu připevněný kroužek, pomocí nějž je můžete zavěsit na jojo. Otvor pak směřuje stále dolů a i když je přípravku již málo, dá se snadno vytlačit.
Pokud je floatant tekutý, musíte jej na mušce pořádně rozetřít po tělíčku a nožičkách (pozor na CDC! nesmí se zamastit, jinak by se slepilo a ztratilo své plovací schopnosti). Přitom si samozřejmě zamažete prsty. Je dobré s sebou nosit nějaký hadřík na utření rukou. Dávejte si také pozor, abyste zbytečně nezamastili návazec. Ceny komerčně prodávaných floatantů se pohybují kolem 100,- Kč.
Odmašťovač návazců - často bývá nezbytný na stojaté vodě nebo na klidných partiích tekoucích vod, kde jsou podezřívavé ryby. Mastný návazec se nepotopí a vytváří na hladině zřetelnou čáru, která vede k mušce. Ryba samozřejmě takovou mušku nevezme. Pokud však návazec (nebo jeho koncovou část) odmastíte, zanoří se pod hladinu a je prakticky neviditelný.
K odmašťování naneseme přípravek (asi 120,- Kč) na hadřík a návazec jím několikrát protáhneme. Pak můžeme vesele lovit dál. Při lovu na stojaté vodě, když je klidná hladina, se doporučuje odmašťovat každé tři hody.
Flypad - zpravidla to bývá kousek ovčího rouna přišitý na náprsní kapsu, na který si připevňujeme použité mušky, aby oschly. Říká se, že na něm ovšem drží pouze tehdy, když mají háčky protihrot. Já mám jiné zkušenosti, ale pravdou je, že pokud lovíte na tzv. barblessy, je lepší používat malý flypad z hustě pórovité pěnové hmoty, připevněný na vestu svorkou. Na něm spolehlivě drží i háčky bez protihrotu a nožičky suchých mušek se nestlačují naplocho tak, jako na klasickém flypadu z vlny.
Palička - malá palička na usmrcení ryb s kovovou hlavicí se dobře vejde do některé kapsy na vestě. Je nutná k bezbolestnému zabití ryb. Žádný předpis vám neukládá její nošení, ale myslím si, že pokud si od vody chcete nějaký úlovek odnést, není etické rybu utlouci kamenem či nějak jinak ji připravit o život.
Paličky se vyrábí v mnoha provedeních dle jednotlivých producentů. Základní vzory jsou buď celé vyrobené z kovu (cena okolo 250,- Kč), nebo mají rukojeť dřevěnou a hlavici kovovou (ty jsou cca o 100,- Kč levnější). A samozřejmě se liší velikostí. Pokud docházíte převážně na malé revíry, kde se setkáváte zejména s menšími pstruhy a lipany, postačí vám ty nejmenší vzory paliček.
Ostatní - do vesty se vám vejde hromada dalších věcí, o kterých se již nebudu podrobně rozepisovat. Jedná se zejména o vlasce na tvorbu návazců, prostředek odpuzující hmyz - v našich podmínkách se dá postrádat, ale například v severských zemích se bez něj neobejdete. Indikátory záběru, zavírací nůž a samozřejmě rybářské doklady v dobrém vodovzdorném obalu. Jestliže máte rádi večerní muškaření a jste ve vodě až do úplné tmy, neměli byste zapomenout na svítilnu (buď kapesní, ale nejlépe čelovku).
Brousek na háčky zatím nepoužívám, ale jak jsem se doslechl, může se hodit zejména v místech, kde jde mnoho záseků do kamenů či jiných tvrdých předmětů, které ohýbají špičky háčků.
Míru předepisuje rybářský řád. Mimo to jsem si na prut hned nad rukojeť namaloval bílou barvou orientační míru po 5 centimetrech. K rybě pak stačí pouze přiblížit prut a nemusím ji zbytečně stresovat, zvláště, chci-li ji pak pustit. O krabičkách s muškami se zmiňuji v jiném článku.
Kromě těchto základních věcí lze do vesty přidat například mapu, větrovku, fotoaparát (důrazně doporučuji nepromokavý obal), svačinu, mobil a mnoho dalšího.
Vázací pomůcky
Svěrák s rychloutahovákem
Svěrák je jednou z nejdůležitějších pomůcek při vázání umělých mušek. Drží háček nehnutě v jednom bodě, abychom mohli nerušeně připevňovat jednotlivé komponenty. Bez dobrého a hlavně spolehlivého uchycení háčku ve zvolené poloze se zkrátka neobejdeme.
