Lín obecný
Tinca tinca(Linnaeus,1758)
Popis: krátké, vyšší zavalité tělo, ústa jsou koncová, s dvěma malými vousky na horním rtu. Všechny ploutve jsou zaoblené, ocasní je ukončena rovně, jen s mírným vykrojením. Tělo je pokryto malými šupinami. MATĚNOVÁ
a PIVNIČKA (1980) uvádějí ve hřbetní ploutvi 2—3 tvrdé a (6)8—9 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 2 tvrdé a (14)15—18(19) měkkých paprsků, v břišní ploutvi 2 tvrdé a 8—9 měkkých paprsků. V postranní čáře je (87)99—103(115) šupin, žaberních tyčinek (9)12—15(19). Požerákové zuby jsou jednořadé v postavení 4—5, 5—4, 5—5 nebo 4—4. Byl popsán lín se závojovitě protaženým i ploutvemi a jedinci s chybějícími šupinami.
Zbarvení: hřbet je tmavě šedozelený, boky olivově zelené až žlutozelené se zlatavým leskem. Břicho žluté až krémově bilé. Ploutve jsou břidlicově šedé až lehce nafialovělé, u jedinců z hlubších vod tmavošedé až černé.Z barevných odchylek je znám „zlatý lín se žlutě pomerančovým až červeným zbarvením těla, doplněným někdy tmavými skvrnami. Jsou známi též líni špinavě bílí s tmavými skvrnami či světle modří (KUBŮ a KOUŘIL, 1985).
Pohlavní rozdíly: u samců ve druhém roce života nápadně zesilují břišní ploutve, zejména mohutní jejich druhý paprsek. Tyto ploutve jsou pak delší a širší a překrývají svými konci řitní otvor. U samic zůstávají břišní ploutve jemné a krátké, nepřesahující řiť.
Výskyt: žije ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách, kde vyhledává prohřáté a silně zarostlé partie. V Oslavě byla jeho početnost až 27 ks.ha-1 a 1,8 kg.ha-1, v Moravě místy až 90 ks.ha-1 při 32,8 kg.ha-1. V odvodňovacím kanálu Komoča bylo potvrzeno až 594 ks.ha-1 a 17,4 kg.ha-1.
Růst a věk: lín dorůstá délky až 70 cm a hmotnosti 7,5 kg (řeka lrpen u Kyjeva). V našich vodách byli nejdelší líni (64 cm) uloveni v roce 1988 v nádrži Rozkoš (3,1 kg) a v roce 1989v Labi (3,6 kg),nejtěžší lín byl chycen v Konopišťském potoce (46 cm, 3,75 kg), kam zřejmě unikl z Konopišťského rybníka. Z nádrže Ružín pochází z roku 1989 úlovek o délce 56 cm a o hmotnosti 3,2 kg. Devatenáctiletý lín (58 cm, 2,7 kg) byl chycen v Dyji v roce 1989.
Potrava: první potravou potěru jsou vířníci, později malé perloočky nebo naupliová stadia buchanek. Postupně se v potravě objevuje zvířena dna, a to především larvy pakomárú a nitěnky. V omezeném rozsahu se živí také larvami a dospělci vodního hmyzu a měkkýši.
Rozmnožování: v našich podmínkách dospívá lín ve 2.—4. roce života.K výtěru dochází při teplotě vody nad 19 °C, za optimum je považováno rozmezí 21—23 °C. Osmiletí líni měli průměrnou plodnost 385 000 jiker. (CHÁBERA, 1980). Vytírá se na porosty vodních rostlin, na nichž ulpívají nazelenalé jikry o průměru až téměř 2 mm. Z umělých pokusů jsou známi kříženci mezi kaprem a línem, kteří mohou být životní jedině tehdy, je-li matkou jikrnačka kapra a otcem mlíčák lína. Potomstvo je více podobné kaprovi. Byli popsáni i kříženci lína s tolstolobikem bilým a tolstolobikem pestrým. Podmínkou přežívajícího potomstva je, aby otcem byl lín. Kříženci mají znaky obou výchozích druhů.
Význam: v našem rybářství velmi významný druh, který se uplatňuje jako exportní ryba. Má velmi chutné maso, obsahující asi 2 % tuku, které strukturou připomíná maso lososovitých ryb. V období 1965—82 postupně docházelo v ČR k nárůstu ročně ulovených kusů sportovními rybáři, přičemž průměrná hmotnost úlovku zůstávala přibližně na stejné hodnotě 0,45 kg.
