Kevin Nash pro Carpworld

Než se dostaneme k podnikání, zeptám se, jestli se stalo něco nového, o čem by stálo se zmínit. Snake Pit a Warmwell je plné ryb, tak se jistě nějaká podařila.

Jen kdyby bylo více takových vod, jako je Snake Pit. To je přesně voda, která mi vyhovuje. Není v něm mnoho vody, rybolov je obtížný, a proto je zde poměrně malý rybářský tlak. Z tohoto důvodu si můžete vybrat místo, které vám vyhovuje, můžete experimentovat a pracovat na vylepšení vaší techniky. Je to práce a zase práce, ale máte výsledky.

Na první pohled vidím, dva problémy při lovu na revíru Warmwell, jeden je vzdálenost a druhý množství lidí kolem vody, které tam musí být po většinu času.

Vzdálenost by byl i nebyl problém. Bylo to opravdu daleko, ale v některých aspektech to byla nejlepší věc, která se mi stala, protože jsem si objednal týdenní rybolov. Jediný způsob, jak si zajistit takový pobyt je zapsání do knihy na rybářské chatě. Když ale máte pak třeba nějaký problém v práci a nemůžete jet, tak si to musíte hodně rozmyslet, protože skládáte nevratnou zálohu 500£. Jak jsem ale posléze zjistil, bylo to naprosto šílené místo. Na břehu je spousta chat, které jsou vzdáleny od vody dva až tři metry. Někde rybáři sedí na terasách svých chat a chytají. Bivaky bývají postavené tak, že se navzájem dotýkají a do toho množství pěších turistů všude kolem vás. Vzpomínám si, jak jsem vodil jednoho kapra a turisti stáli za mnou, doslova nalepeni 40 nebo 50cm za mnou a snažili se co nejblíže se dostat k vodě, že mne skoro srazili do jezera. Bylo to jako na fotbalovém zápase! Pak tam zase v noci chodili opilci z místního klubu a několikrát zakopli o mé pruty a spadli do vody. Musel jsem s ním bojovat, abych ho dostal od mých prutů – byla to moje noční můra! Byl to naprosto odlišný revír oproti Snake Pit, ale jinak to byl stejný blázinec!

Jak dlouho jste tam vydržel?

Dokud to šlo. Plánoval jsem týdenní výpravu na zahájení. Potkal jsem tam ale dva kluky, a stali jsme se dobrými přáteli, tak jsem se snažil vydržet co nejdéle. Pak jsem ale byl vykázán.

Proč k tomu došlo?

Oficiální důvod byl ten, že jsem vyvolal hádku kvůli jídlu v restauraci. Skutečný důvod byl ale jiný, bylo to kvůli panu Aplinovi… Když jsem se dostal poprvé na tento revír, pracoval jsem zde jako hospodář. Většina tehdejších rybářů byli místní rekreanti, kteří neměli moc velkou představu o lovu kaprů a i samotní kapři se netěšili vysokých životních podmínek. Hospodář na takovém revíru měl spoustu starostí, aby ohlídal, jestli je vše v pořádku. Například jeden rybář si odnesl kapra do 50m vzdálené chaty, tam ho fotil na podlaze. Při cestě zpět k vodě mu kapr vyskočil z ruky a skutálel se ze svahu dolů do jezera! Krátce po tom, co jsem se odstěhoval, přišel tam člověk, jménem John Aplin. Můj zavedený systém naprosto změnil a začal provozovat prodej povolenek v dřevěném srubu. Při jednom rozhovoru dostal nápad, že by chod jezera mohla sponzorovat firma Nash. Do té doby se o jezero starali dva hospodáři (bratři Nick a Tim), byli to dobrovolní pracovníci a dělali to z lásky k jezeru. Tim a Nick byli skvělí kluci, kteří na tom jezeře vyrůstali a milovali to místo. Ukazovali mi například kapra, který vyrostl z původních 8lb na +40lb. Protože Tim přišel o práci, dohodli jsme se, že ho zaměstnáme a budeme mu vyplácet mzdu částečně z tržeb za povolenky a částečně z našich prostředků. Jenže pak se John Aplins dohodl se správcem webu jinak  a jako výsledek bylo to, že Tim nedostal práci a z toho vznikla prudká hádka mezi mnou a Johnem. časem se náš vztah stával horším a horším až jsme skoro poprali, napadal mne, že nejsem pravý Kaprař ... Nebudu vás nudit celým příběhem, zkrátka chtěl mne dostat z revíru a to se mu podařilo. Dostal mne na konflikt s číšníkem, kvůli jídlu, které jsem nedostal a chtěli ho po mne zaplatit. Ztratil jsem trpělivost a oni použili incident jako záminku k zákazu vstupu!

