Lov sumců s Pavlem Tomi

 Na celém světě se vyskytuje více než 30 čeledí sladkovodních a mořských sumců, které zahrnuji okolo 2250 druhů. Například v Severní Americe je pouze jedna větší čeleď sladkovodních sumců s asi 50 druhy. Zatímco v systému jihoamerických veletoků je jich dvacetinásobně větši počet.

Mnoho sladkovodních příbuzných druhů žije v Africe a Asii. V Evropě jsou jen dva druhy, a to sumec Aristotelův a sumec velký. První ze jmenovaných druhů se vyskytuje pouze ve vodách Řecka, dorůstá do 1,50 m délky a z hlediska sportovního rybolovu není tak atraktivní rybou, jako sumec velký.

Sumec velký (Silurus glanis) pochází z východní Evropy a jihozápadu bývalého SSSR.Byl importován do mnoha dalších povodí ve střední, východní a v posledních několika desetiletích i jižní Evropy. U nás se tato největší sladkovodní ryba vyskytovala pouze v dolních tocích velkých řek, například v Labi, Moravě, Dyji a Vltavě. V rybníkářství jej začali rybáři chovat i ve větších a hlubších rybnících jako doplňkovou dravou rybu. Největší podíl na rozšíření četnosti sumce v Čechách se přikládá vystavěným údolním nádržím, ve kterých sumec našel ideální podmínky a výborně v nich prosperuje. Má rád stojatou nebo pomalu tekoucí vodu s měkkým členitým dnem. Upřednostňuje partie s mnoha překážkami, ve kterých tráví většinu dne a pak vyráží na své noční toulky. Samozřejmě sumec není výhradně noční dravec, ale po většinu roku loví převážně v noci. Sumec velký je ryba, jejíž dozadu zužující se tělo tvoři ze tří pětin ztenčelá, ale silná ocasní část. Má velkou hlavu s velmi prostornou tlamou.Je opatřena mnoha řadami drobných zoubků, rybáři zvaných kartáč. Kůže, kterou je pokryto svalnaté tělo, je velmi pevná, ale bez šupin. Zbarvení ryb je závislé na podmínkách, ve kterých žijí. V čisté a hluboké vodě je sumec většinou tmavý až černý s lehce nažloutlými, šedými nebo bílými skvrnkami. V mělčích teplejších a zakalenějších vodách mají sumci barvu hnědožlutou, někdy až nazelenalou. Zajímavostí je zlatá forma sumce velkého — albín. Takto zbarvení jedinci jsou početnější například ve Španělsku na revíru Riba Roja. Na tomto revíru jsou známy i dvoumetrové úlovky zlatých sumců. Ani u nás však nejsou žlutobíle zbarvení jedinci (albíni) zvláštností. Charakteristickým rysem sumce velkého je šest hmatových vousů, z nichž horní pár, nacházející se nedaleko koutku masité tlamy, je výrazně delší než zbylé dva spodní páry. U mladých jedinců (do jednoho roku), bývá horní pár vousů delší, než samotná ryba. Hmatové vousy jsou nezbytným orgánem při vyhledávání potravy. Pomocí nich a postraní čáry dokáže většinou přesně odhadnout druh, velikost i pozici kořisti. Dalším poznávacím znakem sumce jsou malé oči a velmi dlouhá řitní ploutev. Jaké velikosti múže sumec dorůst? To je otázka, kterou si kladou rybáři na celém světě. Oficiálně udávaná maximální délka je 3 metry a 200 kg hmotnosti. Ovšem na řece Dněpr byl nalezen uhynulý exemplář o hmotnosti 312 kg! Možná jsou revíry, které skrývají ještě větší ryby. Mezi ně určitě patří Kazachstánské řeky Ili, Syrdarja, Amurdarja nebo jezero Balchaš. V Evropě lze hledat takovéto giganty v jezerech na Severu Řecka, v jižním Bulharsku nebo v deltě Dunaje. Doposud největší ulovený sumec v České republice vážil 93 kg a byl uloven na jednom z našich nejlepších sumčích revírů — UN Vranov v roce 1992.

Rozmnožování - sumec je jednou z mála sladkovodních ryb, která si staví hnízdo k uložení a ochraně jiker. Samec vyhloubí a vyčistí na dně mělkou prohlubeň, kterou zpevní kousky rostlin nebo drobnými větvičkami. Samotný výtěr probíhá na hnízdě většinou koncem května a v červnu, kdy teplota vody přesáhne 19—20°C. Některé chladnější roky nebo v severněji položených zemích se sumci třou až v červenci. Samice vypoušti až půl milionu lepkavých jiker, které mlíčák ihned oplodní. Množství jiker je úměrné velikosti jikernačky. Samec jikry na hnízdě hlídá a ovívá je okysličenou vodou až do vykulení plůdku. Neustálý přísun čerstvé okysličené vody jiker snižuje riziko úhynu během inkubace. Jsou známy i případy, kdy během líhnuti jiker došlo ke snížení hladiny vody v nádrži a samec zůstal u hnízda uvězněn na mělčině. Plůdek se kulí asi po třech týdnech. Velká část potěru končí jako součást potravy ostatních dravých ryb, včetně příslušníků stejného druhu. Dalším úskalím bývá zimní období, které nemusí nedostatečně vyživený plůdek přežít. Tento faktor je jedním z důvodů, proč se tento druh i za relativně krátkou dobu namnožil přirozeným způsobem ve španělském Ebru, italském Pádu a jiných jihoevropských revírech. Zde totiž vodní hladina nikdy nezamrzá a teplota vody neklesá na stejné hodnoty jako u nás. Mladí sumci tam přijímají potravu celý rok. Pokud se jím podaří bez úhony přečkat první roky života, mají velkou šanci dorůst do větších velikosti. Sumci pohlavně dospívají mezi 3. — 5. rokem života, samci však o jeden až dva roky dříve. V tomto věku dosahují v našich podmínkách hmotnost mezi 3 — 5 kg. V jihoevropských revírech však i o deset kilogramů vice. Sumec se může dožít 35 — 40 let, ojediněle 50 let a více. Například úlovek sumce (92 kg) pana Mudrocha z UN Vranov měl prý 54 let a jistě to nebyl nejstarší sumec v Čechách.