V dobách nedávno minulých nebyly muškařské svěráčky k dostání, a proto si vazači museli vypomáhat nějakou náhražkou. Většinou se používaly různé zámečnické svěráčky s vložkami, hodinářské svěrky či jen horizontálně či vertikálně uchycené špičaté kleště. Rovněž se dala využít hlava z vrtačky. Tyto časy jsou již naštěstí pryč a na trhu je veliký výběr nejrůznějších typů. Některé vlastnosti však musí splňovat všechny. Háček je sevřen mezi dvěma paralelními plochami, které musí být hladké. Jakékoliv záseky by mohly háček poškodit či dokonce přelomit.
Stahování kleštin je řešeno různě. Já vlastním momentový svěráček, který má tu výhodu, že lze s háčkem snadno manipulovat a nemusíte neustále něco povolovat a utahovat. Navíc u svěráčků se šroubením často dochází ke ztržení závitů a musíte si potom dokupovat náhradní díly (jestliže je ovšem seženete).
Momentový svěrák
Pokud vážete velmi často a veliké série mušek, může se vám stát, že se do čelistí postupně vyryjí prohlubně od háčků. U dražších typů svěráků lze pro tyto případy dokoupit náhradní čelisti.
Při výběru svěráku dbejte na to, abyste si ho mohli nastavit podle svých potřeb. Důležité je připevnění k pracovní desce. Většinou je řešeno pomocí G-svorky, která by měla mít dostatečné rozpětí. Nezbytností je možnost otáčení okolo osy ve svislém i vodorovném směru. V nabídce jsou i typy pro leváky.
Pomocné rameno je nedělitelnou, ale pokud možno oddělitelnou součástí. Slouží nám k zachycování vázací niti či jiných navazovaných komponent jako třetí ruka. Já toto rameno nemám a nepoužívám ho, ale často, zejména při vázání mušek s odděleným tělíčkem, ho velmi postrádám. Bývá součástí zejména dražších typů svěráčků.
Muškařský svěrák je tedy první věc, kterou byste si měli pořídit, pokud chcete začít s vázání vlastních umělých mušek. Ceny se v současné době pohybují cca od 1000,-Kč výše.
Bobina neboli držáček na cívky
Bobina neboli držáček na cívky drží cívky (jak už název napovídá) s vázacími materiály pomocí pružících ocelových ramének. Nitka z cívky pak prochází jemnou trubičkou v držáku. Bobina umožňuje snadno a přesně přivazovat jednotlivé komponenty. Navíc po připevnění každého materiálu nemusíte dělat uzel, ale bobina svojí vahou zatíží nit, takže se vám nic nevysmekne. K přivázání pak většinou stačí dva oviny, což oceníte zejména při tvorbě malých až titěrných mušek, kdy je každý ovin navíc znát.
Někteří vazači (např. můj kamarád Filip) bobinu nepoužívají. Vždy si ustřihnou určitý kus nitě. Při vázání ji však musí neustále napínat a pokud chtějí použít obě dvě ruce, musí neustále dělat ztracené uzly. Při použití bobiny vám tyto problémy odpadnou, navíc budete eliminovat zbytky vázací niti a cívka s nití vám pak vydrží déle. Nejlepší je, když si pořídíte více držáčků na cívky, ve kterých pak máte trvale nainstalované nejpoužívanější odstíny vázacích nití. Maloobchodní ceny bobin se pohybují okolo 80,-Kč. Existují i dražší bobiny, které mají keramický hrot. Ten zajišťuje, že se i velmi tenká nit určená k vázání mikromušek nepředře a nepřekroutí. Jejich ceny jsou okolo 400-500 Kč,- za kus. Osobní zkušenosti s nimi nemám. Bobinu si můžete i sami vyrobit.
Skřipec
Skřipec slouží k uchycení a lepšímu manipulování s navazovanými materiály. Pomáhá nám zejména při připevňování různých lametek, ptačích srpků, při kroužkování a obtáčení tělíček, při výrobě nožiček. Někteří vazači, kteří nepoužívají bobinu, jej využijí jako závěsné zatížení proti povolení nitě. Každý vazač by měl mít dva skřipce, jeden větší a jeden menší. Pro začátečníka však stačí jeden, který lze používat víceméně univerzálně. Jeden typ skřipců se vyrábí jako jednoduché stočení plechového proužku či pružného drátu, čelisti se orientují proti sobě, aby se skřipec neustále svíral. Na čelisti se často nasazuje gumová bužírka, aby nedocházelo k přeřezání navazovaných materiálů.
