Přirozené nástrahy

 Rekreační rybolov a také některé soutěže v lovu ryb udicí nejsou myslitelné bez návnad a nástrah. Mnozí rybáři se právem domnívají, že klíčem k úspěchu je ta pravá nástraha se správně zvolenou návnadou. Objasněme si základní rybářskou terminologii.

Co je to vlastně nástraha a návnada?
Návnadu obvykle vhazujeme do lovného místa, abychom tam přilákali ryby, zatímco nástraha je tou částí naší udice, která se dostává do rybí tlamy a má v ní poté uvíznout. Někdy si ale při nákupu bílých červů, nástražních rybek, či rousnic nejsme úplně jisti, zda od prodejce požadujeme přirozené návnady nebo nástrahy.
O návnady může jít u červů, rousnic a mrtvých rybek, pokud jimi hodláme také vnadit, ale stěží bychom k tomuto účelu mohli použít živých rybek.

Vraťme se ještě k uvedeným rybkám, které by mohly být nástrahami, pokud je upevníme k udici, ale čím jsou, pokud zůstávají nenastraženy v řízkovnici? Je tedy zřejmé, že nástraha musí mít alespoň jeden háček, jinak by nemohla uvíznout v rybí tlamě, takže ji můžeme v dnešním počítačovém světě vystihnout jakousi rovnicí: nástraha = návnada + háček. Nástražní rybička nebo rousnice, přestože samy o sobě návnady, tvoří teprve s háčkem vhodné nástrahy. Je zřejmé, že k samotnému vnadění se hodí jen některé návnady, buď nepohyblivé (těsto, brambor, zrna, mrtvá rybka, popřípadě její části) a nebo tak málo pohyblivé, že z lovného místa příliš rychle neunikají (červi, žížaly). V této souvislosti je přirozené, že tradiční termín vnadit je stále častěji nahrazován výrazem krmit.
Skutečnost, že v mnoha případech může nástraha obsahovat různé kombinace návnad (zrna odlišných druhů, larvy a kukly) a také více háčků (dva jednoduché háčky, dvojháček, trojháček). Nástraha tak může být různým způsobem obměňována, takže ještě obecnější její rovnicové vyjádření je: nástraha = návnady + háčky. Vidíme, že um správného nastražování udice spočívá nejen v individuální volbě návnad, ale také háčků resp. háčkových sestav.
Při pojednání o různých přirozených nástrahách budeme proto souhře návnadových a háčkových částí nástrah věnovat systematickou pozornost. Všimněme si, že některé návnady jsou vhodnější jen pro vnadění (drobná semínka, šrot), jiné jen jako součást nástrah (živé rybky, pijavky). Většinu návnad můžeme ale použít k nastražování i prokrmování lovného místa (boilie, brambor, kukuřice) a právě ty bývají mezi rybáři nejoblíbenější.
Většina druhů ryb lovených na našich vodách patří mezi všežravce a přírodním rostlinným návnadám, nejčastěji řasám (tzv.bahýnku), dává obvykle přednost jen ve vymezených ročních obdobích, v nichž je ostatní přirozené potravy méně. Jsou to například jelci, plotice, ostroretky, perlíni a cejni. K rostlinné potravě některé ryby inklinují i v období, kdy jejich organizmus vyžaduje nižší příjem živočišných proteinů(bílkovin), například kapr a lín. Někdy však může být rybář lovící na plavanou nebo právě vytahující udici mile překvapen, když i vysloveně dravá ryba uchvátí jeho pohybující se rostlinnou nástrahu, kterou zřejmě pokládala za živého tvora, nejčastěji rybí plůdek. Když při lovu na položenou s rostlinnou nástrahou zasekne po regulérním záběru candáta nebo dokonce štiku, o to je jeho překvapení větší. Vysvětlení bývá nasnadě. Při intenzivním krmení (vnadění) láká bohatá nabídka rostlinných návnad do blízkosti rostlinných nástrah i větší množství drobných rybek. A ty přilákají dravce, jehož útok způsobí pohyb původně nehybně ležící rostlinné nástrahy. Žádný rozumný rybář by ale dravé ryby tímto způsobem cíleně jistě nelovil a proto nebudeme měnit naše stanovisko, že rostlinné návnady a nástrahy používáme hlavně k lovu převážně kaprovitých ryb. Nahlédneme, že výběr návnady vychází nejen z nepřeberného množství možností, ale také z povahy a naturelu každého lovce.
Pokusíme se proto postupně připomenout ty nejběžnější nebo nejlákavější.

