Trhačka na sumce
Tento systém se používá většinou při lovu v proudu, kde není možné splávek jiným způsobem udržet na jednom místě. Stejně však jej lze též úspěšně používat i na stojaté vodě, kde například vlivem větru a síly nástražní rybyčky splávek často bloudí po hladině a často nám zamotá šňůru. Z těchto důvodů jej přivazujeme na tenký vlasec a ten následně o bójku nebo překážku ve vodě. Při záseku se vlasec utrhne a následně zdoláváme zaseknutou rybu, případně, pokud se nám nepodaří dravce zaseknout, tak stáhneme prázdnou montáž, nastražíme novou nástrahu a znovu splávek upevníme. Proto se tomuto systému říká trhačka. Jedná se o jednoduchý systém, který musí být správně sestrojený, neboť kvůli zanedbání některých maličkostí můžeme mít ve finále dost velké problémy. Abychom tomuto předešli, tak to zde rozebereme krok po kroku a pěkně od začátku.
Co budeme potřebovat?
Samozřejmě prut pro lov sumců, multiplikátor. Doporučuji jej přednostně před smekacím navijákem, neboť nekroutí šňůru. Karabiny s nosností minimálně 70 kg, splávek 200 – 300 g, olovo, gumové zarážky, kvalitní háčky a trojháčky, kmenovou šňůru o nosnosti minimálně 70 kg a návazcovou šňůru o nosnosti minimálně 100kg.
.jpg)
Pokud máme nakoupeno vše potřebné, můžeme se pustit do sestrojení celého systému. V začátku chci upozornit na chybu, které se mnozí rybáři dopouštějí. Multiplikátor se prodává i s prstencovou úchytkou prutu, která tam není pro okrasu. Tento prstenec jsem také zpočátku nepoužíval, dokud sumec mému kamarádovi nevytrhl multiplikátor z klasického držáku prutu a zastavil se u prvního očka prutu. Je proto dobré dát si námahu s pečlivým upevněním multíku. Před navíjením šňůry pak oviňte buben multiplikátoru látkovou páskou, neboť tak zabráníte proklouzávání šňůry.
.jpg)
Šňůru před navinutím namočte a teprve potom navíjejte na multiplikátor. Pokud ji navinete suchou a vyvezete nástrahu, při navíjení zpět se může stát, že šňůra nasaje vodu, zvětší objem a při navíjení zpět ji nedostanete celou na buben navijáku. Dále dbejte, abyste šňůru navíjeli napnutou, aby na sebe jednotlivé oviny natvrdo dosedly. Pak se vyhnete dalšímu problému spojenému s jemně navinutou šňůrou, která má tendenci při zdolávání se do sebe zařezávat jednotlivými náviny, a tím ztěžuje chod multiplikátoru. Při dodržení všech těchto zásad můžete přistoupit k sestrojení vlastního systému trhačky. Přiblížím vám celý postup tak, jak jej připravuji já. Celý systém se skládá v podstatě ze dvou sestav – horní a dolní.
Horní sestava
Na šňůru navlečeme obratlík s karabinou, na který se bude vázat trhací vlasec,
.jpg)
potom následuje splávek
.jpg)
a na konci vyrobíme smyčku, která je delší kvůli olovu, které budeme používat.
.jpg)
Na smyčku navlečeme gumovou kuličku jako zarážku, potom olovo u hmotnosti 150 – 200 g, následuje opět gumová zarážka, která tlumí nárazy olova na uzel, a nakonec upevníme karabinu.
.jpg)
Možná vás napadne otázka, proč dávám olovo na smyčku a ne klasicky… je to z toho důvodu, aby se volně nepohybovalo po šňůře. Silná nástražní ryba má mnohdy snahu dostat se k hladině, a tím průběžné olovo sklouzne až ke splávku a systém se zamotá. Když mám olovo napevno, tak nástražní rybu tahá dolů a nepustí ji k hladině. Na upevnění olova však můžete použít i jiný způsob, jako například zápalku, různé zarážky a podobně. Mně vyhovuje právě tato smyčka, neboť při demontáži mám celý systém bez uzlů, které je jinak třeba řezat. Nyní tedy máme hotovou horní sestavu.
.jpg)
Dolní sestava
S touto už bude ulovená (zaseknutá) ryba v přímém kontaktu, proto musí být silnější a preciznější. Můžeme použít více zákonem povoleným způsobů…
První způsob dolní sestavy
První způsob s jedním jednoháčkem – je velmi jednoduchý a určený pro ty, kteří budou nástražní rybku prošívat. Na šňůru o nosnosti 100 kg a délce 70 cm zhotovíme na každém konci smyčku. Horní část je menší a zapíná se do karabiny pod olovo. Spodní část musí být delší, abychom šňůrou mohli prošít rybku, a na konec upevníme trojhák.
