O přívlači 3 díl

Co se týče oblečení, přizpůsobíme se pochopitelně ročnímu období a tomu, jakého charakteru je naše vycházka k vodě. Máme-li to domů, do chaty nebo aspoň k autu pár stovek metrů, nemusíme s sebou jistě vláčet rezervní oblečení, pláštěnku a několik krabic nástrah, pokud počasí hrozí nečekanými výkyvy a vyrážíme-li někam daleko na celý den, berme v potaz, co kdyby. Co na nohy? Někdy sice stačí obyčejné holínky, ty vysoké rybářské do pasu pak nám ale umožní nejen občas nahazovat při brodění, ale i některé uvízlé (a jako naschvál oblíbené a už určitě nesehnatelné) třpytky vyprostit. Navíc poskytují určitou ochranu proti pobřežním porostům, kopřivám, bodláčí a další nepřízni přírody. Jsou pak i místa, kde velice účinným pomocníkem budou brodicí kalhoty (i když ani půldenní pobyt v nich není ničím záviděníhodným), diky jim ale nabrodíme také do míst,kam jiní jen toužebně hledí či se dostaneme na druhý břeh, kde, při pohledu z toho „našeho“, je to určitě mnohem lepší. V létě lze brodit i v keckách a plavkách, ale bohužel se občas setkáme ve vodě s takovými nástrahami na rybáře, že musíme dávat pozor na každý krok. Použití takzvaných belly-boatů neboli jakýchsi plovacích kruhů v kombinaci s potápěčskými ploutvemi je sice na některých revírech (hlavně stojatých) možné, ale tento způsob lovu se nás zatím příliš nerozšířil.Naopak, máme-li k dispozici solidní loďku, je to většinou ohromné rozšíření našich možností. Jen pozor na stabilitu, v zápalu boje při zdolávání stačí udělat pár neopatrných kroků a v lepším případě jsme ostatním pro smích, může to však dopadnout i hůř. A to nemluvě o lovení všech těch věcí, které se vysypou z kapes, otevřené tašky, batohu. Pro uložení všech možných drobností se asi nejlépe hodí vesta s mnoha velkými i malými kapsami, můžeme ale sáhnouti po batohu nebo jen po chlebníku přes rameno. Vycházejme z toho, kolík potřebujeme vzít věcí s sebou, velmi vhodná je vesta, kde každá kapsa má svůj obsah a umožňuje poměrně volný pohyb i dobrý přístup ke všem potřebným věcem. Při lovu dravců bychom měli mít s sebou silnější pean nebo jemné ploché kleštičky pro bezpečné uvolněni trojháčků (což se týká hlavně zubaté štičí tlamy), pinzeta je sice povolena rybářským řádem, ale už jste zkoušeli vyndat něco štice či jinému dravci z tlamy pomocí pinzety?  Asi každý, kdo loví na přívlač, ocení výhody polarizačních brýlí, ať už se jedná o úplně jiný „pohled pod hladinu“ a na ryby díky odstranění odlesků, či o bezpečné brodění díky tomu, že vidíme kam šlapeme. Vezírek využijeme spíš jen při lovu z loďky, pokud pěkně berou okouni, jinak při lovu přívlačí přechováváme živé ryby jen zřídka. Měli bychom mít s sebou pár trojháčků a kroužků pro případnou výměnu, nějaké ty obratlíky a karabinky či několik hotových rezervních návazců či lanek. Také nějaké to olůvko jako možná zátěž se může často hodit, potřebujeme-li znenadání nahodit někam, kam jinak nástrahu prostě nedostaneme (stačí ale pár olůvek vhodných typů a velikosti, nemá cenu s sebou tahat velké zásoby, vždyť na takovém celodenním výletě se každá drobnost pěkně pronese). Měli bychom mít u sebe i cívku se silnějším či naopak slabším vlascem, abychom mohli pohotově „přezbrojit“, o dostatečném výběru nástrah snad ani netřeba mluvit. Dále určitě využijeme takové nezbytnosti, jako jsou nůžky, lupa, brousek, při večerním lovu i baterka, na některých revírech jsou období, kdy si nezachytáme, nemáme-li s sebou repelent proti hmyzu...

