Rybářský humor slovem
Stará ošklivá rybářka (!) se již týden marně pokouší něco chytit u vody, když v tom přijde záběr jako bejk, prut se div nezlomí, ale žena vytrvá a nakonec udolá pořádnej úlovek – zlatou rybku. Rybka se samozřejmě hned vnucuje: „Když mně pustíš, splním ti tři přání!“. Rybářka souhlasí a hned má první přání: „Ať je z mého chudého domku překrásnej palác.“. Stalo se. Druhé přání: „Ať jsem krásná mladá sexbomba.“ Stalo se. Třetí přání: „Ať je z mého kocoura mladej urostlej chlap – to bude můj milenec.“. Stalo se. Rybářka pustí zlatou rybku, a spěchá do paláce celá žhavá na svého urostlého chlapa. Bejvalej kocour je nyní skutečně pěknej pohlednej svalouš a když vidí nadrženou krásnou ženskou, jenom smutně povídá: „Vidíš, vidíš, kdyby jsi mně před rokem nedala vykastrovat, tak jsme si teď mohli pěkně užít!“.
Šéf přijímá nového prodavače, s tím, že jej vezme na zkušební dobu, aby viděl, jak se osvědčí. Po zavírací hodině si jej zavolá do kanceláře. „Tak kolik jste dnes měl zákazníků?“ „Jednoho, šéfe.“ „Cože!?Jednoho?Naši prodavači udělají průměrně šedesát až sedmdesát zákazníků denně! Co jste celý den dělal!? A kolik jste vlastně utržil?“ „Třista osmdesát tisíc dolarů.“ Šéf zalapal po dechu. „Tři sta osmdesát tisíc? Proboha, co jste prodal?“ „No, první jsem prodal malinký háček na ryby. Pak jsem zákazníka přesvědčil,že by si mohl vzít ještě i střední a velký háček.Pak jsem ho přesvědčil,že by si měl vzít i nějaký vlasec a k němu jsem mu prodal tři pruty – malý,střední a veliký.Dal jsem se s ním do řeči, zeptal jsem se, kde bude rybařit. Povídal, že na mysu, dvacet mil na sever. Tak jsem mu prodal ještě pořádnou větrovku, nepromokavé kalhoty a gumáky, protože tam dost fouká. Přesvědčil jsem ho, že na pobřeží neberou, tak jsme šli vybrat motorový člun. Pak jsem se ho zeptal, co má za auto a vylezlo z něj, že dost malé, člun by na něm nemohl odvézt.Tak jsem mu prodal ještě přívěs.“ „A tohle všechno jste prodal člověku, který si přišel koupit jediný háček na ryby!?“ Ne. On původně přišel koupit vložky pro svoji ženu. Tak jsem mu navrhnul, že když se teda o víkendu nepomiluje, že by si mohl zajít aspoň na ryby."
Jednou cikán chytal ryby. Když už měl dost, začal balit věci, když v tom něco zabralo. Vytáhl to z vody a kouká: zlatá rybka. Nerozpakoval se, odstranil háček a hodil ji do vody. Potom se obrátil, že půjde domů. V tom se za ním ozve: „halo, dobrý člověče, splním ti tři přání za to, žes mi zachránil život!“ Cikán ale jen mávl rukou a řekl, že je v životě zcela spokojený a má všeho dostatek, nicméně rybka stále naléhala, ať si něco přeje. „No tak dobre, ked inak nedáš, chcel by som pekny dom, peknu zenu a pekne auto“, odvětil cikán. „Dobrá tedy, vše bude jak sis přál…“ , na to rybka. V půli cesty se ale cikán zastavil a řekl si: „Vždyť já tej rybke ani nepodakoval!“ Vrátil se tedy a vše napravil. Rybka se dlouho divila, že se jí to ještě nestalo, aby se někdo vrátil a podekoval. Byla tak nadšená, že cikánovi nabídla ještě jedno přání. Cikán ale nechtěl, že je už šťastný člověk a že chce žít takto až do smrti, přivydělávajíc si poctivou prací. Rybka ale byla neoblomná, ať prý si přeje jakoukoliv blbost. „Keď inak nedaš, rybka, tak mi ho vykur.“ Rybka se jala vykonávat přání a najednou jí začaly růst vlasy, ruce, nohy, obličej, " a zrazu pozerám, predo mnou klačí osemročné dievčatko, naozaj, pan sudca, naozaj si to nevymyšlám........."
