Hrouzek obecný
Gobio gobio (Linnaeus,1758)
Popis: tělo je vřetenovité, s úzkým a protaženým ocasním násadcem. Velká, vysunovatelná ústa jsou spodního postavení s párem vousků, které mohou, ale I nemusí sahat až k oku. Ve hřbetní ploutvi jsou 3 tvrdé a 7 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 2—3 tvrdé a 6—7 měkkých, v postranní čáře je 39—43 šupin, nad ní 5—6, pod ní 3—4 šupiny. Požerákové zuby jsou dvouřadé,v postavení 3.5—5.3, 2.5—5.3, 2.5—5.2 nebo 2.4—5.3. Hrdlo je často holé, bez šupin, pouze u některých jedinců je podél střední linie řídce pokryté šupinami.
Zbarvení: hřbet je hnědý až hnědozelený, boky světlejší, žlutavé, s 6—12 velkými tmavými skvrnami, umístěnými za sebou v podélné linii. Skvrnitá bývá i vrchní část hlavy. Břicho je světlejší, někdy bělavě namodralé. Hřbetní, prsní a ocasní ploutve jsou šedožluté a mají příčné pruhy složené z malých černých skvrn. V ocasní ploutvi tvoří tyto skvrny obvykle tři, někdy i více nepravidelných pruhů.
Pohlavní rozdily: v době tření mají samci jemnou vyrážku. Jejich párové ploutve jsou poměrně delší a spíše trojúhelníkovitého tvaru ve srovnání se samicemi.
Výskyt: žije v hejnech v tekoucích i stojatých vodách. Dává přednost proudící vodě s písečným až kamenitým dnem, kde se zdržuje při dně v úkrytech mezi kameny. Ve Svitavě byla jeho početnost až 3955 ks.ha-1 a 75 kg.ha-1 ‚v Oslavě 7136 ks.ha-1 a 200,9 kg.ha-1, v Pšovce (přítok Labe) PECINA a RÁB (1988) odhadli populaci až na 11 333 ks.ha; jsou však známé lokality s hodnotami 20 000 ks.ha-1 při biomase 500 kg.ha-1.
Růst a věk: krátkověký druh, vzácně se dožívající 7—8 let. Ve Vltavě byl v roce 1985 uloven kus o délce 220 mm a o hmotnosti 120 g, z Hornádu je uváděn hrouzek chycený v roce 1988, který dosáhl délky 219 mm a hmotnosti 62 g.
Potrava: plůdek se živí převážně zooplanktonem, větší jedinci hlavně bentosem (larvami chrostíků, pakomárů, muchniČek apod.), v menší míře lze nalézt v trávicím ústrojí vláknité řasy a detrit.
Rozmnožování: pohlavně dospívá ve druhém roce života. Tření probíhá v květnu až červnu při teplotě vody 12—18°C. Na jednu samici připadá až 3000 jiker, které jsou bezbarvé až našedlé, o průměru do 1,5 mm. Jsou
vytírány na písečný podklad nebo na proudem omyté kořínky rostlin. Kříží se s hrouzkem běloploutvým.
Význam: maso má chutné, s obsahem tuku kolem 4 %. Pro své malé rozměry se příliš pro konzum nehodí. Přesto ještě koncem minulého století byl jako tzv. grundle Prodáván v pražském Podolí jako známá pochoutka. Ve vodách se uplatňuje jako potrava dravých druhů ryb. Sportovní rybáři jej běžně používají jako nástražní rybku.
Popis: tělo je vřetenovité, s úzkým a protaženým ocasním násadcem. Velká, vysunovatelná ústa jsou spodního postavení s párem vousků, které mohou, ale I nemusí sahat až k oku. Ve hřbetní ploutvi jsou 3 tvrdé a 7 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 2—3 tvrdé a 6—7 měkkých, v postranní čáře je 39—43 šupin, nad ní 5—6, pod ní 3—4 šupiny. Požerákové zuby jsou dvouřadé,v postavení 3.5—5.3, 2.5—5.3, 2.5—5.2 nebo 2.4—5.3. Hrdlo je často holé, bez šupin, pouze u některých jedinců je podél střední linie řídce pokryté šupinami.
Zbarvení: hřbet je hnědý až hnědozelený, boky světlejší, žlutavé, s 6—12 velkými tmavými skvrnami, umístěnými za sebou v podélné linii. Skvrnitá bývá i vrchní část hlavy. Břicho je světlejší, někdy bělavě namodralé. Hřbetní, prsní a ocasní ploutve jsou šedožluté a mají příčné pruhy složené z malých černých skvrn. V ocasní ploutvi tvoří tyto skvrny obvykle tři, někdy i více nepravidelných pruhů.
Pohlavní rozdily: v době tření mají samci jemnou vyrážku. Jejich párové ploutve jsou poměrně delší a spíše trojúhelníkovitého tvaru ve srovnání se samicemi.
Výskyt: žije v hejnech v tekoucích i stojatých vodách. Dává přednost proudící vodě s písečným až kamenitým dnem, kde se zdržuje při dně v úkrytech mezi kameny. Ve Svitavě byla jeho početnost až 3955 ks.ha-1 a 75 kg.ha-1 ‚v Oslavě 7136 ks.ha-1 a 200,9 kg.ha-1, v Pšovce (přítok Labe) PECINA a RÁB (1988) odhadli populaci až na 11 333 ks.ha; jsou však známé lokality s hodnotami 20 000 ks.ha-1 při biomase 500 kg.ha-1.
Růst a věk: krátkověký druh, vzácně se dožívající 7—8 let. Ve Vltavě byl v roce 1985 uloven kus o délce 220 mm a o hmotnosti 120 g, z Hornádu je uváděn hrouzek chycený v roce 1988, který dosáhl délky 219 mm a hmotnosti 62 g.
Potrava: plůdek se živí převážně zooplanktonem, větší jedinci hlavně bentosem (larvami chrostíků, pakomárů, muchniČek apod.), v menší míře lze nalézt v trávicím ústrojí vláknité řasy a detrit.
Rozmnožování: pohlavně dospívá ve druhém roce života. Tření probíhá v květnu až červnu při teplotě vody 12—18°C. Na jednu samici připadá až 3000 jiker, které jsou bezbarvé až našedlé, o průměru do 1,5 mm. Jsou
vytírány na písečný podklad nebo na proudem omyté kořínky rostlin. Kříží se s hrouzkem běloploutvým.
Význam: maso má chutné, s obsahem tuku kolem 4 %. Pro své malé rozměry se příliš pro konzum nehodí. Přesto ještě koncem minulého století byl jako tzv. grundle Prodáván v pražském Podolí jako známá pochoutka. Ve vodách se uplatňuje jako potrava dravých druhů ryb. Sportovní rybáři jej běžně používají jako nástražní rybku.