Slunečnice pestrá
Lepomis gibbosus (Linnaeus 1758)
Popis: tělo je oválné, velice vysoké, z boků zploštělé. Na hřbetě jediná ploutev, ústa malá, šupiny jsou i na skřelích. Ve hřbetní ploutvi je 10 tvrdých a 10—13 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 3 tvrdé a 10—12 měkkých paprsků.V postranní čáře 35—46 šupin, nad ní 5—6, pod ní 13—14 šupin. Žaberních tyčinek je kolem dvanácti.
Zbarvení: velmi pestré. Hřbet je olivově zelený, boky namodralé a poseté okrouhlými červenými až oranžovými skvrnami. Po celém žaberním víčku jsou rozmístěny vlnovitě modrozelené až načervenalé proužky. Břišní část těla, zvláště v přední polovině, narůžovělá až oranžová. Mladí jedinci mívají po těle několik příčných tmavých pruhů.
Pohlavní rozdíly: samci jsou v době tření pestřeji zbarveni, na protaženém žaberním víčku mají červenou nebo oranžovou skvrnu.
Výskyt: u nás nepůvodní druh. Dříve byla hojnější v rybnících u Hluboké,v současné době je její výskyt v Čechách vzácný. Je však poměrně hojná v Dunaji a jeho ramenech a také v dolních tocích řek Nitry a Váhu. V dunajském rameni Lion u Čičova tvořila slunečnice 19 % z celkové početnosti zdejší rybí obsádky. Ve dvou tůních dunajské inundace byla zjištěna početnost 263 ks.ha-1 a 1,1 kg/ha-1 (SEDLAR a kol., 1989), v odvodňovacím kanálu Toporovce-Baloň na Žitném ostrově zjistil MIŠÍK (1963) 1719 ks.ha-1 a 32,3 ks.ha-1, v kanálu Komoča potvrdil STRÁŇAI (1990) početnost 5980 ks.ha-1 a 13,8 kg.ha-1.
Růst a věk: rozmezí délkového růstu na jižním Slovensku uvedl BALON (1967), jeho hodnoty byly přepočteny na celkovou délku pomoci koeficientu 1,2. Slunečnice zde dorůstala v 1. roce do délek 18—36 mm, ve 2. roce 42—78 mm, ve 3. roce 78—126 mm, ve 4. roce 108—192 mm, v 5. roce 180—240 mm a v 6. roce 204—216 mm. Dožívá se věku kolem devíti let.
Potrava: živí se planktonem i zvířenou dna, často loví i plůdek ryb.
Rozmnožování: dospívá ve věku kolem čtyř let. Tře se v květnu a v červnu. Samci hloubí v písčitém až jemně štěrkovitém dně jamky o průměru kolem 20 cm. Samice podle své velikosti vytírá do tohoto hnízda několik set až několik tisíc jantarově žlutých jiker o průměru asi 1 mm. Samec snůšku střeží.
Význam: pro svou agresivitu a potravní konkurenci s jinými, hospodářsky cennějšími rybami je slunečnice hodnocena jako málo žádoucí nebo i škodlivý druh. Její výskyt je proto nutné spíše omezovat a dále nerozšiřovat. Lze ji rovněž lovit na udici. Maso je velmi chutné, obsahuje asi 2 % tuku.
Popis: tělo je oválné, velice vysoké, z boků zploštělé. Na hřbetě jediná ploutev, ústa malá, šupiny jsou i na skřelích. Ve hřbetní ploutvi je 10 tvrdých a 10—13 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 3 tvrdé a 10—12 měkkých paprsků.V postranní čáře 35—46 šupin, nad ní 5—6, pod ní 13—14 šupin. Žaberních tyčinek je kolem dvanácti.
Zbarvení: velmi pestré. Hřbet je olivově zelený, boky namodralé a poseté okrouhlými červenými až oranžovými skvrnami. Po celém žaberním víčku jsou rozmístěny vlnovitě modrozelené až načervenalé proužky. Břišní část těla, zvláště v přední polovině, narůžovělá až oranžová. Mladí jedinci mívají po těle několik příčných tmavých pruhů.
Pohlavní rozdíly: samci jsou v době tření pestřeji zbarveni, na protaženém žaberním víčku mají červenou nebo oranžovou skvrnu.
Výskyt: u nás nepůvodní druh. Dříve byla hojnější v rybnících u Hluboké,v současné době je její výskyt v Čechách vzácný. Je však poměrně hojná v Dunaji a jeho ramenech a také v dolních tocích řek Nitry a Váhu. V dunajském rameni Lion u Čičova tvořila slunečnice 19 % z celkové početnosti zdejší rybí obsádky. Ve dvou tůních dunajské inundace byla zjištěna početnost 263 ks.ha-1 a 1,1 kg/ha-1 (SEDLAR a kol., 1989), v odvodňovacím kanálu Toporovce-Baloň na Žitném ostrově zjistil MIŠÍK (1963) 1719 ks.ha-1 a 32,3 ks.ha-1, v kanálu Komoča potvrdil STRÁŇAI (1990) početnost 5980 ks.ha-1 a 13,8 kg.ha-1.
Růst a věk: rozmezí délkového růstu na jižním Slovensku uvedl BALON (1967), jeho hodnoty byly přepočteny na celkovou délku pomoci koeficientu 1,2. Slunečnice zde dorůstala v 1. roce do délek 18—36 mm, ve 2. roce 42—78 mm, ve 3. roce 78—126 mm, ve 4. roce 108—192 mm, v 5. roce 180—240 mm a v 6. roce 204—216 mm. Dožívá se věku kolem devíti let.
Potrava: živí se planktonem i zvířenou dna, často loví i plůdek ryb.
Rozmnožování: dospívá ve věku kolem čtyř let. Tře se v květnu a v červnu. Samci hloubí v písčitém až jemně štěrkovitém dně jamky o průměru kolem 20 cm. Samice podle své velikosti vytírá do tohoto hnízda několik set až několik tisíc jantarově žlutých jiker o průměru asi 1 mm. Samec snůšku střeží.
Význam: pro svou agresivitu a potravní konkurenci s jinými, hospodářsky cennějšími rybami je slunečnice hodnocena jako málo žádoucí nebo i škodlivý druh. Její výskyt je proto nutné spíše omezovat a dále nerozšiřovat. Lze ji rovněž lovit na udici. Maso je velmi chutné, obsahuje asi 2 % tuku.