Drachkowitchův systém
Vznik a princip:
Přihodilo se to v roce 1963 na břehu jednoho velkého francouzkého jezera. Při ústí jezera stál muž, který pozoroval malé rybky stojící přímo před ním. Potřeboval nástražní rybičky na lov candátů. V čisté vodě stálo na dně asi tucet rybiček velikosti jednoho prstu. Bylo tam velmi mělko,aby se dalo lovit na brčko. Pouze s jediným malým bročkem na návazci nechal náš rybář několikrát potopit červíka přímo mezi rybky na dno. Pomalu a trochu klikatě červík snášel dolů proudem. Nestalo se nic. Protože ho chtěl vést trochu nepravidelně, posunul brok dolů až k háčku. Červík teď při popotažení pracoval mnohem živěji než předtím.V tom momentě se jedna z rybiček oddělila od houfu a zaútočila. Po záseku v ní poznal malého candátka. Když takhle dobře na uvedenou montáž reagovali i ostatní rybičky, všechno malý candátci.měl Albert Drachkovitch, jak se muž jmenoval, základní princip po něm pojmenovaného systému. Uvědomil si,že je potřeba dostat nástrahu k rybě, vést ji různými způsoby a nakonec najít klíč, který by candáta přinutil k útoku. Potom to musí fungovat. A tak se nakonec i stalo.
Popis systému:
Plodem tohoto inteligentního přístupu k rybaření je Drachkowitchův systém, tedy drátěná sestava s dvěma trojháčky,ne které se nastražuje mrtvá rybka.
Šance na úspěšný zásek je v tomto případě velmi vysoká a díky měděnému drátku, pomocí kterého se rybka upevňuje, vydrží nepoškozená nástražní rybka mnoho desítek nahození. Poškodí se jen až při záběru a zdolávání dravce. Nejpodstatnější výhodou systému je však fakt, že s jeho pomocí může být lokalita velmi pečlivě prohledávaná a to tak pomalu, jak je to jen nutné. Právě v tom spočívá hlavní rozdíl mezi Albertovou metodou a klasickou přívlačí, při které určuje rychlost přitahování vlastní dynamika nástrahy. Lopatka, list rotační třpytky, jako i ocásek tvistra začínají pracovat až při zpětném tlaku. Při velmi pomalém přitahování se všechny umělé nástrahy pohybují ve vodě úplně bez života. Drachkovitchův systém přináší úplně jinou, vlastní techniku lovu. Zaplňuje místo mezi lovem s vedenou mrtvou rybičkou a mezi přívlačí. Její úspěšnost spočívá v tom,že se kombinují výhody sedavého pasivního spůsobu lovu s přednostmi lovu přívlačí. S přírodní nástrahou se dají prochytat velké plochy,a zasekávat je možné přímo v okamžiku záběru. Na rybářovi už jen zbývá nabídnout svou nástražní rybku na správném místě, a propůjčit ji takový život, který cílové ryby vyprovokuje k útoku.
Cílovou rybou můžou být candáti, ale i ostatní druhy dravých ryb. Na candáty je vhodné popotahování nástrahy po dně, jemné vlnění rybičky vysoko nade dnem je zase vhodné pro štiky.
Může se zdát divné, že si zde představujeme pouze jeden systém, když na lov dravců je jich spousta. Spočívá to v tom,že tento Drachkovitchův systém je za celé ty roky už vyzrálý. Úsměv na tváři může vyvolatrybář, který po ulovení prvních ryb na tento systém vytáhne okamžitě celou řadu zlepšovacích nápadů. I když jsme si už zvykli že někdo stále chce objevit kolo, musíme říci, že Drachkovitchův systém je na tento účel úplně ideální. Jak i jeho vynálezce udělal na systému nějakou změnu, nikdy se však nezměnil jeho základní princip.
