Dravcové zahájení z Říše snů

Den "D", 16.červen, je již minulostí. Den, kdy končí více než pět měsíců trvající zákaz lovu dravých ryb na mimopstruhových vodách, aby se v klidu mohly vytřít. Spoustu z nás, zástupců Petrova cechu, si jistě přivstalo tak, abychom již v době začátku povolené doby lovu (v těchto měsících od 4:00) tahali naše woblery, twistry, třpytky vodou a nebo zkoušeli štěstí s přirozenou potravou - mrtvými nebo živými rybičkami.
Toto natěšení však sebou nese i problémy - řeky, rybníky a přehrady bývají po celý šestnáctý červen v obložení rybářů, okolo vody je rozruch a většina míst je zabraná. Já jsem v úterý neměl tolik času na to, abych hledal volná nadějná místa, a tak jsem to vyřešil tak, jak se dozvíte v článku.

Poté, co jsem se v pondělí večer vrátil z Turecka, jsem již neměl čas ani energii na to, dát všechno vybavení dohromady. Jen jsem ležel v posteli a dával dohromady strategii na zítřek. Věděl jsem, že ráno musím jít od 8 do školy doladit známky a potřeboval jsem si ještě něco pročíst, takže možnost jít za dravci brzy ráno padla. Školu jsem měl do 15:55 a pak bych teprve okolo 17:00 mohl vyrazit. Vsadil jsem tedy spíš na lov candátů večer. Otázkou bylo ještě kam. Hned pod domem mi teče krásná řeka, jejíž břehy však bývají přeplněné a ryby již otrávené nástrahami. Mohl jsem tedy jít na velký rybník, hned uprostřed mého města. Tam candáti jsou, jsou velcí a je jich dost. To však neuniká jiným rybářům a také tu bývá plno. Mám tu však jedno tajné místečko, schované v rákosí, kde na 9 docházek s ulovením alespoň jednoho candáta připadá jen jedna, kdy ,,candoše" nechytím.
Také je to celkem úspěšné místo na okouny a ani štiky nezaostávají. To však platí až od tmy, což teď, když  za pár dnů je letní slunovrat, je až od nějakých 22:00. Co dělat předtím, jsem řešil další hodinu. Říkal jsem si, jestli jít na necelý hektarový rybníček, kde však často nelovím a chytil jsem tam jen jednoho malého okounka (21 cm) a nebo jít na větší potok, který je přítokem výše popsaného velkého rybníku a tudíž by do něj mohli dravci zajíždět za potravou. Nakonec byl plán takovýto: v pět si vezmu vláčák a nějaké hračičky na něj a vyrazím nejprve na rybníček a pak na potok. Okolo osmi se vrátím, nachytám si několik malých rybiček a po deváté vyrazím na candáty na velký rybník. Už bylo asi půl hodiny před půlnocí a tak jsem po dni náročného cestování, kdy jsem ujel více než 300 km a dalších 1600 km uletěl, šel spát. Očekával jsem, že nebudu moci usnout (to je u mě naprosto normální jev před dnem, kdy se děje něco velkého), ale den na cestách udělal své a tak jsem usnul po pár minutách.

Den ve škole dopadl velmi úspěšně a já tak mohl myslet pouze na ryby. Vše probíhalo podle plánu - v pět jsem již stál u rybníčku a začínal ho prochytávat woblerem 8 cm barvy plotice. Celý jsem ho obešel a nic, nevadí, změním nástrahu. Bílý twistr s flitry mi již několikrát donesl úspěch na malé vodě, tentokrát však nic. Poslední nástraha, se kterou jsem zde chtěl lovit, byla rotačka velikosti 2 stříbrné barvy s okouními pruhy. Hned na druhé nahození zdolávám prvního dravce sezony - štičku 41 cm. Hned šupe do vody a lovím dál. Pak během 10 nahození vytáhnu 4 okouny velikostí 22, 18, 31, 24 a 26 cm. Vypadá to, že okoun je zde běžná ryba a dravci jsou na něj zvyklí. Dám tam tedy ještě wobler 7 cm okouní imitace a ještě jednu štiku (62 cm) vytáhnu.
Pak už je ale čas na přesun k potoku. Když k němu přijedu, vidím, že teče trochu méně vody. Nevím, jak jsou tady ryby na sníženou hladinu zvyklé, protože za normálu zde hloubka nepřekročí metr (pokud zrovna nenarazíte na nějakou hlubší tůň), teď je tu tak o 25 cm méně. Na druhou stranu mi to ale usnadní vyhledávat zajmavá místa, kde by se dravčíci mohli zdržovat. Dám tam tedy ploticový wobler s méně agresivním chodem, protože vím, že na plavačku se tu nejčastěji loví právě plotice, okouni jen zřídka. Na třech zajímavých místech se nic zlákat nenechalo. Pak ale přijdu k tůni, kde je hloubka určitě přes metr, podemleté břehy, naplavené větve, zpětný proud... Zkrátka to, čemu žádná štika nemůže odolat. A také že ne. Už na první nahození přichází první záběr. Vím, že to bude větší ryba. Ta mi však najede do větví a všeho, co sem proud naplavil. Naštěstí lovím se slabou, ale velmi pevnou pletenkou, takže wobler doslova vyříznu. A dokonce je na něm i ryba! To znamená, že je dobře zaseknutá. Brzdu dotáhnu na maximum, aby mi ryba nikam nemohla pláchnout. Po dalších asi třech minutách, které mi však připadaly jako věčnost, podeberu krásnou štiku. Metr se zastavuje na 73 cm, což je krásná ryba na takovýto potůček. Při odplouvání mi mávne ocasem, jako kdyby děkovala za to, že jsem ji pustil.