Rostliné nástrahy a jejich nastražování

Banán
Různé plody banánovníku lze jen stěží používat jako návnady v původním stavu. Obvykle z nich vyhotovujeme kuličky nebo kostičky, často je ale rozmělňujeme a přidáváme do různých past, těst a boilie. Přechováváme je kratší dobu v ledničce, v teplých dnech příliš dlouho nevydrží a začínají brzy kvasit. Nastražujeme na jediný háček, často vedle krmítka. Na plavanou je dobrou návnadou hlavně na amura.

Vařené brambory
Jde o tradiční a osvědčenou návnadu účinnou hlavně při vyšších teplotách vody. Používají se buď ve formě kuliček a kostiček, rovněž v rozdrceném stavu jako součást bramborového těsta či knedlíku. Pro první způsob použití se hodí jen nepříliš moučné druhy a vaříme je ve vodě jen do poloměkkého stavu. Nejlépe je vaříme vcelku se slupkou, přisolení není podmínkou. Brambory s oblibou přisolují rybáři, kteří si na nich také rádi pochutnají. Uvařené brambory krájíme na kostky, nebo je vykrajujeme speciální pomůckou prodávanou v obchodech s rybářskými potřebami. K nastražování jsou obecně vhodnější staré brambory, nové bývají příliš křehké. Na druhu příliš nezáleží, pokud je používáme jen k zakrmování lovného místa. Tato rostlinná návnada je vhodná především k lovu větších kaprů, na menší bramborové nástrahy zaberou také plotice, líni. karasi a někdy i cejni.Volíme nejčastěji lov na položenou a pravidelně touto návnadou vnadíme. Nastražujeme je napichováním nebo prošíváním na jediný háček. Zasekáváme pokud možno co nejdříve, pokud se příliš opozdíme, vytáhneme často jen prázdný háček.

Plody viné révy
Tyto sladké a všeobecně populární bobule jsou dosud jen zřídka používány jako rostlinné návnady při lovu ryb udicí. Obtížně se nastražují a nebyla dosud prokázána jakákoliv jejich výhoda při lovu některých druhů ryb. Není vyloučeno, že v budoucnu nabudou jisté obliby nejen jako chutná a zdravá pochutina  pro rybáře, ale i pro jimi lovené hlavně kaprovité ryby.

Rozinky
Na rozdíl od syrových vinných bobulí jsou rozinky patrně neprávem opomíjenou návnadou vhodnou k nastražování. Jejich výhodou je, že jsou celoročně k dispozici, ale zkušenosti s jejich používáním mají naši rybám velmi omezené.

Rybíz
Plody bílého, červeného  i černého rybízu jsou obvykle od června vhodnými návnadami na jelce tlouště. Kuličku rybízu nastražujeme napíchnutím na háčky velikosti 10-14, tedy nikoliv propíchnutím.

Švestky
Plody obvyklé švestky domácí mají vskutku široké uplatnění nejen v domácnosti ale i při rybolovu, kdy v pozdějším létě mohou navazovat na lov tloušťů na třešně. Očekávat můžeme také záběr amura. Nejlepší naděje je ale přece jen až po několikadenním vnadění. Nastražovat je můžeme vcelku nebo jen v jejich části. V prvním případě není nezbytné vyjímat pecky.

Třešně a višně
V čerstvém stavu jsou k dispozici během června, v kompotech po celý rok. Mnoho rybářů je přesvědčeno, že v letních měsících jde o nejúčinnější návnadu na tlouště. Nejlepší jsou plané plody, tzv. ptáčnice, které jsou menší, lépe drží na háčku a lze na ně lovit i některé jiné kaprovité ryby, samozřejmě po vydatném vnadění. Na háčku nejlépe drží višně s peckami, ale ty mohou také zhoršit účinnost záseků. Souhrnně můžeme konstatovat, že mnohé plody a hlízy často vystavené na pultech obchodů s ovocem a zeleninou se mohou za vhodných podmínek stát více či méně příležitostnou rybí potravou. O mnohých z nich zde nebyla zmínka.To ale neznamená, že rybář nemůže popustit na uzdu fantazii a pokusit se právě na ně o štěstí při lovu. Experimentujte, vymýšlejte a zkoušejte. Zejména intenzivní krmení může nakonec vést k překvapivým úspěchům.

