Lov sumců přívlačí
Sumec velký (latinským názvem Silurus Glanis) je největší rybou, žijící ve sladkých vodách. Vyskytuje se téměř ve všech vodních tocích a přehradních nádržích. Mnohdy se s touto fantastickou rybou setkáme i v nevelkých rybnících či zatopených lomech. Velmi dobře se aklimatizuje, snáší dlouhé cestování v přepravních nádržích a většinou mu nevadí ani 
mírně znečištěná voda. Tyto schopnosti umožňují sumci přežít téměř ve všech klimatických pásmech. Je rozšířený ve střední a východní Evropě a následně byl importován do mnohých dalších povodí ve střední, východní a v posledních několika desetiletích také jižní Evropy. Sumce považujeme za eurotipní (přizpůsobivý) druh, žijící v různých typech vod.
Oficiální údaje maximálních velikosti sumců jsou tři metry a hmotnost 200 kg. Trofejní úlovky sumců měly hmotnost do 100kg, ale údaje známé z 18. století hovoří až o 340 kg těžkých jedincích. Největší sumci ulovení ve střední Evropě (v Dunaji a Dněpru) kteří drží dodnes historické rekordy, měřili 5 metrů a vážili přes 300 kg! Na Dněpru našli uhynulý exemplář o hmotnosti 312 kg. Největším sumcem uloveným na Slovensku zůstává úlovek obra vážícího 128 kg a 257 cm dlouhého, kterého zdolal na řece Bodrog v roce 1965 pan Jaroslav Šamalík. Jako nástrahu použil mníka.
Český národní rekord v kategorii sumec obecný pochází z roku 1990. Na Vranovské přehradě byl uloven jedinec o délce 255 c m a hmotnosti 93 kg.
Výběr správného místa při lovu sumců se nemusí vždy shodovat s optimálním stanovištěm vhodným pro lovícího rybáře. Cesta na taková místa nebývá jednoduchá a mnohdy je i fyzicky náročná. Prodrat se zarostlými břehy, místama probrodit podél vysokých břehů apod., až se dostaneme na místo předpokládaného lovu. Optimální sumčí místa jsou vodní toky řek s mírným až pomalým proudem a hloubkou kolem 5-10m. Sumci milují vodní překážky a tak převážně obývají místa zarostlé vodním rostlinstvem, naplavenými stromy, popadanými větvemi a velkými kameny. Dno bývá písčito kamenité a občas navštíví i místa bahnitá. Zvláště menší jedinci žijí převážně ve skupinkách, ale najde se mezi nimi i pár větších kousků.
Vždy je důležité jak bohaté toky na sumčí potravu jsou a od toho se odvozuje velikost a početnost takových to sumčích hejn.
Sumci jsou ryby které žijí převážně u dna. Spatřit sumce u hladiny můžeme za příznivých podmínek při jeho lovu a útoku na kořist. Jednou z pomůcek při vyhledávání sumců je charakteristické sumčí zalovení doprovázené typickým akustickým efektem. Jeho charakteristické zalovení pod hladinou poznáme bezpochyby mezi mnoha jinými zvuky. Lehce poznáte přítomnost tohoto dravce v letním období, kdy se jeho kořist (rybky) shlukuje blízko hladiny. Sumec nejčastěji těsně po setmění pomalu vystoupí k hladině bez jakéhokoliv pohybu svých ploutví, jen za pomoci změny tlaku v plynovém měchýři, do bezprostřední blízkosti houfu malých ryb. V mohutné tlamě se vytvoří dostatečný podtlak a následným otevřením čelisti nasaje rybky zdržující se při hladině, což vytváří typické sumčí pukání. Místa výskytu sumce v tekoucí vodě se neúprosně mění vlivem vody během určitých období v roce např. jarní vody, během přívalových dešťů nebo vlivem člověka.Tam, kde byla vaše oblíbená hlubina minulí rok, tam už vůbec nemusí být příště. Stačí jeden strom spadlý na správné místo a z hlubiny je brzy mělčina. Zanese se a sní odejde i sumec. Místa zanesená velmi řidkým blátem sumcovi moc nevyhovují, proto se zdržuje v hlubších partiích s tvrdým dnem, kde se může vyskytovat jakákoliv překážka, přirozená (naplavené stromy, velké kameny) nebo nepřirozená (kontejnery, důlní vozíky nebo i.jpg)
utopená torza automobilů). V řekách jim nevadí ani silnější proud, proto jsou dobrými místy k lovu soutoky dvou řek, kde bývá hluboká voda a podemleté břehy. Dalšími místy jsou zlomy (hrany), kde se hloubka vody výrazně mění. Určitě se vyplatí hledat tajemného vládce hlubin pod vodními elektrárnami, v okolí mostních pilířů, ve venkovních obloucích řek, kde bývá hluková voda a podemleté břehy. Na přehradách jsou určitě dobrými místy původní koryta řek a místa v blízkosti přehradních zdí s největší hloubkou vody. I když sumec není typickou skupinovou rybou jako parma nebo podoustev, většinou se na jednom místě zdržuje několik jedinců různé velikosti pohromadě.
