Predátoři? Velký problém, říká šéf blanenských rybářů Martin Sklář
„Úsek kolem Strážnického Pomoraví je opravdu fascinující. Popadané stromy v toku, meandry, písčité nánosy. Tam zapomenete na všechno. Když k tomu vypnete mobil, jste úplně v ráji,“ říká třiačtyřicetiletý muž.
Nedávno se v Blansku uskutečnil sjezd rybářských spolků…
Jednalo se o velké setkání zástupců jednotlivých rybářských spolků ze čtyř krajů. Byl to teprve devátý sjezd od roku 1990. Poprvé za tuto dobu se ho zúčastnil ministr zemědělství. I z tohoto je patrné, že vedení resortu zemědělství si uvědomuje nezastupitelnou roli sportovních rybářů, kteří jsou organizováni v rybářském svazu. Rybářské spolky se starají především o nádrže, rybníky a tůně, které nejsou jen krajinotvorným prvkem v přírodě, ale tvoří i rekreační a ekologickou funkci. Díky spolkům nám dnes v řekách a rybnících plavou druhy ryb, které by produkční rybářství nikdy nechovalo.
Velmi diskutovaným tématem jsou rybožraví predátoři. Těch v okolí vod přibývá rychlým tempem, že?
Problém to je celostátní, troufnu si říci, že i celoevropský. Na jedné straně, každý predátor do krajiny prostě patří. Má tam svoje nezastupitelné místo a pokud by byla i ve vodním prostředí rovnováha, pak by ten problém nebyl tak veliký. Je potřeba si však uvědomit, že je to člověk, který tomu velmi pomohl.
Kolik toho lidově řečeno sežere například taková vydra?
Na jednoho samce mohou být dvě až tři samice, každá může mít až tři mláďata. Denní příděl potravy, který se skládá především z ryb, drobných korýšů, ale třeba i žab je jeden kilogram na dospělého jedince. A to už jsou zajímavá čísla. Vezmete-li v úvahu, že přirozená roční produkce vodního toku je asi třiačtyřicet kilo na hektar vodní plochy, tak je jasné, že právě rybářské spolky, které mají ministerstvem dané povinnosti k vysazování druhů ryb, svým způsobem tyto predátory krmí.
Náhrady škod pro sportovní rybáře neexistují?
To je další problém. Všeobecně slyšíte o tom, že rybáři dostali náhrady škod, které způsobili zákonem zvlášť chráněni živočichové. Ale to se týká právě těch produkčních rybářů. My jako spolek okamžikem, co rybu vypustíme do řeky nebo rybníku, tak již nad ní nikterak nevládneme. Je na ni pohlíženo, jakoby se vyskytla ve vodě přirozeným způsobem. A tady poté žádná náhrada není. Je to paradox. Když tomu přidáte volavky, čápa černého, ledňáčka říčního nebo po vydře dalšího největšího predátora kormorána velkého, už v té vodě opravdu není žádný prostor k tomu, aby se rybí společenství dokázala sama obnovovat. Je to takový začarovaný kruh.
Je nějaká cesta, jak se z tohoto kruhu dostat?
Je. Regulace. Ale o tom v současnosti nikdo nechce slyšet. Bohužel to naráží na veřejné mínění a také nejednotnost přístupu ministerstva zemědělství a životního prostředí. Pokud to vezmu s nadsázkou, největším regulátorem právě u vyder jsou auta v okolí vodních toků.
Velké množství ryb odnesou od vody ale také přímo rybáři, ne?
Každý, pokud loví podle zákonných pravidel, má právo si tu rybu odnést od vody. Ale každý by si měl též od vody odnést jen tolik, co potřebuje pro vlastní potřebu. Bohužel jsou jedinci, a není jich málo, kteří přepočítávají hodnotu ryby na rybářské vybavení, nástrahy a benzin do auta. Když každoročně děláme statistiky všech úlovků za uplynulý kalendářní rok, člověk se nestačí divit, že jsou ještě v dnešní době „rybáři“, kteří dokáží za rok od vody odnést třeba dvě stě padesát kaprů. To je opravdu velmi smutná statistika.
Co se týká čistoty tekoucích vod, je tam oproti minulosti znatelný posun vpřed?
Jak se to vezme. Opravdu nám dnes neteče ve vodě kašovitá hmota z různých zařízení typu cukrovary nebo koželužny. Na druhé straně v současnosti ve vodě plavou látky, s nimiž si nedokáže poradit ani čtyřstupňová čistírna odpadních vod. To jsou různé tenzidy nebo léčiva. Možná byste se divil, kolik v řekách plave různé hormonální antikoncepce.
Kde nejraději rybaříte?
Nejraději lovím na nádherné řece Moravě. Zvlášť neregulovaný úsek kolem Strážnického Pomoraví.
Martin Sklář - O něm:
Je mu 43 let a bydlí v Doubravici nad Svitavou. Vystudoval Vojenskou akademii v Brně, působil dvacet let v ozbrojených silách. Poté absolvoval dvousemestrální kurz rybníkářství a rybářství. Vede rybářský spolek v Blansku a je vedoucím odboru komunální údržby města. Je ženatý, manželka pracuje jako lékařka. Mají dva syny.
Záliby: Rybaření a práce a zahradě. Nejraději odpočívá prací kolem vod.
Oblíbená kniha: Československo ve zvláštních službách od Karla Pacnera.
Oblíbený film: Celovečerní filmy dvojice Svěrák – Smoljak.
Autor: Jan Charvát
Zdroj: https://www.denik.cz/regiony/predatori-velky-problem-rika-sef-blanenskych-rybaru-martin-sklar-20191020.html