Za obřími štikami českých revírů
Není tomu ani pár let, co jsem si chtěl ulovit svoji první metrovku na přívlač a myslel jsem 
i, že za ní budu muset putovat až na konec světa nebo přinejmenším někam do Skandinávie. Dnes s odstupem času tvrdím, že ulovení metrové štiky nemusí být náhoda a její cílený lov pouze přelud z říše snů ani na našich revírech.
Nové metody lovu, kvalitnější vybavení a nespočet nových nástrah nám v dnešní době dávají možnosti, o kterých se rybářům v dřívějších dobách ani nesnilo. A to je také jedním z důvodů nárůstu úlovků velkých štik přívlačí. Dalším faktorem je také velký počet soukromých, kvalitně zarybněných revírů se širokou obsádkou těchto velkých tygrovaných predátorů. Na takových lokalitách se loví většinou režimem „chyť a pusť", a tak úlovky ryb přes jeden metr nejsou pouhou náhodou. Každý revír má svá kouzla a pravidla, ale v žádném případě bych lov na soukromých revírech nezatracoval. I když je pravda, že metrovka například z Labe má pro mě vyšší sportovní hodnotu než ze soukromé pískovny. Můžu vás ale ujistit, že ulovení metrovky na pískovně nebývá vždy snadným úkolem a její vylovení je nevšedním zážitkem pro každého rybáře.
Rozhodují detaily
Při lovu těchto gigantů nesmíme podcenit své vybavení a musíme být připravení na tuhou urputnou snahu ryby, která do posledního konce nechce souboj vzdát. Jakéko
liv podcenění kvality vybavení nebo jeho kontroly může znamenat ztrátu životní ryby. Hlavně ale také její poškození nebo i újmu na našem vybavení. Proto také doporučuji použít při vláčení z loďky dvoudílné kvalitní pruty nebo krátké jednodíly. Naviják musí padnout k těmto prutům, mít tedy velikost cívek 30-50, nejlépe s přední brzdou. Osobně upřednostňuji vlasec před splétanou šňůrkou, a to především z důvodu jeho průtažnosti. Ryba podniká prudké výpady a pokouší se výskoky a trháním hlavou ze strany na stranu zbavit zaseknuté nástrahy. Se šňůrkou, která má skoro nulovou průtažnost, se dost často stává, že ryba nástrahu vyklepe. Naproti tomu vlasec svojí průtažnosti výpady utlumí. Lanko je při lovu štik nezbytností a někdy je vcelku jedno, jestli je to wolfram, nebo klasická ocel. Rozdíly jsou již na první pohled zřetelné a spočívají v jejich síle a poddajnosti. Wolframová lanka jsou daleko ohebnější a slabší, což může přesvědčit k útoku i opatrnější rybu, naopak lanka ocelová jsou pevnější a mají menší paměť při poškození (pokroucení). Vlasec používám o síle 0,25 mm a většinou fluorokarbon Robinson Primera. Není to ale z důvodu opatrných záběrů, protože lanko je na konci před nástrahou a je stejně vidět, ale z důvodu odlesku světla při samotném vedení. Opatrná ryba se někdy může vyplašit, pokud nad ní vlaje vlasec, který odráží paprsky slunce, a pak nedůvěřivě sleduje nástrahu, kterou k ní dotahujeme. Pokud rybu ale nic nevyplaší, okamžitě útočí na pomyslnou kořist a lanko jí v momentě útoku vůbec nevadí. Neméně nutnou součástí montáže je kvalitní obratlík s karabinkou o nosnosti kolem 20 kg.
Jednou z důležitých potřeb při lovu je velký „kaprařský" podběrák, a to hned z několika důvodů. Velkou štiku do něj bezvětších problémů krásně vsuneme, aniž bychom ji poškodili, i tehdy, když se nacházíme kupříkladu na vyvýšeném břehu a nemůžeme do
vody za rybou, abychom ji podebrali rukou. Velká štika kolem jednoho metru může vážit i k deseti kilům, a tak podebírání rukou není zrovna jednoduché. Pokud je rybář u vody sám, je podstatně příjemnější navést rybu do podběráku. Poté sami bez pomoci položíme rybu na připravenou podložku, přeměříme, nafotíme a pustíme opět z velkého podběráku zpět do jejího domova.
