Pstruh obecný
Salmo trutta Linnaeus, 1758
Popis: tělo je vřetenovité, uzpůsobené životu v proudící vodě. Koncová ústa jsou hluboce rozštěpená až pod oko. Za hřbetní ploutví je malá tuková ploutvička. Ocasní ploutev nemá výrazný střední výřez, ale je většinou ukončena rovně nebo je jen mírně vykrojena. V potocích a řekách žije pstruh
obecný forma potoční(Salmo trutta m. fario Linnaeus, 1758). Pokud pronikne do údolní nádrže či jezera, vytváří zde pstruha obecného formu jezerní(Salmo trutta m. IacustriS Linnaeus, 1758). Ve hřbetní ploutvi je 2—5 tvrdých a 8—11 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 2—4 tvrdé a 7—9 měkkých paprsků.V postranní čáře je 115—132 šupin. Kost radličná je slabě zahnutá, v přední části s příčnou řadou zubů, v zadní části s podélnou dvojitou řadou zubů.Žaberních tyčinek je 13—20.
Zbarvení: velmi proměnlivé v závislosti na typu prostředí. Hřbet bývá zelenohnědý, jindy žlutočerný, existují však i další barevné odchylky. Břišní Část je vždy světlejší, s odstíny do žluté až špinavě bílé. Na hřbetě, bocích i na hřbetní a tukové ploutvičce bývají červené skvrny, které zejména na bocích jsou světle lemovány. Někdy tyto skvrny chybějí nebo mají jiný odstín.U jezerní formy Červené skvrny u starších pstruhů chybějí (pokud se vyskytnou u mladších jedinců. pak nemají světlé lemování), na hřbetě hlavy a na
ploutvích jsou však rozmístěny tmavé tečky a tělo je zejména na bocích stříbřité. DYK (1982) shrnul poznatky o různých barevných odchylkách pstruha, které mohou být vyvolány např. nedostatkem kyslíku (vyblednutí), u oslepených jedinců např. vlivem parazitárního onemocnění se objevuje nápadně černé zbarvení. Nazlátlí pstruzi jsou známi z vod prosycených rašelinným detritem, kanárkově žlutí jedinci byli nalezeni v potocích přinášejících nánosy zlatožlutého písku. Kříženci pstruha se sivenem americkým (tzv. tygrovité ryby) jsou nápadní ostře ohraničenými meandrovitými kresbami na hřbetě a bocích, černé skvrny mívají jen vzácně.
Pohlavní rozdíly: samci majĺ protáhlejší hlavu, širší ústa, ve stáří se u nich dolní Čelist hákovitě ohýbá směrem nahoru.
Výskyt: vyhovují mu čisté tekoucí vody s dostatkem kyslíku a členitým prostředím s množstvím úkrytů. Vhodné prostředí nachází i v chladnějších údolních nádržích. V různých úsecích Oslavy bylo zjištěno kolísání početnosti mezi 12—3932 ks.ha-1, v Ploučnici bylo odhadnuto až 10 348 ks.ha1 při 446 kg.ha, v Hadůvce (přítok Loučky) 30 000 ks.ha1 při 40 kg.ha-1, v Bebravě u Podlužan bylo potvrzeno 4625 ks.ha1 při 807,6 kg.ha1. DYK (1963) nalezl v Černém potoce (přítok Moravice) mezi šedesáti chycenými rybami 55 pstruhů a 5 kříženců pstruha a sivena.
Růst a věk: růst je velmi proměnlivý v závislosti na množství, kvalitě a dostupnosti potravy. V tekoucích vodách obvykle roste pomaleji než v nádržích, kde v našich podmínkách může dosáhnout i hmotnosti 15 kg (nádrž Hriňová, 1985). V nádrži Liptovská Mara byl uloven kus o délce 94cm a o hmotnosti 9,5 kg. V Lučině byl v roce 1974 chycen pstruh o délce 85 cm a o hmotnosti 7,2 kg. Dokladem přizpůsobení se nepříznivým podmínkám je pstruh, který v malé průtočné nádržce na Kraslicku dosáhl za 49 let života délky pouze 48 cm a hmotnosti 0,85 kg (VOLF. 1958).
