S feederem na okouny
Lovíte-li feederem na živočišné nástrahy jako jsou například různé druhy žížal anebo masní červi, pak se vám čas od času stane, že zaseknete a zdoláte i menšího okouna
nebo spíše okounka. Obyčejně jsou to ryby tak okolo 15 až 20 cm, jen opravdu vzácně to může být ryba větší. Z toho by se dalo usuzovat, že lov feederem nebude právě tou nejlepší metodou, jak na ně. Jenže když budete lovit na tyto nástrahy jakoukoli metodou, tedy i klasickou položenou anebo plavanou,šance na velkého okouna příliš velké nemáte. Jiné je, když nastražíte malou rybku nebo kousek rybího masa. Pak můžete chytat i ty největší chasníky. Z toho vyplývá, že lov větších okounů není záležitostí náčiní, ale jednoznačně volbou správné nástrahy. Chcete-li se pobavit s většími okouny, nikdy není na škodu zjistit si o nich pár informací. Zkušení lovci vědí své, ale vy, co právě začínáte,si zapamatujte pár rad a postřehů.Těžký život okouna
Než z malého okounka, který se právě vykulil z jikry, naroste fešák tak akorát, trvá to pěkně dlouho. Okoun roste pomalu a má hodně nepřátel. Loví ho nejen rybáři, ale i všechny dravé ryby včetně jeho starších bratrů a sester. Nastražíte li malého okounka, s největší pravděpodobností vám na něj zabere zase o něco větší okoun. Už jeho jikry bývají středem pozornosti predátorů. Okoun to vážně nemá jednoduché. Jakmile se vykulí z jikry, je pronásledován a sám také pronásleduje. Odmalička je dravcem, který nenechá na pokoji snad žádné živočišné sousto, na něž jeho síly stačí. Nejdříve si pochutnává na živočiších, které pomalu ani nevidíme, pak přechází na větší sousta jako jsou komáří larvy, nitěnky, patentky, různá stadia většího vodního hmyzu. Zajímají ho drobní korýšci, vodní berušky a nakonec loví malé rybky. Okoun je dravec každým coulem. Stále loví a stále je loven, protože nedorůstá takových rozměrů jako třeba štika nebo candát.Ti jsou jeho největší nepřátelé.Vyrovná se jim
jen člověk, který dobře ví, jak vynikající maso okoun má. Okoun roste pomalu, ale dožívá se poměrně vysokého věku.
Kde žije?
Najdeme ho snad všude.To ovšem neznamená, že všude ulovíte pěkný kus. Pár okounů se prohání v každé větší louži na návsi, jenže vlivem nedostatku potravy a následkem strádání se jedná o hladovou, zakrnělou generaci.Tyto rybky mohou pohlavně dospívat už v délce 10 cm. Zajímavé je, že i mezi nimi se často najde jeden, ve srovnání s ostatními mimořádně velký kus. Říká se,že je to jejich starosta. Okounům nejlépe svědčí velké, hluboké členité vody. Mohou to být přehradní jezera i zatopené štěrkopískovny. V řece narazíme na velkého okouna vzácněji. Některé vody bývají okouny vyhlášené a jinde o ně zavadíme jen náhodně. Je to dáno především životními podmínkami. Ne všechny vody okounům vyhovují. Můžete se pokusit nasadit velké okouny do nějakého rybníka, ale brzy zjistíte, že záhadně zmizeli a přitom je nikdo nechytil. Obyčejně se o jejich zmizení postarají štiky. K okouní prosperitě nestačí jen členité dno. Potřebují především dostatek potravy v podobě malých rybek a samozřejmě také vhodná místa pro vlastní přirozený výtěr. Ve vhodných podmínkách dorůstají až půlmetrové délky a na dobrých vodách nejsou čtyřiceticentimetroví jedinci příliš velkou vzácností.Tam,kde se dobře množí okoun (i jeho potrava), najdete nejspíš okouní ráj. Škoda jen, že se tato místa neutají. Člověk se brzy postará o dobytí takového ráje a zůstanou jen vzpomínky.
