Hluboká jezera

Ječení signalizátoru zrychluje můj tep a uvádí tělo do okamžitého pohybu. Zdvihám prut a naskakuji do člunu, zatímco z cívky se neustále odvíjí vlasec. Zapínám motor a snažím se co nejrychleji dostat nad rybu. Ta si to ale šine dál a dál. Pode mnou je hloubka 25 metrů a až díky nastavení reostatu na pátý stupeň se mi daří doplout nad kapra.

nachytano.cz Oči mám upřené do průzračné vody a s napětím čekám, co uvidím. Přitom trpělivě zdolávám, jednou mám navrch já, jednou můj soupeř pod hladinou. Jsem už několik desítek metrů od krmného místa, ale ryba se stále drží v desetimetrové hloubce. Tato hranice jako by jí dávala jakousi jistotu bezpečí. Ruce už bolí a snažím se v člunu najít pohodlnější polohu. Konečně se mi daří dostat rybu výš. Pod člunem spatřuji nádherného lysce, který ale nejeví známky únavy. Následuje prudký výpad a ryba si bere další metry silonu. Už nevnímám čas a scénář se neustále opakuje. Konečně se kapr pokládá na bok a já podebírám jeho majestátní tělo – je dobojováno!

Vždy, když jsem četl o hlubokých jezerech, různých zatopených lomech či dolech, evokovalo to v mé hlavě jistý nádech tajemna. Tajemství obrovských ryb žijících v těchto hloubkách. Vzpomínám na dobu, kdy jsem poprvé navštívil Oravskou přehradu a začal pátrat po zajímavých místech. Vyškolen z mělkých jezer mi při proplouvání nad místy s hloubkou přes 10 m běhal mráz po zádech. Byl začátek sezony a přísloví o Medardově kápi platilo v plné šíři. Ryby se stahovaly z mělčích míst a nám se je dařilo lovit (alespoň pro mne tomu tak tehdy bylo) na hluboké vodě. Nádherné souboje s krásnými rybami v dešti a zimě se mi natrvalo vryly do paměti.

Od té doby uplynulo už mnoho let a informovanost o lovu kaprů se mezi rybáři značně zvýšila. Stále častěji se objevují úlovky nádherných obrovských ryb z jezer, na kterých se běžně můžete setkat s hloubkami přes 20 m. Většina z těchto vod má tvrdé kamenité nebo štěrkové dno s velkým množstvím přirozené potravy (především mušlí a různých korýšů), což je základním předpokladem růstu zdravé rybí populace. Na podobných vodách jsem absolvoval velké množství rybářských výletů a mohu Vás ujistit, že ryby jsou tam nádherné, disponují ohromnou silou, kterou také dokážou využít při boji v celé výšce vodního sloupce.

Prudce se svažující břehy takových jezer nabízejí pocit bezpečí i velkým rybám. Důkazem toho jsou úlovky mnoha rybářů, kteří na takových místech loví převážně v příbřežních partiích. Pokud se pro tento způsob lovu rozhodnu, nesnažím se lovit přímo před sebou, leda snad v případě, že se na takovém místě chystám setrvat jen krátkou dobu. Většinou ale chytám u břehu několik desítek metrů vlevo nebo vpravo od svého stanoviště. Velmi důležitý je při tomto způsobu lovu klid. Krmím menším množstvím návnad v okolí nástrahy a v pravidelných intervalech se několikrát za den snažím co nejšetrněji (bez hluku) přikrmovat, abych pro ryby vytvořil důvěryhodné místo s pravidelným přísunem potravy. Ideální je vnadit tímto způsobem 2-3 dny před započetím vlastního lovu. Záběry pak většinou neustanou tak rychle, jako když na místě lovíte hned od začátku krmné kampaně. Velmi rád si rovněž hned po příjezdu k vodě rozkrmím několik míst, na kterých postupně po několika dnech zkouším štěstí. Pro tuto metodu nejraději používám výrazně kořeněné nástrahy, jako Hot Demon, Chilli nebo Probiotic Red.