Takže se již nic nového o revíru Warmwell nedozvíme - co stalo s rybami z Warmwell?

Většina, ne-li všechny ryby pošly v průběhu dvou let, po té co jsem dostal zákaz vstupu. Warmwell se skládal ze dvou jezer a to co se stalo, podle mé teorie bylo následující: Aplin zarybňoval pouze horní jezero malými rybami, aby se pokusil nalákat rybáře častými úlovky a tak zvýšit příjmy. Warmwell byl jako akvárium plněno potrubím z horního jezera o průměru 6", to běželo nepřetržitě v létě, v zimě. Byla tam velice kvalitní pitná voda a proto bylo nutno se o ní starat. Kromě kapra tam bylo obrovské množství kříženců karase ve zlaté formě. Když jsem tam působil, pomáhal jsem jezero čistit a vylovili jsme půl tuny těch kříženců. Podle mne bylo ideální množství ryb pro jezero 500lb na akr, ale tam bylo 750lb. Moje teorie je, že zvýšením intenzity rybolovu na horním jezeře, a to že rybáři naházeli do vody spoustu krmení, zhoršili kvalitu vody a tím následně zhoršili i kvalitu vody ve spodním jezeře.

Dvě velké ryby, které jej proslavily, byly takové hříčky přírody.

Nebyly to jen dvě velké ryby, Herman (největší v UK) a Berta. Byly tam i jiné velké ryby kolem 30lb Sám jsem jich snad třicet ulovil a čtyřicet kolem dvaceti. Ze začátku jsem měl přes sto kaprů, protože jsem je ulovil po několikáté za sebou. Bylo to úžasné místo, a jak jsem se již zmínil, bylo to tou dobrou vodou, protékající jako v bazénu neustále dokola.

Je to těžké posuzovat takové věci s odstupem. Bylo to spravedlivé vůči jiným, konkurenčním vodám v Essexu?

Bylo to velmi konkurenční prostředí! Nejen z hlediska rybolovu, ale 95% rybářů ze sdružení byli členové jedné společnosti, sponzorované výrobcem krmení. Myslím, že snad jen pět místních rybářů nebylo spokojeno s krmením a nesouhlasilo s podmínkami. Byl jsem na jedné schůzi, kde se o tom rozhodovalo a většina tam odsouhlasila, že si každý koupí 60kg krmení. Součástí dohody bylo, že museli používat pouze tuto návnadu, takže každý musel do vody naházet za výpravu mnoho krmení. Tím bylo ale pro ostatní velmi obtížné lovit. Byl to opravdu velice konkurenční boj, ano!

Vy jste byl ale nad věcí, ne?

