Řeka Ebro 2010 - 2.část
Je konec února a počasí u nás tomu nasvědčuje. Podél silnic jsou veliké závěje špinavého sněhu, a tak se moc těšíme na sluníčko, které nám poskytne psychickou úlevu od běžných pracovních starostí a stresu. Představa dlouhé jednodenní cesty ve voze sice moc na náladě nepřidává, ale pokud je dobrá parta lidí, cesta uteče v pohodě a bez problémů.
Ebro je větší výzva než přehrady
Podařilo se, naše malá skupinka pěti rybářů dorazila na místo pobytu a rybolovu ve slunném Španělsku. Po vyřízení nezbytných formalit s koupí povolenky a nákupu potravin v místním supermarketu následuje ubytování v bungalovu a obhlídka řeky. Vše probíhá díky našemu průvodci hladce a my již netrpělivě přešlapujeme podél vody plni očekávání z nadcházejícího rybolovu. Na úvod je potřeba nafotit rodinným příslušníkům a kamarádům krajinu a hlavně všudypřítomné citrusovníky obsypané zralými plody. Překvapeni tímto ve Španělsku normálním jevem zapomněli někteří členové výpravy na rybařinu a již cpali do svých kapes zralé šťavnaté pomeranče a mandarinky. „To jsem zvědavý na barvu vaší stolice po pár dnech," hlásí šéf výpravy. Po několika metrech od bungalovu docházíme k jezu. Hned přemítáme kde, jak a na co budeme zdejší predátory lovit. Řeka je tu nádherná, lemovaná skalami, eukalypty, cypřiši, aloemi a občas se na břehu objeví i palma. Při normálním stavu vody proudí řeka v podjezí poměrně pomalu a vytváří různé tůňky a rozhraní proudů a tudíž je zde rybolov jednoduchý. Poněkud složitější je to při velikém průtoku, ale to se nás momentálně netýká. První den je hladina přesně tak, jak jsme očekávali a jaká byla předpověď na internetu, který jsme ještě doma sledovali den co den.
První záběry
Prvními náhozy prolovujeme krásnou velikou tůň na rozhraní proudu, která bezesporu ukrývá nejednoho dravce. Na úvod jsme vybavení pouze „candátími" speciály. K večeru po půl hodině vláčení hlásí kolega kontakt a již zdolává první španělskou rybku. Ouha, ryba spadla a posléze také víme proč, na jednoháčku visí pouze šupina a nám je tedy jasné, že se jednalo o rybu podseknutou. Za pár minut se situace opakuje a bohužel místo tipovaného velikého candáta zdolává kolega parmu kolem šedesáti centimetrů zaseknutou za hřbetní ploutev. No nic, ryby zde jsou a chtělo by to tedy nějakého sumíka.
Než jsem stačil dokončit větu, Jirkovi se zlostně ohnul vláčák na maximum a v jeden moment jsme si mysleli, že ho o tu vázku zlomí. Jaké však bylo jeho i naše překvapení, když se vázka z ničeho nic rozjela. „Tady zřejmě udělali soudruzi z NDR chybu," hlásí Jiří, když nemůže rybu zastavit ani otočit, a tak s otevřenou pusou sledujeme marný boj Jirky se sumcem a jeho vybavením na candáty. Nebudu vás déle napínat, souboj dopadl lépe pro vousatého krále místní tůně, a tak jsme po ulovení jednoho candáta kolem padesáti centimetrů spokojeně odcházeli na ubytování s odhodláním na zítra trochu „přitvrdit" na výbavě. Sluníčko nás probudilo do dalšího dne a hurá tedy na jez! Dneska ho zcela jistě dostaneme. No to se nám snad zdá v místě kde jsme předešlého dne vláčeli je z ničeho nic metr vody a tůně nejsou vůbec vidět. Je tu pouze neustálý silný proud, který nám bere nástrahy takovým tempem ke břehu, že téměř nejde chytat. Co se to s tou řekou děje?! Vždyť vůbec neprší a výška i průtok řeky hraničí pomalu s povodní. Později se dozvídáme, že odpouští vodu z přehrad, což také vysvětluje tu ledovou vodu, která se žene korytem. Zřejmě čekali, až dorazíme, říkáme si a již spřádáme krizové plány na další dny.