Dodatek k růstu a věku. Dle novějších informací na VN Hriňová byla zřejmě ulovená 15 kg ryba, ale ne pstruh potoční. Byla to Hlavatka podunajská. V minulosti hlavatky nasadily do VN Hriňová. Údajně největší pstruh na Slovensku je 13,00 kg a 108 cm, ulovený na Mořském oku, na Vihorlate, na východním Slovensku.
Potrava: hlavní část tvoří organismy dna (larvy chrostíků, jepic, pošvatek a další vodní živočichovó). Sbírá také hmyz spadlý na hladinu. V žaludku lze někdy nalézt i rybí jikry, větší jedinci loví také ryby a žáby. Ve stojatých vodách část potravy tvoří zooplankton.
Rozmnožováni: pohlavně dospívá ve věku 2—4 roky. Tření probíhá obvykle od října do prosince. Na tření pstruzi táhnou do vyšších úseků toků a do drobných přítoků. Samice vytlouká v písčitém či štěrkovitém dně prohlubeň, kam jsou kladeny jikry, které jsou žluté až pomerančové, o průměru až přes 5 mm. Plodnost u potoční formy bývá do 3000 jiker, u jezerní až dvakrát tolik.Při umělém výtěru se jikry líhnou v plošných aparátech, plůdek je pak vypouštěn do odchovných potoků, odkud je ve věku 2—3 roky elektrickým agregátem
odlovována násada, která je vysazována do rybářských revírů.
Význam: pstruh obecný je hospodářsky významný a produkčně rozhodující druh našich pstruhových vod. Lov pstruha nachází mezi sportovními rybáři stále více zájemců. Jeho maso je vysoce kvalitní, s vynikající dietetickou hodnotou (obsahuje 2—6 % tuku).
Popis: tělo je vřetenovité, uzpůsobené životu v proudící vodě. Koncová ústa jsou hluboce rozštěpená až pod oko. Za hřbetní ploutví je malá tuková ploutvička. Ocasní ploutev nemá výrazný střední výřez, ale je většinou ukončena rovně nebo je jen mírně vykrojena. V potocích a řekách žije pstruh
obecný forma potoční(Salmo trutta m. fario Linnaeus, 1758). Pokud pronikne do údolní nádrže či jezera, vytváří zde pstruha obecného formu jezerní(Salmo trutta m. IacustriS Linnaeus, 1758). Ve hřbetní ploutvi je 2—5 tvrdých a 8—11 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 2—4 tvrdé a 7—9 měkkých paprsků.V postranní čáře je 115—132 šupin. Kost radličná je slabě zahnutá, v přední části s příčnou řadou zubů, v zadní části s podélnou dvojitou řadou zubů.Žaberních tyčinek je 13—20.
Zbarvení: velmi proměnlivé v závislosti na typu prostředí. Hřbet bývá zelenohnědý, jindy žlutočerný, existují však i další barevné odchylky. Břišní Část je vždy světlejší, s odstíny do žluté až špinavě bílé. Na hřbetě, bocích i na hřbetní a tukové ploutvičce bývají červené skvrny, které zejména na bocích jsou světle lemovány. Někdy tyto skvrny chybějí nebo mají jiný odstín.U jezerní formy Červené skvrny u starších pstruhů chybějí (pokud se vyskytnou u mladších jedinců. pak nemají světlé lemování), na hřbetě hlavy a na
ploutvích jsou však rozmístěny tmavé tečky a tělo je zejména na bocích stříbřité. DYK (1982) shrnul poznatky o různých barevných odchylkách pstruha, které mohou být vyvolány např. nedostatkem kyslíku (vyblednutí), u oslepených jedinců např. vlivem parazitárního onemocnění se objevuje nápadně černé zbarvení. Nazlátlí pstruzi jsou známi z vod prosycených rašelinným detritem, kanárkově žlutí jedinci byli nalezeni v potocích přinášejících nánosy zlatožlutého písku. Kříženci pstruha se sivenem americkým (tzv. tygrovité ryby) jsou nápadní ostře ohraničenými meandrovitými kresbami na hřbetě a bocích, černé skvrny mívají jen vzácně.