Jiné typy skřipců jsou sofistikovanější. Mají jemné a malé čelisti, které jsou pružinou připevněné ke krátké (většinou dřevěné) rukojeti. To umožňuje pohodlné držení. Navíc pružina kompenzuje nerovnoměrné napínání např. kohoutích srpků a minimalizuje tak přetížená pírka, která mi vždy dovedou zvednout žluč. Stává se, že vážu-li např. nějakého palmera a srpek připevním u obloučku háčku, utrhne se mi až při finálním ovinutí srpku. To potom musím všechny navázané materiály sundat, připevnit nový srpek a vše znovu navázat.
Ceny skřipců se pohybují cca od 50,- do 150,- Kč za základní typy.
Nůžky
Nůžky jsou nepostradatelným nástrojem při výrobě umělých mušek. Pokud je to jen trochu možné, je lepší, máme-li dvoje. Na přesnou a jemnou práci jsou dobré menší. U nich je bezpodmínečně nutné, aby dobře stříhaly ve špičkách. Bez toho nedokážeme navázat pěknou a upravenou mušku, zejména menší vzory.
Druhé nůžky používáme na stříhání tužších materiálů, lametek, drátků apod. Někteří vazači na stříhání těchto tužších materiálů používají kleštičky. Jiní mají pouze jedny nůžky (např. já) a tužší materiály stříhají částmi čelistí blíže ke skloubení nůžek. Šetří se tak jemnější ostří na špičkách.
Nůžek je mnoho druhů, ostří se vyrábí ze všelijakých materiálů. Můžete ovšem používat i nůžky, které nejsou vyloženě muškařské. Do začátků si vystačíte s obyčejnými nůžkami z manikůry. Není na závadu, mají-li zahnuté ostří. Já ovšem preferuji ostří rovné. Po nějakém čase se však nůžky otupí, rozviklají a již nestříhají tak, jak mají, ale spíše "žvýkají". To nadchází čas, kdy je třeba pořídit nové. Je pouze na vás, jak se rozhodnete - zda koupíte drahé nůžky, které vám však vydrží dlouhou dobu, nebo jestli zvolíte levnější typ, u kterého ovšem musíte počítat s tím, že relativně brzy odejde.
Ceny se pohybují od 100,- Kč za nůžky z pochromované oceli. Dražší typy mají uvnitř pákistánskou ocel, japonskou legovanou ocel a ty úplně nejdokonalejší typy jsou ze slinutých karbidů. Jejich ceny však dosahují hranice 1000,-Kč.
Poznámka na konec: dosud používám nůžky z manikůry a jde to s nimi docela dobře. V poslední době se mi však trochu vyviklaly, a tak jsem si na radu Pavla Adamovského pořídil jakési kleštičky z nerez oceli s plastovou rukojetí. Mají samoostříci břity a dokonalou cenu: pouhých 30,-Kč. Pavel je používá již delší dobu a je s nimi velmi spokojen.
Kleště
Kleštičky nepočítám mezi nezbytnou vazačskou výbavu, ačkoliv uznávám, že mají své opodstatnění. Slouží k oddělování pevnějších materiálů, jako jsou různé drátky a lametky, v případě potřeby jimi můžeme odštípnout kus háčku apod. Hlavní výhoda použití kleští při vázání je v tom, že si neotupujeme nůžky a šetříme je na tu nejjemnější vazačskou práci. Vyrábí se jich mnoho typů, některé jsou samorozevíratelné, jiné mají rukojeti jako nůžky s očky na prsty atd. Dokonce existují určité hybridy mezi nůžkami a kleštěmi. Přední část čelistí je ostrá a používá se jako nůžky, zatímco zadní část (blíže ke skloubení) je zesílená a slouží jako kleštičky. Ceny muškařských kleští se pohybují od 130,-Kč výše.
Upravovací jehla
Jemná a ostrá jehla má mnoho použití: oddělování a upravování navázaných křídélek či načechrávání navázaných materiálů na tělíčku, aby dostalo hrubší a ježatý vzhled. Rovněž při rovnání nožiček, ale i při propichování zalakovaných oček již hotových mušek. Stačí jedna, ale je výhodnější, máme-li dvě o různých průměrech. Speciální upravovací jehlu si můžete koupit nebo lze také použít obyčejnou velkou jehlu na šití. Já používám obyčejný malý a velký špendlík, které jsem našel doma v šití. Ceny koupených jehel se pohybují od 50,-Kč za kus.