Různá larvální stádia hmyzu a jejich nastražování

Larvy a kukly hmyzu (včetně různých larválních stadií) jsou běžnými a velmi účinnými přírodními živočišnými nástrahami téměř pro všechny druhy ryb. Nejoblíbenějšími a také nejsnáze dostupnými jsou larvy různých druhů masařek, tzv. bílí červi. Hlavně v letním období bývá ještě úspěšnější lov na larvy vodního hmyzu, mezi nimiž opět dominují larvy různých druhů chrostíků, tzv. rákosníci. Bílí červi, někdy ale obarvení, jsou dnes předmětem hromadných chovů a jsou k dostání v mnoha obchodech s rybářskými potřebami. Můžeme je přechovávat v lednici ve ztrnulém stavu, nejlépe v uzavřených nádobách, které občas otvíráme. Výhodné je tyto červy přechovávat v suchých pilinách, které odnímáním vlhkosti zpomalují jejich sklon k zakuklení. Rákosníci jsou sice občas také k dostání, ale obvykle si je musíme opatřit vlastním sběrem, což již zcela platí pro různé pohyblivé larvy a nymfy ostatních druhů hmyzu. Přechováváme je opět pokud možno na chladných místech v jejich přirozených schránkách, z nichž je můžeme, ale nemusíme, při lovu vyjímat. Všechny druhy larev napichujeme v jejich hlavových partiích výlučně na háčky z tenkého drátku, přičemž špička háčku s protihrotem zůstává vždy volná. Larvy hmyzu bývají účinné hlavně při lovu na plavanou, takže je někdy můžeme využívat jako indikátory aktivity ryb. Pokud se po určitou dobu a při různém způsobu nabízení bílého červa nedočkáme záběru, je to dosti spolehlivým znakem, že tento den na daném místě ryby neberou. Anebo tam nejsou. Důležitou součástí strategie nejen závodních, ale i rekreačních rybářů je účinné krmení (vnadění) bílými červy, pro které byly vymýšleny nejen různé způsoby vytváření „koberce" na dně lovného místa, ale i různé druhy krmítek. Na některých revírech však není vnadění dovoleno (např. vodárenské nádrže), i když nebývá jednoznačné, zda v takovém případě platí automaticky i zákaz používání krmítek.V každém případě by se měla uplatňovat vnitřní kázeň a etika rybářů, aby neusilovali o ulovení ryby za každou cenu. Zejména přehnané vnadění na hojně navštěvovaných revírech je zlozvykem, který ve svých důsledcích poškozuje všechny lovící.

Bílí červy
Larvy některých druhů masařek bývají světlé, popřípadě obarvené dvojím alternativním způsobem. První spočívá v několikaminutovém máčení bílých červů ve vodném roztoku vhodného potravinářského barviva, např. používaného pro barvení velikonočních vajíček. Druhý (účinnější) způsob je založený na přidávání zmíněného barviva již do substrátu, na němž jsou bílí červi chováni. Při procesu kuklení tyto larvy tmavnou, ztrácejí pohyblivost, až se nakonec přeměňují ve tmavě hnědé nepohyblivé kukly. Méně vzrostlí bílí červi (5-7 mm) bývají označováni jako „pinky", naproti tomu mimořádně vzrostlí (20-25 mm) jako „gozzery".
Při nastražování bílých červů můžeme pozorovat, že někteří zakoupení mají tvrdší kůžičku, jiní měkčí, podle toho, zda byli krmeni na kostním nebo masném substrátu. Nástraha s bílými červy může být různě obměňována hlavně podle velikosti použitého háčku, ale vždy s jeho volnou špičkou. Bílí červi patří mezi nejuniverzálnější návnady a nástrahy pro řadu druhů převážně kaprovitých ryb, zejména oukleje, plotice,hrouzky, perlíny, cejny, cejnky, podoustve,dále pro všechny druhy jelců a okounů. Jejich přitažlivost se uplatňuje hlavně v chladných obdobích roku, kdy o jiné nástrahy nejeví ryby velký zájem. Loví se s nimi většinou na plavanou, ale i na položenou.

Dřevní červy
Tyto až 6 cm dlouhé, značně zapáchající larvy nacházíme v dějících náplavech přímo u vody, zejména na okraji listnatých lesů s písčitou půdou. Bývají nažloutlé až zelenavě bílé. Při lovu na plavanou i položenou bývají účinné na cejny, cejnky, podoustve, tlouště a líny.

Mouční červy (larvy brouka potemníka)
Larvy potemníka moučného bývají k dostání v obchodech zaměřených na akvaristiku a vivaristiku. Lze je také chovat ve vlhké mouce nebo v otrubách a mít je tak stále po ruce. Bývají obvykle méně účinné než larvy masařek (bílí červi) a jsou vhodné pro lov na položenou a plavanou v teplejších obdobích roku. Přechováváme je v uzavíratelné krabici s trochou mouky a kouskem tvrdšího papíru nebo výlisku na přepravu vajec. Úlovkem bývají hlavně plotice, cejni,cejnci, perlíni, podoustve, proudníci, tloušti, jeseni, občas i jiné kaprovité ryby.