Nechtěl jsem ty velké ryby chytit jako první, byl jsem z toho doslova zoufalý. Byla to etiketa, nebo přátelství, říkejte si tomu, jak chcete. Měl jsem tam u vody dva přátele a nechtěl jsem je od lovu odradit. Každopádně Gary odešel a mě to bylo líto, protože si myslím, že by mohl být dobrý rybář, nabídl jsem mu, že bych mu dělal poradce. Pokud by potřeboval nějakou pomoc, podal bych mu pomocnou ruku, proto jsem si vždy rozbíjel tábor blízko něj. Mohl jsem tak sledovat jeho činnost a byl jsem na doslech od jeho „pípáků“, jenže ty byly zticha a tak jsem si řekl, že já a on na Snake Pit nejsme součástí rovnice. Na zdejší vodě byl, jak jsem již zřejmě několikrát uvedl největším problémem najít ryby a přimět je ke konzumaci vaší návnady a pak je samozřejmě dostat na háček. Já a Gary jsme nikdy nepodnikli společnou výpravu na jinou vodu v UK a hlavně jsme plánovali, že jednou podnikneme společnou výpravu do zahraničí. Troufám si říci, že jsme si užívali společné chvilky. Měl svoji teorii, že ty velké ryby se budou držet daleko od břehu, v hlubší vodě u nějaké podvodní vegetace. Tušil jsem, že tam není jediná ryba kolem 40lb. Jednou jsem navštívil Warmwell i v zimním období na víkendový lov. Na ostatních revírech v UK se již mohlo chytat, hájení již bylo zrušeno. Měl jsem v plánu vyzkoušet pár nápadů, které jsem přes zimu vymyslel. Nebyl to klasický lov, protože zimní chytání má svá specifika a i přesto jsem chytil dvacet ryb, možná že to bylo i tím, že zde nebyl jiný kolega rybář, lovil jsem zde sám. Jednou jsem v chladném večeru seděl v autě na břehu jezera a pozoroval hladinu ve snaze zjistit, kde se pohybují ryby. Najednou jsem zpozoroval rybu na místě, kde se v létě koupou rekreanti. Dva pruty jsem tedy nahodil na hlubokou vodu a třetí jsem dal právě na to místo, kde jsem pozoroval rybu. Během asi 10-15min jsem uslyšel slabé pípnutí na prutu z koupaliště. Pak byl opět klid, raději jsem udici stáhnul a zkontroloval. Vypadala v pořádku, přesto jsem nastražil novou nástrahu a nahodil na stejné místo. O pár minut později jsem chytil Big Un 14lb 12oz!
Za týden jsem se vrátil a již v 5hod ráno nahodil a o pět minut později jsem dostal Annie. Takže Garyho teorie, že velká ryba bude pouze na hluboké vodě, nebyla zcela v pořádku. Třináctou návštěvu jsem korunoval výsledkem 45lb 6oz.
Vrátil jsem se tam asi šest, nebo osm týdnů později. Byl tam jediný rybář, který byl z kategorie VIP, ale z jiných než rybářských kruhů. Zeptal jsem se ho, co je na revíru nového, bohužel mi sdělil, že Big Un lekl. Jedna z teorií o jeho úhynu byla ta, že jsem s ním neopatrně zacházel a že mi při dokumentování – focení a vážení upadl. Protože jsem celou dokumentaci měl natočenou na videu, bylo jasné, že mi ryba nikdy neupadla! Podle mne to bylo tak, že prostě velké ryby byly jedny z původních obyvatel jezera a rok od roku jich prostě ubývalo. Big Un však uhynul z důvodu znečištění vody. Potvrdil mi to i Gary, který jich pár také ulovil a všechny měly na sobě podivnou, jakoby třecí vyrážku. Vím, že takových obětí bylo pak během roku daleko více. Viděl jsem to pak na několika fotografiích jezera v letních měsících. Je to problém vytváření amoniaku, čpavku – tyto látky vypálí rybám žábry a ony se pak na hladině snaží lapat po dechu, v marném pokusu získat trochu kyslíku. Výsledek všeho bylo mé naprosté znechucení nad politikou, která vládla nad tímto revírem společnost neodborníků a byla poslední kapkou, abych jej již nikdy nenavštívil.


Vody Essexu jako jsou Manor, Gange, občas o nich slyšíme…

Nikdy bych se tam nedostal, ale je to zase o politice…Musím začít trochu zeširoka! Vraťme se na chvíli k obchodní stránce věci, protože to byla evidentně dlouhá cesta. BCSG tam obhospodařoval kapry již od počátku osmdesátých let.

Jaké byly vzestupy a pády této stavby, jaké byly následky velké krmné kampaně, pokud se tomu tehdy dalo tak říkat?
 
To je otázka! Myslím, že vzestupy byly jasné, byly tady plány vydělávat si prodejem povolenek z kaprařiny, vytvořit si klientelu z celého světa, setkávat se zde s přáteli rybáři. Prostě báječný rybářský svět! Vždycky jsem byl šťastný z toho, že můj koníček je mou prací. To je určitě to nejdůležitější.


Řekl bych, že některé novinky, které jste propagoval a některé nové myšlenky, které jste dotáhli pak do realizace, vás musí naplňovat pýchou.