Alfou i omegou tohoto lovu, je nezávislé zatížení na systému. Díky tomuto kloubovému spojení
se rybička při každém kontaktu se dnem odkloní na stranu. Při vláčení ať už s přírodními, a nebo umělými nástrahami, přichází většin záběrů v desetině sekundy bezprostředně po dopadu na dno. Proto je konec klesající fáze nástrahy úplně rozhodující okamžik. Zatímco tvistr na pevném systému s olověnou hlavičkou zůstane stát, systém s pohyblivou hlavičkou se v této rozhodující fázi ještě dodatečně vykloní do strany. Tímto je tento systém v popředí před ostatnímy.
A máme tady ještě množství dalších výhod. Při vázce je osvobození systému s kloubem mnohem jednodušší než u pevného systému. Při třesení po uváznutí lítá olůvko do stran v různých směrech, čímž takto zvětšuje dírku kolem špičky háčku, dokud ho neosvobodí.
při pevných systémech s olověnou hlavou, se používají větší jednoháčky, zatím co při kloubovém systému máme jeden a nebo dva trojháčky. Jednoháčky jsou z daleko silnějšího drátu než trojháčky porovnatelného systému.
Důsledkem je, že jednoháček se při tahu téměř nikdy neohne, naopak, nejprve povolí vlasec. Pokud ve vázce uvázne jen špička háčku, dají se malé trojháčky (hlavně u pletených šňůr) trochu ohnout. Jakmile je trojháček zaseknutý až po protihrot, což se při překážkách nevyskytne často, ale u rybí tlamky téměř vždy ,tehdy se neohne. Z tohoto důvodu upřednostníme kulaté trojháčky středního cenového pásma.Tyto nejsou tak tvrdé jako dražší varianty. Tvrdé se samozřejmě dají ohnout též, ale praskají při spětném vyhnutí. Měkčí kulaté trojháčky snesou spětné ohnutí velmi dobře.
To co je však nepřehlédnutelné, když zasáhne velký jednoháček měkké tkáně candáta, že jsou tyto ryby pravidelně těžce poraněné. Ryba se musí usmrtit a vzít z vody. Taková to poranění nemohou u trojháčků vůbec vzniknout, protože menší zahnutí háčků nedovolí tak velké a hluboké proniknutí. Protože k záseku dochází okamžitě po záběru,nemá ryba na zhltnutí nástrahy vůbec žádný prostor. Výsledkem je, že lov candátů s trojháčkami na systému je daleko šetrnější než u systémů s pevnou hlavou.
Pohyb nástrahy na kloubovém systému je mnohem různorodější.Jak jsme si už řekli,při kontaktu se dnem se nástraha překlopí na stranu. Víc pohybu vzniká při vedení nástrahy i při tom nejmenším potáhnutí a nástraha reagujepřez kloubové spojení díky olůvku okamžitě. S trochou cviku můžeme nechat nástrahu okolo zátěže kroužit. Vytvoříme tak dráždivou hru, že opravdu jen málokterý candát si to nechá ujít. Je důležité tahat co nejjemění.
Při systému s kloubem je možné zátěž kdykoliv bez problémů vyměnit i bez toho,aniž by jste museli převazovat. Díky měděnému drátku drží živé i umělé nástrahové rybky dokonale.
Na závěr zbývá jedna věc. Úspěšnost je vyšší než u systémů s pevnou olověnou zátěží. Dvěma trojháčkami eliminujeme promarněné záběry na minimum. Při zdolávání v případě pevných systémů dochází pro nešťastný úhel páky dlouhého jednoháčku mnohem častěji ke ztrátám ryb.
K výrobě systému potřebujeme kousek tvrdšího drátu, olůvko ve tvaru broku o hmotnosti 5-10g, měkký měděný drát, dva trojháčky a kousek šňůry nebo měkkého vlasce.
Oka na drátě zasunutého ve středu olůvka musí být malé, jinak se bude systém při vláčení házet, to znamená že nástraha bude špatně pracovat. Měkkým drátkem (měděným)se ovine tlamka, což nahradí sešití. Rybku zapneme přes karabinku k očku umístěnému u tlamky rybky. Šňůru přivážeme do očka závěsu na olovu a na konce zavěsíme potřebný trojháček. Systém je hotový.