Housenky
Pro nespolehlivý sběr jen ve velmi vymezených ročních obdobích nebývají častými rybářskými nástrahami. Navíc některé (hlavně ochlupené) druhy mohou být příčinou kožních vyrážek u citlivých jedinců. Jsou velmi atraktivní při lovu na plavanou pro menší kaprovité a lososovité ryby a pro mnoho rybám jsou vzpomínkami na první lovy v dětských letech.

Kukly (much, motýlů)
Tato nepohyblivá larvální stadia hmyzu jsou ve vodě méně nápadná, ale ryby je při dostatečné nabídce rády konzumují. Často se nám stane, že i při delším přechovávání v ledničce se nám bílí červi (pohyblivé larvy masařek) přemění v tmavé kukly. Je vždy lépe, než se jich zbavit, vyzkoušet je jako návnadu. Jejich nastražování je trochu obtížnější a na háček je napichujeme radě podélně. Lovíme na ně hlavně menší kaprovité ryby na plavanou.

Ponravy (larvy chroustů)
Tyto veliké larvy nalézáme hlavně v kompostech. Jsou dlouhé 5-6 cm a dají se dobře přechovávat v listovce nebo kompostové zemině. Mají poměrně pevnou pokožku a dobře drží i na větších háčcích. Můžeme na ně lovit na plavanou i položenou. Vedle menších druhů kaprovitých ryb můžeme očekávat záběr i úhoře, okouna, kapra a dokonce i sumce.

Patentky (larvy pakomárů)
Převážně jde o larvy pakomára kouřového (bahenního), které žijí v mírně tekoucích nebo stojatých vodách nížinného pásma. Bývají také k dostání v některých akvaristických prodejnách. Dají se lovit v příbřežním bahnitém dně, ještě lépe v zanesených kanálových spojkách a vyskytují se i ve značně biologicky znečištěné vodě. Usazené bahno nabíráme, přeléváme přes cedník, na něm zachycené larvy důkladně promýváme vodou a přechováváme za chladu nejlépe v navlhčeném mechu a ve vlhkém plátěném sáčku. Jde o výbornou nástrahu zejména pro zimní období při lovu na plavanou, dají se ale velmi obtížně napichovat i na nejjemnější háčky. Existují speciální háčky, ke kterým se patentka jen „přiskřípne".

Ráčci (larvy a nymfy jepic, korektry pošvatek, vážek...)
Pod uvedeným názvem označují rybáři uvedené larvy, které většinou najdou při převrácení ponořených kamenů a na potopených větvích. Můžeme na ně lovit většinu druhů našich ryb. Musíme je nastražovat jen na háčky z tenkého drátku, neboť jsou velmi křehké, ale za to jsou dostupné téměř po celý rok v postačujícím množství.

Rákosníci (larvy chrostíků)
Tyto larvy sbíráme buď pod kameny nebo přímo na dně mělkých vod. Bývaly k dostání i v některých rybářských prodejnách. Vedle vžitého názvu „rákosník" se v některých místech setkáme i s označením „dřívko" nebo „potoční červ". Mají schránky z nejrůznějších materiálů, nejčastěji z kamínků a dřívek. Nejlépe je přechováváme nevyjmuté ze schránek v plátěném sáčku s navlhčeným mechem. Jsou velmi atraktivní při lovu na plavanou i položenou pro všechny kaprovité, okounovité i lososovité ryby, často i tehdy, kdy jiné nástrahy selhávají. Nastražují se obvykle za hlavičku po opatrném vyjmutí ze schránky. Někteří rybáři je nastražují i se schránkami a je to logické, protože i ryby je musí přijímat jen tak, jak je najdou.

Různé druhy hmyzu a jejich nastražování

Pro ryby je nejatraktivnější hmyz převážně v období, kdy se líhne anebo když dochází k jeho spadu do vody. Začátkem takového líhnutí můžeme někdy ulovit na jedinou nastraženou jepici nebo jiný hmyz i pěknou parmu, o tlouštích, jesenech, ploticích a ouklejích ani nemluvě. Oblíbenými nástrahami jsou také hojní luční koníci, pod kterými obvykle rybáři rozumí různé druhy kobylek, sarančat i jejich raných skákavých stadií. Také cvrčci mohou být účinní. Totéž platí i pro mouchy, které si můžeme „vyrábět" prostě tak, že jejich prodejné larvy necháme při teplotě místnosti v nějaké uzavřené nádobě zakuklit a posléze vylíhnout. Pokud jde ale o jiné vzácnější druhy hmyzu, zejména motýly a různé brouky včetně dříve oblíbených chroustů, přistupujeme k jejich nastražování jen výjimečně, pouze tehdy, když nejde o užitečnější a chráněný druh (např. včely). Někteří příslušníci živočišné říše v důsledku civilizace stále více z naší přírody mizejí. Naproti tomu nežádoucí druhy, jakými jsou nepochybně štiplaví komáři,bychom šetřit nemuseli, jenže zrovna oni jsou téměř nenastražitelní. Jiní tvorové se účinně brání žihadly či kousáním (vosy,sršni) a proto si nebudeme hrozbou nepříjemných následků při jejich obstarávání a nastražování kazit očekávané pěkné zážitky z rybařiny. Z podobných důvodů ušetříme i pavouky, i když nepatří systematicky do říše hmyzu.