Veliký, obrovský mnohopodlažní supermarket v USA, ve kterém dostanete všechno. Šéf přijímá nového prodavače s tím, že jej vezme na den na zkušební dobu, aby viděl, jak se osvědčí. Po zavírací hodině si jej zavolá do kanceláře:
"Tak kolik jste dnes udělal obchodů?"
"Jeden, šéfe."
"Cože!? Jeden? Naši prodavači udělají průměrně šedesát až sedmdesát obchodu denně! Co jste celý den dělal!? A kolik jste vlastně utržil?"
"Třísta osmdesát tisíc dolarů."
Šéfovi došla řeč. "Tři sta osmdesát tisíc? Proboha, co jste prodal?"
"No, první jsem prodal malinký háček na ryby..."
"Háček na ryby? Za třísta osmdesát tisíc?"
"... pak jsem zákazníka přesvědčil, že by si mohl vzít ještě i střední a velký háček. Pak jsem ho přesvědčil, že by si měl vzít i nějaký vlasec, prodal jsem mu tři pruty - malý, střední a veliký. Dal jsem se s ním do řeči, zeptal jsem se, kde bude rybařit. Povídal, že na mysu dvacet mil na sever. Tak jsem mu prodal ještě pořádnou větrovku, nepromokavé kalhoty a gumáky, protože tam dost fouká. Přesvědčil jsem ho, že na pobřeží neberou, tak jsme šli vybrat motorový člun. Pak jsem se ho zeptal, co má za auto - vylezlo z něj, že dost malé, člun by na něm nemohl odvézt. Tak jsem mu prodal ještě přívěs..."
"A tohle všechno jste prodal člověku, který si přišel koupit jediný háček na ryby!?"
"Ne. On původně přišel koupit vložky pro svoji ženu. Tak jsem mu navrhnul, že když si teda o víkendu neužije, že by si mohl zajít aspoň na ryby..."
Sedí chlap u vody, nahozený pruty a na hlavě má cihlu. Jde okolo ženská a ptá se ho proč má jako na hlavě tu cihlu. On jí povídá, že by jí to řekl, ale jen když mu dá. Nejdřív mu řekla že je sprosťák a že ne, ale protože byla zvědavá tak nakonec tedy svolila. Když bylo po všem, tak se ho znovu ptá proč teda jako má na hlavě tu cihlu, když chytá ryby. On jí tedy konečně odpoví:" No co, ryby stejně neberou a na tu cihlu jste už dneska asi pátá
Sedí dva rybáři na břehu řeky a z ničeho nic proběhne krásná blondýna v plavkách.Jeden říká tomu druhému: „Kéž by se tak chtěla topit“.Co čert nechtěl po chvíli se ozývá. POMOC!! POMOC!!! Mladší rybář okamžitě zareaguje a hbitě skočí do vody. Potopí se a vytáhne jí z vody. Když nepomohla masáž, tak zkusí umělé dýchání. Po chvíli prohlásí: „Ty Francku, nějak jí smrdí z pusy..“. „A ty se divíš, když má na nohách brusle?“
Přijde chlapec k rybáři a povídá: pane vsaďte se o stovku, že zatluču do země žížalu. Rybář mu odpoví: „to se klidně vsadím“, a podá mu žížalu. Chlapec vytáhne sprej, postříká žížalu a zatluče ji do země. „Vyhráls“, povídá rybář. „Zítra si příjď pro prachy a ten sprej mi pujč, to je to dobrý fór“. Druhý den chlapec přijde a rybář mu dává 500 Kč. Chlapec mu ale praví, že se vsadili jenom o 100 Kč. Rybář praví: stovku máš ode mne a ty čtyři ti posílá moje stará.
