Žraloci na Aljašce

 Když se řekne – Aljaška, většina čtenářů si asi vybaví obrázek medvěda lovícího lososy. Pro sportovní rybáře je zde skutečně dost příležitostí k setkání jak s medvědem, tak s lososy – do řek vytahuje ke tření pět druhů tichomořských lososů, včetně kinga (indiánský název: činuk) o hmotnosti i několika desítek kilogramů. V pobřežních vodách je pak populární lov velkých halibutů. Při své třetí návštěvě této pro rybáře země zaslíbené jsem se nechal zlákat poněkud zvláštní nabídkou - na mořský lov žraloků. Už jsem několik žraloků různých druhů ulovil – v tropických a subtropických mořích, ale tak vysoko na severu jsem to ještě nezkoušel, i když vím, že některé druhy migrují i do studených vod  jak na severu tak na jihu zeměkoule.
  
Když jsem se kapitána naší lodi ptal na druh možného úlovku, odpověděl, že jde o „žraloka lososího“. V odborné literatuře jsem takový druh neobjevil, ale to není překvapivé – je popsáno kolem 350 druhů a řada z nich má několik místních názvů. Do pobřežních vod Aljašky vyplouvají žraloci  v době masového soustředění lososů před cestou do řek ke tření - a to je pak snadná a chutná kořist pro tyto velké predátory.
   Je deštivé červencové ráno, když vyjíždíme se sportovní rybářskou lodí z přístaviště ve Valdezu. Kapitán směruje loď ze zálivu, objíždí četné ostrůvky a také sítě profesionálních rybářů. Lodník  kontroluje udice s dvoumilimetrovými návazci ze spletených ocelových drátů a naše čtveřice zájemců o velký lov – kromě mne, mé ženy a přátel – Tomáše a Jirky, se snaží v kabině lodi čelit otřesům vznikajícím z rychlé jízdy člunu proti vlnám. Asi po dvou hodinách tohoto cestování zastavujeme na závětrné straně jednoho z ostrovů, přibližně 200 metrů od jeho břehů, kde se má uskutečnit náš lov. Potkáváme se zde s jinou sportovní lodí, která za stejným cílem vyplula z přístaviště chvilku před námi. Vítr je zde velmi mírný, vlny skoro žádné, teplota vzduchu kolem 10° C a déšť se zmírnil na občasné malé přeháňky.
  
Lodník otevírá cestovní chladničku a vytahuje z ní nástrahy – asi dvoukilové zmrazené lososy (pink salmon) a napichuje je na velké háky připravených udic na zadní palubě. Nástrahy se spustí ke dnu, pruty usadí do závěsů a o ostatní se postará mírný mořský proud, který nese loď pomalu po hladině. Po určité době kapitán nastartuje motor a vrací se zpět na místo, kde jsme začali lovit, přesněji – ponořovat nástrahy. Napětí se vystupňuje v okamžiku, kdy na druhé lodi, vzdálené od nás asi 300 m, bojují se žralokem. Jsou úspěšní, ryba pěkná, jak jsme se pak v přístavu mohli přesvědčit – délka statného žraloka je kolem 2,5 metru. Netrvá dlouho a rozhrčí se multiplikátor na Tomášově prutu. Kapitán přitahuje brzdu navijáku, Tomáš zasekává a ryba reaguje rychlým únikem. Boj trvá několik minut, když se prut náhle narovná a šňůra uvolní. Po vytažení udice na ní chybí návazec z pleteného ocelového lanka, vše končí perfektně narovnaným drátem velké mosazné karabiny, která dříve držela onu chybějící část udice. Po nějaké době se vše opakuje na mojí udici. Teprve nyní kapitán s lodníkem vyměňují na všech udicích mosazné karabiny za ocelové. Omlouvají se a při tom argumentují tím, že na takové součásti běžně vytahují bez problému halibuty s hmotností i přes 200 kg. Věřím jim, jenže halibut se brání svojí hmotností a plochým tvarem těla, které když dostane do vodorovné polohy, tak se tahá skutečně obtížně. Nejde však o prudké výpady, třepání hlavou, rotace celého těla – tak, jak bojuje žralok. Je zřejmé, že lov žraloků tu zatím nějak nezdomácněl jako lov halibutů. Přání rybářů ulovit si žraloka asi není nijak časté, a tak chybějí zkušenosti. Možná to souvisí s často pozorovatelným jevem v této oblasti – mnoho rybářů sem jezdí lovit maso a ne ryby.
  
Žraloka jsme na udici ten den nakonec viděli. Krásný záběr dostal Jirka a bojoval statečně tak, že vytáhl žraloka na hladinu. Byla to pěkná ryba s mohutným tělem, která se několikrát celá objevila vedle lodi. Nástrahu však držela viditelně na kraji v tlamě a po několika pokusech se jí podařilo nastraženého lososa vyplivnout. Po nějaké další hodině jsme to vzdali – zkušeností je, že když rybář nemá štěstí, může ten den dělat třeba kotrmelce a není to nic platné. Přijeli jsme do přístavu krátce po návratu úspěšnější lodi, která lovila kousek od nás – na hácích viseli dva pěkní žraloci – úlovky pasažérů. Ale co – kdyby si člověk k vodě chodil pro rybu „na tutovku“, asi by ho to nebavilo - alespoň mne ne. Následující rybařina na řekách, kde jsme lovili královské lososy, nám nakonec vše vynahradila.

Kamil Knotek
Vyšlo v časopise Český rybář



Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.