Bzučivky
Tyto mouchy, nejčastěji bzučivku rudohlavou a bzučivku zlatou, nastražujeme zejména při lovu ouklejí, proudníků, tloušťů, plotic na plavanou se splávkem i beze splávku. Mouchy můžeme lovit rukou, ale snadněji je získáme z mucholapek. Nastražujeme je na slabé krystalky.

Chrostíci
Jedná se o dospělce mezi rybáři populárnějších larev známých jako „rákosníci". Tento hmyz poletuje v létě kolem vody a můžeme ho chytat do síťky na motýly.Těsně po vylíhnutí zůstává u vody na travinách a je také snadno dostupný. Na háček můžeme napíchnout jeden až tři kusy, podle velikosti druhu. Lovíme hlavně na plavanou a záběry nastávají často bezprostředně po nahození. Nejčastějšími úlovky jsou plotice, cejnci, proudnící, tloušti, někde se splete i okoun nebo menší bolen. Na pstruhových vodách jsou sice významnou potravní složkou všech ryb, ale nesmí se na ně v těchto revírech lovit.

Chrousti a chroustci
Tyto dříve velmi hojné druhy hmyzu v poslední době z naší přírody mizí. V době poletování se dají snadno v podvečer chytat do rukou a přechovávat v plastové krabičce s dírkovaným víkem. Loví se na ně na plavanou v proudech hlavně tloušti, jeseni, okouni a menší boleni.

Jepice
O rojení tohoto druhu hmyzu již byla řeč. Jepice napichujeme velmi opatrně na háčky ze slabého drátku, neboť jsou velmi křehké a více jich připevňujeme nejlépe nití ve formě střapce. Při lovu na plavanou je nejlépe nástrahu vůbec nezatěžovat, aby se pohybovala bezprostředně u hladiny. Berou na ně všechny bílé ryby i okouni. Můžeme jimi lovit i parmy na položenou v proudu se zátěží, ale při jakémkoliv náznaku záběru je nutno hned zasekávat.Jepice si můžeme opatřovat následujícím způsobem: Staré bílé prostěradlo umístíme vodorovně na vhodné místo poblíž vody. Nad ně umístíme silné světlo a jepice k němu začnou přilétat a padají na bílou plochu. Občas je sesbíráme
a nejlépe hned na ně lovíme. Můžeme je také usušit  a přechovávat pak v papírovém nebo plátěném sáčku.

Koníci a kobylky (luční)
Pod těmito názvy rozumí většina rybářů nejen pravé masožravé kobylky s dlouhými tykadly, ale i vegetariánská sarančata s tykadly krátkými, která jsou u vody obvykle hojnější a jako nástraha nejdostupnější. Napichují se na háčky odpovídající velikosti různým způsobem do hlavohrudi, popřípadě se přivazují nití. Na plavanou se s nimi loví hlavně v proudech většina druhů našich kaprovitých ryb a okounů,hlavně menší kusy. Na větší druhy kobylek mohou zabrat i větší exempláře zmíněných ryb.

Krtonožka
Krtonožka obecná bývá dlouhá 4-6 cm a je typická svými předními lopatkovými končetinami, má malá zakrnělá křídla a hnědé, hustě ochmýřené tělo. Dá se najít v kompostu, ale v poslední době je patrně pod vlivem agrochemikálií již málo hojná. Nastražuje se na větší oblý háček a loví se s ní na plavanou nebo na položenou (se zátěží), nejlépe v hlubší proudné vodě. Platí na boleny i větší tlouště a menší sumce.

Mandelinka
Pod tímto názvem budeme rozumět hlavně škodlivou mandelinku bramborovou.V létě a k podzimu je poměrně hojná na bramborových polích i přes prováděné agrochemické postřiky.Nastražuje se nejlépe propíchnutím jedné z krovek, přičemž zůstává dosti pohyblivá. Je atraktivní hlavně v proudící vodě při lovu na plavanou, a to především pro tlouště, jeseny, proudníky, okouny a boleny. Pro naposled uvedený rybí druh můžeme nastražovat dvě až tři na jediný háček.