Jeho aktivita při shánění potravy bývá zpravidla největší při svítání a při soumraku. Sumce ale můžeme lovit také v průběhu celého dne. Jedním z nejlepších času jeho lovu je typicky bouřkové počasí, tedy dusné, velmi teplé až parné dny. Někteří rybáři loví s úspěchem i za úplné tmy, jiní v této noční hodině neměli ani záběr. Je třeba to jen zkoušet, zkoušet a zkoušet. Potravní aktivita a s tím spojená intenzita příjmu potravy se u sumce (z důvodů zvýšení teploty vody, přípravy na blížící se tření, přibírání hmotnosti po zimě atd.) začíná postupně zvyšovat od dubna, přes květen a nejlepší vyhlídky na lov máme v měsících červen, červenec, srpen září. Postupným ochlazováním (někdy už koncem září) teploty vzduchu a následně vody, pomalu klesá aktivita sumce, tím se také snižuje naše šance na jeho ulovení.
V první řadě si musíme uvědomit zda se v dané lokalitě sumci intenzivně zdolávají, nebo jen sporadicky a to s velkými časovým odstupem několika roků. Jsou známé takové vody, kde se v minulosti sumec nevyskytoval a podle všeho ani navysazoval, a při tom se tam vyskytuje, což dokazují úlovky rybářů. Může to mít vícero důvodů. Buď byl splaven v období velké vody, snad putoval za potravou z důvodu porušení jeho předcházejícího místa např.nedostatkem potravy, zanesením nánosy bahna, regulací toku nebo únik z chovného rybníku v době povodní.
Lov ze břehu je specifický výběrem místa. Když najdete dostatečně hluboké místo v okolí břehu a víte nebo předpokládáte že vámi vybrané místo je stanovištěm tajemného vládce hlubin, můžete začít lovit. Taková místa jsou např. po těžbě štěrku a písku korečkovým bagrem. Rovněž to mohou být skalní srázi v okolí kterých bývá většinou větší hloubka. Čítankovými místy jsou pak mosty. Je jedno zda jsou to pilíře silničního nebo železničního mostu, nebo jen lávky pro pěší. Pokud se nachází jáma malých rozměrů (několik metrů čverečních) dále od břehu,obyčejně bývá lov ze břehu v tomto místě obtížnější. Na takovém místě se nástraha bude tahat přes okraj hrany a vlasec nebo šňůra se mohou na ostré hraně kamení nebo koryta přeřezat. Pro dokonalou obtížnost lovu je častokrát takovéto místo ještě zabarikádované splaveným stromem nebo velkou větví.