Nemyslím si, že by to měla být věc nějaké hrdosti, či pýchy. Sám jste poznamenal, že vývoj jezera je něco, na co by měl být člověk hrdý, ale jen čas ukáže, jestli to byla pravda, uvidím to třeba až na svých dvou synech. Naše společnost může být hrdá na svou pověst, pro inovace v rybařině. To by tedy mělo vyznít tak, že společnost Nash by měla být hrdá na svou pověst a své úspěchy, pokud mluvíme o návnadách, obalech na pruty, bivaky, z nichž většina se vyvíjela řadu let. Když ale vyvinete něco, nemůžete z toho žít, musíte jít neustále dál, je to jen malá část života. Když jsem v sedmdesátých letech skromně začínal, nikdy jsem nepředpokládal, že se dostanu tak daleko, takže se asi nakonec dá říci, že jsem hrdý. Ale každodenní starost o chod podniku mne nutí stát oběma nohama na zemi!

Od konce osmdesátých let je s vaší firmou spojený Gary Bayes, myslím, že je dnes odpovědný za vývoj a chod skupiny návnad. Byl to přínos pro firmu, když k vám nastoupil?

Gary přišel od Roda Hutchinsona. Byl velmi loajální a je to skutečný workoholik. Pracoval na sloučení všech druhů návnad pod značku Nashbait. Mladší čtenáři již nemusí znát mou původní značku Happy Hooker, prodávat návnadu a různé složky do návnad jsem začal až později. Rod začal experimentovat s návnadami pro kapry, tak jsme se dali dohromady a snažili se dohodnout na společném podnikání. Vypadalo to jako by se dali dohromady Rolling Stones a Beatles, aby zabránilo koncertů ve stejnou dobu. (?????) Tak vznikla společnost Nashbait, sloučením všeho čeho jsme každý zvlášť vytvořili. Gary a já jsme převedli všechny předchozí kontrakty na Nashbait a tomu teď velí sám Gary. Nikdy nedáme do distribuce nějakou návnadu, která by nefungovala, jak jsem již zmínil, kvalita je rozhodující pro konečný úspěch.



Návnada je něco, co jde neustále kupředu, neustále prochází nějakou změnou. Na trh musíte přivádět nové výrobky, i když mám pocit, že to, co vyrábíte je dost dobrý. Jak vyvíjíte své produkty? Odkud pocházejí novinky a kde probíhá testování?

Nápady pocházejí hlavně z telefonu! Gardo účet za mobilní telefon je větší, než součet účtů všech zaměstnanců firmy dohromady. Veškerý čas Gary telefonuje s testery a má stále nové nápady a hlavně si tak vytváří zpětnou vazbu a z ní pak těží. Nejde jen o to vymyslet novou návnadu, nevíte, jak bude fungovat. Jak to probíhá? Například budeme příští rok dávat na trh novinku (Monster Squid), která patří k tomu nejlepšímu podle mých zkušeností, byla totiž testovaná v průběhu šesti let. Jde o to, že jsme se nikdy nesnažili mít nápad a ten jsme ihned zrealizovali. Takových nápadů máme desítky a desítky, ale až testování nám ukáže, jestli jsme se nemýlili. Test musí prokázat, že funguje. Každý nový produkt tím prochází. Garimu třeba zavolá tester, aby vyzkoušel jeho novinku, nebo chce, abychom do výrobku ještě něco přidali, aby se stávající návnada stala ještě lepší. Je tomu pár dnů, co jsem se zeptal jednoho z nich, co udělal Scopex/chobotnice s mandlovou příchutí – odpověď byla wow! Rychle jsme si uvědomili, že jsme vytvořili velkou návnadu! Chobotnice byla doplňková látka, která mě napadla při četbě nějaké vědecké práce o chovu lososů. Jsou-li lososi chovaní uměle, mají velkou mortalitu, patrně ze stresu. Nevím, jak na to přišli, že přídavek chobotnice do krmení velice snížilo úmrtnost. Po přečtení této zprávy jsem zavolal Garymu a řekl, proč bychom to nezkusili. Sehnal jsem firmu, která to vyráběla a nechal si poslat 10g jako vzorek. Pak jsem si teprve uvědomil, že to je velice málo na testování. Problém byl, že to je pekelně drahé a minimální objednávka je půl tuny! Moc se mi to nezdálo, ale až později jsem zjistil, že to je vítězná kombinace. Někdy je potřeba trochu hazardovat, protože jsem tomu věřil, že to bude efektivní a zbytek je jasný. Je to asi nejúčinnější látka, na jaké jsem se podílel za ty léta. Můj hazard se vyplatil, protože dodavatel nám učinil exkluzivitu. Často mi to připadalo jako ironie, že chobotnice mají schopnost svou inkoustovou barvou odlákat od sebe ryby, ale při tom obsahují v sobě látky, které jsou nejlepší na přilákání ryb a kapra zvláště.