Jednou z mnoha možností je výlet do okolních měst nebo prozkoumání řeky v jiných partiích, například v nadjezí. Nacházíme krásná místa po levém i pravém břehu, přesto nejvíce věříme podjezí, a tak po hodině jízdy proti proudu objevujeme jez, který je podstatně chytatelnější. Tak tady tomu věřím, říkám si a již prohazuji celý pravý břeh. Ani já, ani nikdo z kolegů však nemáme ani kontakt, pouze vylovujeme všudypřítomné řasy. Začínám lehce podléhat skepsi, ze které mě vysvobozuje až Jirka návrhem, abychom přejeli na levý břeh a na chvilku to tam také zkusili. Moc tomu sice nevěřím, protože levý břeh je opticky horší, ale budiž, když už jsme tady.
Na druhý nához má Jirka konečně záběr a zdolává krásného candáta kolem osmdesáti centimetrů. Nejeli jsme sem tedy úplně zbytečně. Za další hodinu se nám každému daří zdolat dvě ryby a nálada je hned patřičně na výši. Krásní barevní candáti berou sice opatrně, ale pokaždé na jinou nástrahu. Jejich velikost je od šedesáti do osmdesáti centimetrů a je to krásné vyvrcholení jednoho únorového dne na řece Ebro.
Feeder
Během dalších dní kontrolujeme stav vody, a když zjišťujeme, že voda klesá po deseti centimetrech za den, připravujeme sumčí i candáti vláčáky na tvrdou zkoušku s rychlou řekou. „Pro jistotu" se kazí i počasí, takže i přes svítící sluníčko se kvůli ledovému vichru dva dny téměř nedá vyjít k vodě. Uchylujeme se proto do zatopené zátočiny a pokoušíme se ulovit nějakou drobnou rybku na feeder. Asi hodinku si tedy odpočíváme v závětří a doufáme, že snad přijde nějaký záběr, když se lehce zhoupne špička mého prutu a já zasekávám. Tak to asi nebude malá rybička, říkám si, když se mi prut ohýbá jako luk a kapr odhadem kolem osmdesáti centimetrů mizí i s háčkem v tlamě někam do zatopeného roští. Docházím k závěru, že i na feeder budeme muset přitvrdit, proto s vlascem o síle 0,30 milimetru a s výsměchem kolegů opět nahazuji pět metrů od břehu mezi keře. Za hodinku zdolávám dva kapry velké 75 centimetrů, kterým jsem nesměl dát ani metr, neboť v těchto větvích bych o ně přišel. Takovýto rybolov mě moc nebaví, a tak opouštím zátočinu a nechávám veliké množství nízkých bojovných kaprů na pokoji. Myslím, že ve zdejších vodách je pro kapraře učiněný ráj. Bojovní statní kapři přinesou i co do velikosti zcela jistě nejedno překvapení.
Nic neponechat náhodě
Vítr i průtok řeky se konečně umoudřily, takže vyrážíme s naším pětikoňáčkem provláčet nejlepší partie zdejšího podjezí. Bohužel ledová voda, která řekou stále teče, a pohybující se výška vodní hladiny mají zřejmě za následek netečnost dravců. Za následující tři dny dostáváme ve třech lidech z lodi devět záběrů, což dělá průměr jeden záběr na osobu na den. Zažili jsme to tu zcela jistě lepší, ale nikdo si vzhledem k podmínkám, které tu v tuto chvíli panují, nestěžuje a všichni jsme spokojení. Nějaký ten candát se ulovil a bohužel jsme přišli o několik nezastavených sumců na jemnější vybavení. Naše Sportexy kolem sto gramů byly v akci každý den, ale jako kdyby to sumci věděli, zabírali pouze na menší nástrahy a pruty kolem 40 gramů připravené na candáty. V tuto roční dobu, tedy na přelomu února a března, není v žádném případě na rybolov na řece Ebro brzy. Je zde o trošku větší riziko vyššího stavu vody a také silných poryvů větru, ale myslím, že ryby se dají ulovit i v horších podmínkách. Kde jinde si v tomto období zavláčíte candáty, ulovíte pěkné sumce a strávíte krásnou rybářskou dovolenou v příjemné krajině plné slunce, pomerančů a oliv. Tato naše výprava nedopadla nejhůře, ale zdaleka ani nejlépe. Rybářsky to podle vyprávění kolegů a jejich fotek bylo většinou daleko lepší, ale pokud si přejete strávit příjemnou dovolenou u krásné řeky a nehonit se po rybě za každou