Okouní lovecká strategie
Okouni žijí v hejnech.Tato strategie je velmi účelná, zejména při jejich obživě. Mnohem snáze se jim tak loví. Jistě jste mnohokrát viděli okouny na lovu. Doslova obklíčí hejno malých rybek a pak se do nich pustí hlava nehlava, až rybky létají vzduchem.Okouni vyrážejí k útoku krátkými, ale velmi rychlými výpady. Komicky poskakují při dně i pod hladinou. Usmyslí-li si okoun, že tu kterou rybku dostane,pronásleduje ji až těsně ke břehu. Nejednou se rybka ocitne na suchu. Okoun pak čeká ve vodě tak mělké, až mu trčí hřbet ven. Když se posléze rybka doplácá zpátky do vody, pak ji s hlasitým srknutím popadne.Tohle ovšem dělají spíše menší ryby. Velcí okouni jsou mimořádně opatrní, všemi mastmi mazaní a rozhodně je nezahlédnete každý den. Setkání s velkými okouny jsou stále vzácná. Velké okouny zahlédnete nejspíše tehdy, když postávají někde u do vody strmě klesající skály, či u větví potopeného stromu. Čím jsou okouni větší, v tím menší hejno se sdružují. Narazit můžete i na velkého samotáře.
Kdy na okouny?
Okouna můžeme chytit kdykoli v roce. S klesající teplotou samozřejmě klesá i jejich chuť k jídlu, takže jako u mnoha ostatních ryb považujeme za nejlepší měsíce období od června do konce října. Feeder a mrtvá rybka (nebo její část) jsou vhodné pro celoroční chytání až do zámrazu, zatímco například přívlač je ideální pro teplejší období. Co se denní doby týká, není snadné ji uhodnout. Do okounů se prostě musíte trefit. Nabízet jim i to nejlákavější sousto mimo dobu jejich aktivity je většinou marné snažení. Vysledujete-li dobu jejich braní, pak máte vyhráno. Obecně platí, že mnoho záběrů přichází ráno, přes den je jich méně nebo se nedočkáte žádného. Největší aktivita přichází v pozdějších odpoledních hodinách až do soumraku.To platí v létě. Na podzim se braní čím dál více přesouvá k poledni. Okouni jsou sluneční lovci. Jsou velmi aktivní při pěkném počasí, kdy mnohdy loví těsně pod hladinou a v mělkých pobřežních vodách. Panuje-li pochmurnější a deštivé počasí, pak je najdeme hlouběji. Nepřestávají lovit, jen jsou skrytější. V takovou dobu narazíte nejspíš na větší ryby. Čím je obloha zataženější, tím hlouběji okouny hledáme.V chladném a podmračeném počasí můžeme lovit okouny i ve více než šesti metrech.
Kam tedy nahodit...
Celkem jednoduchý problémek, ovšem odpovědět na něj je trochu složitější. Při lovu feederem je lov jiný, než je lov přívlačí. Při přívlači se snažíme najít přirozené úkryty okounů a dráždivym vedením nástrahy se je snažíme přimět k záběru. Při lovu feederem leží nástraha na dně bez pohybu a šance na záběr ryby je tak mnohem menší. Je tedy třeba nabízet nástrahy na místech,kde okouni loví, což není vůbec snadné odhadnout, pokud se sami neprozradí. Ale i když vidíte okouny lovit, vyhráno nemáte. Mohou lovit nad hloubkou při hladině. Nabízet jim pak nástrahu při dně je vcelku zbytečné. Feeder úplatníme beze zbytku, pokud pruhovaní loupežníci loví na mělčinách. Jinak je nutné nabízet jim nástrahu na takových místech, která okouni propátrávají při dně anebo jimi projíždějí. Nejatraktivnější jsou prudké zlomy dna, kde nástrahu umísťujeme na horní hranu zlomu, tedy tam, kde se dno začíná prudce svažovat. Lovíme také poblíž jejich úkrytů a nástrahu pokládáme do míst, o kterých předpokládáme, že jimi budou na svých výpravách za potravou proplouvat. Zajímavá bývají i zúžená místa, například mezi dvěma ostrůvky.Také průplavy i začátky rákosových polí, či jiných vodních rostlin. V řekách vyhledávají klidnější místa s větší hloubkou nedaleko proudu. Rádi se zdržujív okolí mostů, v tůních pod jezy, v okolí různých vodních staveb, za hrázkami z velkých kamenů, u prudce padajících stěn skal, u přístavních mol a v podobných místech. Rozhodující je pro ně především hloubka, úkryt a potrava.
Jak se vybavit?
