Tři kapři nad 24kg a nebylo to na Rainbow

Letošní rok (vlastně již musím psát minulý) byl velmi hektický a na ryby nebyl dostatek času. Mé odhodlání  konečně kaprařit ale poslední dobou nebralo meze a stůj, co stůj jsem musel vyrazit. Zavolal jsem Jirku Křístka a po dlouhém telefonátu jsme se dohodli, že změníme místa nejčastějších výprav (z 90% to vždy byla Francie) a vyrazíme směrem na východ. 
Země bývalé Jugoslávie nabízí hodně vod, tak jsme se rozhodli nějakou z nich pokořit.  Pro mě to byla první zkušenost chytat v této destinaci. Těšili jsme se na sluníčko a teplo, které je v této zemi  „běžným jevem“ a pro jistotu jsme přibalili plavky.  Ale jak již to v životě bývá, opak byl pravdou. Výjimka  potvrzuje pravidlo a my jsme si užili týden zimy, mlhy a nekonečného mrholení.
Rybaření na většině vod námi navštívené lokality je ovšem pod velmi přísnými pravidly a téměř  vše co běžně při lovu kaprů využívám je zde zakázáno. Nesmí se používat loď, ani zavážecí, může se pouze nahazovat a krmit ze břehu kobrou či zakrmovacími raketami.  No nazdar - takto jsem snad patnáct let nechytal!
Z garáže jsem vytáhl a oprášil své 3,5lb pruty, které jsem používal historicky na Mušově a o kterých jsem byl 100% přesvědčen, že na ně již nikdy chytat nebudu. Opět se v pravdě ukázalo „Nikdy neříkej nikdy“ a taky „Nikdy nic nevyhazuj…“, protože to budeš druhý den potřebovat! Své 0,35mm vlasce jsem musel přemotat na 0,25mm, zkrátit a zjemnit odhoz, aby to pořádně lítalo, neboť bylo potřeba házet do vzdálenosti přes 100m. Další pruty byly potřeba na marker, který sloužil jako bójka a díky kterému jsme věděli v jaké hloubce chytáme.  Jsem zvyklý používat k lovu echolot a nyní mě čekalo používání markerů. Ale jde si zvyknout na vše a během pár hodin jsem vše dokonale zmapoval a věděl, kde je jaká lavice. Nejzajímavější terénní zlomy dna jsem si následně těmito markery označil a lovil (a hlavně krmil) v těsné blízkosti nich. Dva silné pruty byly potřeba pro krmné rakety. Krmit se muselo opravdu hojně a 70kg krmení dostat do vody zakrmovacími raketami není žádná pohodička! Kam se hrabě posilovna. Po pár dnech Vás bolí úplně všechno a ráno Vás přepadne nepříjemný pocit, že dokonce ani díky bolesti nevylezete z lehátka. A zakrmovací rakety? Tak těch jsme tam čtrnáct utopili :-(
Po příjezdu k neveliké vodě jsem se opravdu vyděsil. Poslední roky jezdím chytat zejména do Francie, kde si užívám svobody rybaření. I při dodržování všech místních předpisů si užívám velkého soukromí  díky velkým vzdálenostem lovných míst od sebe.  Na tomto revíru jsem se ale vrátil zpět v čase. Rybáři od sebe seděli snad po 30m a ve dvojicích. Tomu říkám naplno využitá svazová voda…. Chytá se zde na tři pruty a voda je evidentně hodně hladová, tudíž kdo dost nekrmí, ten nemá. Němci, kteří seděli vedle nás, začínali krmit raketami od 6,30hod ráno a v podstatě s přestávkami krmili až do večera. Z druhé strany domorodí Slovinci to samé. Připadal jsem si jako v Afganistánu. Celý den kolem nás lítaly rakety. Nechtěli jsme zůstat pozadu a tak jsme se k nimi přidali a házeli a házeli…..  
Hlavou mi běhalo, proboha co tady děláš?? Ale hned druhý den jsem dotáhnul ke břehu krasavce o váze 28kg! To mojí psychiku značně posílilo. Přesto opravdu nechápu, že takto obrovské zvíře se nechá na vlasec o průměru 0,25mm přitáhnout až do podběráku.  Fakt nechápu! A to byl další nezvyk. Na všech vodách po záběru hned vyrážím se člunem na vodu a poté si vychutnávám souboje s kapry přímo pod lodí. A navíc se vyhnete četným vázkám apod. Ale tady to bylo čistě na umu, neustálém pobíhání po břehu, zvedání špičky prutu co nejvýše, aby mi kapr neuřízl o hranu lavice montáž. A i díky tomu se některé souboje protáhly i na 45 minut. Co bylo ovšem potěšující, že nám záběry chodily pouze ve dne a v noci jsme si užívali teplých spacáků.
Rád bych zmínil, že místní obyvatelé byli nesmírně příjemní a srdeční. Detailně nám popisovali co se kde na dně vyskytuje, jaká je rybí osádka i kde se která trofejní ryba se zdržuje. To u nás v Čechách nenajdete, tam si každý hájí své a nic neprozradí…. Porybný jezdil na obhlídku každý den a největší důraz klad na podložku pod rybu a zejména na klinic pro ošetření kapra. A podložku vyžadoval typ „bazének“, aby ryba měla po ulovení co největší komfort. A doba focení? Pár snímků a hned s rybou do vody. Místní lovci si obsádku velmi střeží a nedopustí jakékoliv trápení jejich miláčků. A to je dobře, moc dobře. Kéž by to takto fungovalo na všech vodách a hlavně u nás v ČR.
Nechci popisovat každý záběr ani souboj. Ale výprava to byla velmi plodná. Během dalších dní jsem zdolal dva kapry o váze 19kg a asi pět kaprů do 16kg. Jirka měl trochu jinou taktiku a největší ryby si nechal až na poslední dny výpravy, kdy zdolal kapry 24,7kg a 25,3kg!
Během výpravy byli kapři čím dál více opatrnější.  Proto jsme postupem času stále více zjemňovali montáže a zejména zmenšovali velikost háčků, což reálně přinášelo více záběrů. Nejúspěšnější  bylo mražené boilies Bionicle a Messiah od Max carp. Hned v závěsu pak boilies Bestseller a Bugaboo. Když mírně záběry ustaly, tak se vyplatilo posunout krmná místa a  záběry začaly opět přibývat.   Do raket se osvědčil mix konopí, nugget Carp protein, pelet Minimax a fermentovaný tygří ořech (receptura MC), to vše mírně prolité Liver maxem .
Ačkoli mě osobně tento způsob chytání tak úplně nenaplňuje, musíme říci, že výprava to byla parádní a ryby byly opravdu krásně stavěné. Země bývalé Jugoslávie mají mnoho výhod.  Je to blízko, není tak drahé a téměř tam není jazyková bariéra, jako například ve Francii. Je jisté, že tyto země mají veliký potenciál a trofejní kapry i kapraře tam čeká zářná budoucnost.   

Jirka Jelínek a Jirka Křístek -  Max carp tým