Pinzeta
Zpočátku jsem ji nepoužíval, ale nyní se stala mou nepostradatelnou společnicí. Její služby oceníte zejména při vázání malý mušek. Usnadňuje vám práci při přidržování navazovaných materiálů, ale i při obyčejné manipulaci s muškami, při jejich přemisťování do krabiček, apod. Nejlépe se osvědčila plochá a špičatá pinzeta. Je to jeden z nejpoužívanějších nástrojů při výrobě umělých mušek a neměl by se k jiným účelům používat. Hrozí zmagnetování a otupení - potom se háčky špatně uchopují a lepí. I neúmyslné poškození jemných špiček je nežádoucí, neboť jejich rovnost a tím i dokonalé sevření při výrobě umělých mušek potřebujeme. Lze použít pinzety z manikúry, ale lepší je je zakoupit v nějaké prodejně lékařských potřeb. Ceny nejsou tak závratné a máte výběr z různých velikostí a druhů. V rybářských prodejnách se dají pořídit od 95,- Kč
Vypalovací forma na křídla
Na tento nástroj jsem poprvé narazil v knize Moderní vázání umělých mušek. Velmi se mi líbil, a tak jsem si jej pořídil. Vypadá podobně jako pinzeta, jeho špičky jsou ploché, ovšem nikoliv špičaté, ale rozšířené do tvaru křídel. Nejčastěji napodobují křídla jepic. Použití je jednoduché. Vyberu si dva slepičí srpky, které k sobě přiložím opačnými stranami. Tyto srpky vložím do formy a pevně je stisknu. Nekteré nástroje jsou vybavené dírkou, aby bylo možné vidět brk a podle toho pírka vycentrovat. Potom se přesahující větvičky opálí zapalovačem nebo sirkou. Na okrajích většinou zůstanou seškvařené hrbolky, které se prstem snadno odloupnou. Potom vyjmeme pírka z formy a ta jsou připravena k navázání.
Formy jsou k dostání v různých velikostech. Prodávají se i kompletní sady. Ceny těch nejlevnějších jsou cca od 20,- Kč za kus. Šikovnější z vás si však takovou pomůcku jistě snadno vyrobí sami.
Sklepávač
Sklepávač je velmi šikovná věcička, která vám umožní snadno a rychle seřadit zvířecí srst či peří tak, aby špičky byly pěkně vedle sebe. Potom je navazování štětů či např. srnčí srsti na hlavičku muddlera úplnou hračkou. Vyrábí se více druhů, levnými kovovými počínaje a luxusními dřevěnými konče. Protože tuto pomůcku zatím nevlastním a nevyužívám, nemohu hovořit z vlastní zkušenosti. Zatím si všechno rovnám pouze v prstech, a to je někdy pěkná otrava. Možná v brzké době obětuji cca 60,- Kč za ten nejlevnější typ.
Dabovací setrvačník
Ve Velké obrazové encyklopedii RYBAŘENÍ jsem se setkal s českým překladem "pomůcka pro stáčení smyček ovinů", který mi připadá dosti divoký. Budu se držet označení dabovací setrvačník. Tento nástroj vám usnadní vytváření pěkných tělíček bez použití voskovaných nití. Používá ocelových pružných ramének, na která se napne vázací nit. Do vytvořené smyčky vložíte dabovaný materiál a zatažením za nástroj se raménka ohnou a smyčka se stáhne. Potom stačí mezi palcem a ukázovačkem setrvačník roztočit a smyčka se zkroutí. Vytvoříte tak pěkné knoty. Chce to chvilku cviku, než se vám podaří opravdu dokonalé výrobky, ale brzy si to osvojíte. Do smyčky vkládejte srst, peří, či jiné materiály tak, aby se ke koncům zužovaly. Knot se potom lépe navíjí a muška vypadá upraveněji.
Smyčku nesmíte příliš překroutit, může pak dojít k přetržení vázací nitě. Vyrábí se dva základní druhy dabovacích setrvačníků. Jeden má pouze malou těžkou hlavici s ocelovými raménky. Druhý typ je navíc vybaven rukojetí s kuličkovými či válečkovými ložisky. Rukojeť pevně svíráte v ruce a hlavice se vám na ložiskách točí mezi palce a ukazováčkem. Ceny se pohybují od 70,- do 150,- Kč.