.jpg)
Při lovu v proudu prošíváme od hlavy tak, aby byl trojhák v ocasní části. Na jezeře to děláme naopak. Tento způsob nepoužívám tak často, neboť je pracné prošívat rybku, zvláště pak ve tmě.
Druhý způsob s trojháčkem a karabinou
Je v podstatě shodný s prvním způsobem a používám jej pouze v proudu. Nad trojhák ve vzdálenosti 20 cm připevním karabinu, kterou při nastražení zapnu přes nosní dírku ryby.
Pokud je karabina malá, převleču skrz nosní dírku šňůru, jemně přivážu a zapnu do karabiny. Nástraha je při tomto způsobu v podstatě uchycená na karabince. Rybka se neprošívá, ale trojhák jemně zapíchneme pod kůži u řitního otvoru, případně na jiném místě. Nepíchejte rybku hluboko, neboť je to pouze fixační trojhák, který se při záseku musí vytrhnout. Tento způsob jsem si zvolil sám a zčásti nahrazuje sytém jednohák – trojhák, který je ale u nás bohužel zakázaný.
.jpg)
Třetí způsob s dvěma trojháky
Postup je shodný, ale místo karabiny navážeme jednohák a na spodní smyčku též jednohák.
Rybku napichujeme několika způsoby. Buď oba dva háky, nebo napichujeme na horní jednohák a spodní necháme volný, případně spodní smyčku prošijeme u ocasu a potom upevníme jednohák, který visí volně podél těla rybky.
.jpg)
Pro všechny jmenované způsoby platí jedna společná zásada. V proudu umisťujeme horní háček, který je blíže k olovu, do nosní dírky ryby (případně do jiné hlavové části) a háček vzdálenější od olova k řitnímu otvoru.
Při lovu na stojaté nebo mírně tekoucí vodě umístíme háček mezi řitní otvor a ocasní ploutev a spodní shora za hlavu nebo hřbetní ploutev. Samozřejmě si každý může uvázat háčky tak, jak mu to vyhovuje. Já jsem zde pouze připomněl způsoby, které jsou nejjednodušší a zákonem povolené.
Tak to sme si povedali niečo o zostave od udici až po háčik. Teraz sa chcem s vami podeliť o koncovú, nie menej dôležitú časť tohto systému. Nakoľko táto sa už nachádza na hladine a pod ňou, pre lepšiu orientáciu budem toto znázorňovať v interiéri.Čo na to budeme potrebovať? Tak v prvom rade to je bójka (obyčajná lopta a vrece od zeleniny), kotviace lano, závažie, trhacia šnúra, pomocná bójka, karabínka a trhací silon.

Bójku dostanete kúpiť v obchode, alebo si ju veľmi jednoducho a lacno vyrobíte aj sami. Stačí vám na to obyčajná lopta pre deti a vrece od zeleniny. Lopta musí byť pri love v prúde väčšieho priemeru(30 cm a viac) preto, lebo silný prúd by menšiu bez problémov potopil. Na stojatej vode stačí aj menšia bójka. Loptu strčíme do vreca od zeleniny, na dvoch stranách čo najbližšie k nej uviažeme a konce vreca odstrihneme.
Na jednu stranu uviažeme pevné a dostatočne hrubé kotviace lano.

Dĺžku lana zvolíme podľa hĺbky vody a necháme rezervu aspoň pol metra, kvôli kolísaniu hladiny. Na druhý koniec pripevníme závažie.
.jpg)
Toto si môžete doniesť z domu alebo si ho zhotovíte opäť z vreca od zeleniny do ktorého dáte kamene. Dôležité je aby malo okolo 10 kg a udržalo vás v prúde aj s člnom. Väčšie závažie neodporúčam, nakoľko je potom problematické ho vytiahnuť z vody keď ukončíme lov. Bójku so závažím spustíte na vami vytypované miesto. Na hornú časť bójky pripevníme trhaciu šnúru.
.jpg)
Táto musí byť dlhšia ako je vami určený ponor plaváka, aby sa nástrahová ryba nezamotala do kotviaceho lana a musí mať tiež takú nosnosť aby vás s člnom udržala, keď sa o ňu chytíte pri viazaní systému. Ja používam klasickú 40 kg šnúru na koniec ktorej upevním pomocnú bójku.
