Hlavatka Podunajská
Hucho hucho (Linnaeus 1758)
Popis: tělo má vřetenovitý tvar, na průřezu je téměř kulaté. Klínovitá hlava má velké oči a koncová ústa s ozubenými, hluboce rozeklanými čelistmi.Zuby na radličné kosti tvoří se zuby patrovými nepřerušený oblouk. Mezi hřbetní a ocasní ploutví e tuková ploutvička. Podle HOLČÍKA a kol. (1984) je ve hřbetní ploutvi 2—6 tvrdých a 8—14 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 1—6 tvrdých a 7—11 měkkých paprsků. V postranní čáře je 107—194 proděravělých šupin, nad ní 25—38, pod ní 25—39 šupin. Podél těla je 131—245 příčných řad šupin. Na prvním žaberním oblouku je 9—19 žaberních tyčinek. Dunajské povodí obývá nominátní poddruh HuchO huchO hucho (LinnaeUS, 1758).
Zbarvení: hřbet je šedohnědý, s Černými skvrnkami půlměsíčitého tvaru nebo připomínajícími písmeno „X“. Boky bývají světle šedé s měděným leskem a černými tečkami, břicho světle hnědobílé. Mladí jedinci mívají po celém těle tmavé příčné pruhy.
Pohlavní rozdíly: málo zřetelné, více se projevují en v době těsně před třením a během něho. Uvádí se, že až na výjimky mají v tuto dobu samice nápadně bílé břicho, samci naopak výrazně tmavé.
Výskyt: na našem území se tento druh vyskytuje především ve slovenských řekách (např. Váh, Hron, Poprad, Dunajec, Orava, Turiec). Původní výskyt byl však jen v povodí Dunaje. V řekách Moravě a Dyji se hlavatka
vyskytovala ještě v minulém století. Po druhé světové válce byla učiněna řada pokusů o její vysazení do dalších českých a moravských toků (např.Odra, Svratka, Moravice, Olše, Vltava, Otava, Sázava, Berounka, Dyje,Ohře). Výjimečně se objevuje i v některých přehradách (Nitrianske Rudno u Prievidzy). Současné rozšíření a početnost hlavatky v našich tocích jsou udržovány jedině umělým výtěrem přičemž v poslední době lze zaznamenat její úbytek. V roce 1966 bylo zřízeno na řece Turiec chráněné naleziště s výskytem hlavatky, ale ani zde se její populaci příliš nedaří.
Růst a věk: hlavatka O nejvyšší hmotnosti u nás (49 kg) byla nalezena při otravě v roce 1949 v Hronu. Další pozoruhodné úlovky: Váh (1930 — 150 cm,32 kg), Turiec (1916 — 150 cm, 28 kg). Z českých a moravských vod
stojí za zmínku úlovek z Valašské Bystřice (1983 — 98 cm, 7,2 kg), v roce 1976 byla v Dyji nalezena uhynulá hlavatka (94 cm, 8,2 kg), v roce 1976 byla ve Vltavě chycena hlavatka o délce 91 cm a o hmotnosti 9,5 kg. Věk 12 let byl potvrzen u hlavatky z Dyje (1976— 121 cm, 16,2 kg), věk 18+ u úlovku z Váhu (130 cm, 21,02 kg). Dosud nejvyšší zjištěný věk u hlavatky podunajské je 20 let.
Potrava: potěr hlavatky se živí zooplanktonem, larvami hmyzu a korýši,brzy však přechází na vyloženě dravý způsob a loví ryby.
Rozmnožováni: nástup pohlavní zralosti nastává ve věku 3—5 let. Plodnost může u velkých samic dosáhnout i přes 20 000 jiker, které mají průměr kolem 4,5 mm a jsou žluté až pomerančově červené. Před třením, když teplota vody dosáhne 6—10 °C, vyhledávají hlavatky čisté štěrkovité či písečné dno. Zde především samice vytloukají poměrně velké miskovité prohlubně, kde samci vytřené jikry oplozují.
Význam: významný a cenný druh, jehož existence v našich vodách je ohrožena. úlovky hlavatky mají v posledních letech klesající tendenci, v rámci střední Evropy je řazena mezi nejohroženější druhy ryb. Maso hlavatky je velmi chutné, její hlavní hodnotu dnes tvoří vysoce ceněná trofej.