Sumec zaseknutý na takovém to místě se bude zdržovat v hloubce při dně, a jeho zdolání je velmi náročné a zdlouhavé. V takovém případe je nejúčinější lov z loďky. Pokud nevlastníte loďku nebo člun, zaměřte se především na místa kde je od břehu strmé klesání do velké hloubky, nebo vzpomínané jámy s mírným sklonem k hraně, kde pár metrů od břehu je dostatečná hloubka na to, aby se mohl na takovém místě usadit sumec. Můžete také narazit na rozsáhlé jámy, které mají několik desítek čtverečních metrů a jejich stoupání ke hraně je pozvolné a tím by jste neměli mít okamžitý kontakt s hranou. V okolí takovýchto jam se můžou i nemusí vyskytovat překážky. Jsou to nejčastější místa kde se mnohem dříve těžil štěrk a nebo písek. Z hlediska rybářova pohodlí a přístupu k lovišti, je lov v okolí podemletých břehů výhodnější (proti lovu v hlubokých jámách daleko od břehu) a častokrát i efektivnější za předpokladu že podmínky lovu nejsou ztížené okolní vegetací. V těchto místech jsou účinné lžičkové třpytky, wobblery s agresivním pohybem které jsou schopné ponoru až na samé dno a zvířit oblak usazeného sedimentu. Dravec si představuje že jde o nemocnou a zraněnou rybku, která se snaží z posledních sil dostat do bezpečí z jeho dosahu. Použití rotaček do hlubokých partií je částečně omezené. Neproniknou normálním vláčením do hloubek 1 metru. Alternativou jejich použití je nahodit ji do předpokládaného stanoviště vousáče a nechat klesnout na dno. Pracovní čas ani prolovená délka úseku nebudou velké, když si představíme, že se bude okamžitě po začátku navíjení zvedat směrem k hladině i podle úhlu mezi špičkou udice, hladinou a délkou nahození nástrahy od břehu.Takovýmto způsobem určitě neprolovíme atraktivní místo na záběry, ale prolovujeme partie kde naše nástraha pracuje vysoko nad hlavami vousatých dravců. Rotačka se spíše využívá na prolovení délky úseku, než jeho hloubky. Proto se na prochytání hlubokých míst s úspěchem používají gumové nástrahy, woblery nebo lžičkové třpytky. Zajímavými místy jsou větší množství popadaných stromů, vytvářejících vodní labyrinty úkrytů, které sumci velmi rádi vyhledávají a milují. I když to jsou místa kde se nástraha mnohokrát víc trhá než jinde, jsou to skutečně místa kde můžeme najít vousáče, i když vylovení ryby z takového místa je skutečně namáhavé. Takové místo se vyplatí prolovit gumovými nástrahami nebo plandavkami. Když uváznete a utrhnete takovýto typ, není to pro vás tak finančně nákladné. Použití woblerů by již mohlo značně zatížit vaši kapsu, zejména u značkových výrobků.
S člunem se dostaneme i do těch nejnepřístupnějších míst a lovit můžeme klasickou přívlačí využívaje všechny dostupné přívlačové nástrahy, nebo vertikální přívlačí. V větších hloubkách můžeme lovit kombinovaně.To znamená že chvílku to můžeme skoušet klasickou přívlačí a pak zas změnit na v
ertikální. Při vertikální přívlači spouštíme nástrahu kolmo špičkou na dno, kde snimi začínáme pracovat. Gumové nástrahy nahazujeme do dálky od člunu, necháme dopadnout na dno a následně přitahováním klepeme o dno. Můžeme je i spustit souběžně s člunem na jeho délku na dno a pracujeme sní jen v úseku 3-4m po dně a následně ji táhneme do sloupce a k hladině. Nejčastěji ulovíme sumce ve starém (původním) korytě, nebo ve vybagrovaných jámách.Tady máme dostatek místa k prolovení každého centimetru dna. Při nahazování rippera nebo tvistera necháváme nástraze dostatečný čas na klesnutí ke dnu. (podle hloubky zvolíme velikost hlavičky,aby šla nástraha rychleji ke dnu). Jakmile dopadne na dno začínáme sní pracovat. Samotná práce s nástrahami není ničím vyjímečná, a ani odlišná např. od lovu candátů. Nástrahu různým tempem zvedáme 1-1,5m nade dno a opětovně čekáme až dopadne na dno, nebo jednoduše poskakujeme s nástrahou 15-20 cm ode dna spolu s prudkým potažením nástrahy (40-50 cm) po dně, což následně zvíří usazeniny dna.Takto se to opakuje v pravidelných intervalech i nepravidelných cyklech a nebo můžeme vzájemně kombinovat. Někdy rychlost zvedání zrychlíme, jindy zpomalíme nebo dokonce pozastavíme zpětné padání nástrahy přichycením šňůry ukazovákem. Můžete vyzkoušet různé pohyby a sami brzy zjistíte jak nástraha nejlépe pracuje.