Členitost takových revírů nám poskytuje obrovské možnosti lovu na různých hranách či podvodních lavicích. Před dvěma roky, když jsem na takto hluboké lokalitě bloudil se sonarem, se mi nakonec podařilo nalézt prudkou hranu svažující se téměř kolmo až do 25 m. Na této hraně byl asi v hloubce 11 m mírný rovný výběžek. Rozkrájel jsem boilie na poloviny, mírně prokrmil a za pomoci sonaru přesně položil montáž. To místo mi dalo největší ryby výpravy. Místa, na kterých se dno nesvažovalo tak prudce, byla sice aktivní, ale nelovily se na nich tak velké ryby. Jsem přesvědčen, že velká hloubka na takových hranách dává velkým rybám pocit bezpečí, a proto jsme schopni je tam ulovit. Pokud se rozhodnete chytat na podobných místech, rozkrájejte kuličky boilie na poloviny – máte větší šanci, že se uchytí na Vámi zvoleném místě a neskutálejí se po hraně do hlubiny.

Velmi zajímavými místy bývají rovněž prostorné štěrkovité lavice. Dávají nám totiž možnost bohatého zakrmení a šanci na velké množství ulovených ryb. Na takovou rozlehlou podvodní lavici jsme díky množství krmení schopni nalákat opravdu hodně ryb. Velmi rád tak chytám a mám radost z každé ulovené ryby. Jak postupovat při vnadění? Boilie různých průměrů od 14 do 32 mm rozkrájím na poloviny a zeširoka rozházím po celé lavici včetně bočních hran. Celými kuličkami krmím až na závěr první kampaně, a to na místech, kde nehrozí skutálení po hraně. Z partiklových návnad využívám v menším množství tygří ořech, který rovněž zeširoka poházím po lovném místě. Křupavý zvuk, který vydávají krmící se kapři při konzumaci této dobroty, určitě nenechá ostatní ryby lhostejné a jejich přirozená zvědavost je přiláká k bohatě prostřenému stolu. Podle frekvence záběrů postupně dokrmuji a zároveň zvětšuji průměr nástrahy, abych nalákal i velké ryby. Tento způsob vnadění bývá velmi úspěšný při delších výpravách, ale musíme použít opravdu kvalitní návnadu. Mými jednoznačnými favority jsou boilie SK 30 a Tuna Max. Pokud na takové vnadění ryby zareagují, stává se nezřídka, že jste jedinými rybáři na jezeře, kteří dokážou chytat pravidelně ryby.

Na podobných jezerech musíme být připraveni na to, že náročný terén dokonale prověří naše montáže. Ostré hrany kamenů nebo mušle jim dávají pořádně zabrat. Především si připravte dostatečné množství kvalitních háčků. Já používám typ SB 300 (velikost č. 4), ale v případě opatrného braní nemám problém sáhnou až po velikosti č. 6 a nastražení dvou 24mm kuliček boilie na panáčka. A věřte, že i při použití tak malého háčku ztrácím ryby minimálně. Kombinovaná montáž z 0,50-0,60mm fluorocarbonu a měkké 0,35lb pletenky Granity (nebo Enigma) je dostatečně odolná i v takto náročných podmínkách. Vzhledem k čisté, průzračné vodě a težkému terénu volím šokovou šňůru z 0,60mm vlasce s fluorocarbonovou úpravou. Její odolnost je přece jen větší než u klasických vlasců větších průměrů, je těžší (což je rovněž jistou výhodou) a u takové montáže vynechávám šňůru s olověným jádrem.

Při pokládání montáže dávejte pozor, aby se Vám silon při odvíjení nezasekával o spojovací uzlík, což by mohlo způsobit zamotání návazce. Při spouštění montáže se proto snažím mírně odklánět prut od propadávající montáže a odvíjející se vlasec tahat do strany, abych zabránil zamotání koncové udice do šokového návazce. Je totiž rozdíl v pokládání montáže do 4m a do 12m hloubky. A není nic horšího než vytáhnout montáž po několika nekonečných hodinách čekání na záběr zamotanou.

Hluboká jezera nabízejí spoustu nepoznaného, jsou skutečně tajemná a rybáře mohou dokonale překvapit. Jsou náročná i na Vaši psychickou a fyzickou odolnost. Určitě rovněž prověří Vaši technickou připravenost. Dokážou Vás potrápit, připravit rybáři mnohá zklamání, ale věřte mi, že vytrvalost bude nakonec odměněna skvělými zážitky ze soubojů s nádhernými a bojovnými rybami.