Popis: tělo má vřetenovitý tvar, na průřezu je téměř kulaté. Klínovitá hlava má velké oči a koncová ústa s ozubenými, hluboce rozeklanými čelistmi.Zuby na radličné kosti tvoří se zuby patrovými nepřerušený oblouk. Mezi hřbetní a ocasní ploutví e tuková ploutvička. Podle HOLČÍKA a kol. (1984) je ve hřbetní ploutvi 2—6 tvrdých a 8—14 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 1—6 tvrdých a 7—11 měkkých paprsků. V postranní čáře je 107—194 proděravělých šupin, nad ní 25—38, pod ní 25—39 šupin. Podél těla je 131—245 příčných řad šupin. Na prvním žaberním oblouku je 9—19 žaberních tyčinek. Dunajské povodí obývá nominátní poddruh HuchO huchO hucho (LinnaeUS, 1758).
Zbarvení: hřbet je šedohnědý, s Černými skvrnkami půlměsíčitého tvaru nebo připomínajícími písmeno „X“. Boky bývají světle šedé s měděným leskem a černými tečkami, břicho světle hnědobílé. Mladí jedinci mívají po celém těle tmavé příčné pruhy.
Pohlavní rozdíly: málo zřetelné, více se projevují en v době těsně před třením a během něho. Uvádí se, že až na výjimky mají v tuto dobu samice nápadně bílé břicho, samci naopak výrazně tmavé.
Výskyt: na našem území se tento druh vyskytuje především ve slovenských řekách (např. Váh, Hron, Poprad, Dunajec, Orava, Turiec). Původní výskyt byl však jen v povodí Dunaje. V řekách Moravě a Dyji se hlavatka
vyskytovala ještě v minulém století. Po druhé světové válce byla učiněna řada pokusů o její vysazení do dalších českých a moravských toků (např.Odra, Svratka, Moravice, Olše, Vltava, Otava, Sázava, Berounka, Dyje,Ohře). Výjimečně se objevuje i v některých přehradách (Nitrianske Rudno u Prievidzy). Současné rozšíření a početnost hlavatky v našich tocích jsou udržovány jedině umělým výtěrem přičemž v poslední době lze zaznamenat její úbytek. V roce 1966 bylo zřízeno na řece Turiec chráněné naleziště s výskytem hlavatky, ale ani zde se její populaci příliš nedaří.
Růst a věk: hlavatka O nejvyšší hmotnosti u nás (49 kg) byla nalezena při otravě v roce 1949 v Hronu. Další pozoruhodné úlovky: Váh (1930 — 150 cm,32 kg), Turiec (1916 — 150 cm, 28 kg). Z českých a moravských vod
stojí za zmínku úlovek z Valašské Bystřice (1983 — 98 cm, 7,2 kg), v roce 1976 byla v Dyji nalezena uhynulá hlavatka (94 cm, 8,2 kg), v roce 1976 byla ve Vltavě chycena hlavatka o délce 91 cm a o hmotnosti 9,5 kg. Věk 12 let byl potvrzen u hlavatky z Dyje (1976— 121 cm, 16,2 kg), věk 18+ u úlovku z Váhu (130 cm, 21,02 kg). Dosud nejvyšší zjištěný věk u hlavatky podunajské je 20 let.
Potrava: potěr hlavatky se živí zooplanktonem, larvami hmyzu a korýši,brzy však přechází na vyloženě dravý způsob a loví ryby.
Rozmnožováni: nástup pohlavní zralosti nastává ve věku 3—5 let. Plodnost může u velkých samic dosáhnout i přes 20 000 jiker, které mají průměr kolem 4,5 mm a jsou žluté až pomerančově červené. Před třením, když teplota vody dosáhne 6—10 °C, vyhledávají hlavatky čisté štěrkovité či písečné dno. Zde především samice vytloukají poměrně velké miskovité prohlubně, kde samci vytřené jikry oplozují.
Význam: významný a cenný druh, jehož existence v našich vodách je ohrožena. úlovky hlavatky mají v posledních letech klesající tendenci, v rámci střední Evropy je řazena mezi nejohroženější druhy ryb. Maso hlavatky je velmi chutné, její hlavní hodnotu dnes tvoří vysoce ceněná trofej.