Zig – Rig , Chytejte kapry, když „neberou“! - Lokalizace Kapra

Není rybář na světě, který by neseděl nad nic nedělajícími pruty a nepřemýšlel, jak změnit situaci k lepšímu. A že těchto chvilek je. Ryba nejeví známku žádné aktivity, sluní se pod hladinou nebo jen tak „žije“ ve sloupci a ke dnu ne a ne sestoupit.
Pamatuji si na den, kdy jsem rybařil na malé vodě v blízkosti mého bydliště. Bylo horké léto a revír už několik dní nevydal jedinému rybáři ani rybku. Jako by tam žádná nebyla. Protože jsem se nudil, vzal jsem do ruky plavačkový prut a nahodil za rákos červy metodou na propad, abych si zachytal perlíny. Hned první nához mi zabral kapr. Nebylo to ale o náhodě, protože během několika dalších náhozů jsem ulovil další dva kousky na pětimetrové hloubce asi dva metry pod hladinou.  Začal jsem chytat kapry na splávek a přitom kaprový prut, který jsem vyladil do detailu s atraktivním plováčkem a šťavnatou PVA punčoškou o pár metrů dál ani ťuk! Nástraha mi ležela v sedmi metrech bez jediného zájmu, i když se nad místem kapři „váleli“.

Tenkrát jsem si vyrobil dvoumetrový návazec z jemné šňůrky a nastražil šťavnaté sousto v podobě nadipovaného pop-up boilies. Jak malá změna stačila k tomu, aby se z nudného horkého odpoledne stal krásný den plný nádherných úlovků. I díky této zkušenosti jsem se o lov kaprů ve sloupci začal zajímat dopodrobna a v některých chvílích ji preferoval více jak chytání ze dna.

 V rybařině jsou chvíle, kdy je ryba letergická a příliš se neprojevuje. Je to zcela přirozené. Většinou tomu tak bývá začátkem roku, když se do vody opřou první teplé sluneční paprsky. To ryba vystoupá k hladině nabrat tzv. denní stupně, aby se mohla připravit na tření. Pak také v horkých dnech v létě a v zimě přichází chvilky, kdy nemůžeme po rybách chtít, aby propadly žracímu šílenství. Ovšem přicházejí okamžiky, kdy je ryba aktivní a my stále u dna nemůžeme udělat záběr.

Pamatuji si na letní výpravu, kdy jsem chytal na Mušově. Každé ráno, když vyšlo slunce, jako by utnulo a ryby přestaly brát. Takto to trvalo až zase do jeho západu. Když jsem vyjel s echolotem na vodu, evidentně se ryba držela ve sloupci. Chytal jsem ve čtyřmetrové hloubce a ryby mi nad krmným místem skákaly po celý den. Ta beznaděj, když Vám čtyři metry nad nástrahou skáče velký kapr a vy ne a ne udělat záběr je hrozná. Vždyť to bylo jen čtyři metry! Jakmile slunce zapadlo za vinice, jako když mávnete kouzelným proutkem, kapři přestali skákat a já do podběráku navedl kapra. První změna ve dne přišla až se změnou počasí, kdy po silné bouřce se ryba rozežrala tak, že jsem nestíhal obsluhovat pruty. Tehdy, když ryby „nebraly“ jsme prostě čekali na noc a na zázrak v podobě silného větru či bouřky, ale nenapadlo nás, že ryba vlivem fyzikálněchemických vlastností vody nemůže sestoupit ke dnu a chytat ze sloupce kapra na boilies bylo něco nepředstavitelného. Na druhou stranu jsem tyto poznatky využil k porozumění, proč ryby neberou ze dna.  Později na rybářské škole jsem se začal detailně zajímat o fyzikální a chemické vlastnosti vody, abych co nejvíce pochopil chování ryb v danou chvíli a byl připraven vyhodnotit situaci, kdy je dobré změnit montáže a naservírovat to kaprům do míst, kde se vyskytují a kde vůbec mohou přijímat potravu.

Jeden z nejdůležitějších faktorů pro chytání ryb ve sloupci má na svědomí tzv. skočná vrstva. Pro pohyb stojatých vod má vítr rozhodující význam a projevuje se různým stupněm rozvlnění hladiny. Povrchová voda je hnána ve směru větru a narazí-li na břeh, stáčí se dolů. V mělké nádrži sestupuje až ke dnu a nade dnem proudí opačným směrem k závětrnému břehu. S hloubkou síla vlnění ubývá. V hlubších jezerech či nádržích dochází k tomu, že v horní vrstvě, prohřívané slunečními paprsky, se teplota vody směrem ke dnu snižuje pozvolna, protože je opakovaně promíchávána větrem. Pomalu se teplota snižuje i v hlubších vrstvách, kde je teplo předáváno vedením. Mezi těmito vrstvami, „prosluněnou“ a „neprosluněnou“ existuje zóna značného teplotního rozdílu, kde se ryba častokrát koncentruje. Tento prostor je většinou poněkud více zakalený. Vlivem proudů se v oblasti skočné vrstvy koncentruje také velké množství přirozené potravy, kterou kapři vyhledávají, a chytání v této oblasti často bývá velmi atraktivní. Vedle proudění vody musíme při chytání kaprů ve sloupci dobře pochopit i náročnost ryb na kyslík v dané lokalitě, který asi nejvíce ovlivňuje vystoupání ryb do sloupce.  Na čistých pískovnách přítomnost ryb ve sloupci ovlivňuje více teplota vody – sluneční záření a koncentrace přirozené potravy, než obsah rozpuštěného kyslíku (výjimkou jsou horké letní dny). To na druhou stranu v rybnících nebo nádržích může docházet k situacím, kdy je ryba omezena prostorem ve vodě vlivem rozpuštěného kyslíku. Stává se to především v eutrofních (přeživených) vodách s velmi nízkou průhledností (vysoká hodnota fytoplanktonu), kde se nasycení kyslíkem směrem ke dnu velmi silně snižuje a není zvláštností, kdy již v hloubce 1 m bývá 20 % nasycení. Z těchto důvodů se kapr bude tlačit k hladině a je na místě vysvětlení, proč kapři neberou ze dna, ale ze sloupce nebo těsně pod hladinou.  

Je několik dalších fyzikálně chemických situací, které omezují rybu v pohybu a koncentrují ji do vodního sloupce nebo k hladině, protože se tam cítí lépe než u dna.  Na druhou stranu kapry můžeme odchytávat ze sloupce v jakékoliv období. Sledujte jejich pohyb a ve chvíli, kdy je uvidíte skákat více než kdy jindy, vyzkoušejte nastražit montáž těsně pod hladinu. Nemáte dlouho záběr? Nebojte se umístit jeden prut do sloupce novou metodou ZIG-RIG, která otevírá nové možnosti v době, kdy ryby „neberou“!

Lukáš Krása

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme i komentáře s vašemi názory a zkušenostmi.