Hejlov, velkých štik domov

Několik dní před velikonočním víkendem jsem od Radima Křepelky dostal skvělou nabídku, zúčastnit se zahájení lovu štik na soukromém rybníku Hejlov, jehož majitelem je všem rybářům a zvláště kaprařům známí Jarda Těšínský. Od tohoto roku zde zavádí novinku: experimentální lov trofejních štik, na který je vyhrazeno v průběhu roku 6 termínů.Původcem této výpravy byl však Honza Pánek který tuto nabídku od Jardy dostal a Radim dal dohromady partu. Od tohoto okamžiku jsem byl jako v transu a vláčkařská horečka mě naplno popadla. Jelikož do odjezdu zbývalo něco přes týden,všechny dny byly plně vyplněny přípravou,nákupem nástrah a doplněním všeho nezbytně potřebného pro lov. Jelikož jsem věděl od Radima z jeho předcházejících návštěv Hejlova,že je zde spousta velikých štik,nemohl jsem nic ponechat náhodě a snažil se vše potřebné na tento lov dát dohromady. Bylo potřeba obstarat kvalitní, pevná a dostatečně dlouhá lanka, pořádná kopyta větších rozměrů a jiggové hlavičky s kvalitními a dlouhými háčky, u kterých bylo potřeba zamáčknout protihrot kvůli šetrnému zdolávání ryb. Po přípravě výzbroje bylo načase připravit a zabalit do tašek něco pro osobní potřeby jak při lovu tak i pro večerní oddech a nabírání sil do dalšího dne a pro zahřátí. Dobrá klobáska a trochu páleného moku jistě nepřijde vniveč. A je tu ten „den". Odjezd je naplánován asi tak hodinku před polednem. Auto je naloženo vším potřebným a já vyjíždím za Radimem. Bylo naplánováno že se pojede dvěmi auty. Jelikož celá parta se skládala z osmi lidí, tak to nebyl problém i když zavazadel bylo požehnaně. Jsem u Radima a po slabé půlhodince příprav a nakládání usedá i se svou manželkou Janou do auta a míříme směr Chlumec pro čtvrtého pasažéra, prvoligového závodníka v přívlači Tomáše Čepeláka. Hodinka cesty uběhla jak voda v Jizeře a již stojíme v Chlumci před domem kde nás již Tomáš vyhlíží. Jeho skromná bagáž nám dala trochu zabrat, než jsme to do auta naskládali, ale podařilo se a my konečně vyrážíme směr Pelhřimov, kde nás již očekává velký rybník plný obrovských ryb jménem Hejlov. Zbytek cesty ubíhal celkem v pohodě, při Sobítkotním lehce popoledním čase, byly silnice prázdné, takže cesta pěkně ubíhala. Jen ještě jedna zastávka v Pelhřimově na nákup pečiva a několika drobností které chyběly a již sjíždíme z mírného kopečka, kde se před námi zjevuje bývalí mlýn, jenž nyní slouží jako penzión a v jeho blízkosti rybník na jehož konec ani nevidíme. Zastavujeme kousek od hráze a první naše cesta, při které dáváme dohromady naše ztuhlé údy, vede k mírné obhlídce revíru.Počasí je nádherné a vůbec celé to okolí probuzené do jara je balzám pro naše rybářské dušičky, jenž při té kráse již začínají mít tiky a nejraději by každý z nás měl už prut v ruce. Po chvilce rozjímání přichází správce, který má na starosti jak rybník, tak i penzión. Proběhne seznamovací rošáda a správce nás vyzve aby jsme zajeli autem do dvora penziónu, kde nám ukázal ubytování. Jelikož jsme ještě nebyli kompletní a druhé auto ještě nedorazilo, měli jsme tu výhodu, že jsme si mohli vybrat pokoj podle svého gusta. Obřad vybalení a ubytování moc času nezabral a již se otvírají vrata a do nich přijíždí druhá polovina naší party, která se skládala vesměs ze závodníků v přívlači. Jmenovitě - Honza Pánek, Béďa Nikl a Markéta s Jirkou Bietlových. Vzájemně se přivítáme, nastává ubytovací kolotoč a celý lační se vrháme po prutech a začíná ta pravá příprava k lovu.

