Karas stříbřitý
Carassius auratus (Linnaeus, 1758)
Popis: tělo je poměrně vysoké, ze stran zploštělé. Horní okraj hřbetní ploutve a dolní okraj řitní ploutve je vypouklý, ocasní ploutev je silně vykrojená. Na zadním okraji nejdelšího (třetího) tvrdého paprsku hřbetní ploutve bývá 10—15 zoubků, které se směrem ke špičce paprsku zvětšují. Žaberní víčko je silně vypouklé. V postranní čáře je 27—34 šupin, nad ní 6—8, pod ní 5—7 šupin. Ve hřbetní ploutvi jsou 3—4 tvrdé paprsky a 16—19 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 3 tvrdé paprsky a 5—6 měkkých paprsků. Žaberních tyčinek
je 39—50, požerákové zuby jsou jednořadé (4—4). V našich vodách žije poddruh karas stříbřitý eurasijský, Carassius auratus gibelio (Bloch, 1783).
Zbarvení: hřbet je černošedý, ocasní a hřbetní ploutve jsou téže barvy. Boky jsou stříbřité, někdy střibročerné či stříbrozlaté. Šupiny jsou na své zadní části tmavě lemované. Tělní dutina má černou výstelku s perleťovým leskem.
Pohlavní rozdíly: obdobné jako u karasa obecného.
Výskyt: u nás nepůvodní druh. V šedesátých letech k nám pronikl do povodí Dunaje a Tisy z Maďarska. Všeobecně se vyskytuje ve vodách nížin a středních poloh, ve štěrkovištích, v bohatě zarostlých melioračních kanálech i v rybnících. K jeho šíření zřejmě napomohlo i několikeré nekontrolované vysazení do našich vod. Kromě slovenských nížinných vod byl zjištěn v roce 1977 v Dyji a Moravě, ve středním Polabí byl nalezen v polovině osmdesátých let. Karas stříbřitý je znám i z ramen dolní Orlice a z Vltavy (v roce 1986 byl uloven v Praze-Podolí), Odry a z rybníků na Pardubicku a Náchodsku. V řece Moravě byla zjištěna jeho početnost až 9 ks.ha -1 a 2.3 kg.ha -1, v odvodňovacím kanále Komoča až 48 ks.ha -1 při 16,3 kg.ha -1.
Růst a věk: středněvěký druh, dožívající se asi deseti let a dorůstající délky 50 cm a hmotnosti kolem 2 kg. Ze štěrkoviště Jakubov je znám z roku 1990 úlovek o délce 48cm a o hmotnosti 2,115 kg, v Labi byl v roce 1989 chycen karas o délce 47 cm a o hmotnosti 2,4 kg, další velké úlovky pocházejí z Dyje (1986 — 45cm, 1,92 kg) a z lokality Zelený Háj (1989 — 47cm,1,9 kg).V Leopoldovských štěrkovištích byla v roce 1987 ulovena jikrnačka o délce 44 cm a o hmotnosti 1,84 kg, z Hronu z roku 1985 je znám úlovek o délce 42 cm a o hmotnosti 1,64 kg. Věk 7+ byl zjištěn u jikrnačky pocházející ze Staré Nitry (1987 —-42,5 cm, 1,56 kg), věk 8+ byl zaregistrován u karasa z Dyje (1988 — 40 cm, 1,32 kg). Místy vytváří také zakrnělou formu.
Potrava: karas stříbřitý je všežravec, poněvadž v jeho potravě lze nalézt zvířenu dna, zooplankton řasy, suchozemský splavený hmyz, semena i úlomky rostlin.
Rozmnožování: v našich vodách tvoří tento druh tzv. monosexuální populace, ve kterých jsou až na výjimky zastoupeny pouze samice. Karas střibřitý se u nás rozmnožuje tzv. gynogefleZí, při které se samice vytírají se samci jiných druhů kaprovitých ryb, přičemž ale nevznikají kříženci, neboť oplození je neúplné a zárodek se vyvíjí v podstatě jen ze samičí buňky. Z takto oplozených jiker se vyvíjejí opět pouze samice karasa stříbřitého, které dospívají ve věku 1—3 roky. Na jednu samici připadá až 400 000 jiker, které jsou vytírány v květnu až červnu na vodní rostliny, popř. na náhradní podklad.
Význam: ve volných vodách můžeme jeho výskyt označit za přínos. Vzhledem k poměrně dobrým růstovým schopnostem a vcelku kvalitnímu masu ho loví sportovní rybáři. Výrazně nepříznivě se však uplatňuje v rybnících kde snižuje produkci kapra. Barevné a tvarové odchylky (např. „závojnatky“), vděčný objekt akvarijních nádrží a bazénů, vznikly vyšlechtěním poddruhu Carassius auratus auratus Linnaeus, 1758, žijícího ve východní Asii.