Plandavky jsou velmi dobrou a účinnou nástrahou. Dokonce někteří specialisté je řadí k nejlepším. Když plandavka dopadne na hladinu, vytváří charakteristický zvuk, který zvědavé sumce přitahuje. Nahazovat ji však musíte do jednoho místa a razantní záběr přichází několik centimetrů při volném padání plandavky sloupcem. Lov praktikujem následovně. Snažíme se nahodit co nejdále, aby jsme prolovili co největší prostor. Když nepřichází záběr, začínáme pomalu klesat, a to zpomalením rychlosti navíjení plandavky, aby začala pracovat hlouběji ve sloupci. V tekoucí vodě můžete za pomoci proudu vody nechat pracovat nástrahu (především wobler) bez navíjení. Proud dokáže opřením se o tělo nástrahy (opakovaným navinutím a splavením nástrahy) vytvořit častokrát přirozenější pohyby než sám lovec. Lžičkovou třpytkou se dá pracovat (jako s gumou) v blízkosti dna, i když to není ideální způsob prezentování nástrahy. Opravdu to spíš připomíná lov ripperem nebo twistrem než typické vláčení plandavky ve sloupci.
Výběr woblera je závislý na znalosti hloubky loviště. Pokud víme že hloubka je asi 8m, s určitostí použijeme wobler, který dokáže klesnout do této hloubky. Můžete ulovit sumce v místě s hloubkou 8 nebo více metrů také woblerem pracujícím do 4-5metrů. Důvodů může být vícero. Možná sumec aktivně loví a hledá jakoukoliv potravu ode dna, přes sloupec až po hladinu, a vy jste mu naservírovali lehce ulovitelnou kořist. Dalším vysvětlením může být, že jste ho akcí použitého woblera a jím vytvářených vibrací, donutili zdvihnout se ode dna a podívat se na nástrahu, která ho vydráždí natolik, že zabere. Jednou z možností může být také zvědavost o předmět, který dosud ikdy nezaregistroval ve svém okolí, a snaží se ho okusit. Možná jde i o obranu teritoria. Někdy se může stát i to, že sumík zabere okamžitě po tom, co nástraha dosáhne dna (možná padla do okolí tlamy, což zaregistroval hmatovými fousy nebo klesla přímo na jeho hlavu), si jako nejlepší pro tento způsob lovu můžeme považovat potápivé woblery. I když při lovu v blízkosti břehu použijeme plovoucí s větší lopatkou, které se dokážou potopit hlouběji. Plovoucí voblery využijeme, pokud chceme pracovat systémem nadnášení.
Wobler se sám snaží vynořit na hladinu, ale vy ho opětovným navinutím ponoříte zpět do hloubky a následně necháte opět vyztoupat do sloupce.Takovým to způsobem přelovení loviště se můžeme vyhnout případnému zachycení o vodní překážku. Potápivé woblery pracují na opačném principu. Alternativou jsou wobblery, se kterými když nepracujete, tak se vznáší, jak přestanete pracovat s navíjením nástrahy, jenom stojí na místě (neklesá ani nestoupá). Takovým typem je např. Husky jerk od Rapaly. Samostatnou kategorií je lov s povrchovými nástrahami, jako jsou Skitter pop 7cm,9cm, Skitter prop 7cm nebo Skitter walk-rovněž od Rapaly.
