Lov úhoře a mníka na rybičku
Typicky tažnou rybou je úhoř říční. Z moře vstupuje do sladkovodních říčních systémů, u nás hlavně do labského. Zde je mu přírodou souzeno určitou dobu pobýt, aby se za účelem rozmnožování vrátil zpět do rodného moře. Vzhledem k hadovitému tvaru těla má úhoř schopnost pronikat nejen rybími přechody a úzkými kanálky, ale i malými škvírami v jezových polích. Díky soustavě přehrad na mnoha našich tocích je tato přirozená cesta
Mník jednovousý
je rybou žijící skrytým způsobem života a není příliš vzácný, jak někteří rybáři mylně předpokládají. Je vlastně evolučně zdomácnělou treskou, o čemž svědčí i jeho doba výtěru, která spadá do zimních měsíců, kdy mnohé naše toky jsou pokryty ledem. Na všech rybářských revírech má nejmenší lovnou míru 30 cm a je hájen od 1. ledna do 15. března.
V podmínkách našich vod se úhoř i mník živí drobnější živočišnou potravou u dna, jejich společnou vlastností je zvýšená aktivita v noci a v přikalené vodě. Rozdíl je však v tom, že záběry úhoře můžeme očekávat spíše jen v teplých měsících, přičemž zimu přežívá obvykle netečně zavrtán v bahně, zatím co nejlepším obdobím pro lov mníka jsou chladné poslední podzimní měsíce. Protože většina rybářů dává přednost lovu v teplejším počasí a spíše za denního světla, není divu, že úlovky úhořů bývají celkově četnější než úlovky mníků. Kromě toho není snadné nalézt vždy stanoviště těchto ryb, které se vyskytují nejen v rozsáhlých údolních nádržích (např. Lipno, Jesenice, Orlík) a větších řekách (Labe, Vltava včetně přítoků), ale vstupují i do menších říček a potoků. Potravou úhoře i mníka mezi drobnější vodní zvířenou je také potěr různých druhů ryb. Pro přijímání příliš velkých soust nejsou jejich tlamy stavěny, což platí hlavně o úzkohlavé formě úhoře. Na nástražní rybky budeme proto záměrně lovit jen větší exempláře a spíše širokohlavou formu úhoře. Protože se oba sledované druhy ryb pohybují výlučně u dna, během dne jsou dokonce ukryty pod kameny a v různých skrýších, je prakticky jedinou účinnou metodou lov na položenou s odpovídající zátěží a vlascem nebo šňůrkou o minimální podélné pevnosti 5 kg. Jako nástrahu volíme malou mrtvou rybku do délky 5 cm, popřípadě kousky z větší rybky shodné velikosti. Velmi účelný je i lov na rybí ocásek, při němž se však můžeme dočkat i záběru candáta. Rybka může být i zmražená, někdy i trochu v rozkladu, ale v žádném případě konzervovaná nějakým chemickým přípravkem. Nastražujeme ji zásadně na jednoháček s dlouhým ramínkem (tzv. úhoří háčky). Úhoř nebo mník často zhltnou rybičku,aniž bychom zpozorovali jakýkoliv záběr a část dlouhého ramínka vyčnívající z tlamky nám umožní vyjmout háček bez nevratného poškození úlovku. Ale i při znatelném záběru nezasekáváme příliš brzy a dáme rybě čas, aby si celou nástrahu vsoukala do tlamky.
Po záseku vcelku snadno rozpoznáme, zda máme na udici úhoře nebo mníka. V prvním případě brzy pocítíme na prutu hadovité pohyby úlovku a snažíme se (zejména většího) úhoře udržet v dostatečné vzdálenosti ode dna a co nejrychleji ho vyvést tahem prutu z vody. Použití podběráku k vylovení úhoře je riskantní, často z něj bleskurychle vyjede a otáčením kolem své osy ukroutí i velmi pevný vlasec. Naproti tomu zaseknutý mník má tendenci držet se sice u dna, ale tahem prutu ho snadno přitáhneme k hladině a podebereme. O co jsou obě tyto ryby méně ceněny „sportovně", o to více z hlediska kulinářského. Vhodné úpravy úhořího masa i treskovitých jater z mníka jsou pokládány za delikatesy z našich ryb.
Zdroj: různé soubory rybářské literatury
Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.