Sumči komunity — ve stojatých, ale zejména v tekoucích vodách se sumec zdržuje převážně v hejnech. Shromažďování sumců může být ovlivněno potravní nabídkou nebo ideálními podmínkami k úkrytu. V mělčích vodách sumci vyhledávají hluboké prohlubně, kde odpočívají. Většinou za soumraku vyrážejí za potravou jednotlivě nebo i v hejnech. Ale na jaře sumci loví hlavně ve dne. Při lovu hejno sumců funguje jako dokonale organizovaný tým lovců. Takové chování by se dalo přirovnat k vlčí smečce. Každý jedinec v hejnu má své místo.

Potravní návyky — sumec velký není typickým mrchožroutem, jak se někteří rybáři domnívají. Samozřejmě, že uhynulým živočichem, zejména pak rybou, nepohrdne, ale ve své podstatě je sumec dravcem. Ke své kořisti se umí nepozorovaně přiblížit a pak ji jediným sevřením mocných čelistí usmrtit a polknout. Hlavni částí potravy dospělých sumců jsou menši druhy ryb. Velikost potravy většinou odpovídá rozměrům lovící ryby. Dvoumetrový sumec dokáže výjimečně spolknout až 70cm kapra. V sezoně tvoří nemalou část potravy i obojživelníci. V některých obdobích je žába jednou z nejlepších nástrah (pozor — u nás jsou žáby chráněné). Výjimečně se součásti potravy sumce může stát i užovka nebo vodní ptáci. Ovšem jedná se opravdu o výjimky. Takovou raritou je zpráva z Rumunska, která udává, že v zaživacím traktu sumce byly nalezeny dokonce zbytky kostry malého dítěte. Jiný extrém jsem zažil v Itálii, kde dvoumetroví sumci sbírali z hladiny jepice, které plavaly v tisících po hladině. Ale hlavní složkou potravy jsou vždy živé ryby. V útlém věku se sumci živí převážně planktonem, detritem a plůdkem jiných druhů ryb.

REVÍRY
U nás především přehradní nádrže jako je Orlík, Slapy, Vranovská přehrada, Hracholusky a z řek převážně Labe, Morava a Dyje.Toto jsou především loviště s velkým výskytem sumců. Jinak sumce najdete pomalu na každé větší vodě a řece.
V Evropě je mnoho zajímavých lokalit, ale v zásadě se dá říci, že sumce lze úspěšně lovit všude, kde se vyskytuje. Výběr revíru pak už záleži na vašich představách o velikosti úlovku a samozřejmě možnostech. Jsou rybáři, kteří ročně procestuji desetitisíce kilometrů, jen aby se pokusili ulovit toho největšího sumce.

Rio Ebro - Riba Roja je jedním z nejlepších evropských revírů. Specifikou zdejší populace sumce velkého je, že se zatím asi nevytvořila klasická věková pyramida. Vypadá to, že zde žije stejně obrovských sumců, jako těch malých. Do nádrže Riba Roja, která začíná těsně před obci Meqinenza a konči hrází u městečka Fux, byl sumec velký vysazen asi před třiceti lety. Vzhledem k ideálnim klimatickým podmínkám zde velmi rychle zdomácněl. Ze zdejšího biotopu vytlačil štiku obecnou, které stejně toto prostředí klimaticky nevyhovuje a stal se dominantnim druhem. Celoroční bohatá potravní nabídka udržuje místní populaci sumců v dobré kondici. Ryby nemusejí vynakládat tolik energie k získáváni potravy a na rozdíl od sumců stejného věku z řek jsou podstatně mohutnější. Na tomto revíru účinkuje vábnička téměř celoročně. Je to proto,že po většinu roku se drobné ryby drží v hloubkách a do mělčích partií nebo k hladině vyjížděii převážně v noci. Sumci je následují, stávají se agresivnějšími a dobře na vábničku reaguji. Nejznámějším místem tohoto revíru je uváděna takzvaná „stará cementárna". Ale velmi dobré zkušenosti jsou i s jiným úsekem. Jedná se o úsek od Rancha Ria Ebra (známého kempu) směrem k Mequinenze. Sumci mají v těchto mělčích vodách dostupnější zdroje potravy včetně candátů, kteří se v těchto místech vytírají. Později, když se začne voda v nádrži oteplovat, berou sumci téměř všude. Jen je ideální sledovat pohyb ouklejí a kaprů, které tvoří hlavní podíl potravy místní populace sumců.