Plave si sumec v jezeře a potká ho štika, a říká: „Pozdravuje tě Hroutil.“ Sumec na to: „Jakej Hroutil?“ A šika: „Ten co ti s ním kroutil.“ Druhý den zase potká sumec štiku, a zase říkají: „Pozdravuje tě Hroutil.. Jakej Hroutil?.. Ten co ti s ním kroutil“. Třetí den se to zase opakuje, a sumec je z toho už smutný. Tak zajde za kaprem, a vypráví mu, co mu říká štika. A kapr mu poradí: „Až tě zase potká štika, řekni jí.. Pozdravuje tě Trkal, ona se tě zeptá.. jakej Trkal?.. a ty jí odpovíš.. ten co ti ho tam strkal.“ Sumec celý nečený další den plave jezerem, a zese potká štiku, a říká jí: „Pozdravuje tě trkal.“ Štika na to: „Já vim.“ Sumec se zeptá: „Jak to víš?“ Štika: „Řekl mi to Hroutil.“ Sumec: „Jakej Hroutil?“…
Rybář si vybalil svoje nádobíčko na břehu řeky a zjistil, že si nevzal návnadu. Sprostě zanadával a vztekle nakopl skládací stoličku. Když ji šel sebrat, našel v trávě malou užovku, která právě polykala červa. Rychle užovku chytil a z pusy ji vypáčil kýženého červa. Pak mu však přišlo té nebohé užovky líto, ale protože k jídlu s sebou nic neměl, nenapadlo ho nic lepšího, než jí do tlamičky nalít z plechovky trochu piva. Pak napíchl takto získaného červa na háček a nahodil. Deset minut seděl a čekal, až něco zabere. Když tu najednou ucítil, že ho něco tahá za nohavici. Koukne dolů – a tam užovka hned se třemi červy v tlamce najednou…
Policajt se rozhodne, že si kapra na vánoční stůl chytí sám. Vezme si rybářský prut a sekeru. Když přijde na místo vezme sekeru a začne sekat díru do ledu. Za chvíli k němu přistoupí muž a strašně na něho začne řvát: „Okamžitě vypadněte“. Policajt se ho ptá: „Jakým právem mě vyhazujete“. „Právem správce zimního stadiónu“
Děda vytáhl z vody tříkilovou štiku. Okamžitě se seběhli jeho přátelé a začli úlovek obdivovat. Stařík se pyšně nadmul a povídá: „Jo, hoši, a to už je druhá.“
„Od rána?“ obdivně to zahučí davem.
Šťastný rybář na to: „Ne, od třiačtyřicátého roku.“
Chytí rybář stříbrnou rybku.
