Jak zacházet s velkým úlovkem

O čem chceš pořád psát? Kde má člověk brát motivaci pro další články? Jak jsem zachytal, nebo kolik jsem chytil kaprů? To je pořád dokola!“ říká mi Jirka Jelínek a mě se okamžitě vybavuje moment, kvůli kterému jsem se rozhodl napsat tento článek. V emailu mi přistála fotka velkého kapra jednoho z mých zákazníků. Lovec drží velkého kapra hrdě ve stoje, kapr je vyválený v trávě, prachu a dalším všelijakém nepořádku. Je nasnadě, že tento kousek to má téměř s jistotou spočítané. Dřív nebo později začne na jeho povrchu bujet plíseň a nakonec pojde. Samotná myšlenka Chyť a pusť není jen o tom, že kapra pustím. Osobně tuto myšlenku povyšuji na životní postoj, kdy se lovec chová ohleduplně a s respektem nejen k úlovku, ale i ke svému okolí a lidem. Chyť a pusť si spojuji se slovem Slušnost, a se slovy, které měním ve skutek. Potom mám čisté svědomí a to mě těší. Když už jsem dostal tu skvělou šanci pořídit si na památku několik kvalitních fotografií svého mnohdy životního úlovku, musím to kaprovi oplatit tak, aby to ve zdraví přežil. Zdolání, vylovení, sakování, focení, ošetření a pouštění kapra totiž obnáší několik zásadních momentů, které jsou pro jeho další život klíčové. Tento živý tvor mi udělal velkou radost a má právo být vrácen do vody s maximální péčí. V následujících řádcích popíšu pár základních způsobů, které jsem si osvojil a které pečlivě dodržuji. A dovolím si nastínit i několik rad, z nichž vyplyne, čeho se musím vyvarovat, abych našemu milému kapříkovi neuškodil.




1) Zdolávání

Většinu kaprů zdolávám z lodi, ačkoliv je to náročnější. Se vzdáleností lovného místa od břehu se vzhledem k terénním nerovnostem a překážkám rapidně snižuje šance na úspěch. Při zdolávání ze břehu dojde často k „pověšení“ kapra do vázky. Pokud není k dispozici člun, musí se chudák kapr z vázky vysvobodit sám, často za cenu vyříznutí nebo následného poškození od šokové šňůry. Poslední tři sezóny používám místo klasické šňůry jako šokovku silný nylon o průměru 50 – 60mm. Nevýhoda tohoto konce spočívá v tom, že má velký uzel a při vyvážení se musí dávat pozor, aby se uzel „nekousl“ a neposunul na dně ležící montáž. Se silným nylonem se nedá nahodit dál, než cca 50m. Vše ostatní už jsou jen výhody, a to hlavně pro kapra. Viděl jsem už několik kaprů, kteří byli dořezaní od šokových šňůr a kterým byly třeba i amputovány části ploutví. Vskutku nepěkný pohled. Nylon je měkký a průtažný a kapra nepoškodí. Navíc, funguje bezvadně při uvíznutí v potopených stromech, kdy nemá tendenci zařezávat se do dřeva.



2) Manipulace v lodi nebo na břehu

Na břehu i v lodi je potřeba mít velký podběrák. Když říkám, velký, tak myslím opravdu velký a samozřejmě s pevným středem. Nikoliv rychloskládací! Všechny rychlosklopné podběráky jsou nevhodné pro vylovení trofejní ryby. Podběrák musí mít ramena pevně vložena do středového Véčka, a měly by být buď z laminátu nebo uhlíku. Po zakoupení podběráku je dobré si nacvičit jeho rychlé vyjmutí z Véčka, protože až bude kapr uvnitř, tak na komediální výstupy a nadávání, že to nejde, prostě nebude čas. Do lodi je vhodnější dvoudílná rukojeť kvůli úspoře místa, na břehu by měl být podběrák naopak roztažen do maximální délky, což je přibližně 2,5m. Když už mám kapra na břehu v podběráku, tak namočím ruce a jdu s ním v první řadě na podložku, kde ho vyháčkuji. Podložka musí být mokrá! Mám prostě tu zásadu, že ji namočím, než na ni kapra položím. Prut s montáží není v tuto chvíli důležitý. Je třeba se věnovat kaprovi, který by mohl z podložky sjet dolů. Při zdolávání ze člunu je dobré mít malou podložku uvnitř a když už jsou ramena podběráku i s kaprem venku z Véčka, tak jej položím na podložku, aby neležel na tvrdé hliníkové podlážce. Pokud jsem sám, tak vyháknutí provádím většinou až na břehu.



3) Vážení

Vážení je radostná událost. Pokud ovšem není váha uschována hluboko v bagáži, jsou v ní baterky a váží přesně. Osobně dávám přednost digitální váze. Čísla jsou jasná a pro mě přehlednější než rafička mincíře. Po zvážení úlovku je třeba odvážit váhu podběrákových ramen (pokud jsou vybavena ušima pro vážení) nebo vážící tašky. Některé vážící tašky slouží rovněž jako podložky. Váhový rozdíl vodou nasáklé vážící podložky dělá v tomto případě klidně i 5kg!