Zkoušejte nástrahy
Nástrah na lov velkých štik je dnes už velký výběr, a tak se budeme věnovat spíše klasickým osvědčeným typům, které mně osobně umožnily nejeden krásný zážitek ze souboje s velkou štikou. Na řekách pod jezy používám nejvíc rotační třpyt-ky a wobblery, s nimiž hlavně ze začátku sezony prohazuji tyto partie. Z rotaček se mi nejvíce osvědčily modely firmy Mapso. Jejich precizní chod, provedení i barevné kombinace je z mého pohledu řadí mezi hlavní favority na našem trhu. Pryč je doba, kdy se používaly hlavně „mepsky". Dnes je firem velký počet, a proto je potřeba při nákupu nástrah důkladně vybírat. Rotačky španělské firmy Mapso splňují požadavky, které jsou na ně kladeny, a vzhledem k ceně je to momentálně „třpytka číslo 1".
Barevné kombinace ani tvar lístků rotaček nejsou podle mého názoru při lovu štik tolik důležité, postačí zkoušet světlejší a tmavší kombinace a do „chutě" štik se prostě trefit. Pokud je štika nablízku a číhá na kořist, je velká pravděpodobnost, že zaútočí jak na vrbový list, tak na klasiku v jakékoliv barvě. S wobblery je to poněkud složitější a záleží, v jaké lokalitě se právě pokoušíte o lov. Na stojatých vodách a v mělčinách řek se mi nejvíce
osvědčily wobblery bez lopatky čili slide-ry. Jejich chod do strany a vynikající barevné provedení připomínající raněnou živou rybku upoutají pozornost nejedné netečné štiky. Nejvíce používám wobblery Water Scout, a to jak modely Slick, tak také nové, dvoudílné modely Snake Jerk od této firmy. Jejich délka 12 cm, váha 22 g a ponor od 0,5 do dvou metrů představují těžkou zbraň pro lov kapitálních štik i na našich lokalitách. Na lov s těmito nástrahami se nejvíce osvědčily pruty Robinson Cortéz Sea trout 2,7-3 m s doporučenou vrhací zátěží 15-45 g a na lov z lodě Cortéz Jerk s parametry 2,15 m a 20-70 g. S těmito pruty se mi podařilo zdolat několik štik přes jeden metr. Kvalitou i akcí patří mezi moje nejosvědčenější. V hlubších partiích řek i písníků lze používat také hlubokopotápivé wobblery typu „shad" nebo různé gumové nástrahy, jako jsou twistery nebo kopyta.
Vyberte lokalitu s velkými štikami
Po nespočetném množství výprav za velkými štikami mohu dnes již potvrdit své nejoblíbenější i nejúspěšnější lokality, kde jsem se s těmito velkými rybami setkal já sám nebo některý z mých kolegů. Nejúspěšnější řeky s trofejními kusy štik jsou bezesporu řeky Labe, Dyje, Lužnice, Berounka, Sázava i například Ohře. Podle mě je řeka daleko čitelnější než například přehrada, ale statistiky rekordních úlovků tomu nenapovídají. Obrovské štiky se již ulovily na Lipně, Orlíku, Slapech, Seči, Jesenici, Mušově, Vranově, Skalce a spoustě jiných, i menších revírů. Já sám jsem bohužel, snad s výjimkou Lipna, nikdy na těchto větších vodách štiku přes metr neulovil a veškeré úspěchy mám vesměs na vodách menších.
Samostatnou kapitolou jsou revíry soukromé, kterých je v dnešní době nespočet,a tak stačí vybrat pouze ty nejhezčí a nejkvalitněji zarybněné. Vřele doporučuji například revír Hejlov, který byl štikou osazen před sedmi lety a už teď se pyšní úlovky ryb nad sto dvacet centimetrů. To je v tak krátké době neuvěřitelná úživnost lokality, s obrovskými krásně zbarvenými a stavěnými rybami. Další z proslavených lokalit jsou například jezero Vrbenský, Řeplice a další.
