Takhle si tu žijeme: kormoráni útočí

V ptačí říši patří kormoráni bezesporu k jedněm z nejobratnějších rybích predátorů. Jeho úspěšnost a neúnavnost při lovu ho však záhy postavila proti zájmům jiného významného predátora – člověka. Zejména pro evropské země s rozvinutou tradicí rybníkářství byla přítomnost kolonií kormorána považována za pravou pohromu. V minulosti tak byl tento druh velmi intenzivně loven. Celé kolonie kormoránů padly za oběť hromadnému plenění, hnízdní stromy byly káceny a hnízda s vejci a mláďaty rozbíjeny. Přes všechny snahy člověka se však kormoráni udrželi v hojném počtu i do dnešních dnů.

 Ačkoliv zmiňovaná nevraživost přetrvává zejména u rybářů z pochopitelných důvodů i do dnešní doby, přeci jen se v současnosti blýská klidnějšímu soužití kormorána a člověka na lepší časy. V podmínkách ČR byl tento druh dokonce donedávna chráněn a škody jím způsobené byly hrazeny státem. Výsledkem ochrany byl však neúměrný nárůst početnosti tohoto druhu, který vyústil k opětnému zavedení státem regulovaného lovu, jehož cílem je nastolení rovnovážného stavu umožňujícího zachování kormoránů v naší kulturní krajině.

Areál rozšíření kormorána velkého (Phalocrocorax carbo) je velmi rozsáhlý. Kromě Jižní Ameriky se nachází na všech kontinentech. Úspěšně loví jak ve slaných, tak sladkých vodách. Na jeho sepjetí s mořem ostatně odkazuje i jeho jméno, které je složeninou z latinského corvus marinus – mořský havran. V České republice pravidelně hnízdí v blízkosti vodních nádrží na jižní Moravě a v jižních Čechách. Jeho přítomnost je také běžná na velkých nezamrzajících tocích, jako je Labe či Vltava. Kormorán velký je středně veliký pták s protáhlým a válcovitým tělem, dlouhým krkem a průměrně dlouhým zobákem, který je na konci zahnutý. Nohy má krátké, posazené až v zadní části těla a zakončené plovacími blánami. Na souši působí kormorán dosti neohrabaně. Naproti tomu ve větvích stromů nebo na vodě, je velice obratný a mrštný.

Hlavní složku jídelníčku tvoří bezesporu ryby. Vzácně se stravují hmyzem, obojživelníky nebo rostlinnými zbytky. V přímořských destinacích pak na jídelníček přibudou i hlavonožci, měkkýši a krabi. Kormorán má velký apetit, čemuž odpovídá i množství potravy, které je schopný za den pozřít. Pro jednoho kormorána velkého je odhadovaná denní dávka až jeden kilogram ryb. Rostoucí populační stav kormoránů, jejich záliba v rybách a ne vždy hladký průběh lovu (mnohdy dochází ke zranění ryb, než kormorán některou z nich pevně chytí) mají za následek snižování stavu ryb, mnohdy i úplné vyhlazení obsádky rybníka a plně pochopitelnou nelibost u rybářů. Bylo zaznamenáno časté lovení kormoránů ve skupinách způsobem, kdy naženou ryby na mělčinu, kde je o dost snazší kořist ulovit. Po lovu usedají na slunných místech a s téměř roztaženými křídly se suší. Důvod tohoto počínání vězí v tom, že na rozdíl od některých jiných druhů vodního ptactva, například od kachen, nemají mastné peří.