cenu, potom vám takovýto únorový zájezd vřele doporučuji. Troufám si tvrdit, že i přes větší stav vody, silnější vítr a jakousi apatii dravců jsme mohli ulovit větší množství ryb. Záleží na každém z vás, co si představujete pod pojmem rybářská dovolená. Někdo chce 24 hodin denně a deset dní v kuse trávit na břehu řeky a ulovit rybu za každou cenu, jiný si chce příjemně odpočinout s dobrými přáteli a úlovek bere spíše jako jakýsi bonus.Vybavení na přívlač lze použít stejné, jako používáme na našich řekách na lov candátů a sumců, nic speciálního není s sebou potřeba. Nejvíce se osvědčily hluboko potápivé wobblery do velikých tůní a twistery i kopyta různých barev na prolovování kamenných valů, které skrývají většinou candátí obsádku. Přiznávám, že mě trošku zklamaly wobblery hladinové, čili slidery, na které jsem za celý pobyt neměl ani záběr. Vzhledem ke stavu a teplotě vody to je ale vcelku pochopitelné, proto jsme vláčeli především s různými shady. Dvoudílné jointedy také nenašly ze stejného důvodu uplatnění, protože dravci nenajížděli do mělčin za rybkami. Doporučuji, abyste při některé ze svých návštěv v tomto období na řece Ebro neponechali nic náhodě a vzali si s sebou veškeré nástrahy, neboť stav vody ani apetit dravců nebývá vždy stejný.
Průvodce rovná se výhoda
Řeka Ebro je velkou výzvou i do budoucna a určitě se na tato místa budu rád vracet, protože řeka je zde kouzelná a skrývá nebývalé možnosti nejen pro lov přívlačí. Přehrady mají také svůj půvab, ale vzhledem k návštěvnosti a také jednoduššímu lovu mě tolik neoslovily. Na závěr bych chtěl poděkovat našemu neplacenému průvodci Karlovi, bez jehož znalostí bychom neprožili pohodovou a bezproblémovou dovolenou. A vám čtenářům přeji mnoho podobných skvělých zážitků nejen ze Španělska.
Autor: Radim Křepelka
Ebro je větší výzva než přehrady
Podařilo se, naše malá skupinka pěti rybářů dorazila na místo pobytu a rybolovu ve slunném Španělsku. Po vyřízení nezbytných formalit s koupí povolenky a nákupu potravin v místním supermarketu následuje ubytování v bungalovu a obhlídka řeky. Vše probíhá díky našemu průvodci hladce a my již netrpělivě přešlapujeme podél vody plni očekávání z nadcházejícího rybolovu. Na úvod je potřeba nafotit rodinným příslušníkům a kamarádům krajinu a hlavně všudypřítomné citrusovníky obsypané zralými plody. Překvapeni tímto ve Španělsku normálním jevem zapomněli někteří členové výpravy na rybařinu a již cpali do svých kapes zralé šťavnaté pomeranče a mandarinky. „To jsem zvědavý na barvu vaší stolice po pár dnech," hlásí šéf výpravy. Po několika metrech od bungalovu docházíme k jezu. Hned přemítáme kde, jak a na co budeme zdejší predátory lovit. Řeka je tu nádherná, lemovaná skalami, eukalypty, cypřiši, aloemi a občas se na břehu objeví i palma. Při normálním stavu vody proudí řeka v podjezí poměrně pomalu a vytváří různé tůňky a rozhraní proudů a tudíž je zde rybolov jednoduchý. Poněkud složitější je to při velikém průtoku, ale to se nás momentálně netýká. První den je hladina přesně tak, jak jsme očekávali a jaká byla předpověď na internetu, který jsme ještě doma sledovali den co den.První záběry
Prvními náhozy prolovujeme krásnou velikou tůň na rozhraní proudu, která bezesporu ukrývá nejednoho dravce. Na úvod jsme vybavení pouze „candátími" speciály. K večeru po půl hodině vláčení hlásí kolega kontakt a již zdolává první španělskou rybku. Ouha, ryba spadla a posléze také víme proč, na jednoháčku visí pouze šupina a nám je tedy jasné, že se jednalo o rybu podseknutou. Za pár minut se situace opakuje a bohužel místo tipovaného velikého candáta zdolává kolega parmu kolem šedesáti centimetrů zaseknutou za hřbetní ploutev. No nic, ryby zde jsou a chtělo by to tedy nějakého sumíka.