Lov pstruhů na přívlač je zajímavý, sezona začíná už 16. dubna a na jejím začátku bývá často vláčení úspěšnější než muškaření. Lovíme zpravidla v nepříliš hluboké, ale silně proudné vodě, kde nástrahu potřebujeme dostat do hlubších míst a ke dnu, tam totiž bývají stanoviště a úkryty pstruhů. Použijeme těch nejmenších vzorů rotaček, plandavky spíš podlouhlého tvaru a dostatečně těžké, s úspěchem můžeme lovit i na malé wobblery, u nichž však platí omezení na jeden trojháček a tak musíme ten druhý nahradit drobnou zátěží (kvůli vyvážení a dobrému chodu wobbleru). Nahrazujeme většinou trojháček pod tělíčkem. Wobbler ale může dobře pracovat i s ponecháním spodního a náhradou koncového za střapeček vlny.
Také streamery, baky a trubičkové mušky, při jejichž nahazování se neobejdeme bez zátěží před nástrahou, bývají na pstruhové vodě účinné prakticky po celou sezonu, tedy do konce srpna. Zajímavé je, že občas se uloví i velcí pstruzi na barevné twistery a jigy. Za přikalené vody sáhneme bez obav po světlých, lesklých vzorech i po provedení ve fluorescenčních barvách, někdy pak ve velikostech, které působí na lov pstruhů až nepatřičně (u rotaček velikosti 2 až 3, plandavky o délce 6. wobblery až 7 či dokonce 9 cm), ryby nebývají tak vybíravé a můžeme s těžší nástrahou přesně a daleko nahazovat, vést ji dostatečně hluboko i za značně zvýšeného stavu vody. Nejčastěji nahazujeme šikmo proudem (ve směru po i proti proudu), nebojme se ak i hodů přímo proti vodě či přímo do proudu.To ostatně platí i pro malé čisté vody, kdy lovíme na tmavé až černé nástrahy a snažíme se být co nejméně nápadní. Klademe maximální důraz na kryti a rychlých pohybů se snažíme vystříhat. Nejprve vždy proházíme místa těsně podle břehu, právě zde se totiž rádi občas zdržují i ti velcí pstruzi, pokud nejsou v blízkosti svého úkrytu a slídí po kořisti. A navíc, když neopatrným pohybem po břehu poplašíme i jen ty malé pstroužky, kteří stávají v mělčinách, po spatřeni naší siluety hned pospíchají do úkrytu a to je pro ty velké signálem blížícího se nebezpečí. A potom se již naše šance na záběr slušného pstruha rapidně snižují. Nástrahu se snažme vést trochu nepravidelně, i když tady za nás většinu práce obstará proud, v hlubších místech zpomalíme navíjeni a umožníme tak nástraze sestoupit až ke dnu (za určité riziko vázky to stojí). Z vláčení se nesmí stát mechanické mávání prutem a točení kličkou, stále vybírejme vhodná místa, do kterých třpytku vedeme. Chce to prostě číst vodu a přemýšlet, pokud se nám podaří vytušit stanoviště pstruha (totéž samozřejmě platí i u jiných ryb), je to první výrazný krůček k úspěchu. Záběr pak bývá u větších ryb poctivý, po záseku hned často poznáme, s kým máme tu čest, hlavně duháci rádi vyskočí a své skoky během zdolávání opakuji ještě mnohokrát. Potoční pstruzi a siveni se spíš snaží bojovat při dně a dostat se do úkrytu, v čemž se jim dle možností snažíme zabránit. Rozhodně však ne hrubou silou, spíš tím, že směr jejich úniku změníme skloněním prutu do strany. Zdoláváni samotné pak bývá sice otázkou spíše jen několika minut, ale ty mohou být velice napínavé a dramatické. Když pstruh posléze svůj boj vzdá, navedeme jej opatrně nad podběrák či (nechceme-li si rybu ponechat) vypneme opatrně trojháček ještě ve vodě, abychom rybu co nejméně poškodili. Občas se na začátku pstruhové sezony stane, že lipani, vzpamatovávající se po výtěru, vezmou i menší třpytku, uvolněme je tedy co neopatrněji, v sezoně pak je jejich záběr spíš výjimkou, jedině při použití speciálních mikrotřpytek se zvětši šance na ulovení této krásné ryby, v tomto případě však vláčecí nástraha napodobuje spíše větší larvu či jiný vodní hmyz.

Je to věcí mnoho faktorů, které se vzájemně ovlivňuji, ať už je to roční období, stav vody a její průhlednost (viditelnost), denní doba a kdovíco ještě. Takže zase nezbývá, než vše trochu zjednodušeně shrnout. Ze začátku sezony se nebojme použít i větších a nápadnějších nástrah, ryby je nemají ještě tak okoukané a přece jen snáze upoutáme jejich pozornost, dobře se vodí a nahazují. S postupujícÍ sezonou přes léto pak volíme nástrahy menší, nepříliš nápadné, v tomto období stejně ale musíme být připraveni na vyloženě „mrtvé dny", kdy je snad lépe věnovat se jiné rybářské disciplíně či chvilku nechat své milované „nádobíčko" odpočinout pokud nám ke spokojenosti  občas nestači i hezká procházka kolem vody a bez záběru se cítíme ošizeni či podvedeni. S nástupem chladnějších podzimních dnů pak můžeme opět oprášit větší, nápadnější nástrahy. S ubývajícím teplem však dáváme přednost těm, které lze vodit pomaleji a spíš ve větší hloubce. I v parném létě se ale lze v období náhlých změn počasí (pokles tlaku, bouřky) trefit do krátkodobých období zvýšené aktivity dravců a zažit chvíle, kdy se voda probudí.
Stav vody a viditelnost také výrazně ovlivňují výběr vláčecích nástrah. Za zvýšené přikalené vody, volíme větší světleji a nápadněji zbarvené vzory které rybu na sebe upozorní je-li voda vyloženě kalná, není to sice ten pravý čas pro lov přívlačí, můžeme však pokoušej příslovečné štěstí použitím oněch oranžových a bílých nástrah, ke kterým zpravidla nemáme. V čistě vodě přílišnou důvěru protože působí až příliš nepřirozeně a křiklavě. Za nízkého stavu a při čisté vodě naopak budeme úspěšní s méně nápadnými menšími a tmavšími vzory, často použijeme i čistě černé či tmavě matové plandavky a rotačky, z wobblerů ty menší, v tmavozelených a hnědých odstínech. Volba vhodné nástrahy je jistě ovlivněna i denní dobou. Brzy po ránu můžeme lovit na značně větší nástrahy jsme-li tak vytrvalí, že budeme lovit i přes poledne a včasných odpoledních hodinách sáhneme již po těch menších a teprve k večeru přijdou opět ke slovu velké vzory. Také za slunečného počasí volíme spíš menší nástrahy, za podmračeného či pošmourného pak světlejší a větší. Na podzim nemusíme již toto dělení dodržovat příliš důsledně i tehdy jsou ale za slunečných dnů velké nástrahy příliš nápadné

Poznatky více autorů zpracoval Jan Starý

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme i komentáře s vašemi názory a zkušenostmi.