Ebro - Embalse de Mequinenza — takzvaná horní přehrada. Češti rybáři ji znají spíše pod názvem Lake de Caspe, ale není to její pravé jméno. Pro milovníky přívlače je to vůbec jeden z nejlepších revírů v Evropě. V nádrži se vyskytuje okounek černý, kterého lze velice efektivně a cíleně lovit. Jeho lov se pro Španěly stal národním sportem. Pravidelně se zde pořádají mistrovství světa a mezinárodní mistrovství Španělska v lovu této ryby. Pokud navštívíte tuto lokalitu za účelem lovu okounka a nemáte dostatek zkušenosti, je vhodné si vzít si alespoň na jeden až dva dny dobrého průvodce. V jarních měsících si nikde v Evropě nezachytáte candáty na umělé nástrahy lépe než na této nádrži. Prochytáváme dno nádrže v hloubce kolem dvaceti metrů i mělčiny. Nepsaným pravidlem je, že čím dříve ráno chytáme, tím vice se zaměřujeme na prolovováni mělčin. Podobnou taktiku volíme i navečer. Nádrž však skrývá i jiná překvapení, například pstruha jezerního a trofejní velikosti štiky nebo parmy. Celému rybímu společenství ovšem dominuje sumec velký, kterého do nádrže vysadila skupinka nadšenců. Dnes již není výjimkou i zde ulovit kusy přesahující bájnou dvoumetrovou hranici. Pád — největší italská řeka je současně vůbec nejlepší sumcový revír, který je dostupný bez větších problémů i českým rybářům. Místní sumci jsou velice bojovní, což je dáno prostředím silného proudu, ve kterém žijí. Také stavbou těla a lepším osvalením se odlišuji od sumců ze stojatých vod. Říci, které období je na tomto revíru nejlepší si dobrý rybář nikdy netroufne. Nachytat se dá stejně v lednu, jako v červenci. Ale s největší pravděpodobnosti se do správného termínu na této řece trefíte v období od března do května nebo od záři do poloviny listopadu. Záleží na několika faktorech. Nejdůležitější je stav hladiny. Pád je pověstný četnými povodněmi. Pokud voda klesá, sumci berou jen na některých místech. Pokud je stav hladiny stabilní, platí vše co již známe. Podle teploty vody sumec obvykle vyhledává potravu každé dva až čtyři dny. Znamená to, že tam kde jste jeden den měli více záběrů, vám nemusí další dva až tři dny sumec zabrat. Dalším ukazatelem úspěšného lovu je tah cípalů. Určitým rizikem ovšem je, že se sumci zaměří na táhnoucí ryby a naše nástrahy nechají bez povšimnutí. Dříve začínají brát sumci dole v deltě, a to již od časného jara. Čím později, tím výše jezdím proti proudu. Na tento revír se nevyplatí jezdit bez kvalitní lodě se spolehlivým motorem. Jakékoliv podcenění vybavení v tomto směru je holým hazardováním se životem. Nemusíte se právě utopit, ale koupel v ledové vodě, která se žene mnohem rychleji než naše Labe, není nic příjemného.

LOKALIZACE SUMCE
Je jedním z předpokladů úspěšného lovu. V podstatě však platí jednoduchá pravidla. Sumec je dravec a vyplouvá ze svých úkrytů lovit na místa s dostatkem snadno dostupné potravy. Za jarních slunných dnů nastražujeme udici na mělčiny nebo ještě lépe na rozhraní mezi hloubkou a mělčinou. Naopak v chladných dnech tohoto ročního období prochytáváme zejména hlubší partie. V létě se řídíme denní dobou a to tak, že v noci lovíme na mělčinách nebo i v hlubokých partiích, ale s nástrahou umístěnou pod hladinou. Ve dne kombinujeme umístění nástrahu dna a pod hladinou, ale vždy v hlubokých partiích. Po prvních podzimních mrazících se sumci stahuji za rybkami do hloubky a proto nastražujeme udice do hlubokých míst. Zima není k lovu sumce nijak ideálním obdobím. Sumce vyhledáváme v nejhlubších partiích revíru, jako jsou různé prohlubně nebo propadliny. Výsledky však bývají nejisté a neadekvátní vyvinutému úsilí. Jiná situace je v místech, kde vytéká velké množství oteplené vody. V zimě jsou taková místa ideálním útočištěm drobných rybek, za kterými sumci vyjíždějí.

POUŽÍVANÉ NÁČINÍ
Protože sumec je velká a silná ryba, je třeba dbát na to, abychom při výběru nářadí nic nepodcenili.

Prut
Ať už lovíte sumce jakýmkoliv způsobem, je nezbytné použit prut o délce 2,40 — 3,40 m s gramáží v rozmezí 200 — 500 g. Při výběru prutu je důležité provést jednoduchý test. Na prut nasaďte naviják se šňůrou o nosnosti minimálně 70 kg. Sňůru provlékněte očky a její konec přivažte k něčemu pevnému (například ke stromu). Pak se do prutu řádně opřete. Prut, který má vydržet boj i s průměrným sumcem musí tento nápor přestát bez úhony. O využiti délky prutů s různými gramážemi bude podrobnější vysvětlení u jednotlivých technik lovu.

Naviják
Naviják musí být též bytelný, ať už stacionární nebo multiplikátor. Důležité je, aby měl kovové převody a dostatečnou kapacitu cívky. Osvědčily se například typy Penn 330 GTI, Shimano XL atd. Pokud budete kupovat naviják k lovu na bójku, vždy je třeba mít na mysli, že na něj potřebujete navinout minimálně 200 m šňůry, a to pletené která má větši průměr než monofil. Prut s navijákem jsou velmi důležitými prvky, ale v podstatě jsou jen kosmetickými doplňky naší výbavy.

