Parma říční
Barbus barbus (Linnaeus 1758)
Popis: tělo včetně hlavy protáhle válcovité, na břišní straně zploštělé, je pokryto protáhlými, v kúži pevně zapuštěnými šupinami. Ústa jsou spodní,s masitými pysky a čtyřmi vousky, oči poměrně malé a jsou posunuty vysoko k temeni. Silná, obloukovitě vykrojená hřbetní ploutev je charakteristická mohutným posledním tvrdým, na zadní straně výrazně pilovitým paprskem.Sklopená řitní ploutev nedosahuje k bázi ocasní ploutve. Ve hřbetní ploutvi jsou 3—4 tvrdé a 8 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 2—3 tvrdé a 5 měkkých.V postranní čáře je 56—80 šupin, nad ní 12—14 a pod ní 7—9 šupin. Žaberních tyčinek je okolo jedenácti, požerákové zuby jsou trojřadé, s postavením 2.3.5—5.3.2.
Zbarvení: tělo má hnědoměděný až zlatový lesk, hřbet je olivově zelený,břicho nažloutlé až špinavě bilé. PODUBSKÝ (1958) se zmiňuje o albinismu Parmy.
Pohlavní rozdíly: samci mají poměrně delší řitní ploutev a v době tření drobnou vyrážku na svrchní straně hlavy a na hřbetě.
Výskyt: jeden z našich nejrozšířenějších druhů, hojně zastoupený V parmovém pásmu, zasahuje však i do pásma lipanového, pstruhového Í cejnového. Místy si parma zvykla i na přehradní podmínky (např. Nitrianske Rudno u Prievidzy). Ve Svratce bylo odhadnuto až 500 ks.ha-1 a 198,1 kg.ha-1,v Oslavě až 951 ks.ha-1 a 96,7 kg.ha-1, při ústí Bebravy 917 ks.ha-1 a 329,5 kg.ha-1, v Jihlavě dokonce 3008 ks.ha-1 a 618,4 kg.ha-1 (LIBOSVARSKÝ, 1989).
Růst a věk: uvádí se, že parma může dorůst až do hmotnosti 25 kg. Ve Váhu u Hlohovce byla v roce 1962 chycena parma o hmotnosti 9,2 kg, z téže řeky jez roku 1934 znám úlovek o délce 86 cm a o hmotnosti 7,5 kg. V Dyji byl v roce 1979 uloven kus o délce 86 cm a o hmotnosti 5,6 kg, v Odře v roce 1981 kus o délce 73cm a O hmotnosti 6,15 kg. Ve Vláře (přítok Váhu) byla zdolána parma o délce 53,4 cm a o hmotnosti 1,38 kg. u níž byl zjištěn věk 14 let. Stejný věk byl potvrzen u mlíčáka z Moravice (42 cm, 0,72 kg). Sedmnáctiletá jikrnačka (64 cm, 2,1 kg) byla chycena v roce 1986 v Popradu, stejný věk byl již dříve prokázán ve Svratce (64,5 cm, 2,51 kg). Věk 18 let byl určen u parmy pocházející z Moravice (63 cm, 2,15 kg). Růst samic je v průměru podstatně rychlejší. Uvádí se, že samice ve druhém roce života mohou být až dvakrát těžší než samci stejného věku.
Potrava: hlavní součást potravy tvoří larvy chrostíků, pošvatek, jepic, měkkýši a další vodní bezobratlí. V trávicím ústrojí byly nacházeny í vláknité řasy,rozsivky a detrit.
Rozmnožování: nástup pohlavní zralosti je mezi 4.—7. rokem, výjimečně dříve. Samice mívají až 60 000 jiker. Hromadné tření probíhá v květnu až srpnu při teplotě vody nad 15 °C v proudnici řeky na kamenitémč i štěrkovitém dnu. Nelepkavé jikry o průměru kolem 3 mm bývají rozmetány po bouřlivém tření mezi i pod kameny. Kříží se s parmou středomořskou.
Význam: oblibený objekt sportovních rybářů. Maso parmy je kvalitní, obsahuje kolem 3% tuku, ale konzum komplikuje velké množství jemných kůstek. KÚRI a PFLEGER (1984) upozorňují na skutečnost, že v čerstvých jikrách je přítomen jed cyprinidin. Vnitřnosti a zejména jikry a mlíčí jsou jedovaté hlavně v období tření. Doporučuje se proto vnitřnosti odstranit a břišní dutinu vytřít roztokem kuchyňské soli.
