Turecko

Začátkem června začala naše rodinná dovolená na jihozápadním pobřeží Turecka, mezi městy Bodrum a Izmir. Letištěm odletu nebyla má oblíbená Ruzyně (dnes tedy Letiště V.Havla, pro mě bohužel), ale ,,Mezinárodní letiště Brno - Tuřany". Proč je název v uvozovkách, se dozvíte hned. Po příjezdu asi 2,5 hodiny před plánovaným odletem, tedy na pohodu čas, jsem se ještě chvíli prošel okolo areálu. Nevypadal však jako letiště, ale jen zapanelovaný objekt na jihovýchodě Brna, kromě 2 osobních letadel tam nebylo nic. Po odbavení a pasové kontrole, kterou provedl ,,ochotný" personál, už bylo naše letadlo na ploše.
Do odletu zbývalo víc jak půl hodiny, najednou ale na tabuli naskočila změna odletu - letět se mělo za 10 minut. Nic proti Brňákům, ale následující okamžiky potvrdily pořekadlo "Brno, Brno, ***** plno". Při kontrole palubních lístků nás zaměstnanci nechtěli pouštět do letadla, i když se letět mělo za pár minut. Na dotazy, jestli ví, že start letu je posunut do předu, se na sebe nechápavě podívali, asi 5 minut něco řešili a pak teprve začali pouštět směrem k letadlu. Náš Boeing 737-700 Smart Wings byl asi kilometr od nás, prohlédli jsme si autobusy letiště (ale v Brně se asi šetří na pohonných hmotách, takže jsme pěkně šlapali po svých... :-) ) a do toho nás jeden zaměstnanec letiště informoval, že naše letadlo je ,,tamto oranžovobílé u támhleté budovy" (překvapivě, když v tu dobu na letišti žádné jiné nebylo :-) ). V tu dobu jsem si říkal, ať už jsme pryč. Po vstupu do letadla jsem si všimnul, že jednou ze stewardek je starší sestra mé spolužačky a se smíchem mi oznámila, že vypadám nějak vytočeně :-D . Pak už ale vše probíhalo v naprostém pořádku, s mezipřistáním v Ostravě jsme ve 22:30 místního času přistáli na novém letišti Bodrum-Mílas a po dalších 2 hodinách cesty autobusem jsme byli na hotelu. A za pár minut jsem již ležel a těšil jsem se na ranní průzkum terénu.

Jestli jste očekávali, že jsem sem jel jen kvůli rybám, tak vás bohužel zklamu. Byla to rekreační dovolená, jel jsem sem především kvůli odpočinku a potápění jen s tím, že jsem si přibalil jenom jeden prut. Hned dopoledne jsem se nedočkavě vrhl do moře s ploutvemi a šnorchlem k nedalekému útesu. Pláž hotelu byla v malinkém zálivu - asi 150 m dlouhá, z obou stran obklopená útesy. Ideální místo pro potápení i rybaření. Hloubka nepřesahovala 2 metry, voda čistá jako křišťál. Ještě lepší :-) . Moře bylo plné krásných přírodních úkazů. Potkal jsem asi 10 krásných krabů, 1 humra, z díry do skály na mě vykoukla muréna a navíc jsem viděl i několik makrel, které jsem tu v tuhle dobu nečekal. Vše pak zakončil asi 3/4 metru velký žralok máčka. V něco tak krásného jsem ani nedoufal. Po obědě a vykoupání jsem vyrazil na průzkum, kam asi tak nahodit. Jako vhodný se mi jebvil opačný útes, než na kterém jsem se dopoledne potápěl (tedy jižní).