Zdroj: osobní zkušenosti a zahraniční publikace o lovu sumců
mírně znečištěná voda. Tyto schopnosti umožňují sumci přežít téměř ve všech klimatických pásmech. Je rozšířený ve střední a východní Evropě a následně byl importován do mnohých dalších povodí ve střední, východní a v posledních několika desetiletích také jižní Evropy. Sumce považujeme za eurotipní (přizpůsobivý) druh, žijící v různých typech vod.Oficiální údaje maximálních velikosti sumců jsou tři metry a hmotnost 200 kg. Trofejní úlovky sumců měly hmotnost do 100kg, ale údaje známé z 18. století hovoří až o 340 kg těžkých jedincích. Největší sumci ulovení ve střední Evropě (v Dunaji a Dněpru) kteří drží dodnes historické rekordy, měřili 5 metrů a vážili přes 300 kg! Na Dněpru našli uhynulý exemplář o hmotnosti 312 kg. Největším sumcem uloveným na Slovensku zůstává úlovek obra vážícího 128 kg a 257 cm dlouhého, kterého zdolal na řece Bodrog v roce 1965 pan Jaroslav Šamalík. Jako nástrahu použil mníka.
Český národní rekord v kategorii sumec obecný pochází z roku 1990. Na Vranovské přehradě byl uloven jedinec o délce 255 c m a hmotnosti 93 kg.
Výběr správného místa při lovu sumců se nemusí vždy shodovat s optimálním stanovištěm vhodným pro lovícího rybáře. Cesta na taková místa nebývá jednoduchá a mnohdy je i fyzicky náročná. Prodrat se zarostlými břehy, místama probrodit podél vysokých břehů apod., až se dostaneme na místo předpokládaného lovu. Optimální sumčí místa jsou vodní toky řek s mírným až pomalým proudem a hloubkou kolem 5-10m. Sumci milují vodní překážky a tak převážně obývají místa zarostlé vodním rostlinstvem, naplavenými stromy, popadanými větvemi a velkými kameny. Dno bývá písčito kamenité a občas navštíví i místa bahnitá. Zvláště menší jedinci žijí převážně ve skupinkách, ale najde se mezi nimi i pár větších kousků.
Vždy je důležité jak bohaté toky na sumčí potravu jsou a od toho se odvozuje velikost a početnost takových to sumčích hejn.
Sumci jsou ryby které žijí převážně u dna. Spatřit sumce u hladiny můžeme za příznivých podmínek při jeho lovu a útoku na kořist. Jednou z pomůcek při vyhledávání sumců je charakteristické sumčí zalovení doprovázené typickým akustickým efektem. Jeho charakteristické zalovení pod hladinou poznáme bezpochyby mezi mnoha jinými zvuky. Lehce poznáte přítomnost tohoto dravce v letním období, kdy se jeho kořist (rybky) shlukuje blízko hladiny. Sumec nejčastěji těsně po setmění pomalu vystoupí k hladině bez jakéhokoliv pohybu svých ploutví, jen za pomoci změny tlaku v plynovém měchýři, do bezprostřední blízkosti houfu malých ryb. V mohutné tlamě se vytvoří dostatečný podtlak a následným otevřením čelisti nasaje rybky zdržující se při hladině, což vytváří typické sumčí pukání. Místa výskytu sumce v tekoucí vodě se neúprosně mění vlivem vody během určitých období v roce např. jarní vody, během přívalových dešťů nebo vlivem člověka.Tam, kde byla vaše oblíbená hlubina minulí rok, tam už vůbec nemusí být příště. Stačí jeden strom spadlý na správné místo a z hlubiny je brzy mělčina. Zanese se a sní odejde i sumec. Místa zanesená velmi řidkým blátem sumcovi moc nevyhovují, proto se zdržuje v hlubších partiích s tvrdým dnem, kde se může vyskytovat jakákoliv překážka, přirozená (naplavené stromy, velké kameny) nebo nepřirozená (kontejnery, důlní vozíky nebo i