Vzhledem k tomu, že naši okouni nejsou nijak zvlášť bojovní a ani nedorůstají žádných závratných velikostí, nebudeme to s pevností náčiní nijak přehánět. Na většině vod vystačíme s pruty typu light do 70 g v délce 330 cm a jen tam,kde je třeba házet dál a na větších řekách, kde nás proudění nutí použít větší zátěž, sáhneme po prutu medium 90-100 g v délce 360 cm.
Naviják velikosti 2500-3000 naprosto postačí. Cívku naplníme vlascem o průměru 0,18-0,20mm.Tam,kde se dá předpokládat i candát, zvolíme raději vlasec o síle 0,22 mm. Pletená šňůra není třeba. Návazec může mít klidně stejný průměr jako vlasec kmenový. Obyčejně platí, že návazec má nižší nosnost než kmenový vlasec, ovšem použijete-li osmnáctku, jako „kmen" pak už je šestnáctka přece jen málo. Nebudeme tedy zbytečně riskovat, zvláště pokud používáme trojháčky a při vázce sestavu raději oželíme. Dále budeme potřebovat ještě nějakou zátěž a háčky. Lovit můžeme s obyčejným háčkem, dvojháčkem i trojháčkem, či kombinací háčků. Záleží především na tom, jak velká sousta nabízíte. Dobrou pomůckou pro lov okounů je lomená plastová trubička s plováčkem.Tento systém je vynikající, pokud nabízíme rybku nade dnem.
Nástraha
Bude to jedině malá mrtvá rybka anebo část rybky, tzv.fileta nebo čárek. K lovu okounů používáme obyčejně maličké plotičky, hrouzky, ouklejky, slunky a také střevličku východní, kterou rybníkáři přímo nenávidí. Není pravda, že ji dravé ryby nežerou. Zabírají na ni stejně dobře jako na jiné rybky, navíc tato rybka i poměrně dost vydrží. Rybičky lovíme do čeřínku nebo na jemnou udičku. Už při chytání malých rybek na bič se bezvadně pobavíte. Nastražujeme rybky v délce okolo 5 cm.Větší sousto okouni také snadno zvládnou, ale nabízet jim příliš velké rybky je chyba vedoucí k neúspěšným zásekům. Máte-li jen větší rybky, pak je lepší použít jen jejich části. Můžete lovit na ocásek, nebo z větší rybky prostě nakrájíte delší proužky, které nastražujete stejně, jako by to byly malé rybky. Někdy je takové sousto ještě účinnější než celá rybka, neboť provokuje i svým pachem. Takže pokud se vám nedaří pochytat malé rybky, není to důvod k zoufání. Spíše to berte tak, že na jeden lov potřebujete dvě nebo tři rybky, místo deseti malých.
Koncová sestava a technika lovu
Nejčastěji se používá naprosto obyčejná průběžná sestava s kapkovitou olověnou zátěží a s 50 cm dlouhým návazcem. Při lovu na krátké vzdálenosti mnohdy postačí jako zátěž jen pár bročků na vlasci. Okounům takto zatížená sestava nedělá potíže a má jednu velkou výhodu... Takto upravený systém můžete při slabém braní po dně občas malinko popotáhnout a okouny tak vydráždit s malým rizikem, že uváznete. Někdy je výhodné nabízet nástrahu kousek nade dnem, stačí tak 20-30 cm.To můžete zařídit dvěma způsoby. Buď k tomu použijete speciální trubičku s plováčkem, anebo malou rybičku injektujete vzduchem.Také do ní lze vložit kousek polystyrenu. Za vyzkoušení stojí i některé speciální přípravky pro potírání anebo přestříknutí nástrahy. Okouni pak nástrahu rychleji najdou.Vlasec po nahození trošku vypneme tak, aby byla špička mírně ohnutá, ale pozor, jen malinko! Zabírající rybě nesmí klást zbytečně velký odpor, ale musí zaznamenat i povolení vlasce. Zasekáváme až při výrazném ohnutí, anebo po evidentním prověšení vlasce, kterému předchází narovnání špičky. Na drobná popotažení nereagujte. Zásek musí být důrazný, ovšem provedený s citem. Okoun má sice prostornou tlamu, ale poměrně křehkou. Vytržení háčku je poměrně časté. Proto si i při zdolávání počínejte opatrně. Není kam spěchat.
Autor: Milan Tychler
Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme i komentáře s vašemi názory a zkušenostmi.