Mám rád pískovny
Nevím přesně, co na pískovnách tak zbožňuji... Možná obtížnost lovených kaprů mě neustále láká vracet se k pískovému břehu. A nejen to. Je toho zřejmě více. Každopádně v oblasti Polabí, kde žiji, je takových vod dost. Rybařil jsem na více jak dvaceti pískovnách v oblasti do 15 km od mého bydliště. Ačkoli jsou vzhledově téměř stejné, každá z nich je vlastně úplně jiná. Jen v jednom jsou si stále více podobné - velký rybářský tlak, menší obsádka větších kaprů a nevyhovující rybářský řád. Vzpomenu si na začátky, kdy jsem jednotlivé pískovny navštívil, a s jistotou mohu říci, že se toho mnoho změnilo. Bohužel ne k lepšímu. Třeba lokalita Gigant u Stéblové, a nejen ta, je dávnou historií dobré kaprové vody. Většina kaprů z těchto vod byla odvezena, popřípadě okamžitě vyuzena na oplocených soukromých pozemcích přímo u vody. A co to znamená? Přemístit se na poslední nadějné lokality. Bohužel ani to není žádné východisko, jelikož postupem času dojde i na tyto vody. Přesně tak jsem před lety uvažoval. Proto jsem začal vyhledávat lokality, které nespadají pod rybářský svaz. Mezi ně patřila například pískovna nedaleko Gigantu, která je v současné době bohužel již rybářského svazu. Tuším, že se v soupisu revírů v rybářském řádu nazývá Týniště. V době, kdy píši tyto řádky, jsem na jednu stranu šťastný, ale na druhou také smutný. Radostný proto, že jsem tyto vody navštívil dříve, než podlehly nájezdům „kaprojedů“, a zarmoucený z toho, co tady nemusím ani popisovat... Jsem rád, že jsem se před lety rychle rozhodl, ač v některých situacích riskantně, k lovu na těchto vodách. Vždyť na již zmíněném Týništi se během jednoho roku, co spadl pod rybářský svaz, odvezlo nespočet úžasných ryb.
Ti kapři, které jsem tam lovil, jsou pryč. Takže další prázdná pískovna, která bude rok co rok čekat na podzimní násaďáky. Takhle to šlo pořád dokola. Utíkal jsem z jedné pískovny na druhou, až jsem se dostal zřejmě k poslednímu ráji na zemi - pískovně Oplatil. Tam, kde jsem mohl mít ještě kousek klidu a naději na to, že ve vodě plave nějaký kapr. V ten čas jsem ještě netušil, že si budu užívat jedny z posledních a nejkrásnějších zážitků na území České republiky.
Na pískovně Oplatil jsem chytal takřka od té doby, co jsem začal rybařit. Avšak na kapry jsem se tam soustředil poprvé před pěti lety. Rozhodl jsme se tak i s nebezpečím ztráty rybářského lístku. Lokalita patřila pod vodárnu a čas od času byla kontrolována. Ovšem situace na ostatních revírech mě pobízela k tomu, abych do toho šel. Upřímně řečeno, nebylo co ztratit. Pamatuji si na svou první sezonu. Jistě vás zajímá, jak jsem dopadl. Tak tady je výsledek: jeden šupináč 50 cm, kterého jsem ulovil na jaře a podruhé na podzim. Zahájil jsem s ním sezonu a zároveň i ukončil. Ptáte se, kde jsou další úlovky?
Nejsou! Ulovit jednoho malého kapra a ještě dvakrát na 180ha vodě (výměra před zasypáním průplavu) za několik týdnů lovu svědčilo o tom, že Oplatil bude skutečně tvrdým oříškem.
Další rok jsem zahájil sezonu rovnou z časného jara. Za týden nočního lovu jsem měl jeden záběr. Koho si myslíte, že jsem vytáhl? Byl to zase starý známý šupináček. Neuvěřitelné štěstí i smůla v jednom. Průhlednost vody časně z jara byla hodně vysoká, proto jsem po týdnu výpravu ukončil. Počkal jsem si na letní období, kdy se ve vodě konečně objevil fytoplankton. S větší nadějí na záběr jsem opět vyrazil ke břehům Oplatilu. Jenže další týden a půl utekl jako voda. Samozřejmě, že bez jediného záběru. Nyní tady hýřím dny jako na běžícím páse, ale řeknu vám, že nebylo jednoduché vydržet a hlavně stále věřit.Hladina se ani nehnula. Neviděl jsem ani neslyšel jediného kapra. Kdyby se alespoň jeden vyhodil, říkal jsem si tolikrát pro sebe. Zkrátka nic. Další týden a půl byl za mnou, ale ještě jsem měl před sebou jeden den lovu. Za horkého poledne mi jednou pípnul hlásič. Podíval jsem se na prut, ale nic se nedělo. Zřejmě nějaký přejezd, myslel jsem si. Jenže po chvíli se roztočila cívka navijáku. Vlasec se přes dotaženou brzdu roztočil nevídanou rychlostí. Okamžitě mi bylo jasné, že se nejedná o malého šupináče. Přišel záběr, kvůli kterému jsem obětoval tolik času. Tělo se mi vzrušením třáslo. Měl jsem velký strach, že mi kapr spadne. Nebylo se čemu divit. Ono když je člověk několik dní až týdnů bez záběru, pomalu a jistě ztrácí sebedůvěru.