Teploty však byly taková, že jsem sebou raději plácnul na lehátko u bazénu a vychutnával si místní koktejly. Vyrazil jsem až po večeři. Vůbec jsem nevěděl, co zde čekat za ryby, jak a kde je lovit a takové ty otázky, které si pokládáte u každé neznámé vody. Naštěstí i naneštěstí jsem měl s sebou jen základní výbavu, nejel jsem sem za účelem rybaření, ale především kvůli odpočinku u moře a potápění. Měl jsem tu jen klasický prut 270 cm dlouhý, tvrdší akce, k tomu naviják 50 s vlascem 0,25, 0,40 a pletenkou 0,20. Času již nebylo tolik, sluníčko pomalu zapadalo a nechtěl jsem riskovat, že mi na vlhkých útesech podklouzne podrážka a praštím sebou o zem. Vše jsen tedy vyřešil následovně. Vzal jsem si pár woblerů, třpytek a twistrů, dále po domácku udělané návazce s imitací mušek, přesně takové, které se používají v Norsku. Na kmen jsem navázal návazec se 3 muškami a celé to zakončil těžší plandavkou zlaté barvy. Hned na první nahození jsem dostal cukavý záběr a hned jsem tušil, co to asi bude... A ano, na muškách visely 2 makrely okolo 35 cm. Sice menší ryby, ale na první nahození skvělý úvod.  To se opakovalo, postupně jsem za necelou hodinku vytáhnul asi 13 makrel a 2 polaky, i ty tu tedy jsou. Dokonce se mi podařilo i nevytáhnout prázdný háček - 3 mušky i třpytka byly atakovány makrelami. Tyto vodní nezbednice mají krásný způsob bránění - takové cukání sem a tam, bohužel jsem neměl měkčí prut, takže jsem si zdolávání tolik neužil, ale nevadí. Poté mi těsně pod nohama proplula větší ryba, podle všeho treska polak okolo 90 cm. Chtěl jsem si takovou rybu povodit, naposledy jsem větší tresku měl na prutu před asi 9 lety. Uříznul jsem návazec, protože s ním by cesta nevedla. Na konec jsem navázal velký, asi 15 cm dlouhý wobler černobílé barvy, který se nepotápí do moc velké hloubky (což zde bylo dobře, protože i 50 m od břehu, kam se dalo dohodit, byly odhadem necelé 3 metry). Postupně jsem prochytal úsek o ploše asi 5000 čtverečných metrů, záběr však nepřišel. Proto jsem wobler nahradil plandavkou, mé oblíbené zlaté barvy. Následující okamžiky již byly veselejší, záběr přišel, nicméně hned jsem věděl, že to nebude ona. Z vody jsem vytáhnul tresku tmavou o velikosti 71 cm, což je už pěkná ryba, nicméně není to ta, kterou jsem chtěl. V tu dobu již bylo jasné, že musím jít. I tak jsem ale z tohoto lovu odcházel celkem spokojený.

Další den jsem si přivstal, okolo 5:00 jsem vyrazil prozkoumat, co se děje na pláži, když je tam klid. Hloubka byla velmi malá, asi 40 metrů od břehu mi sahala po pás. Podlezl jsem bóje, signalizující konec hotelové pláže (na které byla maximální hloubka 110 cm, takže to nebyla pláž na plavání, ale spíš čvachtání :-D ), obul ploutve a začal šnorchlovat. Tomu, co jsem viděl, jsem nemohl uvěřit. Vodou proplouvaly hejna tresek o desítkách, možná i stovkách kusů. Většinou to byly polaci, ale občas se tam mihla i nějaká tmavá a dokonce i obecná, krásně zbarvená do oranžova. Je tedy možné, že ta, kterou jsem včera ulovil, patřila k těmto hejnům. Jen byla trochu menší, ryby tady mohly mít v průměru 85 cm. Po rozloučení s tímto dalším překvapením jsem vyrazil k útesům, kde jsem včera lovil. Ty však byly ,,rybuprázdné". Jedinní vodní živočichové, co tam byli, byli vodní ježci a jeden krab. Už bylo odhadem 7 hodin, takže jsem vyrazil na snídani. Podvodní fotky vám bohužel ukázat nemůžu, protože nemám podvodní fotoaparát. Na recepci jsem se zeptal, jestli by se někde na hotelu (město je od hotelu asi 4 km a v okolí hotelu je jen malá čtvrť typických tureckých pobřežních domů, kde jsem rozhodně neměl schopnosti dorozumět se) nedal půjčit. Byl jsem nasměrován k hotelovému fotografovi, který ho před nedávnem měl, nicméně podle všeho mu ho jeden ,,hodný" Angličan rozbil a tak nebyl. Takže o těchto podvodních krásách se s vámi můžu podělit jen popisem. Dopoledne i odpoledne jsem strávil u bazénu, dnešek měl být nejteplejším dnem, takže na rybách bych nevydržel. Nejvyšší teplota se dostala na 32 stupňů C, na slunci byla ještě o 13 vyšší, takže program dne byl dán teplotou - na lehátku u bazénu s místními koktejly. Na ryby jsem vyrazil až po večeři, okolo 19:30. Vzal jsem s sebou stejné vybavení jako včera, a šel jsem opět vláčet. Když jsem přišel k vodě, hladina doslova vařila - projíždělo tudy hejno sleďů. Ano, slyšíte dobře, sleďů. Co tam dělali, vám nepovím. Jsou to sice severské ryby, nicméně byly v Egejském moři. Ulovit je však nebylo jednoduché...  Na vlasec jsem navázal 10 mušek, zatížil ťežkou třpytkou a hned po náhozu jsem čekal rychlý záběr. Nedělo se však nic, ani jednoho sleďe jsem neulovil a do devíti, kdy se již rychle stmívalo, jsem měl v ruce jen jednu makrelu. Byl to tedy signál, že něco je špatně. Co to však mělo být, jsem netušil...

Pokračování příště...

Jakub Kantor