Plotice lesklá
Rutilus pigus (Lacépéde, 1804)
Popis: její podobnost s ploticí obecnou je na první pohled zřejmá a většina rybářů obě pokládá za tentýž druh. Při rozlišování je třeba si všímat protáhlejšího těla plotice lesklé, menších a nepatrně dolů směřujících úst, mírně dozadu posunuté hřbetní ploutve a v průměru většího počtu šupin v postranní čáře. Výstelka břišní dutiny je vždy černá. Největší výška těla je obsažena v jeho délce 3,7—4,5krát, délka hlavy v délce těla 5,6—6,3krát. Ve hřbetní ploutvi 3 tvrdé a 9—11 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 3 tvrdé a 10—13 měkkých, v postranní čáře je 44—49 (nejčastěji 46—47) šupin, nad postranní čárou 7 a pod ní 4 šupiny. Požerákové zuby jednořadé (6—5 nebo 5—5). U nás žije poddruh plotice lesklá dunajská (Rutilus pigus virgo, (Heckel, 1852)).
Zbarvení: hřbetní strana těla je tmavozelená až šedozelená, boky a břicho jsou stříbřité s vysokým leskem. Hřbetní ploutev je načervenalá, prsní a ocasní ploutve jsou nažloutlé, břišní a řitní červené.
Pohlavní rozdíly: samci v době tření mají výraznou třecí vyrážku na bocích těla, která někdy přechází i na bázi hřbetní a ocasní ploutve.
Výskyt: je to typický druh větších, mírně tekoucích nížinnýCh toků, kde vystupuje až do parmového pásma. Je méně přizpůsobivá než plotice obecná. U nás se vyskytuje především ve vlastním toku Dunaje, odkud vytahuje i do přítoků. V Moravě se v minulosti dostávala až k Olomouci, nyní lze její výskyt předpokládat jen po Lanžhot a v Dyji po Břeclav. Výskyt v Hronu je znám z doby asi před dvaceti lety. Ojediněle žije v našem úseku Tisy, v Latorici, ve Váhu, v Malém Dunaji a lpeľu (LUSK, BARUŠ. VOSTRADOVSKÝ, 1983; BARUŠ a kol.,1989). V dunajském rameni Žofín byla zjištěna početnost 1 ks.ha-1 při 0,01 kg.ha-1.
Růst a věk: z našeho území je nedostatek údajů. Předpokládá se, že zde dosahuje hmotnosti kolem 1 kg a věku patnácti let. V nádrži Domaša byla v roce 1987 chycena plotice lesklá o délce 39 cm, a o hmotnosti 0,87 kg, v Dunaji ulovené plotice (43,5 cm, 1,21 kg) byl stanoven na 14+. V povodí Dunaje byl průměrný růst tohoto druhu plotice následující (n = 60; přepočteno koeficientem 1,2 na celkovou délku): 1.rok 77 mm, 2.rok — 144 mm, 3.rok — 214 mm, 4.rok — 251 mm, 5.rok — 286 mm, 6.rok — 330 mm, 7.rok — 354 mm, 8.rok — 371 mm, 9.rok — 390 mm, 10.rok — 412 mm (BALON.1958).
Potrava: bezobratlí, zvláště červi, měkkýši a korýši a části některých rostlin.
Rozmnožování: tření probíhá v dubnu a v červnu, jikry jsou vytírány nejčastěji na čerstvě zaplavené rostliny. Pohlavně dospělé jsou od třetího roku života.
Význam: pro malou četnost nemá u nás význam ani jako sportovní ryba.V ČR byla navržena k ochraně, i když ji lze jen obtížně uskutečňovat (nejspíše výběrem při hospodářských odlovech). Rozšíření plotice lesklé v našich vodách je třeba věnovat pozornost.
Popis: její podobnost s ploticí obecnou je na první pohled zřejmá a většina rybářů obě pokládá za tentýž druh. Při rozlišování je třeba si všímat protáhlejšího těla plotice lesklé, menších a nepatrně dolů směřujících úst, mírně dozadu posunuté hřbetní ploutve a v průměru většího počtu šupin v postranní čáře. Výstelka břišní dutiny je vždy černá. Největší výška těla je obsažena v jeho délce 3,7—4,5krát, délka hlavy v délce těla 5,6—6,3krát. Ve hřbetní ploutvi 3 tvrdé a 9—11 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 3 tvrdé a 10—13 měkkých, v postranní čáře je 44—49 (nejčastěji 46—47) šupin, nad postranní čárou 7 a pod ní 4 šupiny. Požerákové zuby jednořadé (6—5 nebo 5—5). U nás žije poddruh plotice lesklá dunajská (Rutilus pigus virgo, (Heckel, 1852)).
Zbarvení: hřbetní strana těla je tmavozelená až šedozelená, boky a břicho jsou stříbřité s vysokým leskem. Hřbetní ploutev je načervenalá, prsní a ocasní ploutve jsou nažloutlé, břišní a řitní červené.
Pohlavní rozdíly: samci v době tření mají výraznou třecí vyrážku na bocích těla, která někdy přechází i na bázi hřbetní a ocasní ploutve.
Výskyt: je to typický druh větších, mírně tekoucích nížinnýCh toků, kde vystupuje až do parmového pásma. Je méně přizpůsobivá než plotice obecná. U nás se vyskytuje především ve vlastním toku Dunaje, odkud vytahuje i do přítoků. V Moravě se v minulosti dostávala až k Olomouci, nyní lze její výskyt předpokládat jen po Lanžhot a v Dyji po Břeclav. Výskyt v Hronu je znám z doby asi před dvaceti lety. Ojediněle žije v našem úseku Tisy, v Latorici, ve Váhu, v Malém Dunaji a lpeľu (LUSK, BARUŠ. VOSTRADOVSKÝ, 1983; BARUŠ a kol.,1989). V dunajském rameni Žofín byla zjištěna početnost 1 ks.ha-1 při 0,01 kg.ha-1.
Růst a věk: z našeho území je nedostatek údajů. Předpokládá se, že zde dosahuje hmotnosti kolem 1 kg a věku patnácti let. V nádrži Domaša byla v roce 1987 chycena plotice lesklá o délce 39 cm, a o hmotnosti 0,87 kg, v Dunaji ulovené plotice (43,5 cm, 1,21 kg) byl stanoven na 14+. V povodí Dunaje byl průměrný růst tohoto druhu plotice následující (n = 60; přepočteno koeficientem 1,2 na celkovou délku): 1.rok 77 mm, 2.rok — 144 mm, 3.rok — 214 mm, 4.rok — 251 mm, 5.rok — 286 mm, 6.rok — 330 mm, 7.rok — 354 mm, 8.rok — 371 mm, 9.rok — 390 mm, 10.rok — 412 mm (BALON.1958).
Potrava: bezobratlí, zvláště červi, měkkýši a korýši a části některých rostlin.
Rozmnožování: tření probíhá v dubnu a v červnu, jikry jsou vytírány nejčastěji na čerstvě zaplavené rostliny. Pohlavně dospělé jsou od třetího roku života.
Význam: pro malou četnost nemá u nás význam ani jako sportovní ryba.V ČR byla navržena k ochraně, i když ji lze jen obtížně uskutečňovat (nejspíše výběrem při hospodářských odlovech). Rozšíření plotice lesklé v našich vodách je třeba věnovat pozornost.