Piskoř pruhovaný
Misgurnus fossilis (Linnaeus, 1758)
Popis: tělo je výrazně protáhlé do délky, válcovité, v zadní polovině ze stran zploštělé. Na předním konci hlavy je deset vousků. Ve hřbetní ploutvi jsou 2—4 tvrdé a 5—7 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 3—4 tvrdé a 5—6 měkkých paprsků. V málo zřetelné postranní čáře je 135—175 šupin.
Zbarvení: hřbet je nahnědlý, boky a břicho žluté, vzácněji červenavé. Podél boků těla se táhne Od očí až po ocasní ploutev podélný tmavý a poměrně široký pás. Ploutve jsou žlutohnědé s malými černými skvrnkami.
Pohlavní rozdíly: samci mají prsní ploutve znatelně delší než samice. Jejich obrys je spíše trojúhelníkový, u samic více zaoblenější. Poněkud ztluštělé boky pod hřbetní ploutví a kožní kýly na svrchní a Spodní straně zádě jsou u samců vyvinuty více než u samic.
Výskyt: obývá stojaté či mírně tekoucí vody s bahnitým dnem, do něhož se zarývá. Při nedostatku kyslíku ve vodě vyplouvá k hladině a pohlcuje vzduch do střeva, které je přizpůsobeno vstřebávání kyslíku ze vzduchu. V odvodňovacím kanálu Komoča bylo zjištěno 28 ks.ha-1 a 0,5 kg.ha-1, v inundačních dunajských tůních 306 ks.ha-1 a 9,2 kg.ha-1 a v odvodňovacím kanálu Topolovce—Baloň zjistil MIŠÍK (1963) 11 391 ks.ha-1 při biomase 264,7 kg.ha-1.
Růst a věk: dorůstá délky kolem 30 cm, údaje o věku z našich vod chybějí.
Potrava: živí se bezobratlými živočichy dna.
Rozmnožování: tření probíhá v dubnu až červnu. Samice mívá až 150 000 jiker o průměru do 2 mm, které klade při teplotě vody 11—15 °C na porosty vodních rostlin nebo na kořeny. Vylíhlý plůdek má charakteristické nitkovité vnější žábry, které později mizí.
Význam: hospodářský význam nemá, svým způsobem života je však velmi zajímavý.
Popis: tělo je výrazně protáhlé do délky, válcovité, v zadní polovině ze stran zploštělé. Na předním konci hlavy je deset vousků. Ve hřbetní ploutvi jsou 2—4 tvrdé a 5—7 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 3—4 tvrdé a 5—6 měkkých paprsků. V málo zřetelné postranní čáře je 135—175 šupin.
Zbarvení: hřbet je nahnědlý, boky a břicho žluté, vzácněji červenavé. Podél boků těla se táhne Od očí až po ocasní ploutev podélný tmavý a poměrně široký pás. Ploutve jsou žlutohnědé s malými černými skvrnkami.
Pohlavní rozdíly: samci mají prsní ploutve znatelně delší než samice. Jejich obrys je spíše trojúhelníkový, u samic více zaoblenější. Poněkud ztluštělé boky pod hřbetní ploutví a kožní kýly na svrchní a Spodní straně zádě jsou u samců vyvinuty více než u samic.
Výskyt: obývá stojaté či mírně tekoucí vody s bahnitým dnem, do něhož se zarývá. Při nedostatku kyslíku ve vodě vyplouvá k hladině a pohlcuje vzduch do střeva, které je přizpůsobeno vstřebávání kyslíku ze vzduchu. V odvodňovacím kanálu Komoča bylo zjištěno 28 ks.ha-1 a 0,5 kg.ha-1, v inundačních dunajských tůních 306 ks.ha-1 a 9,2 kg.ha-1 a v odvodňovacím kanálu Topolovce—Baloň zjistil MIŠÍK (1963) 11 391 ks.ha-1 při biomase 264,7 kg.ha-1.
Růst a věk: dorůstá délky kolem 30 cm, údaje o věku z našich vod chybějí.
Potrava: živí se bezobratlými živočichy dna.
Rozmnožování: tření probíhá v dubnu až červnu. Samice mívá až 150 000 jiker o průměru do 2 mm, které klade při teplotě vody 11—15 °C na porosty vodních rostlin nebo na kořeny. Vylíhlý plůdek má charakteristické nitkovité vnější žábry, které později mizí.
Význam: hospodářský význam nemá, svým způsobem života je však velmi zajímavý.