Popis: tělo včetně hlavy protáhle válcovité, na břišní straně zploštělé, je pokryto protáhlými, v kúži pevně zapuštěnými šupinami. Ústa jsou spodní,s masitými pysky a čtyřmi vousky, oči poměrně malé a jsou posunuty vysoko k temeni. Silná, obloukovitě vykrojená hřbetní ploutev je charakteristická mohutným posledním tvrdým, na zadní straně výrazně pilovitým paprskem.Sklopená řitní ploutev nedosahuje k bázi ocasní ploutve. Ve hřbetní ploutvi jsou 3—4 tvrdé a 8 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 2—3 tvrdé a 5 měkkých.V postranní čáře je 56—80 šupin, nad ní 12—14 a pod ní 7—9 šupin. Žaberních tyčinek je okolo jedenácti, požerákové zuby jsou trojřadé, s postavením 2.3.5—5.3.2.
Zbarvení: tělo má hnědoměděný až zlatový lesk, hřbet je olivově zelený,břicho nažloutlé až špinavě bilé. PODUBSKÝ (1958) se zmiňuje o albinismu Parmy.
Pohlavní rozdíly: samci mají poměrně delší řitní ploutev a v době tření drobnou vyrážku na svrchní straně hlavy a na hřbetě.
Výskyt: jeden z našich nejrozšířenějších druhů, hojně zastoupený V parmovém pásmu, zasahuje však i do pásma lipanového, pstruhového Í cejnového. Místy si parma zvykla i na přehradní podmínky (např. Nitrianske Rudno u Prievidzy). Ve Svratce bylo odhadnuto až 500 ks.ha-1 a 198,1 kg.ha-1,v Oslavě až 951 ks.ha-1 a 96,7 kg.ha-1, při ústí Bebravy 917 ks.ha-1 a 329,5 kg.ha-1, v Jihlavě dokonce 3008 ks.ha-1 a 618,4 kg.ha-1 (LIBOSVARSKÝ, 1989).
Růst a věk: uvádí se, že parma může dorůst až do hmotnosti 25 kg. Ve Váhu u Hlohovce byla v roce 1962 chycena parma o hmotnosti 9,2 kg, z téže řeky jez roku 1934 znám úlovek o délce 86 cm a o hmotnosti 7,5 kg. V Dyji byl v roce 1979 uloven kus o délce 86 cm a o hmotnosti 5,6 kg, v Odře v roce 1981 kus o délce 73cm a O hmotnosti 6,15 kg. Ve Vláře (přítok Váhu) byla zdolána parma o délce 53,4 cm a o hmotnosti 1,38 kg. u níž byl zjištěn věk 14 let. Stejný věk byl potvrzen u mlíčáka z Moravice (42 cm, 0,72 kg). Sedmnáctiletá jikrnačka (64 cm, 2,1 kg) byla chycena v roce 1986 v Popradu, stejný věk byl již dříve prokázán ve Svratce (64,5 cm, 2,51 kg). Věk 18 let byl určen u parmy pocházející z Moravice (63 cm, 2,15 kg). Růst samic je v průměru podstatně rychlejší. Uvádí se, že samice ve druhém roce života mohou být až dvakrát těžší než samci stejného věku.
Potrava: hlavní součást potravy tvoří larvy chrostíků, pošvatek, jepic, měkkýši a další vodní bezobratlí. V trávicím ústrojí byly nacházeny í vláknité řasy,rozsivky a detrit.
Rozmnožování: nástup pohlavní zralosti je mezi 4.—7. rokem, výjimečně dříve. Samice mívají až 60 000 jiker. Hromadné tření probíhá v květnu až srpnu při teplotě vody nad 15 °C v proudnici řeky na kamenitémč i štěrkovitém dnu. Nelepkavé jikry o průměru kolem 3 mm bývají rozmetány po bouřlivém tření mezi i pod kameny. Kříží se s parmou středomořskou.
Význam: oblibený objekt sportovních rybářů. Maso parmy je kvalitní, obsahuje kolem 3% tuku, ale konzum komplikuje velké množství jemných kůstek. KÚRI a PFLEGER (1984) upozorňují na skutečnost, že v čerstvých jikrách je přítomen jed cyprinidin. Vnitřnosti a zejména jikry a mlíčí jsou jedovaté hlavně v období tření. Doporučuje se proto vnitřnosti odstranit a břišní dutinu vytřít roztokem kuchyňské soli.