Šňúra, obratlík, návazcový materiál, háčky
Hlavními a stěžejními prvky jsou šňůra, obratlik, návazcový materiál a háčky. Při nákupu těchto čtyř součástí udice nic nepodceňujte. Šňůra musí být kvalitní, pletená, minimálně z osmi vláken (čim více, tim lépe). Uplně ideální je na průřezu kulatá šňůra z dvanácti a více vláken. Nosnost šňůry by měla být minimálně 60 kg, ideální je 90 až 100 kg. Obratlik musí být z kvalitního materiálu o nosnosti minimálně 70 kg. Jako návazcovÝ materiál se obvykle používá pletená šňůra o průměru 0,8 mm až 1mm nebo kevlarový materiál v tom samém průměru. Háčky je nutné používat též velice kvalitní a v přiměřených velikostech. Doma si vyzkoušejte (pomoci dvojích kleští) háček narovnat nebo ho zlomit. Dobrý háček musí vydržet všechno, co s nim provádime protože při zaseknuti háčku do kartáče horní nebo dolní čelisti sumce čelí ve špičce obrovským pákovým silám.

TAKTIKA LOVU

Lov na položenou
Samotný lov na položenou je velice efektivní, ale už ne tak akční, jako například vláčení nebo lov s vábničkou. Jedním z nejdůležitějších faktorů je správný výběr místa. I při instinktivním vyhledávání je dobré si uvědomit několik obecných zásad. Na tekoucích vodách vyhledáváme místa s vratnými proudy, prohlubně nebo na rozhraní proudu a tišiny i na rovných úsecích. Stojaté vody vyžadují více pozornosti a znalostí daného revíru. Zase však platí základní pravidla. Na jaře za prvních teplých dnů prochytáváme mělčiny, do kterých vytahují sumci za potravními rybkami. Ve stejné době se vyplatí zkusit štěstí i v místech, kterými sumec ze svého úkrytu za potravou projíždí. V létě je třeba zaměřit se ve dne na hlubší místa s přirozenými úkryty, kde se sumci s oblibou zdržuji. Budete ve výhodě, pokud k lokalizaci ryb použijete echolot. Ale napřed si pečlivě prostudujte návod k obsluze, aby vám echolot byl něco platný.

Za teplých letních nocí je dobré umístit nástrahu někam na mělčinu. Samozřejmě jsou ve výhodě rybáři, kteří daný revír navštěvuji pravidelně a mohou pozorovat kam sumci vyjíždějí lovit. Na podzim, kdy teploty vzduchu klesnou k nule lovíme v nejhlubších místech nádrže. Zase však záleží na okolnostech. Samozřejmě na Orlíku nebudeme nahazovat do šedesáti metrové hloubky. Lze však lovit i ve třiceti metrech, ale na tak hlubokých vodách mohou být sumci kdekoli a budeme je hůře hledat. Nejlepší je si dané místo předem projet na lodi a zmapovat ho echolotem. Zda se v námi vytipovaném úseku sumci zdržuji si můžeme ověřiti vábničkou většinou postačí pouze pár úderů, abychom byli v obraze.

Montáž udice
Prut použijeme o něco delší, tak kolem tří metrů s vrhací zátěži v rozmezí 200—300 g.
Naviják velkokapacitní, stacionární popřípadě multiplikáfor na který se pohodlně vejde dostatečné množství kvalitní šňůry o potřebné nosnosti (alespoň 60 kg). Obratlik vybereme minimálně o stejné nosnosti jakou disponuje šňůra. Návazec by měl být zásadně ze silnějšího materiálu (o nosnosti 100 kg), aby se při spouštěni nástrahy omezilo riziko zamotáváni udice. Sumcům silnější návazec nijak nevadí a máme jistotu, že ani při sebedelším boji nepřijdeme o rybu. Háček musí být velmi pevný a dostatečně velký, podle velikosti nástrahy. Při nastražováni rousnice použijeme jednoháček. V zahraničí (Španělsku) nastražují rybu na sestavu dvou trojháčků (na našich revírech je povolena sestava pouze s jedním trojháčkem.) Neméně důležitou součásti montáže je takzvaný podvodní splávek, který napevno umístíme asi 10 cm od nástrahy, kterou nadnáší. Vyrábějí se v různých velikostech a různých materiálů. Osvědčily se duté splávky, v jejichž dutině je několik kuliček, které při pohybu splávku chrastí. Délka návazce je úměrně závislá síle proudu ve kterém nástrahu předkládáme. Pokud lovíme v řece se silným proudem volíme návazec v délce kolem jednoho metru. Potom se nástraha bude pohybovat asi dvacet centimetrů nade dnem. Ve Stojaté vodě je zapotřebí kratšího návazce, aby nástraha nebyla výše než 30 — 40 cm nade dnem. Pro sumce je takto umístěná nástraha vždy atraktivnější, než nástraha, ležící přímo na dně. Zátěž je třeba zvolit tak, aby udržela v tekoucí vodě naši montáž na vybraném místě. Na řece můžeme použít i 500 g olůvko. Na stojaté vodě postačí zátěž kolem 200 g. Zátěž vždy musí být volně průběžná aby při záběru ryba necítila velký odpor. Samotný záběr bývá většinou pomalý, ale plynulý. Rybu nenecháme dlouho ujiždět a pokud je to možné, zasekáváme okamžitě při roztočení volnoběžky navijáku. Pokud lovíme na položenou a pruty máme ve stojanu s hlásiči, zasekáváme okamžitě po vypnutí šňůry.