Pohlavní rozdíly: samci majĺ protáhlejší hlavu, širší ústa, ve stáří se u nich dolní Čelist hákovitě ohýbá směrem nahoru.
Výskyt: vyhovují mu čisté tekoucí vody s dostatkem kyslíku a členitým prostředím s množstvím úkrytů. Vhodné prostředí nachází i v chladnějších údolních nádržích. V různých úsecích Oslavy bylo zjištěno kolísání početnosti mezi 12—3932 ks.ha-1, v Ploučnici bylo odhadnuto až 10 348 ks.ha1 při 446 kg.ha, v Hadůvce (přítok Loučky) 30 000 ks.ha1 při 40 kg.ha-1, v Bebravě u Podlužan bylo potvrzeno 4625 ks.ha1 při 807,6 kg.ha1. DYK (1963) nalezl v Černém potoce (přítok Moravice) mezi šedesáti chycenými rybami 55 pstruhů a 5 kříženců pstruha a sivena.
Růst a věk: růst je velmi proměnlivý v závislosti na množství, kvalitě a dostupnosti potravy. V tekoucích vodách obvykle roste pomaleji než v nádržích, kde v našich podmínkách může dosáhnout i hmotnosti 15 kg (nádrž Hriňová, 1985). V nádrži Liptovská Mara byl uloven kus o délce 94cm a o hmotnosti 9,5 kg. V Lučině byl v roce 1974 chycen pstruh o délce 85 cm a o hmotnosti 7,2 kg. Dokladem přizpůsobení se nepříznivým podmínkám je pstruh, který v malé průtočné nádržce na Kraslicku dosáhl za 49 let života délky pouze 48 cm a hmotnosti 0,85 kg (VOLF. 1958).
Dodatek k růstu a věku. Dle novějších informací na VN Hriňová byla zřejmě ulovená 15 kg ryba, ale ne pstruh potoční. Byla to Hlavatka podunajská. V minulosti hlavatky nasadily do VN Hriňová. Údajně největší pstruh na Slovensku je 13,00 kg a 108 cm, ulovený na Mořském oku, na Vihorlate, na východním Slovensku.
Potrava: hlavní část tvoří organismy dna (larvy chrostíků, jepic, pošvatek a další vodní živočichovó). Sbírá také hmyz spadlý na hladinu. V žaludku lze někdy nalézt i rybí jikry, větší jedinci loví také ryby a žáby. Ve stojatých vodách část potravy tvoří zooplankton.
Rozmnožováni: pohlavně dospívá ve věku 2—4 roky. Tření probíhá obvykle od října do prosince. Na tření pstruzi táhnou do vyšších úseků toků a do drobných přítoků. Samice vytlouká v písčitém či štěrkovitém dně prohlubeň, kam jsou kladeny jikry, které jsou žluté až pomerančové, o průměru až přes 5 mm. Plodnost u potoční formy bývá do 3000 jiker, u jezerní až dvakrát tolik.Při umělém výtěru se jikry líhnou v plošných aparátech, plůdek je pak vypouštěn do odchovných potoků, odkud je ve věku 2—3 roky elektrickým agregátem
odlovována násada, která je vysazována do rybářských revírů.
Význam: pstruh obecný je hospodářsky významný a produkčně rozhodující druh našich pstruhových vod. Lov pstruha nachází mezi sportovními rybáři stále více zájemců. Jeho maso je vysoce kvalitní, s vynikající dietetickou hodnotou (obsahuje 2—6 % tuku).