Kaudik
Přihodilo se to v roce 1963 na břehu jednoho velkého francouzkého jezera. Při ústí jezera stál muž, který pozoroval malé rybky stojící přímo před ním. Potřeboval nástražní rybičky na lov candátů. V čisté vodě stálo na dně asi tucet rybiček velikosti jednoho prstu. Bylo tam velmi mělko,aby se dalo lovit na brčko. Pouze s jediným malým bročkem na návazci nechal náš rybář několikrát potopit červíka přímo mezi rybky na dno. Pomalu a trochu klikatě červík snášel dolů proudem. Nestalo se nic. Protože ho chtěl vést trochu nepravidelně, posunul brok dolů až k háčku. Červík teď při popotažení pracoval mnohem živěji než předtím.V tom momentě se jedna z rybiček oddělila od houfu a zaútočila. Po záseku v ní poznal malého candátka. Když takhle dobře na uvedenou montáž reagovali i ostatní rybičky, všechno malý candátci.měl Albert Drachkovitch, jak se muž jmenoval, základní princip po něm pojmenovaného systému. Uvědomil si,že je potřeba dostat nástrahu k rybě, vést ji různými způsoby a nakonec najít klíč, který by candáta přinutil k útoku. Potom to musí fungovat. A tak se nakonec i stalo.
Popis systému:
Plodem tohoto inteligentního přístupu k rybaření je Drachkowitchův systém, tedy drátěná sestava s dvěma trojháčky,ne které se nastražuje mrtvá rybka.
Šance na úspěšný zásek je v tomto případě velmi vysoká a díky měděnému drátku, pomocí kterého se rybka upevňuje, vydrží nepoškozená nástražní rybka mnoho desítek nahození. Poškodí se jen až při záběru a zdolávání dravce. Nejpodstatnější výhodou systému je však fakt, že s jeho pomocí může být lokalita velmi pečlivě prohledávaná a to tak pomalu, jak je to jen nutné. Právě v tom spočívá hlavní rozdíl mezi Albertovou metodou a klasickou přívlačí, při které určuje rychlost přitahování vlastní dynamika nástrahy. Lopatka, list rotační třpytky, jako i ocásek tvistra začínají pracovat až při zpětném tlaku. Při velmi pomalém přitahování se všechny umělé nástrahy pohybují ve vodě úplně bez života. Drachkovitchův systém přináší úplně jinou, vlastní techniku lovu. Zaplňuje místo mezi lovem s vedenou mrtvou rybičkou a mezi přívlačí. Její úspěšnost spočívá v tom,že se kombinují výhody sedavého pasivního spůsobu lovu s přednostmi lovu přívlačí. S přírodní nástrahou se dají prochytat velké plochy,a zasekávat je možné přímo v okamžiku záběru. Na rybářovi už jen zbývá nabídnout svou nástražní rybku na správném místě, a propůjčit ji takový život, který cílové ryby vyprovokuje k útoku.Cílovou rybou můžou být candáti, ale i ostatní druhy dravých ryb. Na candáty je vhodné popotahování nástrahy po dně, jemné vlnění rybičky vysoko nade dnem je zase vhodné pro štiky.
Může se zdát divné, že si zde představujeme pouze jeden systém, když na lov dravců je jich spousta. Spočívá to v tom,že tento Drachkovitchův systém je za celé ty roky už vyzrálý. Úsměv na tváři může vyvolatrybář, který po ulovení prvních ryb na tento systém vytáhne okamžitě celou řadu zlepšovacích nápadů. I když jsme si už zvykli že někdo stále chce objevit kolo, musíme říci, že Drachkovitchův systém je na tento účel úplně ideální. Jak i jeho vynálezce udělal na systému nějakou změnu, nikdy se však nezměnil jeho základní princip.