Ta mu povídá: „Když mě pustíš splním Ti jednou přání.“
Rybář na to: „V Kosovu je strašná válka. Zařiď prosím Tě, aby tam byl mír.“
Rybka se na něj podívá a praví: „Rybáři, já jsem malinká rybička a to je pro mě těžké přání! Nemáš tam něco jiného?“
Rybář pokrčí rameny: „Udělej plastiku mé ženě!“
Rybka se zaraduje: „Ukaž mi její fotky a hned to bude.“
Rybář podá fotku rybce. Ta se lekne a rozklepaným hlasem řekne: „Jak se jmenovala ta země?“
Rybář chytí zlatou rybku. Rybička povídá: „Když mě pustíš, splním Ti tři přání“. Rybář se zamyslí a povídá: „Tak dobře. Chtěl bych mít nádhernou krasavici a tolik peněz, že bych měl do smrti všechno, na co si vzpomenu.“ A najednou vedle něj stojí krasavice, radost pohledět a tolik peněz, az oči přecházejí. Rybička povídá: „A co Tvé třetí přání?“ Rybář na to: „Vzdyť já už všechno mám, nic nepotřebuju.Víš ty co?“ Zamne zi rybář bradu. „Mám na Slovensku kamaráda, věčně s něčím nespokojeného, splň mu to, co ráno vysloví jako první.“ Rybka souhlasí. Druhý den ráno vstane slovenský kamarád, vyleze před chalupu, protáhne se, promne oči a povídá: „Jáj, sto kokotou do řiti a hrdzavá kotva do chrbta!“
Tak se jednou stalo, že Franta ztroskotal na opuštěném ostrově. Jak se tak snažil uživit, ulovil zlatou rybku. Slíbila mu splnit tři přání, když jí pustí a tak poroučel: „Hojnost jídla!“ jako první přání. A druhé přání: „Překrásnou ženu.“ Ostrov se najednou naplnil ovocem, sítě byly plné ryb a pasti plné zvěře. A Fanda měl nakonec po boku Claudii Schiffer. Jsou spolu na ostrově už půl roku a každý den se pětkrát milují. Jenom Fanda začíná být nervózní. Za týden už to nevydrží, běží k moři a volá: „Zlatá rybko, splň mi třetí přání. Udělej mi z Claudie Lojzu, od nás ze Zlámaný Lhoty!“ Stalo se a Franta našel na ostrově Lojzu místo Claudie. Franta se k němu rozběhne: „Ty vole, ty mi nebudeš ani věřit ale, já tu už půl roku spím s Claudií!“
Cikán chytí zlatou rybku, ta mu navrhne jedno přání, když ji pustí.
Cikán na to : Já si přeji, abych já i má rodina jsme byli bílí.
Rybka: To je velice těžké přaní, dobře, ale musíte přeplavat tuto řeku.
Cikán skočí do řeky, plave, vyleze na druhé straně na břeh a je bílej, za ním skočí cikánka, vyplave na druhé straně a je taky bílý, poslední skočí do řeky malý Dežo, v půlce se začne topit. Cikánka spustí hysterický křik, aby Laco do řeky pro syna skočil, ovšem ten se jen usměje a říká: že bych se na něho nevysral na cikána
Rybaří takhle jeden spokojenej zazobanec na svý jachtě a najednou
vytáhne malou zlatou rybku.
„Pusť mě zpět do vody, splním ti přání.“
Chlápek tak přemýšlí, že vlastně mu nic nechybí, ale nakonec ho napadne jedna věc, tak rybku hodí do vody a povídá:
„Chtěl bych vědět, co budu v příštím životě.“
„Mno, to bych zrovna neměla plnit, takový přání, ale dala jsem slovo, tak dobře. Budeš fotbalový rozhodčí.“
„Já a fotbalový rozhodčí? Já jsem se o fotbal nikdy nezajímal, pravidla pořádně neznám, třeba vůbec nevím, co je takovej ofsajd.“
„Tak se to fofrem nauč, zítra pískáš ve Wembley.“
Rybář sedí na břehu řeky u svých prutů. Zaslechne volání o pomoc, skočí do vody a zachraní tonoucího. Když se muž probral z mdloby, dojatě zachránci děkuje. - Nechte toho, přeruší jej netrpělivě rybář, a raději mi řekněte, jestli tam dole jsou vůbec nějaké ryby!