Měl jsem ale štěstí a kapra jsem nakonecpodebral. Nemohu vylíčit, jakou jsem měl radost. Byla totiž taková, že bych ji jen stěží popsal. Velké kapří tělo jsem držel v náruči a vychutnával si úžasné okamžiky. Byl jsem na vrcholu opravdového blaha. Kaprovi do 20 kg chyběl pouhý jeden kilogram a jsem si jist, že před třením bych se dostal o nějaký kilogram výše. Ale to nebylo vůbec podstatné. Mnohem důležitější bylo, že jsem se s tak úžasným kaprem mohl setkat na břehu. Další podstatnou věcí je místo, odkud mi kapr zabral. Díky tomuto záběru jsem mohl stavět na prvních znalostech, kde se velcí kapři pohybují a sbírají potravu. O tom, že se mi to časem podařilo, svědčily další výpravy, při kterých jsem ulovil několik vskutku báječných ryb.
Za dobu strávenou na Oplatilu jsem se naučil spoustu věcí. Jednou ze zajímavých skutečností je určitě chytání ryb na plavačkový prut. Se železnou pravidelností platilo, pokud se krmila bílá ryba a líni, krmil se i kapr. Nikdy jsem neměl záběr v době, kdy se mi splávek ani nehnul. Naopak, když jsem tahal jednoho cejna za druhým, kapři byli dle mého názoru v pohybu a krmili se stejným způsobem. Také jsem poznal, že s obsádkou kaprů to není tak růžové, jak se povídalo. Zaslechl jsem mnoho historek, ale většina z nich byly pouze domněnky. Jistě jsem nenahlédl do celého tajemství Oplatilu. Také nic neznamená, že jsem mnohé z ryb ulovil vícekrát. Avšak malý obrázek jsem si o této vodě udělal....JPG)
Většina kaprů plavala v jednom hejnu a přesně po svých trasách. Nástrahy umístěné mimo tyto trasy mohly na dně ležet třeba měsíc bez povšimnutí a jsem si jistý, že by tam ležely klidně i déle. Neexistovalo, aby kapři měnili své cesty kvůli krmení. Ač jsem se snažil vyrobit opravdu kvalitní boilies, nikdy se mi to nepovedlo. Proto mi nezbývalo nic jiného, než tyto cesty najít a nástrahu jim předložit přímo do trasy. Toho jsem docílil prostorovým chytáním (montáže jsem posouval od břehu po několika metrech). Kapři se po svých trasách pohybovali pravidelně, s výjimkou období tření a pozdního podzimu. To nasvědčuje tomu, že za několik dní až týdnů bez záběru přišel den, kdy se dalo ulovit několik kaprů. Čekal jsem dlouhé dny (někdy i týdny) na dobu, než kapři konečně najeli do vytypovaných míst. Když dorazili, obdržel jsem většinou záběr a dvakrát se mi přihodilo, že jsem měl na břehu dva úlovky během chvíle. Bylo znát, když kapři najeli. Po záběrech nemělo cenu nahazovat na totožná místa. Kapři už byli pryč. Ani krmením jsem je neudržel. Jediné, co se dalo udělat, bylo okamžitě se sbalit a přesunout na jiné místo, samozřejmě ve směru jejich plavby. Jedině tak se dalo pomýšlet na další záběr. V horším případě (nesprávný odhad jejich směru plavby) se zase mohlo čekat několik týdnů, než kapři horká místa navštíví. Myslím, že jsem si s kapry užil své a mnohý by litoval tu spoustu času, který jsem Oplatilu věnoval. Měl jsem to štěstí, že mě rybářská škola na tyto dlouhé výpravy uvolňovala a zahrnula tuto činnost do části praktického vzdělávání. Díky tomu jsem mohl realizovat své plány, a následně tak ulovit několik málo cenných kaprů. Když jsem na kapří trasy přišel, dalo by se říci, že mám vystaráno. Omyl. Kapři zanedlouho změnili své cesty a já mohl začít od samého začátku. To je ale už jiný příběh a dalších několik stovek „rybohodin“.