utopená torza automobilů). V řekách jim nevadí ani silnější proud, proto jsou dobrými místy k lovu soutoky dvou řek, kde bývá hluboká voda a podemleté břehy. Dalšími místy jsou zlomy (hrany), kde se hloubka vody výrazně mění. Určitě se vyplatí hledat tajemného vládce hlubin pod vodními elektrárnami, v okolí mostních pilířů, ve venkovních obloucích řek, kde bývá hluková voda a podemleté břehy. Na přehradách jsou určitě dobrými místy původní koryta řek a místa v blízkosti přehradních zdí s největší hloubkou vody. I když sumec není typickou skupinovou rybou jako parma nebo podoustev, většinou se na jednom místě zdržuje několik jedinců různé velikosti pohromadě.Jeho aktivita při shánění potravy bývá zpravidla největší při svítání a při soumraku. Sumce ale můžeme lovit také v průběhu celého dne. Jedním z nejlepších času jeho lovu je typicky bouřkové počasí, tedy dusné, velmi teplé až parné dny. Někteří rybáři loví s úspěchem i za úplné tmy, jiní v této noční hodině neměli ani záběr. Je třeba to jen zkoušet, zkoušet a zkoušet. Potravní aktivita a s tím spojená intenzita příjmu potravy se u sumce (z důvodů zvýšení teploty vody, přípravy na blížící se tření, přibírání hmotnosti po zimě atd.) začíná postupně zvyšovat od dubna, přes květen a nejlepší vyhlídky na lov máme v měsících červen, červenec, srpen září. Postupným ochlazováním (někdy už koncem září) teploty vzduchu a následně vody, pomalu klesá aktivita sumce, tím se také snižuje naše šance na jeho ulovení.
V první řadě si musíme uvědomit zda se v dané lokalitě sumci intenzivně zdolávají, nebo jen sporadicky a to s velkými časovým odstupem několika roků. Jsou známé takové vody, kde se v minulosti sumec nevyskytoval a podle všeho ani navysazoval, a při tom se tam vyskytuje, což dokazují úlovky rybářů. Může to mít vícero důvodů. Buď byl splaven v období velké vody, snad putoval za potravou z důvodu porušení jeho předcházejícího místa např.nedostatkem potravy, zanesením nánosy bahna, regulací toku nebo únik z chovného rybníku v době povodní.
Lov ze břehu je specifický výběrem místa. Když najdete dostatečně hluboké místo v okolí břehu a víte nebo předpokládáte že vámi vybrané místo je stanovištěm tajemného vládce hlubin, můžete začít lovit. Taková místa jsou např. po těžbě štěrku a písku korečkovým bagrem. Rovněž to mohou být skalní srázi v okolí kterých bývá většinou větší hloubka. Čítankovými místy jsou pak mosty. Je jedno zda jsou to pilíře silničního nebo železničního mostu, nebo jen lávky pro pěší. Pokud se nachází jáma malých rozměrů (několik metrů čverečních) dále od břehu,obyčejně bývá lov ze břehu v tomto místě obtížnější. Na takovém místě se nástraha bude tahat přes okraj hrany a vlasec nebo šňůra se mohou na ostré hraně kamení nebo koryta přeřezat. Pro dokonalou obtížnost lovu je častokrát takovéto místo ještě zabarikádované splaveným stromem nebo velkou větví.