Chtěl bych se ještě zeptat na doplňkový prodej obalů na pruty, v nějakém časopise jsem četl váš rozhovor a tam jste chválil váš největší vynález Anti Eject Tube Trubte Back Rig. Některé věci, které jste vyvinul, byly velmi moderní. Cítíte nějakou hrdost i nad těmito výrobky?

Jak už jsem řekl, s ohledem na společnost a její produkty nemám pocit hrdosti. A navíc to není jen moje práce, proto zde není prostor pro osobní hrdost. Ale na druhou stranu, ano jsme společnost s nejvíce inovačním programem pro kapraře. Díky našim produktům jsme pomohli našim rybářům, aby dostali stovky a tisíce kaprů na břeh.
Můj přístup k řešení inovace je, že přijdeme na trh s něčím, co na trhu ještě nikdy před tím nebylo. Něco, co jsem ještě neviděl, mám na mysli něco zcela nového a čerstvého – nejen vyladit existující nápad. Jako příklad si vezměte třeba házení boilies – cobra Quick Stick. N. Samson vyvinul značku Cobra a její inovativní zakřivení. Ve skutečnosti to byla okopírovaná, bylo to typické pro výrobky pro rybáře. Firmy tvrdí, že to je novinka, ale ve skutečnosti jsou to všechno kopie, maqximálně změní jen trochu tvar, nebo mírně materiál - to ale není inovace. Nemůžete si ochránit výrobek patentem, když jste změnil tvar, barvu nebo materiál. Když jsem přinesl jméno Cobra, změnil jsem systém házení a pak jsem ho mohl patentovat. Do nekonečna jsme s ní házeli a tak jsme to zdokonalili, že se s ní nyní může nahazovat 3 až 4x rychleji a s vyšší přesností, než s obdobným výrobkem.

Z pohledu zvenčí to vypadá snadno, podat patent na nějaký podobný výrobek, pak je ale velmi složité rozhodnout, co je porušení patentu a co ne. Je velice složité rozeznat hranici mezi imitací, vývojem nebo vyloženým kopírováním. Musí to být zklamání pro někoho, kdo přichází s novými nápady, které jsou okamžitě zcizeny.
Je to opravdu velmi frustrující, a to nejen pro mne, ale pro každého, kdo se v podnikání pohybuje tak dlouho, jako já.  Musíme jít prostě svojí cestou, nesmíme se ohlížet. Věnujeme se dosti široké škále výrobků a tak není jednoduché sledovat konkurenci, jestli nekopíruje nějaké naše produkty. Pokud se nějaká firma X rozhodne kopírovat naše výrobky, nic proti tomu nemůžeme dělat, ale silně to ovlivňuje ziskovost naší společnosti a následně to ovlivní živobytí naší rodiny i zaměstnanců. Nás to ale nakpne k dalšímu vylepšování našich produktů jak je možné a vydáme vylepšenou novou verzi. Není to proto, že opravdu chceme, ale protože, jak říkám je inovace nezbytně nutná. Ale je to také kvůli naším zaměstnancům, abychom jim zajistili, jak často říkám živobytí. Dám vám jednu firemní filozofii - Když najdete ve svém domě, měli byste mu otevřít i přední dveře a pomoci mu odnést všechny své cenné věci?

Nakonec patentový úřad pravděpodobně rozhodne, jaký je rozdíl mezi kopírování a vývojem?

Máte pravdu. Pokud někdo obdrží patent, je jasné, že v něm budou i podmínky pro inovaci. Chcete-li získat patent, musí to být skutečně nový výrobek, tak jiný než produkty ostatních výrobců. Proto patenty výrobci ochraňují své novinky. Stejně je zapotřebí mít dobré právníky, abyste ochránili své nápady, patentový úřad není všemocný a nemůže dost pochopit celé pozadí. Takže se může stát, že je patentováno, i to co není nové. Pokud máte dost peněz, můžete jít s takovým sporem k soudu, ale výsledek není nikdy jasný. Musíte počítat s nejméně půl milionem, musí to být volné finance, protože se může stát, že soiudce nebude mít svůj den a pro vás jasný spor rozhodne ve váš neprospěch a můžete se cítit jako šikanovaný. Ale jen opravdový hlupák by porušoval patent, když ví, že společnost má vliv, aby ho zastavila.
V Essexu je hodně "velkých hráčů" na poli rybařiny, na poli návnady a nástrahy...
Je to rodiště téměř všech odvětví, a když se nad tím zamyslíte, je to opravdu bizardní. JRC, Nash, Fox, Delkim, Mainline, Korda, Chub... je to zvláštní, všichni pocházíme z Essexu.