Když to tak shrnu, tak jeden kapr ulovený na Oplatilu se rovnal přibližně jednomu měsíci přemýšlivého lovu. I přes tento závratný údaj mě Oplatil naučil spoustu věcí a prožil jsem tam jedny z nejkrásnějších dní ve svém rybářském životě. Vím, že se to už nikdy nevrátí. Vím to ode dne, kdy jsem si jel po několikáté předvnadit místo v průplavu. Bohužel tam, kde jsem po dobu jednoho měsíce opětovně zkoušel ryby učit na boilies, se projížděly tatrovky s bagrem. Takže jsem ani tentokrát kapry na boilies nenaučil. Nebo možná ano, ale to už se nikdy nedozvím. Oplatil spadl pod rybářský svaz a od tohoto roku patří do soupisu revírů. Sousední Týniště se po dvou letech stalo pro rybáře nezajímavou vodou. Jakpak by ne, když se vyplundrovalo... Kam jinam se přemístit než na vodu, kde je alespoň několik málo kaprů, kvůli kterým jsem žil svůj sen, že jednou budou mít nad 25 kg. Už nemám kam jít. Kde se schovat před „masochtivými“ rybáři. Alespoň ne v oblasti mého bydliště. Jsem naštvaný, ale vím, že s tím nic neudělám. Jsem rozčílený na rybářský svaz i na některé české rybáře, jelikož si stále neuvědomují, že se sami připravujeme o poklady, které jsou v zahraničí hodnoceny zlatem. Proč by na pískovnách, slepých ramenech, řekách nebo kdekoliv jinde v ČR nemohli plavat kapři nad 25 kg? Samozřejmě, že mohli. A dorostli by s přehledem. Tím jsem si zcela jistý. Ačkoli nemáme klimatické podmínky podobné například Francii, věřte, že bychom byli zemí s takovou spoustou zajímavých vod hodnocených po stránce velkých kaprů podobným metrem. Bohužel, u nás se na všechno zřejmě musí přicházet až po spoušti. Na Oplatilu a možná, že také někde jinde, rybářský řád stanovuje horní hranici kapra. Také se zakázalo, co se dalo. To je dobrý krok, jak uchránit kapry, a se všemi zákazy souhlasím a plně to respektuji. Klidně bych chytal jen na jeden prut se zákazem vyvážení, vnadění a dokonce i nočního rybaření, se kterým se tak plně neztotožňuji, a vím, že patří mezi nejkrásnější zážitky, jaké rybář může zažít. Podstoupil bych tohle všechno, jen kdybychom se všichni začali chovat ke kaprovi s náležitou láskou a úctou.
Mile rád bych závěrem napsal, že doufám, že si Oplatil i jiné vody uchovají obsádku velkých kaprů. Jednoduše tomu ze zkušeností z ostatních vod nevěřím, přestože bych se rád mýlil. I přes horní míru kapra a jiné zákazy - kapři budou zabiti. V lepším případě se rozeberou do jiných soukromých lokalit, kde si za jejich ulovení budeme muset slušně zaplatit. Je to pořád chyba ČRS? Nikoliv, je to v nás lidech. Dopadne to bohužel tak jako s ostatními pískovnami, na kterých jsem v minulosti rybařil. Možná i z těchto důvodů si povolenku na Oplatil nekoupím. Ničilo by mě to. Přesně tak jako na ostatních vodách v minulosti, které již podlehly. Chci si Oplatil pamatovat takový, jaký byl, i když o něm nechci ztratit přehled. Je mi to opravdu líto, a kdybych kaprařinu tolik nemiloval, jistě bych se jí pro naše podmínky vzdal. Takhle se budu muset vydat dál. Pokusit se najít ještě nějaké nezplundrované vody v ČR nebo vyjet za svými kapry do jiných, příznivějších zemí.
Lukáš Krása
Písník Oplatil
Ceny povolenek pro členy ČRS 2.500,-Kč pro nečleny 4.500,- Kč
Na písníku Oplatil platí pouze místní povolenky vydané Východočeským územním svazem Hradec Králové. Na písníku Oplatil neplatí žádné jiné povolenky
Na písníku Oplatil platí ustanovení Rybářského řádu Východočeského územního svazu a dále je rybolov upraven bližšími podmínkami výkonu rybářského práva.
Na pístníku Oplatil platí pouze místní povolenky. Na pístníku Oplatil je povolen rybolov pouze ze břehu v období od 1.5. do 31.12. kalendářního roku.
Platí zákaz používání všech druhů bojí a jiných předmětů pro označení místa lovu.
Lov dravých druhů ryb (štika, candát, bolen,sumec,okoun) povolen pouze na umělou nástrahu.
Na písníku Oplatil je rybolov zakázán z ostrova a ze severní části označeno zelenou barvou nebo tabulemi.
Zákaz vyvážení návnad i nástrah všemi způsoby, přitom není rozhodující jaké se používá plavidlo, nebo zaváží – li se nástraha a návnada plaváním.
Osoba provádějící lov je povinna mít u sebe podběrák o minimální délce ramene 70 cm a položku pod ryby (odkládací rohož) pro manipulaci s ulovenými rybami. (focení, měření apod.)
Každý lovící je osobně zodpovědný za pořádek ve svém okolí. Je zakázáno tábořit u vody včetně rozdělávání ohně. Parkování dopravních prostředků povoleno jen na místech k tomu určených.
Po ponechání si jednoho kusu ušlechtilé ryby (kapr, lín, štika, candát, sumec, amur) končí denní lov.
Dopustí li se držitel povolenky jednání, které bude mít za následek odebrání povolenky, bude tato zadržena automaticky do konce kalendářního roku.
Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.