Vábnička
Tolik diskutovaný kousek dřeva. První zmínky o něm pocházejí z Maďarska, kde se tomuto kouzelnému dřívku říká kuttjer. Dosud nikdo uspokojivě nevysvětlil, proč zvuk vydávaný vábničkou velké i malé sumce tak láká. Sumci jsou tímto zvukem tak vydrážděni že doslova napadají vše, co jim přijde do cesty.Takto lze lovit sumce velmi efektivně a cíleně A pokud se naučíte správně zacházet s echolotem můžete si vybrat i velikost lovených ryb. Jednoduše tak, že k malému sumci nástrahu nespustíte nebo naopak, nástrahu vytáhnete z míst, ve kterých se právě pohybuje a přemístíte ji k rybě větší. Vábnička je většinou zhotovena ze dřeva, ale občas jsou k vidění i výrobky s kovovou nebo plastovou hlavou. Velikosti i tvary hlav vábniček mohou být různé. Vábnička s velkou hlavou se používá v hloubkách více než deset metrů. Vábnička s malou hlavou je vhodnější na mělčiny. Samotná práce s vábničkou není složitá, ale vyžaduje praxi. Zvuk, který dráždí sumce vzniká v momentu, kdy vábnička vyjíždí z vody. V teplých letních nocích tohle dřevo vydráždí sumce natolik, že je schopný dojet pod hladinou až k nám a atakovat ruku, kterou držíme vábničku na hladině nebo udeřit ocasem do lodi. Bohužel na některých lokalitách, kde se vábnička hojně používá již není tak účinná. Ryby sice na zvuky reagují, ale neberou. Přesto by se vábnička neměla používat v době před třením sumce a po celou dobu trvání tohoto aktu, aby ryby měly při rozmnožování klid.
Několik praktických rad na závěr. Jakmile při vábení zjistíte, že se sumci již pohybují ve vodním sloupci, vyberte si vždy toho, který na obrazovce echolotu vypadá větší a aktivnější. Na echolotu je takový sumec znázorněn jako nejtlustějŠí čára a vytváři vlnovky (pohyb ryby). Takový sumec většinou reaguje na zvuk vábničky tak, že vyplave z hloubky do vyšších pater vodního sloupce. Pokud sumci nejeví žádnou aktivitu, zkuste změnit rytmus a hlasitost vábení. Když ani potom neuspějete, ukotvěte loď na místě, kde se zvedá větší množství ryb a za stálého vábení zde setrvejte asi půl hodiny. V některých případech je tato metoda velmi účinná pokud ryby neberou ani po vyzkoušení všech triků, tak nezoufejte. Druhý den může být vše úplně jinak.

Echolot
Bez echolotu si lze lov sumců vábničkou představit jen těžko. Echolot nám umožňuje vyhledat nejvhodnější místa, kde se sumci zdržují.Pak začneme sumce vábit. Nejprve několika sériemi silných úderů přimějeme sumce, aby se zvedl ode dna. Potom se ho pokusíme vylákat co možná nejvýše k hladině a ostrými údery se ho snažíme přimět k záběru. Pokud obrazovka echolotu „kreslí“ správně, jsme schopni na známé vodě určit velikost ryby s přesností na deset centimetrů. Znalost místních poměrů je důležitým předpokladem pro správné posouzení grafického znázornění na obrazovce echolotu. Záleží na mnoha faktorech, jako je například zakaleni, hloubka a teplota vody. Z tohoto pohledu má význam i podloží dna.

VLÁČENÍ
Je obzvláště zajímavou metodou, jak přelstít sumce. V porovnání s ostatními způsoby je sice méně efektivní, ale máte šanci přimět k záběru i jiného dravce. Pro vláčení jsou velmi vhodné menší řeky typu Dyje, Ohře, Moravy a další jim podobné. Je to i proto, že na takových revírech nejsou optimální podmínky pro uplatnění ostatních způsobů (lov na položenou, lov na bójku).

Vybavení
Pokud si nechceme pořizovat vláčecí „speciál“, vystačíme i s prutem, který používáme k lovu vábničkou. Podmínkou však je, aby byl lehký. Délka prutu by měla být od 2,50 do 3,00 m. Samozřejmě nám velmi dobře poslouží i běžný vláčecí prut na štiky s vrhací zátěží 60 — 100 g. Jaký si vyberete je na vás. Důležité je, aby vás po pár hodech vláčení neomrzelo, protože vás začnou bolet ruce. Naviják se hodí lépe smekací, ale dá se použít i multiplikátor. Běžné vlasce se používají do průměru 0,35mm o nosnosti kolem 10 kg, ale na trhu jsou i speciální vlasce s vyšší pevností i při nižším průměru, například 0,25 mm má nosnost 17,4 kg.Optimální je signální zbarveni těchto vlasců, které umožňuje sledovat pohyb nástrahy i za šera. Další výhodou je i minimální pružnost vlasce, což oceníme hlavně při záseku na větší vzdálenost nebo také při uváznutí nástrahy. Jen pozor na správné seřízení brzdy navijáku, abychom při záseku nezlomili prut. Pletená šňůra se dá samozřejmě použít také, ale při nahazováni se často motá. To by se nám mohlo vymstít, hlavně při nočním lovu. Nedílnou součástí je i lehké a pohodlné oblečení a notná dávka štěstí. Nejpoužívanější nástrahy jsou wobblery, plandavky, gumové nástrahy a výjimečně rotační třpytky. Typ a velikost nástrahy zvolíme vždy podle aktuálních podmínek, obecně však lze říci, že velikost používaných nástrah se pohybuje mezi 10 až 25 cm. Na zbarvení nástrahy většinou nezáleží, sumci preferují určitou barvu jen ve výjimečných případech. Pokud zastihneme sumce při lovu v mělčí vodě, máme téměř vyhráno. V takovém případě použijeme například plovoucího nebo hladinového wobblera a nahazujeme nástrahu do míst, kde tušíme rybu. V některých letních nocích není lepší vláčecí nástrahy. Velmi účinné jsou takzvané zvukové wobblery, v jejichž dutém trupu jsou kuličky, které při sebemenším pohybu chrastí. Plandavky jsou velmi dobrou nástrahou, někteří specialisté ji dokonce považují za tu nejlepší. Při dopadu na hladinu totiž vytvářejí charakteristický zvuk, který sumce přitahuje. Podmínkou ovšem je nahazovat plandavku do stejného místa, záběry většinou přicházejí při jejím prvním pohybu po fázi klesáni. Osvědčila se i velká gumová ryba s přídavným trojháčkem, kterou lze ještě vylepšit jednou až dvěmi svítícími tyčinkami. Vhodné i po ekonomické stránce jsou twistery, protože s nimi lépe prohledáme dno a vzhledem k častým ztrátám vláčecích nástrah (zvláště v neznámém terénu) i k jejich cenové dostupnosti. Na barvě opravdu moc nezáleží. Důležitější je zaměřit se na správné vedeni s občasným spuštěním nástrahy až na dno. Osvědčenou taktikou je nechat twistera poskakovat po dně a občas jeho pohyb zrychlit přímým tahem. Podmínkou veškerého našeho snaženi je však být na správném místě a ve vhodnou dobu. Pokud sumci neprojevuji žádnou aktivitu, musíme prohledávat jejich přirozená stanoviště.To jsou různé prohlubně, místa kolem zatopených stromů, mostní pilíře a jiné vodní stavby. Je to velice náročná rybařina, která vyžaduje mnoho trpělivosti. Zpočátku bude více dnů, kdy pojedete domů od vody bez jediného záběru sumce. To vás ale nesmí odradit.

