Koljuška tříostná
Gasterosteus aculeatus (Linnaeus, 1758)
Popis: tělo je štíhle protáhlé, před hřbetní ploutví jsou zpravidla tři izolované ostny, které vzájemně nejsou spojeny blánou. Ve vlastní hřbetní ploutvi jsou 3—4 tvrdé a 10—14 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 1 tvrdý a 8—10 měkkých. Tělo je holé nebo na bocích s různým počtem kostěných štítků, kterých může být až 35, zpravidla je jich méně. Podle uspořádání těchto štítků rozlišujeme formu trachura, která má tělo pokryté štítky, forma semiarmata má štítky jen vpředu a na zádi, forma gymnura jen vpředu, záď má hladkou,a forma hologymna má celé tělo holé.
Zbarvení: hřbet je šedomodrý, olivově zelenavý nebo šedavý, boky stříbřitě bílé.
Pohlavní rozdíly: v době tření jsou samci nápadně pestřejší, spodní část těla je pomerančová nebo červená, břicho stříbřité, celé tělo je intenzívně lesklé. Skřele samců jsou zlatové, u samic stříbřité se zelenavým odstínem.
Výskyt: obývá mírně tekoucí i stojaté vody. Předpokládá se, že současný výskyt na našem území je výsledkem vysazování koljušek akvaristy. Je uváděna z okolí Prahy, z potoků u Přerova, ze soutoku Svitavy a Svratky, z Jihlavy, ze Slovenska se uvádí z povodí Dunaje, a to z menších odvodňovacích kanálů u Dunajské Stredy.
Růst a věk: krátkověký druh, dorůstající vzácně až 10cm. Udaje o růstu z našich vod chybějí.
Potrava: živí se drobnějším vodním živočišstvem, přiležitostně i potěrem ryb.
Rozmnožování: ke tření dochází v dubnu až červnu. Samec staví ze zbytků rostlin hnízdo, do kterého klade několik samic jikry. Plodnost není vysoká na jednu samici připadá jen kolem stovky jiker. Pravděpodobnost úspěšného vývoje snůšky je zvýšena tím, že samec jikry a krátký čas i plůdek hlídá.
Význam: nemá hospodářský význam. Pro svoje zajímavé životní projevy bývá občas chována v akváriích a slouží jako objekt pro etologická pozorování.
.JPG)
Popis: tělo je štíhle protáhlé, před hřbetní ploutví jsou zpravidla tři izolované ostny, které vzájemně nejsou spojeny blánou. Ve vlastní hřbetní ploutvi jsou 3—4 tvrdé a 10—14 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 1 tvrdý a 8—10 měkkých. Tělo je holé nebo na bocích s různým počtem kostěných štítků, kterých může být až 35, zpravidla je jich méně. Podle uspořádání těchto štítků rozlišujeme formu trachura, která má tělo pokryté štítky, forma semiarmata má štítky jen vpředu a na zádi, forma gymnura jen vpředu, záď má hladkou,a forma hologymna má celé tělo holé.
Zbarvení: hřbet je šedomodrý, olivově zelenavý nebo šedavý, boky stříbřitě bílé.
Pohlavní rozdíly: v době tření jsou samci nápadně pestřejší, spodní část těla je pomerančová nebo červená, břicho stříbřité, celé tělo je intenzívně lesklé. Skřele samců jsou zlatové, u samic stříbřité se zelenavým odstínem.
Výskyt: obývá mírně tekoucí i stojaté vody. Předpokládá se, že současný výskyt na našem území je výsledkem vysazování koljušek akvaristy. Je uváděna z okolí Prahy, z potoků u Přerova, ze soutoku Svitavy a Svratky, z Jihlavy, ze Slovenska se uvádí z povodí Dunaje, a to z menších odvodňovacích kanálů u Dunajské Stredy.
Růst a věk: krátkověký druh, dorůstající vzácně až 10cm. Udaje o růstu z našich vod chybějí.
Potrava: živí se drobnějším vodním živočišstvem, přiležitostně i potěrem ryb.
Rozmnožování: ke tření dochází v dubnu až červnu. Samec staví ze zbytků rostlin hnízdo, do kterého klade několik samic jikry. Plodnost není vysoká na jednu samici připadá jen kolem stovky jiker. Pravděpodobnost úspěšného vývoje snůšky je zvýšena tím, že samec jikry a krátký čas i plůdek hlídá.
Význam: nemá hospodářský význam. Pro svoje zajímavé životní projevy bývá občas chována v akváriích a slouží jako objekt pro etologická pozorování.