Masařka obecná
Tato moucha bývá nejčastěji využívána k chovu jejích larev, tj. „bílých červů". Po jejich zakuklení a vylíhnutí je pak každému rybáři snadno dostupná. Podobně jako u bzučivek na ni lovíme menší kaprovité ryby na plavanou.

Mravenci
V úvahu přicházejí jen největší u nás žijící druhy, zejména okřídlení samci. Hodí se hlavně pro lov drobných nástražních rybek na plavanou. Nastražují se na nejmenší krystalky.

Slunéčka
Tito draví užiteční broučci, nejčastěji červené slunéčko sedmitečné, bývají mezi rybáři označovaní jako „berušky". Nastražené na malý háček na plavanou mohou vydráždit svou barvou a roztahováním krovek s křidélky většinu proudomilných druhů ryb. Nastražujeme je podobně jako chroustky.

Škvoři
Stěží potkáte u vody rybáře, který by lovil na tento hmyz. Za pokus to ale jistě stojí, například v proudech pod jezy. Na plavanou můžeme očekávat záběry tloušťů, jesenů, plotic, cejnů a menších bolenů. Nastražujeme je podobně jako kobylky.

Různé druhy červů, plžů a jejich nastražování

Součástí přirozené rybí potravy mohou být jak červi, jejichž životním prostředím je buď voda, tj. různé druhy pijavek, nebo převážně vlhká půda. tj.různé druhy žížal. Lov na všechny tyto červy je dovolen na všech mimopstruhových revírech, pokud jejich držitel ze závažných důvodů jejich použití neomezí, nebo dokonce úplně nezakáže. Pijavky jsou nepochybně mezi červy nejdostupnější součástí potravy ryb, ale mezi rybáři nejsou tak oblíbeny, jako červi zemní. Je tomu tak nejen pro jejich obtížnější dostupnost, ale i pro jejich tendenci přisávat se k prstům. S výjimkou vzácné a chráněné pijavky lékařské, na kterou bychom proto neměli vůbec lovit, je to jen neškodná snaha všech vodních červů zachycovat se podkladu. Pro lov větších exemplářů ryb je proto vhodná jen pijavka koňská a za univerzální pak můžeme považovat různé druhy drobných pijavic žijících většinou pod kameny ponořenými pod vodní hladinou. Mnohem oblíbenější jsou pro rybáře různé druhy zemních červů, nacházející se ve vlhkých půdách, např. rousnice, kamenáči, listovky, nebo v humusu, např.hnojáčci a červené hnojní žížaly. K jejich dostupnosti přispívá i okolnost, že jsou nabízeni i v obchodech s rybářskými potřebami. Jinak je získáváme přehrabováním humusu, opatrným obrácením zeminy na vhodných vlhkých místech,nebo sběrem na asfaltových chodnících v městech, po nichž se často plazí po vydatnějších deštích v teplých ročních obdobích. Z naposledy uvedeného důvodu bývají patrně také označovány jako dešťovky.Tito červi se stávají přirozenou rybí potravou zvláště po přívalech a povodních, kdy jsou splavovány do vody. Není divu, že bývají proto jedinou úspěšnou nástrahou v silně zakalené vodě, například při zvýšené aktivitě úhořů. Stojí také za zmínku, že žížaly případně jejich kousky, mohou být účinnou součástí různých krmných směsí. Mezi přirozenou rybí potravu patří i vodní plži, opatření charakteristickými schránkami, např. okružáci, plovatky, škeble a velevrubi.Větší jedinci bývali nastražováni po vyjmutí z ulit či schránek. Dnes od jejich používání v rybolovu upouštíme nejen pro jejich stále sporadičtější výskyt a ochranu některých druhů, ale do značné míry i z důvodů estetických. Pokud jde o suchozemské plže, nenastražujeme ze shodných důvodů žádné šneky s ulitami a v případě nedostatku jiných nástrah se omezíme jen na slimáky bez ulit.

Drobné pijavky
Různé druhy těchto pijavek, žijících obvykle ve vodě pod kameny, jsou atraktivní pro všechny kaprovité ryby a okouny. Nastražujeme je buď na malou krystalku po jednom kusu, nebo i několik na trochu větší háček. Hodí se k lovu na plavanou i položenou. Na rozdíl od žížal vydrží jako žívá nástraha prakticky neomezenou dobu a svým pohybem připoutávají trvale pozornost ryb. Přechováváme je jen krátkodobě v malých nádobách pod minimální vrstvou vody.