LOV NA BÓJKU
Lov na bójku je vůbec nejpoužívanější způsob lovu sumce. Je to sice technika statická, ale dlouhé čekání nám bude milé v momentu, kdy se nám podaří dostat na udici pořádného macka. Při tomto způsobu lovu napevno fixujeme nástrahu bójkou v místě výskytu sumců. Samotná bójka (tzv. trhací), používaná všude ve světě, slouží jako prostředek k udrženi nástražní ryby na určitém místě. Při záběru sumec okamžitě trhá šňůru s bójkou a je na volno. Proto a ani z jiných důvodů se sumec nemůže tzv. zažrat. Trhací systém je totiž při lovu tak vyšponovaný, že při jakémkoliv kontaktu sumce s nástrahou se některý z háčků zachytne na kraji jeho tlamy. Proto ryba nemůže nástrahu spolknout. Bójky používané na našich vodách se však zásadně liší. Podle rybářského zákona musí být bójka součástí udice. V praxi to znamená, že po zaseknutí musíte sumce zdolávat i s celou montáží — konstrukcí. Ryba tak má pramalou naději se z udice osvobodit a ani nám pevná bójka nedovolí si zdolávání řádně vychutnat.

Trhací bójka
Může být z různých materiálů, které jsou lehké a plavou na hladině —například z polysterenu, různých plastů apod. Rozměry bójky by měly být nejméně 50x30x10 cm, popřípadě o průměru 40 cm. Jednodušší jsou spíše různé plastové míče, které ještě zabalíme do síťoviny (například sáčku od cibule). Od hlavní bóje je na dno spuštěna šňůra se závažím. Funkci závaží dobře splní například i pytel naplněný kameny. Dobré je použít část kolejnice s navařeným kovovým úchytem — okem. Hmotnost závaží by se v podstatě měla přizpůsobit charakteru a typu vody, na které hodláme lovit a vzdálenosti, na jakou chceme své udice zavézt. Čím dále od břehu chceme bójky umístit, tím větši závaží použijeme. Je to proto, abychom při došponování šňůry nepřitahovali bójku ke břehu. Pokud se to již stane, tak máme na další hodinu nejen práci s rozvážením bójek, ale ještě si sumce poplašíme. Od hlavní bójky vede ještě šňůrka k pomocné bójce. Tou může být i běžné kulové plovátko nebo kousek polysterenu. Na pomocné bójce je napevno přidělaná karabina, do které přichytíme trhací vlasec. Pruty k tomuto způsobu lovu používáme tvrdší, v rozmezí Od 200 do 500 g s akcí ve špičce. To proto, že musíme rozpoznat záběr v některých případech až na vzdálenost více než 200 m a v pravou chvíli rybu zaseknout. Délka prutů je optimální mezi 2,70 až 3,30 m. S kratším prutem bychom obtížně zasekávali, naopak s delším bychom měli problémy při zdolávání z lodě. Zvláště v momentu, kdy je ryba u hladiny a snaží se schovat pod loď. Naviják by měl být velkokapacitní aby pojmul minimálně 200 m šňůry. Pro tyto účely jsou nejvhodnější multiplikátory, navíc jsou bytelnější. Šňůra by měla být kvalitní o nosnosti minimálně 60 kg. V případě této montáže splávek neslouží jako ukazatel záběru, ale pouze jím pevně nastavíme hloubku, do které chceme umístit nástražní rybu. Plně vyhovuje splávek s gramáží Od 150 do 250 g a k tomu odpovídající olůvko. Nezbytným prvkem montáže je zarážka nad olůvkem. Zamezuje posunu olůvka po šňůře směrem ke splávku. V momentu, kdy nástražní ryba plave směrem k hladině musí zvedat i olůvko, a to i toho nejhouževnatějšího nástražního kapra po chvilce omrzí. Samozřejmě záleží na velikosti nastražené ryby, ale díky zarážce ji dokážeme ukočírovat. Pod olůvko umístíme silikonovou hadičku, která zamezuje naráženi olůvka na obratlík. Obratlík musí vydržet sílu sumce, kterou vyvine při záseku a zdolávání. Měl by mít proto nosnost nejméně 70 kg. Také návazec musí odolávat sumčím zubům. Je proto lepši zdolávat rybu co možná nejkratší dobu. Ideální je návazec z pletené šňůry o průměru 1,0 mm nebo kevlarového lanka o stejném průměru. Někteří rybáři návazec ještě potáhnou silikonovou hadičkou, ale není to nezbytné. Na návazec navažeme pod sebe tři trojháčky velikosti 3/0. V momentu, kdy se sumec dotkne nástrahy se často chytne alespoň jedním z háčků a nemůže už nástrahu polknout. Způsob nastražováni volíme podle typu vody (tekoucí,stojatá). Příklad - na stojaté vodě nastražíme rybu tak, že jí první háček od olůvka zapíchnem do řitního otvoru, prostřední do hřbetu a nejvzdálenější do prsní ploutve. Takové nastraženi orientuje rybu směrem ke dnu, více pracuje a láká tak na sebe slídícího dravce. V proudné vodě se první trojháček od olůvka napichuje do tlamky, druhý do hřbetu a třetí do řitního otvoru nástražní ryby. Ryba