Je to smrtící rivalita, nebo je to jen trochu nervózní atmosféra?

Řekl bych, že je to jen občas trochu nervózní, ale to je jen jejich problém, ne můj! Musím říci, že nejdu na oběd s žádným z mých konkurentů, protože jestliže dělají některé věci lépe, než já, pak je to jen můj problém ne jejich, ale rybářské potřeby jsou malý domácí průmysl se spoustou malých nezralých firem. Všichni se ale na něm živí a vy jste pro ně nepřítel, protože jste konkurent. Konkurence je ale zdravá a drží nás neustále ve střehu. Pokud by nebyla, nebyl by asi nikdo, kdo by nás neposouval neustále kupředu. Například Titan vznikl, protože Fox přišel se Superbrolly, který byl revoluční, tak i já jsem se začal zaobírat vybavením na delší lovy, až jsem se dopracoval k oválným deštníkům. Ztratil bych kontakt, pokud bych neměl přijít s něčím inovativním. Titan mi vyšel, protože to byla konkurence Foxu. Nutnost je matkou vynálezu, jak říkám. Je škoda, že je v rybářském průmyslu málo nově smýšlejících lidí. Je to taková malá válka mezi námi, proto se s konkurencí nebavíme.
Budu si navždy pamatovat, že jsem vás viděl na jedné výstavě v holandském Zwolle. Narazil jsem na vás, jak se zcela přátelsky bavíte s Kevinem Knightem, ale vy jste nemohl vědět, že mluví smírně, takže jste ho ihned popadl pod krkem a navzájem jste se škrtili!
Ha, ha - vzpomínám si. Říkal jsem mu pan agresivní, říkal, že když se potká s Nashem, srazí mu hlavu. Takže když jsme se potkali, ihned jsme se navzájem napadli, ale to jsme jen pro vás hráli. Kev je v pohodě. Neviděli jsme se několik let, ale nikdy jsme neměli problém. Chtěl bych, abyste věděl, že je mezi námi obrovská loajalita - řekněme věrnost - pro obyčejné vrstvy, konzultanty, testéry a kapraři. Lidé ve vyšších postech jsou OK, s tím co se děje na nižších postech nemají nic společného.

Můžeme si promluvit o růstu podniku z hlediska obratu?

Bude to samozřejmě záležet na zájmu zákazníků, ale doufám, že porosteme neustále nahoru, vzhledem k tomu, jaké mladé a perspektivní máme zaměstnance a kmým všem nápadům, které mám. Velikost firmy bude dramaticky růst, abychom mohli investovat do zaměstnanců.
Nikdy jsem si nepředstavoval, že budu tak tolik pracovat. Mám rád v životě rovnováhu, rovnováhu v mém lovu kaprů, rovnováhu v mém pracovním životě. Mám-li být upřímný, jsem šťastný, že mám obrat kolem pěti milionům liber, ale nemůžu ignorovat konkurenci a nemůžu usnout na vavřínech. Smečka opravdu dobrých a chytrých odborníků je nám neustále v patách, takže je asi dobře, že tato nová generace přišla a tlačí nás kupředu.

Jsme v době recese, většina podniků přinejmenším zažívá stagnaci, takže jaký vývoj očekáváte?

Musím říci, pracujeme po dobu dvou let na projektu hlásiče záběru, ten je možná vedle Titanu projektem, který mne zaměstnává nejvíce. Při pohledu na hlásiče, které jsou momentálně k dispozici je jako srovnávání technologií mobilních telefonů nyní a na začátku devadesátých let. Dnes také již sáhnete po nějakém iPhonu, než po starším modelu. Právě tak dnes sáhnete po novém, moderním alarmu, který má aktuální technologii. Máme také zajímavé marketingové koncepty, z nichž jeden již zahájil letos - Nash TV.