Než jsem stačil dokončit větu, Jirkovi se zlostně ohnul vláčák na maximum a v jeden moment jsme si mysleli, že ho o tu vázku zlomí. Jaké však bylo jeho i naše překvapení, když se vázka z ničeho nic rozjela. „Tady zřejmě udělali soudruzi z NDR chybu," hlásí Jiří, když nemůže rybu zastavit ani otočit, a tak s otevřenou pusou sledujeme marný boj Jirky se sumcem a jeho vybavením na candáty. Nebudu vás déle napínat, souboj dopadl lépe pro vousatého krále místní tůně, a tak jsme po ulovení jednoho candáta kolem padesáti centimetrů spokojeně odcházeli na ubytování s odhodláním na zítra trochu „přitvrdit" na výbavě. Sluníčko nás probudilo do dalšího dne a hurá tedy na jez! Dneska ho zcela jistě dostaneme. No to se nám snad zdá v místě kde jsme předešlého dne vláčeli je z ničeho nic metr vody a tůně nejsou vůbec vidět. Je tu pouze neustálý silný proud, který nám bere nástrahy takovým tempem ke břehu, že téměř nejde chytat. Co se to s tou řekou děje?! Vždyť vůbec neprší a výška i průtok řeky hraničí pomalu s povodní. Později se dozvídáme, že odpouští vodu z přehrad, což také vysvětluje tu ledovou vodu, která se žene korytem. Zřejmě čekali, až dorazíme, říkáme si a již spřádáme krizové plány na další dny.
Jednou z mnoha možností je výlet do okolních měst nebo prozkoumání řeky v jiných partiích, například v nadjezí. Nacházíme krásná místa po levém i pravém břehu, přesto nejvíce věříme podjezí, a tak po hodině jízdy proti proudu objevujeme jez, který je podstatně chytatelnější. Tak tady tomu věřím, říkám si a již prohazuji celý pravý břeh. Ani já, ani nikdo z kolegů však nemáme ani kontakt, pouze vylovujeme všudypřítomné řasy. Začínám lehce podléhat skepsi, ze které mě vysvobozuje až Jirka návrhem, abychom přejeli na levý břeh a na chvilku to tam také zkusili. Moc tomu sice nevěřím, protože levý břeh je opticky horší, ale budiž, když už jsme tady.
Na druhý nához má Jirka konečně záběr a zdolává krásného candáta kolem osmdesáti centimetrů. Nejeli jsme sem tedy úplně zbytečně. Za další hodinu se nám každému daří zdolat dvě ryby a nálada je hned patřičně na výši. Krásní barevní candáti berou sice opatrně, ale pokaždé na jinou nástrahu. Jejich velikost je od šedesáti do osmdesáti centimetrů a je to krásné vyvrcholení jednoho únorového dne na řece Ebro.
Feeder
Během dalších dní kontrolujeme stav vody, a když zjišťujeme, že voda klesá po deseti centimetrech za den, připravujeme sumčí i candáti vláčáky na tvrdou zkoušku s rychlou řekou. „Pro jistotu" se kazí i počasí, takže i přes svítící sluníčko se kvůli ledovému vichru dva dny téměř nedá vyjít k vodě. Uchylujeme se proto do zatopené zátočiny a pokoušíme se ulovit nějakou drobnou rybku na feeder. Asi hodinku si tedy odpočíváme v závětří a doufáme, že snad přijde nějaký záběr, když se lehce zhoupne špička mého prutu a já zasekávám. Tak to asi nebude malá rybička, říkám si, když se mi prut ohýbá jako luk a kapr odhadem kolem osmdesáti centimetrů mizí i s háčkem v tlamě někam do zatopeného roští. Docházím k závěru, že i na feeder budeme muset přitvrdit, proto s vlascem o síle 0,30 milimetru a s výsměchem kolegů opět nahazuji pět metrů od břehu mezi keře. Za hodinku zdolávám dva kapry velké 75 centimetrů, kterým jsem nesměl dát ani metr, neboť v těchto větvích bych o ně přišel. Takovýto rybolov mě moc nebaví, a tak opouštím zátočinu a nechávám veliké množství nízkých bojovných kaprů na pokoji. Myslím, že ve zdejších vodách je pro kapraře učiněný ráj. Bojovní statní kapři přinesou i co do velikosti zcela jistě nejedno překvapení.
