Tři klatovští rybáři na španělském Rio Ebru

 Tři vášniví rybáři si splnili svůj sen. Během dvou dnů se jim podařilo chytit dvě unikátní ryby, o kterých mnoho rybářů celý svůj život jen sní. Tomáš Tuček (23) z Bezděkova, David Babka (27) ze Sobětic a Zbyněk Kopačka (26) z Vrhavče si vyjeli zarybařit na španělské Rio Ebro a zpět se vrátili jako rybářské hvězdy. Mohou se pyšnit sumcem velikým, který měřil 232 cm a vážil 93 kg, a sumcem albínem s mírami 201 cm a váhou 56 kg. O tom, co vše při výpravě prožili, vyprávěli kluci Deníku.

Jak jste přišli na nápad jet na ryby do Španělska?

T.T.: Přišel ke mně David kvůli motorkám a nějak přišla řeč na ryby. Do té chvíli ani jeden z nás nevěděl, že ten druhý chytá ryby. Jen tak jsme nadhodili, co kdybychom jeli na Ebro. Pak to odeznělo a asi za týden mi David volá: „Co děláš v září? Pojedeme do toho Španělska?“

A co pak následovalo?

T.T.: Tímhle vše začalo a plánovali jsme vše, co bylo třeba.

D.B.: Vyjednávali jsme povolenky, abychom přijeli a mohli jsme rovnou chytat. Vytvořili jsme si rozpočet. Přibrali jsme k sobě Zbyňka, který je také rybář. Tím, že jsme byli tři, tak to pro nás bylo i méně finančně náročné. Bylo to hodně narychlo, z ničeho nic byla výprava na Ebro.

Co vše jste museli připravovat?

T.T.: Bylo toho strašně moc. Zkoušeli a sháněli jsme nářadí, vlasce, pruty, šňůry a další potřebné věci. Jeli jsme vlastně někam, kde jsme nevěděli, jak co funguje. Jen jsme si přečetli článek na internetu, ale na místě jsme stejně zjistili, že je vše úplně jinak. Každý jsme nějak přispěli, rozdělili jsme si mezi sebe úkoly, aby nedělal vše jen jeden.

Co na vás čekalo po příjezdu?

T.T.: První dva dny jsme byli zoufalí, chodili jsme z místa na místo, hledali varianty. Nemohli jsme chytit ani rybičku. Jezdili jsme v noci, pozorovali jsme, kde dravé ryby loví, kam máme jet, poslouchali jsme vodu. Říkali jsme si, že přijedeme domů bez záběru, že jsme jeli 2000 kilometrů zbytečně. Pak jsme si nechali poradit od jednoho z místních.

Z. K.: Tomáš si to pak upravil podle svého, protože je specialista na sumcařinu.

Takže se vám pak dařilo lépe?

D.B.: První místo, které jsme asi po dvou dnech našli, tak jsme si museli vidličkami vytesat do skály, aby byl prostor na šest prutů. Holýma rukama jsme si připravovali lovné místo. Sice byla spousta míst, ale my jsme chtěli nějaké lukrativní, i když bylo na skále. Celou noc jsme spali na lodi a vybíhávali jsme na skálu k prutům.

T.T.: Jedním z důvodů, proč jsme nocovali na lodi, bylo, že tam jsou jedovatí štíři a jedovaté stonožky. Přímo nám bylo zakázáno spát na zemi. Chytali jsme hlavně z lodi. Ráno jsme vysypávali boty, oblečení, abychom tam neměli štíry a podobně.

 D.B.: Pak přišel první sumec, který měl 166 cm, a zlepšila se nám hned nálada. Deprese z nás spadla. Druhou noc jsme jeli na totéž místo, a to jsme ulovili kapitální kousek , sumce velkého s 232 cm a 93 kg.

Jak vám v tu chvíli bylo?

D.B.: Když se tahle ryba vynořila, tak se každému z nás zatajil dech a zastavilo srdce. Ještě v takové tmě, kdy jsme na něj svítili jen čelovkami. Byl to úžasný pocit. Chvílemi jsme museli chytat Zbyňka, aby ho ryba nestáhla do vody. Všichni jsme se na vytahování museli podílet.

T.T.: Sumcařina je hlavně o týmu. Vytahoval jsem ho holýma rukama. Držel jsem ho za hlavu, za čelist, i když je to docela nebezpečné. Nejtěžší je vytáhnout rybu na loď. Chytá se na velké háky, na které se můžeme snadno napíchnout.

Z.K.: Tomáš rybu drapnul, jak mu přišla pod ruku, a až potom nám došlo, co vše se mohlo vlastně stát. Já osobně bych se i bál, kdybych tam byl sám. Bylo to hodně náročné.

To ale nebyla jediná vaše chlouba, že ne?

T.T.: To ne. Odjel jsem chytat sám, a když jsem se vrátil, tak říkám klukům: „Chytil jsem albína, pojďte se podívat.“ To mi ale nikdo nevěřil, mysleli si, že si dělám srandu. Ale bylo to tak. Měřil krásných 201cm a vážil 56 kg.

Jaké to bylo?

T.T.: Ten pocit, když stojíte na malé kocábce, ryba s vámi cvičí, převrací loď a podobně se nedá popsat. Při zdolávání jsem zlomil prut, takže jsem ho držel na zlomeném prutu, což byl ještě větší adrenalin než normálně. Bylo mi hned jasné, že to je velká ryba, ale když na mě vykoukla ta bílá hlava, tak mě to úplně omráčilo, zastavilo se mi srdce a nevěřil jsem tomu.

Jsou to obrovské ryby, ale chytili jsme je na 10 cm plotičky. Povedlo se nám chytit celkem 10 sumců, nějaké candáty. Největší měl 80 cm, a i jiné ryby. Zlomili jsme pět prutů, než jsme tyhle ryby vytáhli.

Co vám přinesla cesta do Španělska?

T.T.: Já jsem si splnil svůj životní sen. Můj cíl byl na vábničku si chytit sumce. Svatý Petr mi přinesl takhle obrovského a nádherného albína, který je ojedinělý. I místní říkali, že je to za posledních 16 let největší chycený albín. Za takovým úlovkem jezdí rybáři i celý život.

Z.K.: Já jsem jel s tím, že chci chytit velkou rybu, a to se nám podařilo. Všichni jsme si splnili sen.

D.B.: Bylo to úžasné, přijeli tři kluci z Čech a chytli v rozmezí jednoho dne dvě unikátní ryby. Vyplatilo se nám být na místě, kam se nikdo nedostal. Bylo to hodně náročné, už jen to, že jsme byli přikurtováni pod skalou.

A co bude teď?

T.T.: Sny máme i další, ale tyhle ryby už těžko překonáme. Nikdo z nás nevěřil, že chytíme takhle velké ryby. Chtěl bych zdolat evropský veletok Pád v Itálii.
Z.K.: Každý nám řekl, že tohle už se nám nikdy nepovede. Zatím je vše hodně čerstvé, tak si užíváme tenhle úspěch.

T.T.: Na závěr bych ještě dodal, že jsme všichni sportovní rybáři a nejeli jsme tam s tím, abychom si odvezli maso na gril. Naše heslo je „Na co mít pověšenou hlavu na zdi, když tam mohu mít pověšenou fotku“.

zdroj: Deník.cz