Pijavka koňská, pijavka rybÍ
Oba tyto naše největší druhy vodních červů jsou vhodné jen pro lov na plavanou nade dnem. Pokud bychom je používali při lovu na položenou, nejčastěji se přisají nehybně na kámen, zavrtají do dna, nebo skryjí pod nějakou překážku. Naproti tomu uprostřed vodního sloupce, svým neustálým pohybem upoutávají pozornost větších ryb. Pijavku koňskou vyhrabáváme ze břehu našich toků právě jen na rozhraní voda-vzduch. Nejlepšími místy jejich sběru jsou porušená navigace a uvolněné kameny, pod kterými se ukrývají. Vůbec nebývají v písečných záhozech. Pijavka rybí se obvykle najde přisátá na spodní straně kamenů nebo na vodních rostlinách, kde čeká na příležitost najít vhodného hostitele. Pijavka koňská je oblíbenou nástrahou na sumce, její životnost na udici je při šetrném nastražení prakticky neomezená.Oba uvedené druhy pijavek přechováváme i po několik dní ve vlhkém mechu na chladném místě a vždy v uzavřené nádobě. Z nádob bez víček by nám jinak brzy postupně unikly.

Slimáci
Nejčastěji se v naší přírodě setkáváme s hnědě až černě zbarvenými slimáky délky 6-15 cm. Například menší plzák hnědý žije v pařezech, nacházíme jej pod kůrou stromů, na houbách, v lesích, parcích a zahradách. Slimák největší má po obou stranách těla podélné řady tmavohnědých skvrn na světle šedém až bělavém podkladu. Zanechává po sobě slizovou stopu, žije v zahradách, parcích a sklenících. Oba druhy můžeme použít jako součást nástrahy na tlouště, parmy a sumce při lovu na plavanou a položenou.

Rousnice
Jde o největšího našeho zemního červa, který v teplém a deštivém období často vylézá na povrch za účelem páření. Při tlumeném světle baterky a při opatrném chování lze takovou rousnici rychle uchopit za přední část těla ještě dříve, než se bleskurychle stáhne zpět do dírky a poté se jí pomalým tahem zmocnit. Je jednou z nejuniverzálnějších nástrah živočišného původu. Berou na ni téměř všechny druhy ryb těch velikostí, které ji stačí, třeba po částech, pozřít. Cílenými úlovky na rousnice jsou především všežravci, jako tloušť, parma, úhoř, lín, kapr, ale i vyslovení dravci, zejména sumci a větší okouni. Občas zabere i candát,menší bolen, dokonce i štika. Lovíme nejčastěji na položenou, ale i na vhodně upravenou udici na plavanou můžeme dosáhnout nečekaných úspěchů. Někteří rybáři s nastraženou velkou rousnici také rádi vláčí, zejména tehdy,kdy je nedostatek mrtvých rybek. Podle velikosti očekávaného úlovku volíme i počet rousnic v předkládané nástraze, přičemž dbáme zásady, že špička háčku i s protihrotem není nikdy skryta v nástraze. Hodláme-li zlákat pořádného sumce, neváháme nastražit na velký háček celý svazek rousnic. Naproti tomu úzkohlavým úhořům nebudeme tímto způsobem komplikovat pozření nástrahy a omezíme se na jedinou rousnici nastraženou na háček s co nejdelším ramínkem. Rousnice přechováváme po týdny na chladném místě ve vlhké kypré zemině nebo mechu.

Žížaly zemní
Pod tímto názvem se skrývají ty druhy menších zemních červů, kteří žijí na různých místech v běžné zemině. Rybáři obvykle rozeznávají do červena zbarvené„kamenáče", které můžeme často najít v kamenité, ale dostatečně vlhké půdě a téměř bílé „listovky", vyskytující se hlavně mezi kořeny listnatých stromů a keřů. Existuje ještě řada žížal přechodného vzhledu (např. žížala bahenní) pro které je nutný určitý typ biotopu. Všechny navenek vysloveně nezapáchají a jsou univerzálními nástrahami pro všechny druhy kaprovitých i okounovitých druhů ryb. Jejich velikost i barva umožňuje různé varianty nastražování při lovu na plavanou i položenou. Některé se přidávají jako atraktivní přívěsek k některým umělým nástrahám, například marmyškám. Přechováváme je i po týdny v kypré vlhké zemině, o možnostech jejich „přikrmování" panují mezi rybáři různé názory i zkušenosti.