pak stojí vodorovně a může směřovat hlavou proti proudu. Tímto způsobem nastražení zamezíme tomu, aby se nastražená ryba točila na návazci jako vrtule. Výsledkem nevhodného nastražení bývá zkroucená šňůra a lov bez záběru. Po nastražení přivážeme nad splávek trhací vlasec. Můžeme ho navázat dvěma způsoby, a to přímo na kmenový vlasec nebo přes karabinku. První metodou docílíme okamžité signalizace záběru. Druhá metoda je vhodná v době, kdy sumci berou opatrně. Karabinku s trhacím vlascem umístíme nad splávkem tak, aby mohla po šňůře volně jezdit. Taková montáž umožňuje sumci ještě malou chvilku volného tahu, než překoná odpor prutu. Při záběru sumec vlasec nepřetrhne, ale ohne nám prut do tvaru luku. Průměr trhacího vlasce vždy volíme až podle místních podmínek. Čím je nástraha dále od břehu, tím použijeme vlasec silnější. Větší průměr vlasce použijeme i při větrném počasí. Nejčastěji se používají trhací vlasce v průměrech od 0,20 do 0,50 mm. Vždy však musíme při záseku vyvinout takovou sílu, abychom trhací vlasec přetrhli. Při spouštění nástrahy je nutné dodržet tento postup. Nejprve k pomocné bójce přivážeme trhací vlasec, o něco dále spustíme nastraženou rybu a až naposledy zátěž. Při sestavováni trhací montáže je třeba dodržet zásadu, aby součet délky trhacího vlasce a šňůry, spojující hlavni bóji s pomocnou bójkou, byl alespoň o metr delší než nastavená hloubka umístění nástrahy. Pruty na břehu musí stát vzhůru — směrem k nebi, abychom měli co možná největší část šňůry nad vodou. Zmenšíme tím riziko naplavení nečistot do šňůry a nástrahu máme v kontaktu se špičkou prutu. Prut postavíme do pevného stabilniho stojanu — tripodu nebo ho zasuneme do držáků.
Záběry sumců jsou velmi dobře rozeznatelné. Projevují se rozdílně, a to podle způsobu jak sumec uchopí nástrahu. Nejlepší je záběr, kdy sumec jede s nástrahou směrem od nás. Přetrhne trhací bójku a prut nám ohne tak, že jej budeme jen ztěží vytahovat ze stojanu. O něco hůře „sekatelný“ je záběr, kdy ryba zabere na několikrát, ale trhací bójku nepřetrhne. Prut se pouze ohne a vrátí se zpět do původní polohy. V takových případech uchopíme prut do ruky a v momentu tahu ryby ostře zaseknem. Chce to jen trochu praxe a zručnosti. V dalším případě se záběr projeví tak, že se prut prudce ohne a vzápětí se narovná. To znamená, že sumec po záběru přetrhl trhací vlasec a rozjel se směrem nám. Je třeba prut uchopit a co možná nejrychleji navíjet. Jakmile jsme s rybou v kontaktu, je nutné i několikrát razantně zaseknout. Pak už nezbývá nic jiného, než vlézt do lodě a začít sumce zdolávat.

Plovoucí bójka
Jde v podstatě o velký splávek, který je tvořen tyčí se dvěma plováky na každém jeho konci. Na jednom konci tyče je umístěn obratlík, jímž prochází šňůra. Snad jedinou výhodou tohoto způsobu je, že nástraha procestuje větší úsek lokality. Nevýhodou je, že se nástražní ryba často zamotává a snižuje se tak naděje na záběr. Při tomto způsobu nastražení máme pruty většinou položené vodorovně, a tak záběr zaregistrujeme až v momentu, kdy sumec vyrovná úhel montáže mezi špičkou prutu, zátěží na dně a bójkou. To už má ale sumec nástrahu hluboko nebo ji naopak již dávno pustil. Záběr se projeví tak, že se bójka postaví a při záběru větši ryby dokonce zmizí pod hladinou. Pak už následuje zdolávání, které nám ulehčují velké plováky na obou koncích tyče.
Zdolávání — by mělo být vždy pokud možno co nejkratší. Jestliže chceme sumce pustit zpět do jeho rodného živlu nesmíme ho stresovat. Ze břehu zdoláváme sumce pouze v případě, že známe dokonale dno před svým stanovištěm. Nesmíme ho nechat jezdit u dna, aby neměl šanci zavléci šňůru do vázky. Pokud si můžeme vybrat je samozřejmě lepší čelit rybě z lodě. Máme totiž sumce přímo pod sebou a vyvíjíme na něho tah směrem k hladině. Jediný problém může nastat v okamžiku, kdy se ryba rozhodne zajet někam do stromů a táhne loď za sebou. Pak nám zbývají dvě možnosti. Ta první je nastartovat motor a na zpátečku pomalu rybu otočit. Nebo stačí ukotvit loď. Z lodě zdoláváme sumce zásadně ze přídě, abychom měli větši akční rádius v momentu, kdy se bude snažit zajet pod loď. Ve většině případů se tak bude chovat každý sumec, protože ve stínu lodi bude hledat útočiště. Většinu zlomených prutů má na svědomí právě tento jeho manévr. Je proto třeba znát taktiku sumcova boje a na vše se dopředu připravit.