Něco málo o Hejlově

Nachází se v centru Českomoravské vysočiny, v kraji malebných kopců, lesů, téměř nedotčené přírody a svěžího vzduchu. Plocha rybníka je  23 ha, který je rozdělen na 22ha velké jezero sloužícímu ke sportovnímu rybolovu „chyť a pust" pouze pro členy kapřího světa a malý 1,5 ha rybník určený k běžnému rybolovu. K lovu ryb je bezpodmínečně nutné používat háčky bez protihrotu, vždy mít u sebe velký podběrák a podložku pro šetrné zacházení s ulovenými rybami. U rybníka se nachází starý mlýn,  jenž je zrekonstruován do nádherného a vybaveného penzionu. Je zde ubytován správce, který se stará jak o chod penzionu tak hlavně o rybník a i o rybáře, kteří na něm loví. Více se lze dozvědět přímo na internetových stránkách rybník Hejlov. Konečně u vody, den první Nastal dlouho očekávaný okamžik, kdy máme vše potřebné pro lov připraveno, a můžeme se vydat „na ně". Rozdělily jsme se do dvojic, abychom se jako jednotlivci nemuseli tahat každý s velkým podběrákem a podložkou. Bylo to výhodnější i při zdolávání ryb, kdy druhý kolega byl vždy k dispozici při jejich podebírání. Začali jsme s Radimem mrskat vodu. Po několika náhozech měl Radim první útok štiky na kopyto ale nic z toho nebylo. Já jsem prohazoval opačným směrem a po patnácti minutách první záběr. A je tam, pociťuji neskutečnou radost z letošního prvního vláčení a z ryby na druhém konci udice. Boj trval jen pár okamžiků a u břehu  mám štičku kolem padesátky. No není to zrovna ta velikost za kterou jsem přijel, ale to mi v tomto okamžiku absolutně nevadí, a já mám velikou radost z první uvláčené ryby. Ještě ve vodě dostává štika svobodu a já pokračuju v házení. Během další krátké chvilky další ryba.Tentokrát však na Radimově prutu. A však opět to byla teprve školačka. Není to tak dlouho, co rybník rozmrznul a tak jsme usoudily že v tomto termínu to s velkými štikami asi nebude tak slavné, protože budou pravděpodobně najeté na druhé straně rybníka, kde do vody zasahují traviny a štiky ještě nedokončili tření. Štička je zpátky ve svém živlu a mi pokračujeme v lovu. Po další chvilce zahlédnu vlnu za svou nástrahou a následuje rána do prutu. Je tam další ryba. Chvilka zápasu a já začínám přemýšlet, co že se mi to tam vlastně pověsilo.Po pár minutkách jsem již v obraze a u břehu se zrcadlí krásný bolen. Není to žádný extra rozměr, zase jen něco přes padesát, ale radost rozhodně udělal. Jedna fotečka a bolen putuje ke správci. Jelikož majitel Jarda Těšínský chce zredukovat stav bolenů na tomto revíru, musel ho správce přenést jinam. Měníme s Radimem stanoviště a pokračujeme v lovu. Abych se tady nerozepisoval o každé rybě, tak to zrekapituluju. S Radimem jsme chytli ještě několik štik ale všechny vesměs stejných velikostí jako na začátku.Tři hodinky utekli jako voda a my se vracíme k penzionu. Po setkání s kolegy se dozvídáme že chytili asi tři štiky přes sedmdesát a Markéta největší štiku za toto odpoledne-94cm. Jinak vesměs též menší ryby.To však nebyl žádný důvod, proč bychom i z takovýchto úlovku neměli mít radost. Pro dnešek s lovem končíme a jdeme si odpočinou a připravit se na další den, který bude ve znamení celodenního chytání. Ještě domluva na kterém pokoji se sejdeme večer u lahvinky něčeho ostřejšího, abychom Sobítkotní den řádně završily. O průběhu večera se tady rozepisovat nebudu ale můžu zodpovědně říct, že strategii na další den jsme probrali dokonale Den druhý,slunce pálí celí den Ranní probouzení bylo trošku bylo