Tyrolské dřívko
Výhody Tyrolského dřívka
1. Montáž s dřívkem spojuje výhody lovu na položenou a přívlače.
2. Rybář má výrazně méně vázek než s obvyklou montáží při lovu na položenou.
3. Při přitahování dřívka se zvíří sediment a to vzbudí zvědavost ryb.
Dostalo se k nám z oblasti Tyrolska. Při chytání s dřívkem se dravci vrhají na nástrahu takovým způsobem, že budeme velmi příjemně překvapeni. Na štiky, candáty, okouny, sumce a jelce tlouště působí přímo magicky.
Tyrolské dřívko je zelená hadička z umělé hmoty se zapuštěným olovem. Natahuje se přímo na kmenový vlasec nebo se upevňuje na trubičce, která zabraňuje zamotávání (průjezd neboli hokejka). Dřívko má při chytání v řece mnoho výhod. Za prvé olovo v hadičce udrží nástrahu vždy v blízkosti dna, tedy tam, kde se vyskytují ryby. Za druhé dřívko klouže bez problémů přes kameny, štěrk a nerovnosti dna, aniž by se tam zaseklo a uváznulo.
Diskrétní zelená barva hadičky nevzbuzuje u ryb podezření. Tyrolské dřívko spíše v závislosti na druhu dna vydává slabé ťukavé zvuky nebo vytváří prachové mraky.To vše probouzí zvědavost dravců.
Přívlač nebo položená — obě tyto metody mají své výhody, ale i nevýhody, které nelze podceňovat. Vláčkař cíleně prohledává dno s umělými nástrahami nebo rybkami na systémcích, které pracují hluboko. Na záběr reaguje zásekem. Lačné ryby lze tímto způsobem dobře dostat na háček. Pokud ale náladoví dravci berou opatrně, hromadí se promarněné záběry, protože ryby se nástrahy často jen dotknou a opět ji vyplivnou. Háček nemohou uchopit vůbec nebo jen s obtížemi. Candáti jsou tímto chováním proslulí, ale i štiky a velcí okouni mají tendenci k přehnané opatrnosti, zejména když jsou pod silným tlakem rybářů.
Lovci na položenou, kteří nabízejí nástražní rybku na dně nebo na montáži se splávkem, mají méně prázdných záběrů.
Dravci necítí při záběru rušivý kov a téměř žádný odpor. Když se zásekem počkáte. máte velkou šanci, že dostanete rybu do podběráku. Problém statického lovu však spočívá v tom, že rybář takto prochytává jen malou ohraničenou oblast, a když se tam žádná ryba nezdržuje, nemůže pochopitelně ani zabrat. Tyrolské dřívko spojuje výhody přívlače a položené a současně vylučuje nevýhody obou metod.
Dřívko upevníme po straně na boční návazec v trubičce proti zamotání (anti-tangle boom) před návazec dlouhý asi 60 centimetrů. V závislosti na hloubce vody a tlaku proudu zvolíme dřívko mezi 15 a 60 gramy. Na citlivém, ne příliš měkkém prutu o délce asi tří metrů lze nástražní rybku nahazovat velmi daleko. Jednoháček velikosti 6 až 8 je umístěný v hlavě rybky. V závislosti na cílové rybě zvolíme monofllní vlasec a jako materiál na návazec ocelové lanko nebo tvrdou speciální splétanou šňůrku. Po nahození necháme montáž na napnutém vlasci klesnout. Nástraha se tak dostane bez zamotání na dno. Nyní přitahujeme vlasec výhradně přes naviják, prut směřuje šikmo vzhůru. Jeho citlivou špičku je třeba mít stále na očích, protože na ní poznáme záběr. Vlasec zůstává stále lehce napnutý. Zásadní význam má správný rytmus. Zpravidla dvakrát otočíme kličkou navijáku a poté uděláme krátkou pauzu. Potom následují opět dvě otočení kličkou.
Pod vodou klouže dřívko a nástražní rybka po dně s pravidelnými přestávkami a přitom přesně kopírují strukturu dna. Dřívko padá i do děr, tancuje nad štěrkem a větvemi a šplhá po příkrých hranách. Aby nástražní rybka neuvízla, musí se trochu vznášet. Když jí vložíte do tlamy kousek polystyrénu nebo do ní pomocí injekční stříkačky vpíchnete trochu vzduchu, bude se vznášet kousek nade dnem. Takto lze chytat v blízkosti dna, ale s minimálním rizikem vázek. Tímto způsobem lze dravce aktivně vyhledávat jako při klasickém vláčení. Na domácích vodách lze s dřívkem s hmotností mezi 30 a 40 gramy chytat štiky, které se vyskytují v blízkosti dna. Mráčky prachu, který víří olovo u dna, jsou v obtížných vodách často rozhodující. K tomu je třeba ještě dodat, že právě dravci, kteří jsou často loveni, znají už způsob, jakým se obvyklé umělé nástrahy pohybují. Charakteristické vývrtky rybky za dřívkem však většina dravých ryb ještě nezná. Zejména v pauzách, kdy se nástražní rybka v blízkosti dna zklidní, štiky a candáti udeří. Když škubnou vlascem, je třeba prut okamžitě sklonit a otevřít brzdu navijáku. Vlasec tak neklade odpor a ryba si může bez problémů brát, kolik chce. Právě u candátů je to nanejvýš důležité, protože ve vodách, kde se hodně chytá, candáti nástrahu při sebemenším odporu pouštějí a vaše šance je pryč. U štiky nemusíme se zásekem čekat dlouho, protože nástražní rybku do délky dlaně tyto ryby hltají rychle hluboko do tlamy. Pokud si dravec už další vlasec nebere, začíná s polykáním nástrahy. Počkáte ještě několik sekund a zaseknete.
S tímto štíhlým dřívkem můžeme chytat cíleně i velké okouny, zejména v zimě, když se tito ostnatí rytíři shromažďují daleko na jezeře a ve velké hloubce. Hluboké oblasti vod nad tři metry jsou obecně tou pravou doménou olova v hadičce. Díry, rýhy, hluboké ohyby, vnější ohyby a tůně proto přednostně prochytáváme se štíhlým tyrolským dřívkem, zejména na dně, kde je hodně vázek. Tato metoda je dobrá i při pomalém vláčení v hloubce. Pak je ovšem třeba volit těžší olovo, aby se montáž mohla pohybovat nade dnem.
Spektrum sahá od lehkého dřívka o hmotnosti 15 gramů po těžké exempláře o hmotnosti 60, nebo dokonce 80 gramů.Takto se lze v závislosti na proudu přizpůsobit všem situacím.
Káčko
Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme i komentáře s vašemi názory a zkušenostmi.