Nic neponechat náhodě
Vítr i průtok řeky se konečně umoudřily, takže vyrážíme s naším pětikoňáčkem provláčet nejlepší partie zdejšího podjezí. Bohužel ledová voda, která řekou stále teče, a pohybující se výška vodní hladiny mají zřejmě za následek netečnost dravců. Za následující tři dny dostáváme ve třech lidech z lodi devět záběrů, což dělá průměr jeden záběr na osobu na den. Zažili jsme to tu zcela jistě lepší, ale nikdo si vzhledem k podmínkám, které tu v tuto chvíli panují, nestěžuje a všichni jsme spokojení. Nějaký ten candát se ulovil a bohužel jsme přišli o několik nezastavených sumců na jemnější vybavení. Naše Sportexy kolem sto gramů byly v akci každý den, ale jako kdyby to sumci věděli, zabírali pouze na menší nástrahy a pruty kolem 40 gramů připravené na candáty. V tuto roční dobu, tedy na přelomu února a března, není v žádném případě na rybolov na řece Ebro brzy. Je zde o trošku větší riziko vyššího stavu vody a také silných poryvů větru, ale myslím, že ryby se dají ulovit i v horších podmínkách. Kde jinde si v tomto období zavláčíte candáty, ulovíte pěkné sumce a strávíte krásnou rybářskou dovolenou v příjemné krajině plné slunce, pomerančů a oliv. Tato naše výprava nedopadla nejhůře, ale zdaleka ani nejlépe. Rybářsky to podle vyprávění kolegů a jejich fotek bylo většinou daleko lepší, ale pokud si přejete strávit příjemnou dovolenou u krásné řeky a nehonit se po rybě za každou cenu, potom vám takovýto únorový zájezd vřele doporučuji. Troufám si tvrdit, že i přes větší stav vody, silnější vítr a jakousi apatii dravců jsme mohli ulovit větší množství ryb. Záleží na každém z vás, co si představujete pod pojmem rybářská dovolená. Někdo chce 24 hodin denně a deset dní v kuse trávit na břehu řeky a ulovit rybu za každou cenu, jiný si chce příjemně odpočinout s dobrými přáteli a úlovek bere spíše jako jakýsi bonus.Vybavení na přívlač lze použít stejné, jako používáme na našich řekách na lov candátů a sumců, nic speciálního není s sebou potřeba. Nejvíce se osvědčily hluboko potápivé wobblery do velikých tůní a twistery i kopyta různých barev na prolovování kamenných valů, které skrývají většinou candátí obsádku. Přiznávám, že mě trošku zklamaly wobblery hladinové, čili slidery, na které jsem za celý pobyt neměl ani záběr. Vzhledem ke stavu a teplotě vody to je ale vcelku pochopitelné, proto jsme vláčeli především s různými shady. Dvoudílné jointedy také nenašly ze stejného důvodu uplatnění, protože dravci nenajížděli do mělčin za rybkami. Doporučuji, abyste při některé ze svých návštěv v tomto období na řece Ebro neponechali nic náhodě a vzali si s sebou veškeré nástrahy, neboť stav vody ani apetit dravců nebývá vždy stejný.Průvodce rovná se výhoda
Řeka Ebro je velkou výzvou i do budoucna a určitě se na tato místa budu rád vracet, protože řeka je zde kouzelná a skrývá nebývalé možnosti nejen pro lov přívlačí. Přehrady mají také svůj půvab, ale vzhledem k návštěvnosti a také jednoduššímu lovu mě tolik neoslovily. Na závěr bych chtěl poděkovat našemu neplacenému průvodci Karlovi, bez jehož znalostí bychom neprožili pohodovou a bezproblémovou dovolenou. A vám čtenářům přeji mnoho podobných skvělých zážitků nejen ze Španělska.
Autor: Radim Křepelka