Při toulání s boilies Přírodní játra se dějí věci…

 Uprostřed léta nastal čas zabalit nářadíčko na rybaření, naložit krmení pro kapříky a odcestovat na Moravu na malou přehradu. Jezdím na ní již několik let. Hlavní důvod je osádka jeseterů, které Kuba vyhledává a jejich lov přímo miluje. Já ovšem nepřijdu zkrátka, protože z předchozích výprav vím, že na tomto revíru je spousta velkých kaprů, které jsem ještě nechytl. No a Jířovi je to jedno, ten má radost z každé ryby.

Narvali jsme auto k prasknutí a vyjeli vstříc dobrodružství. Ještě jsem zapomněl, vydala se s námi Pavla. Jeli jsme na čtrnáct dní a první týden jsme byli na Vranovské přehradě, ale tam se nerybařilo, to byla maminčina dovolená v bazénu a na hradech. Po Vranově jsme přejeli na přehradu Jestřabice u Kyjova. Hned na začátku překvápko.Kousek od nás přijel Vašek s rodinou - také si zarybařit. Takhle jsme se zde potkali už třetí rok. Udělalo nám to opravdu radost. Vašek byl jako vždy vybaven slivovičkou, takže paráda. Po nanošení vybavení přišel čas na ryby. Postavení bivaku atd. Na první krmení jsme použili řepku a halibut pelety od Zoomu. Poté přišla příprava na noční krmení. To už přišlo na řadu boilies Přírodní játra v Biorapidu. Tuto kombinaci jsme točili až do čtvrtka. Ve čtvrtek končil pobyt Vaškovi s rodinou a před obědem nás opustili. Dlouho jsme ovšem nezůstali sami. Navečer dorazil Aleš s rodinou, kteří měli flek vedle nás. Aleš přijel včas, protože se nám zásoby krmení značně ztenčily. Dohodli jsme se na plánu krmení a rozjeli kolotoč míchání a vožení krmení kapříkům. Jak se později ukázalo, Přírodní játra nechutnají jenom kapříkům. Ryby začaly zase brát častěji, a o to nám šlo. Pod háček jsme dávali Přírodní játra boilies, obalovák a Biorapid stejné příchuti. Pro změnu tu a tam jsem dal i Mrtvolu, ta dostála své pověsti a ulovila také pěkné ryby. Dnem i nocí přicházely záběry. Ke konci týdne jsem už začal uvažovat, že jednu noc nebudu chytat. Nakonec jsem to nevydržel a dochytal jsem až do konce. Rád bych v tomto článku vyzvedl jednu rybu. Na Kubův prut přišel lehký záběr, já stál zrovna u stojanu, a tak jsem vzal prut. To, co se dělo dál, asi nikdo nečekal. Z vody, asi padesát metrů od nás, vyskočila obrovská ryba. Koukal jsem nevěřícíma očima na Aleše. "Co to bylo? Aleši, je to opravdu veliký?" "Jirko, měl bys ten prut dát Kubovi, to je jeho životní ryba." V zápalu zdolávání mně vůbec nedošlo, že mám jeho nářadí. Kuba popadl prut a pokoušel se rybu zdolat. Když si ryba vzala asi padesát metrů, poprosil mě Kuba, abych si vzal prut. Bylo vidět, že Kuba pochopil soupeřovu sílu. "Tati, vezmi si prut, ať o tu rybu nepřijdeme." V tu dobu už Aleš přitáhl necky. "Nepůjdeme na loď, než zamotáme celou přehradu?" Bylo to jediné rozumné rozhodnutí. Když jsme odrazili od břehu, zcela nečekaně nám naskočil do lodě ještě Jířa. Vyrazili jsme za obří rybou a doufali, že Svatý Petr zrovna nespí a pomůže nám. Co čert nechtěl, při cestě jsme nabrali vlasce našich kolegů. Já jsem se snažil přitáhnout obra a Aleš vesloval a zároveň rozmotával vlasce. Po chvíli jsem dostal obra k hladině. To, co prohlásil Aleš, nezapomenu. "To mně tedy řekni, co s tím budeme dělat." Obrovská vyza ležela u boku lodi. Přes rypec jsme natáhli kaprový podběrák a já jí držel za ocas. Pomalu jsme jí dovezli ke břehu. Během cesty dvakrát ukázala, že na vodě rozhodně nejsme páni situace. Kdyby opravdu chtěla utéct, tak si myslím, že by to dokázala. U břehu nikdo nechápal, co se nám to povedlo. Pár fotek na památku a vracíme královnu těchto vod zpátky na svobodu. S pokorou jsem se s obrem potopil do vody a vážil si toho, co nám dovolil prožít. Na břehu jsme se na sebe koukali a nevěřili tomu, co jsme prožili. Závěrem mohu říci jen jedno - přeji všem slušným rybářům takovýto souboj s rybou, která láme pruty a dá šanci jen několika.

Jirka a Kuba Rummelovi