4) Sakování

Zváženého kapra chci dát z různých důvodů do saku (na závodech kvůli rozhodčím nebo v noci kvůli kvalitnějším denním fotkám). V žádném případě není vhodné používat rašlové nebo uzlové kruhové vezírky, i když jsou vetších rozměrů. Sak musí být prodyšný a z měkkého materiálu, optimální je bez kruhů. Jako nejlepší se mi jeví sak MAX carp, který je ušitý kvalitně a z bezvadného materiálu,má dostatečně dlouhou šňůru, karabinu pro zajištění zipu a velké rozměry. Kapr se v něm jistě cítí jako doma. Pozor na místo sakování, zejména na velké přehradě, kde často fučí silný vítr, který by mohl sak i s kaprem odvanout nebo rozbít o břeh. Odvanutý kapr = mrtvý kapr. Nejvhodnější je fotit ho ihned po zdolání. Po souboji je totiž unavený a manipulace s ním je daleko jednodušší, než s kaprem odpočinutým ze saku.



5) Focení

Kapra mám po vyjmutí z podběráku, vážící tašky nebo saku na mokré podložce. Po ruce mám předem připravený kbelík s vodou. Vodu nabírám těsně před focením, aby byla čerstvá a polívám s ní kapra. Když jsem s úlovkem sám, tak musím zabezpečit, aby kapr nesjížděl z podložky a abych tak předešel jeho poranění. Nejlepší podložka, s jakou jsem se doposud setkal je typ bazénku, který vytváří cca 20cm vysoké mantinely a která je vybavena překrývací plachtou. Tato podložka je sice drahá, ale nic lepšího neexistuje. Malé podložky jsou vhodné do lodi. Pro kolenovrtače: je sice pravda, že je lepší malá podložka, než žádná, ale i velké podložky se dají dnes pořídit levně, i když jsou neznačkové. Kapr neumí číst a při focení kolem nechodí průvody kritických kamarádů . . . Při focení je velmi důležitá manipulace s kaprem. Zvolím si stranu, ze které chci kapra fotit a podeberu jej mokrýma rukama tak, že první ruku vsunu pod tělo a prsty nahmatám jamku pod prsní ploutví. Druhou rukou uchopím ze spodu kořen ocasu. Kapra neustále poléváme a zbytečně jej nevystavujeme slunečním paprskům. Moje poloha je v dřepu a o stehna si zapírám ruce, na kterých spočívá celá váha kapra. Nenosím prsteny ani řetízky a mám ostříhané nehty. Místo, kde probíhá focení, vybírám tak, aby nebylo proti slunci. Je lepší fotit při zatažené obloze, ale to už si člověk nevybere. Okolí udržuji v čistotě, aby na fotkách nebyly rušivé momenty. Ono se to dá sice v počítači za pomocí grafického programu zaretušovat, ale in natura je to přece jen lepší. Focení samospouští jsem zatím nepoužil, ale několik mých kamarádů už mají tyto zkušenosti za sebou. Tvrdí, že je to náročnější, než když máte po ruce zkušeného parťáka. Foťák ovládáte pomocí nastavení samospouště nebo dálkově, musíte mít stativ a celkový výsledek je zprvu nejistý. Po úvodní minisérii fotek si zkontrolujete kvalitu fotky (kompozici, světelnost) a fotíte případně znovu. Každopádně kapr by neměl být moc dlouho mimo vodu, jinak to nepřežije. Osobně nenechávám kapra na břehu déle než je to nezbytně nutné. Jak jsem již popsal, bezprostředně po souboji je kapr vysílený a musí jít do vody dřív (do 10ti minut), než kapr sakovaný (o pár minut déle).



6) Ošetření

Focení úspěšně proběhlo a teď je třeba věnovat se ošetření povrchových ran. Nejznámějším antiseptickým roztokem je zřejmě Klin-ik, takže jím ošetřuji jak ranky po háčku, tak jakékoliv povrchové zranění. Háčky bez protihrotu nezanechají téměř žádnou stopu a někdy je těžké najít i místo vpichu. Háčky s protihrotem nadělají mnohem větší paseku v kaprově tlamce. Důležitý je i materiál návazce. Kevlar nebo dyneema s kevlarovým vláknem jsou pro kapra učiněná pohroma. Je docela pravděpodobné, že s takovou šňůrkou kapra ani nezdoláte, protože vám ve finále uplave s rozřezanou tlamkou. Jednou jsem ulovil kapra, který byl z jedné strany celý rudý, jako by ho někdo sešmirgloval do krve. Padla na něj celá lahvička. Naskakovala mi z toho husí kůže. Pokud má na povrchu staré zranění, které je pokryté zaplísněnou blankou, je potřeba tuto blanku strhnout a ránu desinfikovat. Pokud není rána plesnivá, tak ji jen pokapu roztokem.



7) Pouštění

Chudák kapr je po focení celý vyčerpaný. Ideální je jít s celou podložkou i s ošetřeným kaprem do vody. Opatrně jej nechám sklouznout přes okraj podložky do vody. Tam jej stále držím a snažím se ho tzv. rozdýchat, pokud to potřebuje. Po pár minutách, kdy jsem si stoprocentně jistý, že má kapr dost síly na to, aby odplaval, jej pouštím. Miluji ten pohled na důstojně a pomalu odplouvající monstrum a jsem si jistý, že je v pořádku, a že jsem pro jeho návrat udělal vše nejlepší.

Za MAXcarp team - Martin Čermák