mírně náročnější, ale zdárně jsme to všichni zvládli.Natěšeni představou, že máme před sebou celý den lovu jsme popadli pruty a mazali k vodě. Sobotní den jsem měl za parťáka Tomáše Čepeláka, tak jsem měl možnost se i něco přiučit. Domluvili jsme se že po proházení míst na hrázi, se vydáme na druhou stranu rybníka, až do míst, kde začínají chatky, a půjdeme směrem zpátky. Den se mimořádně vydařil, alespoň co se počasí týká. Nebe bylo čisté a slunce se nám opíralo do tváří.Vylákalo i ryby k hladině, takže jsme měli možnost si prohlídnout spoustu pěkných kaprů na hladině. Bohužel však štiky moc velkou aktivitu neprojevovali. Na hrázi mi spadla jedna menší štika a tak jsme se s Tomem přesunuli na druhou stranu, jak jsme si domluvili.Tam byl lov o poznání lepší, i když jsme střídavě tahaly stále jen menší štiky do šedesáti čísel. Kolem poledne již mělo slunce celkem sílu a na druhé straně jsme viděli Jirku Bietlovýho, jak rybaří jen v trenýrkách. Jak nám později řekl  „chytám ryby a bronz dohromady". Z toho se dá usoudit, že toho na rozdíl od nás nachytal víc. Všude kolem břehu byla spousta okounů a perlínů, a tak Tomáš nasadil mikrotwistera  a začal je provokovat.Tak jsem ho následoval. A docela se dařilo, okouni i když malých velikostí šli dobře a překvapivě ještě dravější byli perlíni. Šli po mikráku jak slepice po flusu, takže najednou bylo úlovků až až. A že ty perlíni nebyli až takoví drobečkové.Třicet centimetrů nebyl problém, a to jsme u břehu viděli i větší kousky. Po nasycení lovem menších ryb, jsme přešli opět na štiky. Opět se nám podařilo přesvědčit pár kousků, ale stále ne velikosti jakou by jsme si přáli. Po poledni už bolely pěkně záda, tak jsme se domluvili že si půjdeme dát gáblík a trochu si oddechneme. Cestou zpět jsme si promluvili s kluky o jejich úspěších. Sice měli na prutu pár větších ryb, ale vytáhnout se jim nepodařilo ani jednu. Stejně jako mi, nachytali jen menší kousky. Lehce jsme si nacpali pupky, trochu odechli a vyrazili opět k vodě. Pro změnu zas na protilehlou stranu, než jsme byli ráno.Vezmu to stručně, do půl šesté jsem už zmoženej neustálím házením a bolavými zády, byl i s kolegou Tomem, stále bez ryby, která by stála opravdu za to. Honza Pánek se rozhodl zatelefonovat Jardovy, jestli by jsme se mohli přesunout až na konec rybníka k přítoku, kde je voda kolem břehu zarostlá travou a kde je pravděpodobnost, že by tam ty štiky mohli být. Během chvilky je vše domluveno, a já, Tom a Honza, se jak předvoj přesouváme k přítoku. Zastavíme se asi 150 metrů před přítokem a po pár náhozech má Tomáš jednu kudlu a Honzovi po nástraze taky jedna vyjela.Tímto bylo rozhodnuto a Honza dává mobilem vědět zbytku party, že by se tady mohlo zadařit. Správce nastartoval  teréňák a zajel pro Bédu a Baitlíky. Radim zůstával vytrvale na své oblíbené jedničce. My s Tomem a Honzou jsme se přesunuli přímo k přítoku kam již dojížděli kluci a Markéta v autě. Zaujali  jsme každý pozici kolem přítoku a začali to mrskat. Jako první měla štiku na prutu Markéta,  něco přes sedmdesát. A pak začal kolotoč. Během necelých dvou hodin se na tomto místě vytáhlo jedenáct štik, a z toho největší štiku 87 cm zdolal Béda Nikl. Krásnej kousek. Začalo se smrákat, a to byl čas pro dnešní den lov ukončit. Ještě nás čekal pěkný  kus cesty do mlejna. Cestou zpět se domlouváme že zítra po ránu, než se začneme balit, sem určitě zajdeme. Když jme dorazili ke stanovišti 1, kde lovil Radim, tak nám oznamuje