Popis: tělo je poměrně vysoké, ze stran zploštělé. Horní okraj hřbetní ploutve a dolní okraj řitní ploutve je vypouklý, ocasní ploutev je silně vykrojená. Na zadním okraji nejdelšího (třetího) tvrdého paprsku hřbetní ploutve bývá 10—15 zoubků, které se směrem ke špičce paprsku zvětšují. Žaberní víčko je silně vypouklé. V postranní čáře je 27—34 šupin, nad ní 6—8, pod ní 5—7 šupin. Ve hřbetní ploutvi jsou 3—4 tvrdé paprsky a 16—19 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 3 tvrdé paprsky a 5—6 měkkých paprsků. Žaberních tyčinek
je 39—50, požerákové zuby jsou jednořadé (4—4). V našich vodách žije poddruh karas stříbřitý eurasijský, Carassius auratus gibelio (Bloch, 1783).
Zbarvení: hřbet je černošedý, ocasní a hřbetní ploutve jsou téže barvy. Boky jsou stříbřité, někdy střibročerné či stříbrozlaté. Šupiny jsou na své zadní části tmavě lemované. Tělní dutina má černou výstelku s perleťovým leskem.
Pohlavní rozdíly: obdobné jako u karasa obecného.
Výskyt: u nás nepůvodní druh. V šedesátých letech k nám pronikl do povodí Dunaje a Tisy z Maďarska. Všeobecně se vyskytuje ve vodách nížin a středních poloh, ve štěrkovištích, v bohatě zarostlých melioračních kanálech i v rybnících. K jeho šíření zřejmě napomohlo i několikeré nekontrolované vysazení do našich vod. Kromě slovenských nížinných vod byl zjištěn v roce 1977 v Dyji a Moravě, ve středním Polabí byl nalezen v polovině osmdesátých let. Karas stříbřitý je znám i z ramen dolní Orlice a z Vltavy (v roce 1986 byl uloven v Praze-Podolí), Odry a z rybníků na Pardubicku a Náchodsku. V řece Moravě byla zjištěna jeho početnost až 9 ks.ha -1 a 2.3 kg.ha -1, v odvodňovacím kanále Komoča až 48 ks.ha -1 při 16,3 kg.ha -1.
Růst a věk: středněvěký druh, dožívající se asi deseti let a dorůstající délky 50 cm a hmotnosti kolem 2 kg. Ze štěrkoviště Jakubov je znám z roku 1990 úlovek o délce 48cm a o hmotnosti 2,115 kg, v Labi byl v roce 1989 chycen karas o délce 47 cm a o hmotnosti 2,4 kg, další velké úlovky pocházejí z Dyje (1986 — 45cm, 1,92 kg) a z lokality Zelený Háj (1989 — 47cm,1,9 kg).V Leopoldovských štěrkovištích byla v roce 1987 ulovena jikrnačka o délce 44 cm a o hmotnosti 1,84 kg, z Hronu z roku 1985 je znám úlovek o délce 42 cm a o hmotnosti 1,64 kg. Věk 7+ byl zjištěn u jikrnačky pocházející ze Staré Nitry (1987 —-42,5 cm, 1,56 kg), věk 8+ byl zaregistrován u karasa z Dyje (1988 — 40 cm, 1,32 kg). Místy vytváří také zakrnělou formu.
Potrava: karas stříbřitý je všežravec, poněvadž v jeho potravě lze nalézt zvířenu dna, zooplankton řasy, suchozemský splavený hmyz, semena i úlomky rostlin.
Rozmnožování: v našich vodách tvoří tento druh tzv. monosexuální populace, ve kterých jsou až na výjimky zastoupeny pouze samice. Karas střibřitý se u nás rozmnožuje tzv. gynogefleZí, při které se samice vytírají se samci jiných druhů kaprovitých ryb, přičemž ale nevznikají kříženci, neboť oplození je neúplné a zárodek se vyvíjí v podstatě jen ze samičí buňky. Z takto oplozených jiker se vyvíjejí opět pouze samice karasa stříbřitého, které dospívají ve věku 1—3 roky. Na jednu samici připadá až 400 000 jiker, které jsou vytírány v květnu až červnu na vodní rostliny, popř. na náhradní podklad.
Význam: ve volných vodách můžeme jeho výskyt označit za přínos. Vzhledem k poměrně dobrým růstovým schopnostem a vcelku kvalitnímu masu ho loví sportovní rybáři. Výrazně nepříznivě se však uplatňuje v rybnících kde snižuje produkci kapra. Barevné a tvarové odchylky (např. „závojnatky“), vděčný objekt akvarijních nádrží a bazénů, vznikly vyšlechtěním poddruhu Carassius auratus auratus Linnaeus, 1758, žijícího ve východní Asii.