.jpg)
Popis: krátké, vyšší zavalité tělo, ústa jsou koncová, s dvěma malými vousky na horním rtu. Všechny ploutve jsou zaoblené, ocasní je ukončena rovně, jen s mírným vykrojením. Tělo je pokryto malými šupinami. MATĚNOVÁ
a PIVNIČKA (1980) uvádějí ve hřbetní ploutvi 2—3 tvrdé a (6)8—9 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 2 tvrdé a (14)15—18(19) měkkých paprsků, v břišní ploutvi 2 tvrdé a 8—9 měkkých paprsků. V postranní čáře je (87)99—103(115) šupin, žaberních tyčinek (9)12—15(19). Požerákové zuby jsou jednořadé v postavení 4—5, 5—4, 5—5 nebo 4—4. Byl popsán lín se závojovitě protaženým i ploutvemi a jedinci s chybějícími šupinami.
Zbarvení: hřbet je tmavě šedozelený, boky olivově zelené až žlutozelené se zlatavým leskem. Břicho žluté až krémově bilé. Ploutve jsou břidlicově šedé až lehce nafialovělé, u jedinců z hlubších vod tmavošedé až černé.Z barevných odchylek je znám „zlatý lín se žlutě pomerančovým až červeným zbarvením těla, doplněným někdy tmavými skvrnami. Jsou známi též líni špinavě bílí s tmavými skvrnami či světle modří (KUBŮ a KOUŘIL, 1985).
Pohlavní rozdíly: u samců ve druhém roce života nápadně zesilují břišní ploutve, zejména mohutní jejich druhý paprsek. Tyto ploutve jsou pak delší a širší a překrývají svými konci řitní otvor. U samic zůstávají břišní ploutve jemné a krátké, nepřesahující řiť.
Výskyt: žije ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách, kde vyhledává prohřáté a silně zarostlé partie. V Oslavě byla jeho početnost až 27 ks.ha-1 a 1,8 kg.ha-1, v Moravě místy až 90 ks.ha-1 při 32,8 kg.ha-1. V odvodňovacím kanálu Komoča bylo potvrzeno až 594 ks.ha-1 a 17,4 kg.ha-1.
Růst a věk: lín dorůstá délky až 70 cm a hmotnosti 7,5 kg (řeka lrpen u Kyjeva). V našich vodách byli nejdelší líni (64 cm) uloveni v roce 1988 v nádrži Rozkoš (3,1 kg) a v roce 1989v Labi (3,6 kg),nejtěžší lín byl chycen v Konopišťském potoce (46 cm, 3,75 kg), kam zřejmě unikl z Konopišťského rybníka. Z nádrže Ružín pochází z roku 1989 úlovek o délce 56 cm a o hmotnosti 3,2 kg. Devatenáctiletý lín (58 cm, 2,7 kg) byl chycen v Dyji v roce 1989.
Potrava: první potravou potěru jsou vířníci, později malé perloočky nebo naupliová stadia buchanek. Postupně se v potravě objevuje zvířena dna, a to především larvy pakomárú a nitěnky. V omezeném rozsahu se živí také larvami a dospělci vodního hmyzu a měkkýši.
Rozmnožování: v našich podmínkách dospívá lín ve 2.—4. roce života.K výtěru dochází při teplotě vody nad 19 °C, za optimum je považováno rozmezí 21—23 °C. Osmiletí líni měli průměrnou plodnost 385 000 jiker. (CHÁBERA, 1980). Vytírá se na porosty vodních rostlin, na nichž ulpívají nazelenalé jikry o průměru až téměř 2 mm. Z umělých pokusů jsou známi kříženci mezi kaprem a línem, kteří mohou být životní jedině tehdy, je-li matkou jikrnačka kapra a otcem mlíčák lína. Potomstvo je více podobné kaprovi. Byli popsáni i kříženci lína s tolstolobikem bilým a tolstolobikem pestrým. Podmínkou přežívajícího potomstva je, aby otcem byl lín. Kříženci mají znaky obou výchozích druhů.
Význam: v našem rybářství velmi významný druh, který se uplatňuje jako exportní ryba. Má velmi chutné maso, obsahující asi 2 % tuku, které strukturou připomíná maso lososovitých ryb. V období 1965—82 postupně docházelo v ČR k nárůstu ročně ulovených kusů sportovními rybáři, přičemž průměrná hmotnost úlovku zůstávala přibližně na stejné hodnotě 0,45 kg.