Finisher
Též nástroj pro konečnou úpravu mušky. Převážné většině začátečníků se obyčejně nedaří dobře zakončit jednotlivé operace dobrým uzlem na pravém místě a největší potíže se dostavují u mušek na háčku č. 16 a výše, kde již záleží i na přesnosti. Já jsem se s tímto problémem dlouho potýkal. Hlavičky mých mušek byly velké a tlusté, často mi zakrývaly i část očka háčku. Teprve po čase jsem získal jistou praxi a dokázal odhadnout, kolik místa budu potřebovat k ukončení mušky včetně upravené hlavičky. K vázání jednoduchého nebo ztraceného uzlu můžeme použít vazač uzlů. Standardní provedení tohoto nástroje má dvě drátěná raménka, přes která se navléká smyčka nitě. Pro bližší přiblížení se podívejte na návod. Tuto pomůcku pořídíte asi za 40,-Kč. Ztracený uzel se dá ovšem vytvořit i bez pomůcek pouze pomocí vlastních prstů.
Navlékač nití
Na tuto pomůcku jsem narazil ve Velké obrazové encyklopedii RYBAŘENÍ. Nikdy předtím jsem se s ním nesetkal. Abych řekl pravdu, tak se mi zdá trochu zbytečný. Slouží ke snadnému provlečení vázací nitě skrz trubičku bobiny. Tato trubička však bývá dostatečně široká a provlečení i bez návlekače mi nečiní žádné problémy. Navíc pokud vlastníte více bobin, nemáte takovou potřebu neustále navlékat nové nitě. Tento nástroj uvádím víceméně pro úplnost výčtu. Pro ty z vás, kteří zvažují jeho pořízení, uvádím základní ceny: 30 - 50,- Kč.
Ostatní
Žiletka a skalpel - vzhledem k tomu, že poměrně často potřebujeme něco rozřezat, odříznout a podobně, bude se nám hodit nějaký řezací nástroj. Žiletka by měla být upnuta v držáku s možností zakrytí ostří a to především z bezpečnostních důvodů. Nelze jednoznačně říci, že stačí jenom žiletka, protože potřebujeme rozřezávat i silnější materiály, a pak nám skalpel přijde vhod. Pokud mám např. nějakou mušku, kterou již při lovu nepoužiji, ale háček je v dobrém stavu, použiji skalpel na dostranění navázaného tělíčka a na háček mohu znovu navázat mušku.
Lupa - "Pro vazače, kteří již méně vidí, bude patrně nutné zvětšovací sklo či lupa. Můžeme volit několik variant, buď fixní posazení jekékoliv lupy a tím i jedno zaostření, nebo se občas položenou lupou podíváme na naše budoucí dílo. Používá se i uchycení lupy nasunutím na obrubu brýlí nebo pomocí permanentního magnetu na kovové těleso svěráčku. Každá alternativa má své výhody, ale i nevýhody. Nevýhodou fixní lupy je její stabilní upevnění, což zmenšuje manipulační prostor, ale má zase stále zaostřeno na jeden detail, který děláme. Existuje i další možnost a tou je dvouoční stereolupa, kterou můžeme mít stále umístěnou na čele. Jako každá pomůcka má i tato dvouoční lupa několik možností provedení a použití. Dvouoční lupu lze používat i v kombinaci s normálními brýlemi. Můžeme ji nosit i na lovu."
Tuto pasáž jsem převzal z knihy Muškařské kapitoly, protože s lupami nemám zatím žádné zkušenosti.
Praktická skříňka s vázacími potřebami
Kufřík - kromě nářadí a nástrojů potřebuje každý vazač i ostatní materiály jako háčky, peří, umělá i klasická přírodní vlákna, štětce, laky a podobně. Aby bylo vše ucelené a pohromadě, ale současně i mobilní, je třeba mít nějakou schránku - kufřík, kam se pohodlně vejde celá výbava muškaře vazače. Pak odpadnou problémy s umístěním v bytě. Navíc si můžete schránku brát i na dovolenou, kde okamžitá výroba potřebné a účinné mušky může být tím nejcenějším momentem pro úspěšný lov s nezapomenutelnými zážitky. Tyto kufříky prodávají specializované muškařské firmy (např. Orvis). Jejich ceny se však šplhají do závratných výšin. Na druhou stranu je však třeba říci, že tím získáte skutečný skvost, dřevěné provedení, promyšlený design. Já jsem zvolil levnější variantu a svoje vazačské potřeby jsem narovnal do dětského kufříku. Sice mi tam dosud chybí různé přihrádky apod., ale svůj účel to plní.
Jan Pavelka