Sumec zaseknutý na takovém to místě se bude zdržovat v hloubce při dně, a jeho zdolání je velmi náročné a zdlouhavé. V takovém případe je nejúčinější lov z loďky. Pokud nevlastníte loďku nebo člun, zaměřte se především na místa kde je od břehu strmé klesání do velké hloubky, nebo vzpomínané jámy s mírným sklonem k hraně, kde pár metrů od břehu je dostatečná hloubka na to, aby se mohl na takovém místě usadit sumec. Můžete také narazit na rozsáhlé jámy, které mají několik desítek čtverečních metrů a jejich stoupání ke hraně je pozvolné a tím by jste neměli mít okamžitý kontakt s hranou. V okolí takovýchto jam se můžou i nemusí vyskytovat překážky. Jsou to nejčastější místa kde se mnohem dříve těžil štěrk a nebo písek. Z hlediska rybářova pohodlí a přístupu k lovišti, je lov v okolí podemletých břehů výhodnější (proti lovu v hlubokých jámách daleko od břehu) a častokrát i efektivnější za předpokladu že podmínky lovu nejsou ztížené okolní vegetací. V těchto místech jsou účinné lžičkové třpytky, wobblery s agresivním pohybem které jsou schopné ponoru až na samé dno a zvířit oblak usazeného sedimentu. Dravec si představuje že jde o nemocnou a zraněnou rybku, která se snaží z posledních sil dostat do bezpečí z jeho dosahu. Použití rotaček do hlubokých partií je částečně omezené. Neproniknou normálním vláčením do hloubek 1 metru. Alternativou jejich použití je nahodit ji do předpokládaného stanoviště vousáče a nechat klesnout na dno. Pracovní čas ani prolovená délka úseku nebudou velké, když si představíme, že se bude okamžitě po začátku navíjení zvedat směrem k hladině i podle úhlu mezi špičkou udice, hladinou a délkou nahození nástrahy od břehu.Takovýmto způsobem určitě neprolovíme atraktivní místo na záběry, ale prolovujeme partie kde naše nástraha pracuje vysoko nad hlavami vousatých dravců. Rotačka se spíše využívá na prolovení délky úseku, než jeho hloubky. Proto se na prochytání hlubokých míst s úspěchem používají gumové nástrahy, woblery nebo lžičkové třpytky. Zajímavými místy jsou větší množství popadaných stromů, vytvářejících vodní labyrinty úkrytů, které sumci velmi rádi vyhledávají a milují. I když to jsou místa kde se nástraha mnohokrát víc trhá než jinde, jsou to skutečně místa kde můžeme najít vousáče, i když vylovení ryby z takového místa je skutečně namáhavé. Takové místo se vyplatí prolovit gumovými nástrahami nebo plandavkami. Když uváznete a utrhnete takovýto typ, není to pro vás tak finančně nákladné. Použití woblerů by již mohlo značně zatížit vaši kapsu, zejména u značkových výrobků.
S člunem se dostaneme i do těch nejnepřístupnějších míst a lovit můžeme klasickou přívlačí využívaje všechny dostupné přívlačové nástrahy, nebo vertikální přívlačí. V větších hloubkách můžeme lovit kombinovaně.To znamená že chvílku to můžeme skoušet klasickou přívlačí a pak zas změnit na v
ertikální. Při vertikální přívlači spouštíme nástrahu kolmo špičkou na dno, kde snimi začínáme pracovat. Gumové nástrahy nahazujeme do dálky od člunu, necháme dopadnout na dno a následně přitahováním klepeme o dno. Můžeme je i spustit souběžně s člunem na jeho délku na dno a pracujeme sní jen v úseku 3-4m po dně a následně ji táhneme do sloupce a k hladině. Nejčastěji ulovíme sumce ve starém (původním) korytě, nebo ve vybagrovaných jámách.Tady máme dostatek místa k prolovení každého centimetru dna. Při nahazování rippera nebo tvistera necháváme nástraze dostatečný čas na klesnutí ke dnu. (podle hloubky zvolíme velikost hlavičky,aby šla nástraha rychleji ke dnu). Jakmile dopadne na dno