Ve svém posledním interview Lee Jackson chválí své produkty a poznamenal, že máte výborné jméno v kvalitě výrobků. Jsou dva aspekty na trhu lovu kaprů. Jeden je založen na ceně a druhý na produktu a cena není důležitá. Je správné říci, že jste inklinoval k zájmu o druhou část trhu?

Budu se snažit odpovědět poněkud širším způsobem. Byli jsme vždy zastánci kvalitních výrobků, ale potom se na trhu objevila čínská hrozba nekvalitních napodobenin na začátku roku 2000. Čína otevřela svůj trh a vzhledem k levné pracovní síle se výroba stěhuje tam. V důsledku toho začal anglický trh být zaplaven levnými kaprařskými doplňky. Bylo to v době, kdy jsem rozvíjel oblast designu a inovací. Například jsme prodávali za měsíc 600 deštníků a příchodem čínského trhu jsme šli na pouhých 60 kusů, protože všichni šli do levnějších napodobenin. Byly to opravdu špatné kopie, žebrování nebylo tak silné, ale lidé do nich šli i přes to že věděli, že to nebude kvalita Nash. Nemohl jsem jen tak sedět a sledovat, jak se trh hroutí pod konkurencí "China syndrome". Bylo to divné, museli jsme mírně upustit od kvality. Od nákupu čínských výrobků lidé nic neočekávali, ale pokud bychom měli snížit kvalitu, měli bychom snížit i cenu. Přemýšlel jsem, jestli mám zanechat výroby a pustit se pouze do krmení. Pak jsem si ale řekl, že lidé čekají od podobných výrobků kvalitu, jakou znají ve spojení s Nashem a naše jméno by tak utrpělo. Asi před šesti lety jsem prošel takovým obdobím temna v oblasti designu a inovace, tehdy jsem také neviděl žádnou budoucnost. Poprvé jsem cítil, že už nemám chuť jít dál. Přemýšlel jsem o přestěhování do Francie a jen z dálky sledovat, jak se moje firma sama vyvíjí. Naše podnikání šlo z kopce tak rychle, že pokles byl 30% v průběhu dvou let a my jsme mířili do vážných potíží, takže jsme se museli přeorientovat, vyhrnout rukávy a začít dělat. Rozhodl jsem se, že jediný způsob, jak jsem se mohl vrátit na své pozice, bylo vyrábět kvalitní inovativní zařízení. Prvním projektem na který jsme se zaměřili bylo lehátko. Pět let se prodávalo za více než 200liber. Po čínské expanzi se dostalo pod 100 liber. Rozhodl jsem se, že budu dělat lehátko svých kvalit a designu a necháme trh rozhodnout, zda by zákazníci byli ochotni za něj dát víc – a reakce byla ohromující, naše lehátko se stalo vedoucím produktem na trhu během několika měsíců. To co se stalo, bylo zvláštní. Myslím, že se lidé probudili a prohlédli, že nejsou tak bohatí, aby si kupovali levné věci. Naše lehátka jim vydrží mnohonásobně delší dobu, než levné výrobky. Lidi měli čínských výrobků plné zuby. Když máte v kapse nějaké peníze navíc, nebudete přece měnit své auto, jednoduše proto, že má jen nějakou designérskou novinku a podobně tomu je i u lehátka. Myslím, že je to stejné i v jiných odvětvích. Rybář může mít bivak, ale přicházejí nové trendy, nové styly a chce jít s dobou. Myslím, že jsme uspěli, protože mohu vidět rozdíl a podívejte se na kvalitu.

Takže máte znovu zájem o podnikání?

No, jedna věc vede k druhé. Nyní máme hlavní inovační kvalitu výrobků a našim zaměstnancům jsme ukázali, že se o ně dovedeme postarat a znovu se prosadit na trhu, a to jsem je nejprve chtěl nechat osudu. Vždy jsme inzerovali, produkovali katalogy a tak dále, ale při pohledu zpět na své marketingové aktivity, nebylo to takové, jaké by to mělo být. Právě pracuji na našich komfortních setech, naše produkty a jejich uvádění na trh a to z důvodů jejich vzájemné kombinace, ve kterých jsme udělali obrovský kus práce a pokroku v posledních letech a na nich chceme stavět v budoucích letech.
Je to velmi poučné a upřímné! Děkuji za to!