Pokračuji dál, kde má potok již charakter pstruhového potoka, ale pořád je to podle Českého rybářského svazu mimopstruhovka. Tím líp pro mě, takovéto mělké a rychle proudící vody mám rád. Jako nástrahu použiji malinkou rotačku zlaté barvy a pletenku vyměním za šestnáctku vlasec. Jako první přijde tak na pětadvacáté nahození tloušť 27 cm, který však bojoval, jako by byl dvojnásobný. Popojdu 150 m proti proudu a opět vytáhnu tlouště - tentokrát již většího, 31 cm. Pak dojdu na konečnou. U tohoto splavu končí mimopstruhová voda a dále proti proudu je pstruhovka. Mám sice s sebou i pstruhovou povolenku, ale čas už velí a mám před sebou posledních 5 minut pak vyrazím pro hračičky na candáty. Pročesám podjezí a odměnou mi jsou dva pstruzi - potočák 27 a duhák 32 cm. Již teď jsem naprosto spokojený, ale touha mít v ruce ještě pichlavé, ktenoidní šupiny, je obrovská.
Doma jsem před osmou, po večeři zajdu s čeřínkem pod splav, na 3 ponoření vytáhnu asi 40 rybiček od 5 do 10 cm, tedy velikost přesně pro rybu s ,,psími zuby". Za necelých 30 minut již jsou oba pruty nastražené. Mám ještě dost času do té pravé doby, ale co kdyby... A také, že ano. Je teprve asi něco před devátou a policajt na levém prutu, který mám nahozenjen asi 3 metry od břehu, se rozjíždí. Lovím na systémek 2 menších trojháčků, takže můžu zaseknout hned. Prut, ohnutý do oblouku, signalizuje jediné... Ryba je zaseknuta! Zdolávám ji ani ne dvě minuty a po chvíli podebírám štiku 69 cm. Pěkný kus, ale štik už jsem si dneska užil dost, teď bych si přál candáta. Po puštění této krasavice znovu nahazuji, tentokrát blíže břehu, ale ne přímo před špičku prutu, ale asi 6 metrů. Je tam krásná potopená větev a kromě toho i zlom, kde hloubka padá z asi půl metru do nějakých 130 cm. Pár minut desáté, tedy v době největšího očekávání, přichází opravdu záběr. Rybu také zaseknu a za 3 minuty již držím prvního candáta sezony. Se svými 51 centimetry to není žádný obr, ale potěšil. Zabral na malou plotičku, nastraženou asi 25 metrů od břehu, tedy na vzdálenější prut. Již jsem spokojen, ale je teprve 22:15 a ještě mi něco říká, že musím vydržet. Přesně ve 23:31, ten čas si pamatuji přesně, protože jsem koukal na mobil, abych věděl čas, přichází pomalá jízda, typický candátí záběr. Tentokrát však na bližší prut a malou ouklejku. A po záseku se ryba brání také stylem, kterým se běžně brání candáti. Nedělá prudké výpady, ani neškube hlavou. Jen mám pocit, jako bych táhnul nějakou větev. Po chvíli mi světlo z mé čelovky prozradí, kdo je mým soupeřem. Skutečně je to candát, u kterého metr ukazuje krásných 74 cm. Krásná ryba, o takové jsem celou noc snil. A teď je na břehu! Ale najednou se roztáčí i brzda druhého prutu. Candáta rychle vložím i s podběrákem do vody tak, aby konstrukce podběráku vyčnívala z vody. Podběrák je naštěstí dost hluboký, takže candát je celý ve vodě a zároveň mi nemůže uplavat. Zasekávám a vím, že tohle bude zlatá tečka dne.
Soustředím se jen na to, abych rybu zdolal. Podle způsobu bránění to může být candát okolo metru. Po nějakých 10 minutách, když si posvítí na rybu, plácající se na hladině kousek ode mě, na mě bafne vousatá tlama. Podběrák je zaneprázdněn, takže sumíka vylovím rukou. Vousáč, sice největší ryba dne, ale zároveň sumčí dorostenec, má 89 cm. Hodiny ukazují 23:59, tedy čas konce. Obě ryby pustím s přáním, aby se podobné lovy opakovaly.

Domů dorazím okolo půl jedné a přesně 168 hodin po tom, co jsem v Turecku měl plnou hlavu hejna tresek, mezi kterými jsem se potápěl, mi teď nedají spát všechny krásné ryby tohoto zahájení. Bude se za týden dít něco takového zase? Samozřejmě si přeji, aby ano, protože v té době mám naplánovaný se známými výlet na kaprovou vodu a trofejní kapr by mě také jistě potěšil. Ať tak, či onak, dnes jsem si dravce zachytal tak, jako nikdy. Kromě úhoře, bolena a sivena jsem ulovil snad všechny dravé ryby. Jediné, co mě mrzí, je to, že žádná ryba se nedostala přes hranici jednoho metru. To bych však chtěl až příliš a oproti minulému zahájení, kdy jsem ulovil jen jednoho malého okounka, je to úspěch. Takový z Říše snů...

Jakub Kantor

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme i komentáře s vašemi názory a zkušenostmi.