Příběh první
Právě jsme s kolegou dorazili na vytipované místo na řece Labi. Ranní mlha pomalu ale jistě opouští údolí řeky, a tak už netrpělivě nahazujeme nástrahy do míst, kde tušíme rybu. Boleni útočí na kořist se silnou razancí úderů a kolega jich během pár minut několik zdolává. Po pár minutách je po lovení, sluníčko už vystoupalo nad blízký vrcholek kopce. Najednou je na řece klid a ticho, jako by v ní nebylo života. Začíná nám být pěkné vedro, proto posedáváme, střídáme se v náhozech a šetříme síly na akčnější večer. Z ničeho nic se u břehu rozprchlo hejno vyhřívajících se perlínů. To je pro lovce vždy signál, aby byl ve střehu. Něco se pod hladinou děje. Po dvou náhozech cítím na špici prutu malé drcnutí a najednou uváznutí - asi kámen, hlásím
kolegovi a nepatrně s nástrahou škubnu v mylné představě, že wobbler vyprostím. „To asi nebude kámen, když ti jede do strany," hlásí Petr a už se žene pro podběrák, který máme „zkušeně" asi pět metrů od místa lovu. Ryba pomalu jezdí u dna v tůni v jakýchsi osmičkách a kolech sem tam a občas trhne hlavou. Podle způsobu boje už víme, že se zřejmě jedná o pěknou štiku, a tipujeme ji na devadesát centimetrů. Po několika minutách ji poprvé vidím na hladině a s údivem hledím na válec těla, který se přede mnou zjevil. Tak ta má hodně nad metr, shodujeme se a já už opatrně zdolávám v poslední fázi unavenou rybu k Petrovu podběráku. Je tam - parádní souboj je ukončen a nadchází chvíle nejočekávanější. Ohromně tlustá ryba s obrovskou hlavou nemá sice hodně přes metr, jak jsme prorokovali, ale jejích úctyhodných 102 cm není také k zahození. Zbývá nafotit a pustit rybu zpět do jejího království a čekat, jestli se nám ji nepodaří opět někdy ulovit.
Příběh druhý
Když jsem vyřídil každodenní záležitosti, odjel jsem za kamarádem na menší písník o rozloze asi pěti hektarů, kde na mě už netrpělivě čekal se svojí výbavičkou. Je pozdní odpoledne a my chceme dneska zkusit vláčet veliké nástrahy. Moc dobře víme, že záběrů bude poskrovnu (pokud vůbec nějaký bude!), ale ty dvě hodinky to vydržíme. Doma na gauči nemáme pravděpodobnost záběru žádnou... Kamarád zkouší obrovské rippery a já na úvod twistery. Velikostí připomínají spíš nástražního úhoře. Po půl hodině bezvýsledného nahazování „nazdařbůh" převazuji gumu a nasazuji slider. Kolega je trpělivý, nedbá mého výsměchu a prohazuje hranu mezi hloubkou a mělčinou u rákosí. Ideální místo na stanoviště ryby. A vzápětí také následuje razantní útok -prut se ohýbá jako luk a ryba vyráží do hloubky. „Viděl jsi ji?" huláká na mě a křičí něco o sto deseti centimetrech délky štiky, která mu vzala pětadvaceticentimetro-vý ripper. Tak to bude mazec, myslíme si.Jenže ještě než uzrála naše myšlenka na krásn
é fotografie, špička prutu vypružila a na konci háčku zůstal pouze ripper. „Tak to je velká škoda, ta byla životní," hlásí kamarád a už konzultujeme chybu, která zapříčinila ztrátu ryby. Šlo zřejmě o podcenění správného nastražení gumy, kdy při její velikosti nebyl dostatečné dlouhý háček minimálně v půlce těla, a nebo nebyla guma prošitá a nastražená pomocným háčkem. Velká štika sice gumu vzala, ale háček ji jen jemně píchl na okraj tlamky a ona ho pak vyklepala. „Škoda," říkám kolegovi, „aspoň je rybář poučen pro příště." Pomalu balím vybavení a směřuji vše k odjezdu. Ten den jsme neměli štěstí, snad někdy příště...
Hodně úspěchů při lovu velkých štik přeje Radim Křepelka
Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme i komentáře s vašemi názory a zkušenostmi.
i, že za ní budu muset putovat až na konec světa nebo přinejmenším někam do Skandinávie. Dnes s odstupem času tvrdím, že ulovení metrové štiky nemusí být náhoda a její cílený lov pouze přelud z říše snů ani na našich revírech.Nové metody lovu, kvalitnější vybavení a nespočet nových nástrah nám v dnešní době dávají možnosti, o kterých se rybářům v dřívějších dobách ani nesnilo. A to je také jedním z důvodů nárůstu úlovků velkých štik přívlačí. Dalším faktorem je také velký počet soukromých, kvalitně zarybněných revírů se širokou obsádkou těchto velkých tygrovaných predátorů. Na takových lokalitách se loví většinou režimem „chyť a pusť", a tak úlovky ryb přes jeden metr nejsou pouhou náhodou. Každý revír má svá kouzla a pravidla, ale v žádném případě bych lov na soukromých revírech nezatracoval. I když je pravda, že metrovka například z Labe má pro mě vyšší sportovní hodnotu než ze soukromé pískovny. Můžu vás ale ujistit, že ulovení metrovky na pískovně nebývá vždy snadným úkolem a její vylovení je nevšedním zážitkem pro každého rybáře.
Rozhodují detaily
Při lovu těchto gigantů nesmíme podcenit své vybavení a musíme být připravení na tuhou urputnou snahu ryby, která do posledního konce nechce souboj vzdát. Jakéko
liv podcenění kvality vybavení nebo jeho kontroly může znamenat ztrátu životní ryby. Hlavně ale také její poškození nebo i újmu na našem vybavení. Proto také doporučuji použít při vláčení z loďky dvoudílné kvalitní pruty nebo krátké jednodíly. Naviják musí padnout k těmto prutům, mít tedy velikost cívek 30-50, nejlépe s přední brzdou. Osobně upřednostňuji vlasec před splétanou šňůrkou, a to především z důvodu jeho průtažnosti. Ryba podniká prudké výpady a pokouší se výskoky a trháním hlavou ze strany na stranu zbavit zaseknuté nástrahy. Se šňůrkou, která má skoro nulovou průtažnost, se dost často stává, že ryba nástrahu vyklepe. Naproti tomu vlasec svojí průtažnosti výpady utlumí. Lanko je při lovu štik nezbytností a někdy je vcelku jedno, jestli je to wolfram, nebo klasická ocel. Rozdíly jsou již na první pohled zřetelné a spočívají v jejich síle a poddajnosti. Wolframová lanka jsou daleko ohebnější a slabší, což může přesvědčit k útoku i opatrnější rybu, naopak lanka ocelová jsou pevnější a mají menší paměť při poškození (pokroucení). Vlasec používám o síle 0,25 mm a většinou fluorokarbon Robinson Primera. Není to ale z důvodu opatrných záběrů, protože lanko je na konci před nástrahou a je stejně vidět, ale z důvodu odlesku světla při samotném vedení. Opatrná ryba se někdy může vyplašit, pokud nad ní vlaje vlasec, který odráží paprsky slunce, a pak nedůvěřivě sleduje nástrahu, kterou k ní dotahujeme. Pokud rybu ale nic nevyplaší, okamžitě útočí na pomyslnou kořist a lanko jí v momentě útoku vůbec nevadí. Neméně nutnou součástí montáže je kvalitní obratlík s karabinkou o nosnosti kolem 20 kg.Jednou z důležitých potřeb při lovu je velký „kaprařský" podběrák, a to hned z několika důvodů. Velkou štiku do něj bezvětších problémů krásně vsuneme, aniž bychom ji poškodili, i tehdy, když se nacházíme kupříkladu na vyvýšeném břehu a nemůžeme do
vody za rybou, abychom ji podebrali rukou. Velká štika kolem jednoho metru může vážit i k deseti kilům, a tak podebírání rukou není zrovna jednoduché. Pokud je rybář u vody sám, je podstatně příjemnější navést rybu do podběráku. Poté sami bez pomoci položíme rybu na připravenou podložku, přeměříme, nafotíme a pustíme opět z velkého podběráku zpět do jejího domova.Zkoušejte nástrahy
Nástrah na lov velkých štik je dnes už velký výběr, a tak se budeme věnovat spíše klasickým osvědčeným typům, které mně osobně umožnily nejeden krásný zážitek ze souboje s velkou štikou. Na řekách pod jezy používám nejvíc rotační třpyt-ky a wobblery, s nimiž hlavně ze začátku sezony prohazuji tyto partie. Z rotaček se mi nejvíce osvědčily modely firmy Mapso. Jejich precizní chod, provedení i barevné kombinace je z mého pohledu řadí mezi hlavní favority na našem trhu. Pryč je doba, kdy se používaly hlavně „mepsky". Dnes je firem velký počet, a proto je potřeba při nákupu nástrah důkladně vybírat. Rotačky španělské firmy Mapso splňují požadavky, které jsou na ně kladeny, a vzhledem k ceně je to momentálně „třpytka číslo 1".
Barevné kombinace ani tvar lístků rotaček nejsou podle mého názoru při lovu štik tolik důležité, postačí zkoušet světlejší a tmavší kombinace a do „chutě" štik se prostě trefit. Pokud je štika nablízku a číhá na kořist, je velká pravděpodobnost, že zaútočí jak na vrbový list, tak na klasiku v jakékoliv barvě. S wobblery je to poněkud složitější a záleží, v jaké lokalitě se právě pokoušíte o lov. Na stojatých vodách a v mělčinách řek se mi nejvíce
osvědčily wobblery bez lopatky čili slide-ry. Jejich chod do strany a vynikající barevné provedení připomínající raněnou živou rybku upoutají pozornost nejedné netečné štiky. Nejvíce používám wobblery Water Scout, a to jak modely Slick, tak také nové, dvoudílné modely Snake Jerk od této firmy. Jejich délka 12 cm, váha 22 g a ponor od 0,5 do dvou metrů představují těžkou zbraň pro lov kapitálních štik i na našich lokalitách. Na lov s těmito nástrahami se nejvíce osvědčily pruty Robinson Cortéz Sea trout 2,7-3 m s doporučenou vrhací zátěží 15-45 g a na lov z lodě Cortéz Jerk s parametry 2,15 m a 20-70 g. S těmito pruty se mi podařilo zdolat několik štik přes jeden metr. Kvalitou i akcí patří mezi moje nejosvědčenější. V hlubších partiích řek i písníků lze používat také hlubokopotápivé wobblery typu „shad" nebo různé gumové nástrahy, jako jsou twistery nebo kopyta.Vyberte lokalitu s velkými štikami
Po nespočetném množství výprav za velkými štikami mohu dnes již potvrdit své nejoblíbenější i nejúspěšnější lokality, kde jsem se s těmito velkými rybami setkal já sám nebo některý z mých kolegů. Nejúspěšnější řeky s trofejními kusy štik jsou bezesporu řeky Labe, Dyje, Lužnice, Berounka, Sázava i například Ohře. Podle mě je řeka daleko čitelnější než například přehrada, ale statistiky rekordních úlovků tomu nenapovídají. Obrovské štiky se již ulovily na Lipně, Orlíku, Slapech, Seči, Jesenici, Mušově, Vranově, Skalce a spoustě jiných, i menších revírů. Já sám jsem bohužel, snad s výjimkou Lipna, nikdy na těchto větších vodách štiku přes metr neulovil a veškeré úspěchy mám vesměs na vodách menších.
Samostatnou kapitolou jsou revíry soukromé, kterých je v dnešní době nespočet,a tak stačí vybrat pouze ty nejhezčí a nejkvalitněji zarybněné. Vřele doporučuji například revír Hejlov, který byl štikou osazen před sedmi lety a už teď se pyšní úlovky ryb nad sto dvacet centimetrů. To je v tak krátké době neuvěřitelná úživnost lokality, s obrovskými krásně zbarvenými a stavěnými rybami. Další z proslavených lokalit jsou například jezero Vrbenský, Řeplice a další.
Příběh první
Právě jsme s kolegou dorazili na vytipované místo na řece Labi. Ranní mlha pomalu ale jistě opouští údolí řeky, a tak už netrpělivě nahazujeme nástrahy do míst, kde tušíme rybu. Boleni útočí na kořist se silnou razancí úderů a kolega jich během pár minut několik zdolává. Po pár minutách je po lovení, sluníčko už vystoupalo nad blízký vrcholek kopce. Najednou je na řece klid a ticho, jako by v ní nebylo života. Začíná nám být pěkné vedro, proto posedáváme, střídáme se v náhozech a šetříme síly na akčnější večer. Z ničeho nic se u břehu rozprchlo hejno vyhřívajících se perlínů. To je pro lovce vždy signál, aby byl ve střehu. Něco se pod hladinou děje. Po dvou náhozech cítím na špici prutu malé drcnutí a najednou uváznutí - asi kámen, hlásím
kolegovi a nepatrně s nástrahou škubnu v mylné představě, že wobbler vyprostím. „To asi nebude kámen, když ti jede do strany," hlásí Petr a už se žene pro podběrák, který máme „zkušeně" asi pět metrů od místa lovu. Ryba pomalu jezdí u dna v tůni v jakýchsi osmičkách a kolech sem tam a občas trhne hlavou. Podle způsobu boje už víme, že se zřejmě jedná o pěknou štiku, a tipujeme ji na devadesát centimetrů. Po několika minutách ji poprvé vidím na hladině a s údivem hledím na válec těla, který se přede mnou zjevil. Tak ta má hodně nad metr, shodujeme se a já už opatrně zdolávám v poslední fázi unavenou rybu k Petrovu podběráku. Je tam - parádní souboj je ukončen a nadchází chvíle nejočekávanější. Ohromně tlustá ryba s obrovskou hlavou nemá sice hodně přes metr, jak jsme prorokovali, ale jejích úctyhodných 102 cm není také k zahození. Zbývá nafotit a pustit rybu zpět do jejího království a čekat, jestli se nám ji nepodaří opět někdy ulovit.Příběh druhý
Když jsem vyřídil každodenní záležitosti, odjel jsem za kamarádem na menší písník o rozloze asi pěti hektarů, kde na mě už netrpělivě čekal se svojí výbavičkou. Je pozdní odpoledne a my chceme dneska zkusit vláčet veliké nástrahy. Moc dobře víme, že záběrů bude poskrovnu (pokud vůbec nějaký bude!), ale ty dvě hodinky to vydržíme. Doma na gauči nemáme pravděpodobnost záběru žádnou... Kamarád zkouší obrovské rippery a já na úvod twistery. Velikostí připomínají spíš nástražního úhoře. Po půl hodině bezvýsledného nahazování „nazdařbůh" převazuji gumu a nasazuji slider. Kolega je trpělivý, nedbá mého výsměchu a prohazuje hranu mezi hloubkou a mělčinou u rákosí. Ideální místo na stanoviště ryby. A vzápětí také následuje razantní útok -prut se ohýbá jako luk a ryba vyráží do hloubky. „Viděl jsi ji?" huláká na mě a křičí něco o sto deseti centimetrech délky štiky, která mu vzala pětadvaceticentimetro-vý ripper. Tak to bude mazec, myslíme si.Jenže ještě než uzrála naše myšlenka na krásn
é fotografie, špička prutu vypružila a na konci háčku zůstal pouze ripper. „Tak to je velká škoda, ta byla životní," hlásí kamarád a už konzultujeme chybu, která zapříčinila ztrátu ryby. Šlo zřejmě o podcenění správného nastražení gumy, kdy při její velikosti nebyl dostatečné dlouhý háček minimálně v půlce těla, a nebo nebyla guma prošitá a nastražená pomocným háčkem. Velká štika sice gumu vzala, ale háček ji jen jemně píchl na okraj tlamky a ona ho pak vyklepala. „Škoda," říkám kolegovi, „aspoň je rybář poučen pro příště." Pomalu balím vybavení a směřuji vše k odjezdu. Ten den jsme neměli štěstí, snad někdy příště... Hodně úspěchů při lovu velkých štik přeje Radim Křepelka
Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme i komentáře s vašemi názory a zkušenostmi.