Takže pojďme se přesunout na panství Essex a jeho jezera. Jak to vše začalo? Jak se proměnil sen ve skutečnost, jak jste získal nemovitost, jak je veliká, čeho jste dosáhli, co máte před sebou teď, pokud to je v dohlednu?

Vezmu to přes formuli 1. Vždy jsem obdivoval McLaren a teď mám ohromnou říši, kde jsem dostal nejen všechna výrobní oddělení, výzkum a vývoj i testovací vody na jedno místo, připadám si jako zmíněná stáj. Jediná věc mě bolí, když jsem viděl jak používají produkt jiné firmy, než mojí a na ní už vydělali miliony, protože s ním přišli na trh přede mnou! Takže je důležité mít tajemství, když vyvíjíte výrobky, zejména při testování v terénu, ale je to těžké mít jezero jen pro sebe, aby nějaký špion nás nepozoroval. Mějte na paměti, že je potřeba mít pečlivé soukromí při zkoušení nových věcí. Například jsme zkoušeli prototyp bivaku Titan na březích jezer po dobu tří let, aniž by ho někdo spatřil! Proto jsem neustále přemýšlel, že by to chtělo na takové pokusy mít nějakou soukromou farmu, nebo něco podobného, kde bychom měli vše pohromadě. Jednou jsem na takovou nemovitost narazil, byla opuštěná. Chodil jsem se na ni dívat, ale majitel byl na dovolené a doma byla jen dcera a měla ze mě obavy, co jsem zač, že se jen tak potloukám kolem. Řekl jsem ji, o co bych měl zájem, že bych se chtěl podívat do objektu, jestli by to bylo vhodné pro výrobu a kanceláře. Každopádně jsem se sem dostavil ještě třikrát a vše si pořádně prohlédl, ale ještě jsem si neprohlédl dům! Tak jsem řekl, že než to koupím, musím si přece prohlédnout dům – to je přece z ženského pohledu přece důležitá součást, ne?!
Po té to trvalo tři roky, než jsme dostali stavební povolení a dva roky práce na vybudování kanceláří a výrobních budov a provozu, protože jsem se tomu mohl věnovat pouze o večerech a o víkendech – před tím, než jsme se mohli přestěhovat a pak další fáze na stavební povolení pro jezero. Více než dvacet let jsem hledal místo pro vlastní jezero, kde bych choval kapry. V průběhu let jsem měl několik jezer a rozpoznal jsem nebezpečí z toho plynoucí. Zajímalo by mne, kolik rybářů si pronajali nějaké jezero, nasadili velké ryby, léta se o ně starali a pak o pronájem přišli!
Byl jsem rád, že moje vlastní jezero, které mi nabízeli v devadesátých letech bylo za seriozní peníze. Před dvaceti lety byla taková jezera za 10000liber za akr, ale nedávno jsem viděl jedno za 150000liber! Bylo to v hrabství Kent a bylo velké 2,2akrů a cena byla jen za jezero. Nebyla tam zmínka o nějakém pozemku a ani o rybách, žijících ve vodě. Nemohl jsem tomu uvěřit. Tak jsem se pustil do zkoumání nákladů na vyhloubením a byl jsem ohromen tím, jak to bylo levné! Kdybych věděl, jak mě to vyjde levně, udělal bych to už před lety. Jako vodítko může sloužit cena za vyhloubení jedné stopy na akr  - 1000liber. Opravdu zemědělská půda vyjde na 3000 liber za akr, takže řekněme, že na nějaké skalnaté zemi 2000liber a s koupí osmi akrů to vyjde na 16000 liber. Pokud jste kopali na hloubku šesti stop šesti akrové by vás to přišlo na 36000liber. Plus náklady se dostanu na 52000, a nyní to porovnejte s jezerem, o kterém jsem se zmínil. To mě naprosto omráčilo! Jen několik měsíců poté, co banky přijímají bankroty společností si u mě podávají jejich agenti a nabízejí různé úvěry a půjčky 15000 liber, bez jakékoliv jistoty, že jsem schopen úvěr splácet. Takže v podstatě si čtyři kamarádi mohli z úvěru pořídit vlastní šesti akrové jezero!
Samozřejmě to nekončí. Mám toho před sebou ještě mnoho…

Přeložil -  chj.rybar