Vylovování — lze provádět několika způsoby, ale nejpřirozenější je vylovováni rukou za spodní čelist. Sumce přitáhneme až k lodi a vyzkoušíme kolik má ještě energie. Rybu ležící u lodi na hladině plácneme po hlavě. Napoprvé sumec téměř vždy provede výpad a pustí se do dalšího boje. V okamžiku, kdy sumec již na naše plácnutí nereaguje, podíváme se kde má zaseknuté trojháčky. Pak do kapsy sumcovy tlamy vsuneme čtyři prsty, palec necháme venku a pevně sevřeme spodní kartáč. Je-li vtlamě místo, uchopíme ho ještě druhou rukou a rybu vtáhneme do lodi. Přes hranu lodi sumce nikdy netaháme po břiše, ale zásadně vždy bokem. Stačí přetáhnout přes okraj pouze první třetinu jeho těla a zbytek již vklouzne do lodi sám. Při této manipulaci již vytáhneme obě ruce ze sumcovy tlamy, abychom se neporanili některým z uvolněných háčků. Na menší jedince použijeme podběrák a v případě, že si chceme rybu ponechat vylovovací gaf.

Vážení— provádíme na speciální podložce.
Dnes již není problém sehnat ji v každé lepší rybářské prodejně. Váhu nejlépe závěsnou do sta kilogramů, ale lepší je do dvou set kilogramů. Pokud vážíme menší ryby a váhu držíme v rukou, musíme odečíst minimálně 10 % z ukazované hodnoty.

Pouštění — lze samozřejmě opomenout v případě, že si rybou chceme zpestřit jídelníček. Rybu,kterou chceme pustit tam, kam patří nesmíme však dlouho stresovat. Vážení, měření a popřípadě fotografování omezíme na nezbytně nutnou dobu. Potom sumce zaneseme na podložce zpět do vody, uchopíme ho za spodní čelist a srovnáme ho tak, aby byl v přirozené poloze. Pak jen stačí, nechat ho volně odplout a přát si, aby nám někdy zabral znovu, třeba za dvacet let...

EPILOG
Lov sumců se začiná stávat jedním z nejvíce atraktivních způsobů lovu velkých sladkovodních ryb. Pro rybáře ho lze zařadit mezi adrenaliflové sporty. Samozřejmě, že počet sumcařů nelze srovnávat s počtem rybářů lovicích kapry. Je však patrné, že rybářú specializovaných na lov sumců neustále přibývá, a to je velmi dobře. S rozvojem určité rybářské specializace jde ruku v ruce i rybářský průmysl se stále novými a důmyslnějšími zbraněmi. Stále se vyvíjejí nové a samozřejmě lepší materiály, které posunují hranice možností ulovení právě toho největšího „sumára“ stále výš. Jsou samozřejmě i jiné ryby, které nás baví lovit, ale sumec je pro nás všechny zajímavý tím, že jeho život je stále ještě obestřen rouškou tajemství. Nikdy dopředu nevíte, jak velký sumec jev revíru, kde právě pokoušíte svoje štěstí. Jen je třeba dbát na to, aby za pár let v našich vodách ještě nějací sumci byli. Přestože je v současné době tento druh v našich vodách hojně zastoupen, není jisté. že tomu tak bude i za několik let.
Pavel Tomi



-absolvent rybářské školy ve Vodňanech, který se od svého dětsví věnuje velmi aktivně sportovnímu rybolovu.

      Od roku 1996 se stal rybářským průvodcem na přehradě Riba Roja ve Španělsku a od této chvíle se začal vypracovávat na jednoho z našich nejlepších specialistů v lovu sumců. Je všeobecně známo,že pokud chce někdo poradit s lovem sumce popřípadě s nákupem rybářského náčiní, tak je to jedna z nejvěrohodnějších osob u nás. Zároveň je Pavel spolumajitelem rybářského campu ve Španělsku na přehradě Embalse de Mequinenza, kde se i nadále věnuje průvodcovské činnosti. Jeho velkou výhodou oproti jiným průvodcům je všestrannost v různých způsobech lovu. Lze ho využít nejen, jako specialistu k lovu sumce, ale i například k lovu velkých kaprů, okounů, candátů, štik atd.

V roce 2002 otevřel rybářskou prodejnu v Praze. Zde se po celou dobu snaží uvádět na náš rybářský trh nové věci, které za ta léta již mnoha rybářům dopomohly k nejednomu slušnému úlovku. Jelikož prodejna v Janovského ulici již nestačila, tak jsme přesídlili do prodejny bývalé JSA v ulici Na Maninách, kde Pavla můžete v průběhu celé sezony zastihnout. Vždy každému ochotně poradí a to ne jen s nákupe rybářského náčiní, ale i se samotným lovem. Proto jsou rybářské potřeby Na Maninách 50 a tento eshop tou správnou volbou pro Vaše nákupy.