.jpg)
Pomocná bójka môže byť kocka polystyrénu s rozmermi 10 X 10 cm alebo iný plávajúci materiál. Prevliekam ju ihlou stredom a na koniec šnúry priviažem karabínku na uchytenie trhacieho silonu.
.jpg)
Trhací silon používam od 0,30 do 0,40 mm. Stretávam sa s rybármi čo používajú tenké silony ale tieto majú rad nevýhod. Môže ich odtrhnúť plávajúca haluz, letiaca labuť, silný vietor a sumec pri zábere sa nedostatočne zasekne. Trhací silon musí byť čo najkratší, aby sa nenaťahoval a hneď sa odtrhol. Používam maximálne 1 meter dlhý a na každom konci urobím pevnú slučku. Jeden koniec pripnem na karabínku na konci trhacej šnúry, druhý na karabínku nad plavákom.
.jpg)
Môžete ho pripevniť aj na plavák, ale takto je to pohodlnejšie a v silnom prúde pri viazaní vám pomôže každá maličkosť. Teraz máte systém trhačky komplet hotový a nasleduje asi najťažšia časť, t.j. napnutie ryby, vyvezenie a uviazanie o bójku. Ako to celé urobiť?
Keď ste začiatočník bude lepšie ak budete mať pomocníka. Udicu postavte do stojana. Aj stojan je veľmi dôležitá časť. Nepodceňujte silu sumca. Videl som poohýnané aj 1 cm hrubé časti stojanov. Stojan môže byť klasický trubkový, tento má ale nevýhodu že pri zábere veľkej ryby a následnom ťahu sa veľmi ťažko z neho vyťahuje prút, alebo špeciálny stojan na sumce ktorý dostanete v obchode. Tento má ale tiež slabé miesta, preto mám vďaka kamarátovi Ľudovi zhotovený vlastný stojan.

Ale nech sa už rozhodnete pre ktorýkoľvek, poriadne ho vrazte do zeme.
Takže udicu máte v stojane. Povoľte brzdu multiplikátora alebo navijaka a na karabínku nad plavákom upevnite trhací silon. Do člna si dajte kýblik s nástrahovou rybou, ktorú napnite a kýblik uzavrite. Zvoľte požadovaný ponor, plavák zaistite slučkou, aby ste pri došponovávaní nevytiahli k nemu olovo s rybou a veslujte k bójke. Bójka sa má umiestňovať mierne proti prúdu, preto pomocná bójka unášaná prúdom je k vám bližšie. Doveslujte k pomocnej bójke, chyťte sa jej a zapnite na karabínku druhý koniec trhacieho silonu. Voľnou rukou otvorte kýblik a opatrne spustite do vody nástrahovú rybu s plavákom. Potom sa môžete pustiť pomocnej bójky a dať pomocníkovi znamenie, že môže systém našponovať. Ten pomaly šponuje až pokiaľ nie je šnúra od udici nad vodou. Teraz je všetko tak ako má byť. Pre istotu ešte raz prekontrolujte či sa vám pri spúšťaní nezamotala nástrahová ryba a môžete sa vrátiť na breh. Toto všetko sa dá robiť aj opačne, teda tak že si do člna zoberiete udicu, systém upevníte ako je popísané, potom uvoľníte brzdu a veslujete k brehu. Vyžaduje to ale väčšiu zručnosť či pri veslovaní alebo uväzovaní. Keď vystúpite na breh tak si skontrolujte sami celý systém ešte raz. Vyhnete sa tým možným obvineniam pomocníka pri nepremenenom zábere. Nastavte si brzdu. Niektorí nechávajú brzdu na voľno aby mohol sumec pri zábere ťahať. Ja osobne ju nastavujem napevno. Pri zábere sa sumec väčšinou zasekne sám a ja sa potom pri záseku nemusím zdržiavať uťahovaním brzdy. Na koniec udice upevnite roľničku s chemickým svetlom. Toto je signalizátor záberu a neodmysliteľne patrí k trhačke.

Teraz je všetko tak ako má byť a môžete čakať na záber. Ak ste zvolili správne miesto, nástrahovú rybu, ponor, háčik, ak máte okolo ticho a ak sú sumce pri chuti je dosť pravdepodobné že budete mať záber. Možno ste sa pri poslednej vete zasmiali ale viete že rybačka je už taká. Treba mať aj trochu šťastia, ale hlavne to skúsiť a byť pri vode. Domov za vami žiadny sumec nedopláva. V budúcom čísle si niečo povieme o umiestňovaní bójok na horúce miesta a hĺbke ponoru s tým súvisiacej.
Peter Martiš