Alfou i omegou tohoto lovu, je nezávislé zatížení na systému. Díky tomuto kloubovému spojení
se rybička při každém kontaktu se dnem odkloní na stranu. Při vláčení ať už s přírodními, a nebo umělými nástrahami, přichází většin záběrů v desetině sekundy bezprostředně po dopadu na dno. Proto je konec klesající fáze nástrahy úplně rozhodující okamžik. Zatímco tvistr na pevném systému s olověnou hlavičkou zůstane stát, systém s pohyblivou hlavičkou se v této rozhodující fázi ještě dodatečně vykloní do strany. Tímto je tento systém v popředí před ostatnímy.A máme tady ještě množství dalších výhod. Při vázce je osvobození systému s kloubem mnohem jednodušší než u pevného systému. Při třesení po uváznutí lítá olůvko do stran v různých směrech, čímž takto zvětšuje dírku kolem špičky háčku, dokud ho neosvobodí.
při pevných systémech s olověnou hlavou, se používají větší jednoháčky, zatím co při kloubovém systému máme jeden a nebo dva trojháčky. Jednoháčky jsou z daleko silnějšího drátu než trojháčky porovnatelného systému.
Důsledkem je, že jednoháček se při tahu téměř nikdy neohne, naopak, nejprve povolí vlasec. Pokud ve vázce uvázne jen špička háčku, dají se malé trojháčky (hlavně u pletených šňůr) trochu ohnout. Jakmile je trojháček zaseknutý až po protihrot, což se při překážkách nevyskytne často, ale u rybí tlamky téměř vždy ,tehdy se neohne. Z tohoto důvodu upřednostníme kulaté trojháčky středního cenového pásma.Tyto nejsou tak tvrdé jako dražší varianty. Tvrdé se samozřejmě dají ohnout též, ale praskají při spětném vyhnutí. Měkčí kulaté trojháčky snesou spětné ohnutí velmi dobře.
To co je však nepřehlédnutelné, když zasáhne velký jednoháček měkké tkáně candáta, že jsou tyto ryby pravidelně těžce poraněné. Ryba se musí usmrtit a vzít z vody. Taková to poranění nemohou u trojháčků vůbec vzniknout, protože menší zahnutí háčků nedovolí tak velké a hluboké proniknutí. Protože k záseku dochází okamžitě po záběru,nemá ryba na zhltnutí nástrahy vůbec žádný prostor. Výsledkem je, že lov candátů s trojháčkami na systému je daleko šetrnější než u systémů s pevnou hlavou.
Pohyb nástrahy na kloubovém systému je mnohem různorodější.Jak jsme si už řekli,při kontaktu se dnem se nástraha překlopí na stranu. Víc pohybu vzniká při vedení nástrahy i při tom nejmenším potáhnutí a nástraha reagujepřez kloubové spojení díky olůvku okamžitě. S trochou cviku můžeme nechat nástrahu okolo zátěže kroužit. Vytvoříme tak dráždivou hru, že opravdu jen málokterý candát si to nechá ujít. Je důležité tahat co nejjemění.
Při systému s kloubem je možné zátěž kdykoliv bez problémů vyměnit i bez toho,aniž by jste museli převazovat. Díky měděnému drátku drží živé i umělé nástrahové rybky dokonale.
Na závěr zbývá jedna věc. Úspěšnost je vyšší než u systémů s pevnou olověnou zátěží. Dvěma trojháčkami eliminujeme promarněné záběry na minimum. Při zdolávání v případě pevných systémů dochází pro nešťastný úhel páky dlouhého jednoháčku mnohem častěji ke ztrátám ryb.
K výrobě systému potřebujeme kousek tvrdšího drátu, olůvko ve tvaru broku o hmotnosti 5-10g, měkký měděný drát, dva trojháčky a kousek šňůry nebo měkkého vlasce.Oka na drátě zasunutého ve středu olůvka musí být malé, jinak se bude systém při vláčení házet, to znamená že nástraha bude špatně pracovat. Měkkým drátkem (měděným)se ovine tlamka, což nahradí sešití. Rybku zapneme přes karabinku k očku umístěnému u tlamky rybky. Šňůru přivážeme do očka závěsu na olovu a na konce zavěsíme potřebný trojháček. Systém je hotový.
Kaudik