začínáme sní pracovat. Samotná práce s nástrahami není ničím vyjímečná, a ani odlišná např. od lovu candátů. Nástrahu různým tempem zvedáme 1-1,5m nade dno a opětovně čekáme až dopadne na dno, nebo jednoduše poskakujeme s nástrahou 15-20 cm ode dna spolu s prudkým potažením nástrahy (40-50 cm) po dně, což následně zvíří usazeniny dna.Takto se to opakuje v pravidelných intervalech i nepravidelných cyklech a nebo můžeme vzájemně kombinovat. Někdy rychlost zvedání zrychlíme, jindy zpomalíme nebo dokonce pozastavíme zpětné padání nástrahy přichycením šňůry ukazovákem. Můžete vyzkoušet různé pohyby a sami brzy zjistíte jak nástraha nejlépe pracuje.Plandavky jsou velmi dobrou a účinnou nástrahou. Dokonce někteří specialisté je řadí k nejlepším. Když plandavka dopadne na hladinu, vytváří charakteristický zvuk, který zvědavé sumce přitahuje. Nahazovat ji však musíte do jednoho místa a razantní záběr přichází několik centimetrů při volném padání plandavky sloupcem. Lov praktikujem následovně. Snažíme se nahodit co nejdále, aby jsme prolovili co největší prostor. Když nepřichází záběr, začínáme pomalu klesat, a to zpomalením rychlosti navíjení plandavky, aby začala pracovat hlouběji ve sloupci. V tekoucí vodě můžete za pomoci proudu vody nechat pracovat nástrahu (především wobler) bez navíjení. Proud dokáže opřením se o tělo nástrahy (opakovaným navinutím a splavením nástrahy) vytvořit častokrát přirozenější pohyby než sám lovec. Lžičkovou třpytkou se dá pracovat (jako s gumou) v blízkosti dna, i když to není ideální způsob prezentování nástrahy. Opravdu to spíš připomíná lov ripperem nebo twistrem než typické vláčení plandavky ve sloupci.
Výběr woblera je závislý na znalosti hloubky loviště. Pokud víme že hloubka je asi 8m, s určitostí použijeme wobler, který dokáže klesnout do této hloubky. Můžete ulovit sumce v místě s hloubkou 8 nebo více metrů také woblerem pracujícím do 4-5metrů. Důvodů může být vícero. Možná sumec aktivně loví a hledá jakoukoliv potravu ode dna, přes sloupec až po hladinu, a vy jste mu naservírovali lehce ulovitelnou kořist. Dalším vysvětlením může být, že jste ho akcí použitého woblera a jím vytvářených vibrací, donutili zdvihnout se ode dna a podívat se na nástrahu, která ho vydráždí natolik, že zabere. Jednou z možností může být také zvědavost o předmět, který dosud ikdy nezaregistroval ve svém okolí, a snaží se ho okusit. Možná jde i o obranu teritoria. Někdy se může stát i to, že sumík zabere okamžitě po tom, co nástraha dosáhne dna (možná padla do okolí tlamy, což zaregistroval hmatovými fousy nebo klesla přímo na jeho hlavu), si jako nejlepší pro tento způsob lovu můžeme považovat potápivé woblery. I když při lovu v blízkosti břehu použijeme plovoucí s větší lopatkou, které se dokážou potopit hlouběji. Plovoucí voblery využijeme, pokud chceme pracovat systémem nadnášení.
Wobler se sám snaží vynořit na hladinu, ale vy ho opětovným navinutím ponoříte zpět do hloubky a následně necháte opět vyztoupat do sloupce.Takovým to způsobem přelovení loviště se můžeme vyhnout případnému zachycení o vodní překážku. Potápivé woblery pracují na opačném principu. Alternativou jsou wobblery, se kterými když nepracujete, tak se vznáší, jak přestanete pracovat s navíjením nástrahy, jenom stojí na místě (neklesá ani nestoupá). Takovým typem je např. Husky jerk od Rapaly. Samostatnou kategorií je lov s povrchovými nástrahami, jako jsou Skitter pop 7cm,9cm, Skitter prop 7cm nebo Skitter walk-rovněž od Rapaly.
Zdroj: osobní zkušenosti a zahraniční publikace o lovu sumců