Žížaly hnojní
Pod tímto pojmem budeme rozumět všechny druhy žížal vyskytující se v kompostech a starším hnoji a vyznačující se nápadným ostrým zápachem.Ten bývá spojován s jejich přitažlivostí pro ryby, i když přesvědčivé důkazy pro to dosud chybějí. Nicméně mnoho rybářů tomu věří a proto je nastražují hlavně v chladných obdobích roku, kdy jiné nástrahy přestávají být účinné. Setkáváme se opět se dvěma krajními druhy hnojních žížal, s většími tzv. „hnojáky" , které bývají k dostání i komerčně a s drobnými, ale o to více páchnoucími tzv. „červenými žížalkami". Nastraženy na háček jsou všechny hnojní žížaly mimořádně pohyblivé a přitažlivé při lovu na plavanou i položenou. Patří mezi vynikající nástrahy na menší kaprovité ryby a okouny. Ze všech červů se dají nejsnáze přechovávat a dokonce rozmnožovat na nepříliš chladném místě ve větších uzavřených nádobách s humusem a zbytky syrové i uvařené zeleniny. Někteří rybáři doporučují přidávat kávovou sedlinu, tzv.„lógr". Pokud bychom ponechali nádobu s hnojními žížalami odkrytou, postupně by z ní vylézaly. K vodě je nejlépe je nosit v uzavřené schránce s mechem. Nikdy je nepřechováváme dohromady s jinými druhy zemních žížal, na které obvykle nepůsobí příznivě jejich sekret.

Ryby, jejich částiI a příbuzné nástrahy, způsoby nastražování.

Téměř všechny naše ryby jsou v podstatě kanibalové. I mnohé nedravé menší druhy, konzumující např.živočišný plankton, stěží při jeho požírání pominou právě vylíhlí potěr vlastního nebo cizího druhu. Přesto by někdo mohl poukázat na to, že i mezi našimi rybami jsou některé, co střeží snůšky jiker (sumec, candát). Jejich péče ale končí brzy po vylíhnutí potěru a ten už není později chráněn ani vůči svým rodičům. Nezanedbatelnou „samaritánskou" úlohu hrají některé ryby, zejména sumec, úhoř, mník a candát při likvidaci uhynulých rybích a někdy i jiných živočišných těl. Můžeme tedy rybí maso v jakékoliv formě považovat za obecnou bílkovinnou součást přirozené rybí potravy. Pokud jde ale o vysloveně dravé ryby jako jsou štika, candát a částečně i bolen a sumec, je rybí maso převážně ve formě živých ryb nejen podstatnou, ale zcela nezbytnou částí jejich potravy a současně základní omezující podmínkou jejich výskytu vdané lokalitě. Lze proto jen stěží pochybovat o ověřené zkušenosti mnoha generací rybářů, že nejpřirozenější nástrahou bude u těchto rybích druhů vždy nastražená rybka vhodné velikosti.Jako nástražní rybku nemůžeme na revírech ČR používat ryby lososovité a lipana,druhy chráněné a ryby nedosahující nejmenší lovné míry. Musíme tedy vždy dobře vědět, které ryby mají na daném revíru nejmenší lovnou míru a v duchu citované vyhlášky jsme oprávněni se domnívat,že jen na některých údolních nádržích a stojatých vodách můžeme jako nástrahu používat neomezeně i některé další druhy, které zde v důsledku povolené výjimky nemají lovnou míru.Každý,kdo loví na rybky, by měl natolik znát základní morfologické znaky příslušného druhu, aby nedocházelo k takovým paradoxům,kdy nastražuje chráněného bolena dravého v domnění, že se jedná o ouklej obecnou. Zejména při lovu na nejmenší rybičky bychom si měli být vždy jisti o jaký druh jde bez ohledu na to, zda jsme je předem ulovili sami,nebo zakoupili v obchodě s rybářskými potřebami. Předem musíme rozhodnout, zda lovit s živou nebo mrtvou nástrahou. Živou rybičku volíme spíše ve výjimečných případech, na velmi prochytávaných, stojatých či jen mírně proudících vodách se silně členitým a zarostlým dnem, kde by mrtvá nástraha sotva vyvolávala pozornost dravce. Používáme vždy co nešetrnější způsob nastražení tak, aby rybka byla co nejméně zraněna.V ostatních případech bychom měli volit vždy mrtvou nástražní rybku (resp. části jejího těla), ať už v čerstvém nebo konzervovaném stavu.V některých případech je vhodnější pouhý lov na rybí maso, nejčastěji na rybí ocásek a také části rybích vnitřností. K volbě těchto nástrah přistupujeme hlavně při nedostatku malých rybek vhodných k nastražení vcelku.Jiné druhy masa nejsou mezi našimi rybáři oblíbeny. Výjimkou jsou snad dnes již málo dostupná drůbeží střívka pro zimní lov tloušťů. Všechny druhy masa nastražujeme ze základních hygienických důvodů výlučně v čerstvém,zmraženém nebo konzervovaném stavu.
 
Kaudik -  Popisy nástrah byly čerpány z dostupné literatury

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou.