Vranka pruhoploutvá
Cottus poecilopus (Heckel,1836)
Popis: tělo je vřetenovité, dozadu se zužující, hlava shora zploštělá s ústy širokými, ozubenými. Tělo holé bez šupin, na hřbetě jsou dvě ploutve. Prsní ploutve jsou mohutné, vějířovité, břišní ploutve posunuty na hrdlo. Celkově je podobná vrance obecné, od které se liší tím, že vnitřní paprsek břišní ploutve tvoří 41—44% její délky (ČIHAŘ, 1969). Břišní ploutve přesahují řitní otvor.Póry postranní čáry nedosahují báze ocasní ploutve, na špičce dolní čelisti jsou dva póry. V první hřbetní ploutvi je 8—9 tvrdých paprsků, v druhé 16—20 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 13—15 měkkých, v břišních ploutvích 1 tvrdý a 4 měkké a v prsních 14 měkkých paprsků.
Zbarvení: zbarvení těla je velmi přizpůsobivé okolnímu prostředí. Hřbet a boky jsou hnědavé nebo našedlé s různě intenzívním mramorováním. Břicho vždy světlé. Na ploutvích jsou různě zřetelné tmavé pásy. Břišní ploutve vždy zřetelně pruhované. Celkově je zbarvení ve srovnání s vrankou obecnou spíše tmavší a kontrastnější.
Pohlavní rozdíly: samci mají poměrně širší ústa a delší břišní ploutve než
samice.
Výskyt: na území Čech se nevyskytuje. Na Moravě žije v levostranných přítocích řeky Moravy, s výjimkou Fryšánky chybí v povodí Dyje, ale vyskytuje se v povodí Odry (LUSK, BARUŠ, VOSTRADOVSKÝ, 1983). V povodí Hronu vystupuje až k pramenům a obývá i přítoky v pramenné oblasti. V povodí Popradu je hojnější jen v přítocích, v samotné řece jen místy, obdobná je situace v Hornádu. V Hnilci je běžná, v některých přítocích Váhu výrazně převládá, např. v potoce Smrečianka bylo zjištěno až 12 648 ks.ha-1 a 106,b kg.ha.V potoce Kvačianka nad soutokem S Boroviankou byla početnost 814 ks.ha-1 a 17,6 kg.ha, v Demänovce při ústí až 4404 ks.ha-1 a 47 kg.ha-1. Obecně se uvádí, že vranka pruhoploutvá osídluje nejvýše položené, pramenné části toků, směrem po proudu jí ubývá a bývá nahrazována vrankou obecnou.
Růst a věk: krátkověký druh, uvádí se, že se může dožít až deseti let.Největší ulovení jedinci měli délku kolem 18 cm. Na Slovensku v potoce Malužianka dosahovala (n = 209, k přepočtu na celkovou délku použit koeficient 1,2) v 1. roce v průměru délky 35 mm, v 2. roce 60 mm, ve 3. roce 81 mm, ve 4. roce do 94 mm a v 5. roce 111 mm. V Hlinském potoce dosahovala (n = 258) v 1. roce délky 31 mm, ve 2. roce 56 mm, ve 3. roce 80 mm a ve 4. roce 90 mm (KIRKA, 1969).
Potrava: živí se hlavně larvami vodního hmyzu.
Rozmnožování: pohlavně dospívá ve druhém roce. Tře se obvykle v dubnu. Jikry jsou žlutě pomerančové, lepkavé a bývají nalepené na spodní straně kamenů. Snůška obsahuje až 800 jiker o průměru do 2,5 mm a je samcem hlídána.
Význam: nemá přímý hospodářský význam. Uplatňuje se omezeně jako potrava větších pstruhů, rybáři ji někdy používají jako nástrahu při vláčení. Je citlivým indikátorem čistoty a dostatku kyslíku v pramenných částech toků v horské a podhorské krajině.
Popis: tělo je vřetenovité, dozadu se zužující, hlava shora zploštělá s ústy širokými, ozubenými. Tělo holé bez šupin, na hřbetě jsou dvě ploutve. Prsní ploutve jsou mohutné, vějířovité, břišní ploutve posunuty na hrdlo. Celkově je podobná vrance obecné, od které se liší tím, že vnitřní paprsek břišní ploutve tvoří 41—44% její délky (ČIHAŘ, 1969). Břišní ploutve přesahují řitní otvor.Póry postranní čáry nedosahují báze ocasní ploutve, na špičce dolní čelisti jsou dva póry. V první hřbetní ploutvi je 8—9 tvrdých paprsků, v druhé 16—20 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 13—15 měkkých, v břišních ploutvích 1 tvrdý a 4 měkké a v prsních 14 měkkých paprsků.
Zbarvení: zbarvení těla je velmi přizpůsobivé okolnímu prostředí. Hřbet a boky jsou hnědavé nebo našedlé s různě intenzívním mramorováním. Břicho vždy světlé. Na ploutvích jsou různě zřetelné tmavé pásy. Břišní ploutve vždy zřetelně pruhované. Celkově je zbarvení ve srovnání s vrankou obecnou spíše tmavší a kontrastnější.
Pohlavní rozdíly: samci mají poměrně širší ústa a delší břišní ploutve než
samice.
Výskyt: na území Čech se nevyskytuje. Na Moravě žije v levostranných přítocích řeky Moravy, s výjimkou Fryšánky chybí v povodí Dyje, ale vyskytuje se v povodí Odry (LUSK, BARUŠ, VOSTRADOVSKÝ, 1983). V povodí Hronu vystupuje až k pramenům a obývá i přítoky v pramenné oblasti. V povodí Popradu je hojnější jen v přítocích, v samotné řece jen místy, obdobná je situace v Hornádu. V Hnilci je běžná, v některých přítocích Váhu výrazně převládá, např. v potoce Smrečianka bylo zjištěno až 12 648 ks.ha-1 a 106,b kg.ha.V potoce Kvačianka nad soutokem S Boroviankou byla početnost 814 ks.ha-1 a 17,6 kg.ha, v Demänovce při ústí až 4404 ks.ha-1 a 47 kg.ha-1. Obecně se uvádí, že vranka pruhoploutvá osídluje nejvýše položené, pramenné části toků, směrem po proudu jí ubývá a bývá nahrazována vrankou obecnou.
Růst a věk: krátkověký druh, uvádí se, že se může dožít až deseti let.Největší ulovení jedinci měli délku kolem 18 cm. Na Slovensku v potoce Malužianka dosahovala (n = 209, k přepočtu na celkovou délku použit koeficient 1,2) v 1. roce v průměru délky 35 mm, v 2. roce 60 mm, ve 3. roce 81 mm, ve 4. roce do 94 mm a v 5. roce 111 mm. V Hlinském potoce dosahovala (n = 258) v 1. roce délky 31 mm, ve 2. roce 56 mm, ve 3. roce 80 mm a ve 4. roce 90 mm (KIRKA, 1969).
Potrava: živí se hlavně larvami vodního hmyzu.
Rozmnožování: pohlavně dospívá ve druhém roce. Tře se obvykle v dubnu. Jikry jsou žlutě pomerančové, lepkavé a bývají nalepené na spodní straně kamenů. Snůška obsahuje až 800 jiker o průměru do 2,5 mm a je samcem hlídána.
Význam: nemá přímý hospodářský význam. Uplatňuje se omezeně jako potrava větších pstruhů, rybáři ji někdy používají jako nástrahu při vláčení. Je citlivým indikátorem čistoty a dostatku kyslíku v pramenných částech toků v horské a podhorské krajině.