Normálně sme si byli s Karlem zaplavat a najednou koukám: dvě holinky! Lekl sem se tak, že sem málem lekl. Rychle sme to stočili dolů, ale už nás táhli ven. Někam nás vezli. V kádi nás bylo padesát, pak stopadesát. Když sme uslyšeli koledy, Karel řekl, že sme definitivně dočvachtali. Pak zmizel v poběráku. Potom vytáhli mě a hodili mě na váhu. Věděl sem, že mám tři kila, ale musel jsem nějak přibrat, protože sem měl najednou čtyři a půl. A jak tak koukám kolem, všude byla krev a šupiny a taky Karlova ploutev. "Hezčího tam nemáte, vypadá nějakej nemocnej," řekla ta velrybí sajtkára. Vím, že nejsem žádnej DiCaprio, ale stejně mně to hejblo žlučí. Navíc sem byl vždycky zdravej jako ryba! Začal sem se mrskat. Spadl sem na zem, byla tam tlačenice, někdo na mě šlápl a někdo pohotovej mě šoupnul do igelitky. Skončil sem ve vaně v nějaký dost nevkusný koupelně. Nejhorší byli ti nejmenší, v hlavě fakt vypuštěno, furt do mě šťouchali, furt se se mnou fotili, jednou jsem jim spadnul do záchodu, bylo to horší, než když tenkrát v rybníce hráblo tý štice. Ten největší, taky fakt mělčina, ten zase chodil do tý koupelny kloktat fernet, říkal, že je na dně, ale hladinku měl pořád slušnou a ještě po mně chtěl splnit naprosto nereálný přání. V noci se mě snažila sejmout nějaká cáklá kočka. Pak jsem zase uslyšel koledy. Třikrát vplul do koupelny ten věčně nacucanej se sekáčkem v ploutvi a třikrát zase odplul. Načež dopluli všichni a vejrali na mě jak elektrickej úhoř na zásuvku. Ty malí brečeli tak, že ta vana přestala být sladkovodní. Zase mě šoupli do igelitky a šlo se k řece a tam už jim fakt vodtekla všechna soudnost: pustili mě do tý ledárny! Viděl sem ještě, jak se všichni objímají. Na Štěpána už sem plaval břichem vzhůru.
Baví se tři rybáři o tom, jaké úlovky kdo chytil.
Prvni: "Já chytil 3kilovýho kapra."
Druhý: "Pche, já 5kilovou štiku."
Tretí: "To nic není, já chytil 10 kilovýho sumce"
A první říká: "Že já debil vždycky začínám první."
V sobotu ráno jsem si přivstal, potichu se oblékl, udělal si snídani a pomalu odešel do garáže.
Za auto jsem připnul přívěs s člunem a těšil se na krásnou rybařinu.
Když jsem však otevřel dveře garáže, zjistil jsem, že venku fouká vítr 90 km/h a je pěkná zima.
Pustil jsem si rádio a zjistil jsem, že takové mizerné počasí má být po celý víkend.
Šel jsem tedy zpátky do domu, potichu se svlékl a vlezl znovu do postele.
Objal jsem svojí ženu zezadu a tichým hlasem jí pošeptal :"Dneska je venku příšerné počasí, skoro mě ofouklo".
Moje žena na to odpověděla :"No a to si představ miláčku, že ten můj blbec v tom počasí odjel na ryby"
Potkají se dvě žížaly a jedna se zeptá: Kde máš starýho?
Druhá odpoví: Ále, chlapi ho vytáhli na ryby.
Dva kamarádi probírají u piva své rybářské zážitky… Já chytil štiku, měřila 155 cm a vážila 34 kg. To byl kousek!
To já zase u nás na rybníce vytáhl zapálenou svíčku. Kecáš! Jo, kecám. Tak zkrať tu štiku o metr a já zhasnu tu
svíčku!
Jak určíte věk ryby? ptají se odborníka.
Podle očí. Cože?
Čím dál jsou od ocasu, tím je ryba starší.
Kdes byl?
Na rybách.
Cos lovil?
Štiky.
Kolik jsi jich chytil?
Ani jednu.
Jak teda víš, že jsi chytal štiky?
Na lavičce u jezera sedí dvě starší dámy. Už jste slyšela, že tu v sobotu mají rybáři závody? ptá se jedna.
Ale to se jim bude s těmi pruty špatně utíkat, ne?