že  půjčil správci na pár hodů prut, a ten během chvilky vytáhl krásnou 94. To jistě potěšilo, zvláště  Radima, který na tomto místě vydržel celé odpoledne a jediný výsledek byly tři spadlé štiky.Tak konečně na pokoji, sprška, něco do žaludku a chvilka pro oddech.Večer máme opět sraz u Radima na pokoji, kde dnes s námi poseděl i Jarda Těšínský, který nám vyprávěl o svém cestování po světě za velkými kapry.Vydrželi jsme asi do půl třetí do rána.No to bylo ráno krušný vstávání. Den třetí, absolutně nejlepší Ráno jsem se silou vůle probudil asi v půl sedmí, rychle oblíknout, něco k jídlu do ruky a honem pro prut.Venku všude spousta bláta po nočním lijáku a jinak nikde ani noha.Všichni ještě spali.Vrata jsou ještě zamčený a tak se vracím pro klíč který máme u klíče od pokoje.Otevřu dveře a vidím že Tom už je taky vzhůru, ale musel se ještě připravit, tak jsem šel pomalu napřed. Byla to hrozná klouzanice v tom blátě, a pořádný  kus cesty přede mnou. Asi po dvaceti minutách jsem dorazil k přítoku.Počasí nebylo zrovna moc vlídné, a byl celkem silný vítr. Pár náhozů a už vidím že se blíží Tom. Říkal že všichni ještě spěj a tak jsme chytali sami. Dalších pár náhozů,„bum" a už mi tam visí štika. Chvilka přetahování a už je venku krásná sedmdesátka. Pár fotek  a šetrné vrácení zpět do jejího živlu. Po pár minutách má na prutu  rybu Tom. Je to pěknej bolen. Dalších pár minut a Tom má další rybu, štika něco přes šedesát. Převezmu štafetu a tahám další ,o pět čísel větší než předchozí. Než ji stačím pustit, už Tomáš tahá další rybu.Tentokrát už je znát že patří mezi ty, kvůli kterým jsme sem přijeli. Štika si nenechává nic líbit a statečně bojuje. Stále zajíždí do trávy a nechce se jen tak vzdát. Ovšem Tom si sní poradil a já ji podebírám. Přenesení na podložku je dílem okamžiku a před námi je štika v celé své kráse. Metr ukazuje rovných sto cm. Gratulace šťastnému Tomovi,  a ten si již vychutnává své sladké vítězství a zvednutí svého „osobáčku" v přívlači. Několik fotografií a štika jde zpět. V tom se objevuje Honza, který si před odjezdem přišel na rozloučenou taky nějakou ulovit. A povedlo se, ani ne za půlhodinku má krásnou sedmdesátku.Šťastný, že se mu rozlučka s revírem povedla, přišel se rozloučit i s námi. Jelikož druhá parta vyjížděla o něco dříve, musel se vrátit. Nám s Tomem zbývala asi tak hodinka lovu. Dvacet minut se nic nedělo a pak náhle jako když najeli, tahám další štiku přes sedmdesát a Tom chvilku po mě také. Přešel jsem na stanoviště o kousek dál, pár náhozů podle travin a je tam. Necelé dva metry od břehu mi na to skočila štika mích snů. Pořádnej  „krokodýl". Bohužel školáckou chybou,  špatně umístěného vlasce na překlápěči, se samovolně překlopil, vlasec se uvolnil a tím umožnil štice se uvolnit. Celý tento děj, se odehrál  velmi rychle a  totálně mi vyplavil adrenalin do krve. Štiku jsem si prohlédnul v celé své kráse, ale to bylo asi tak vše. Rozklepala se mi kolena a já začal nadávat na všechny světové strany, co že to jsem za blbce. Po srovnání tepové frekvence jsem přešel k Tomovi, kde jsem mu vše vyprávěl. Čas neúprosně letěl a nám zbývalo jen pár náhozů do ukončení lovu.Chtěli jsme vyjet před polednem. Jako kdyby nám chtěli štiky udělat radost, tak jsme si ještě v rozmezí pár minut, každý ještě jednu vytáhnul - opět kolem sedmdesáti.Tímto jsme završili velikonoční lov, a ač neradi, museli jsme zabalit a blátem se prodrat zpět k penzionu.Po strastiplné cestě jsme dorazili na dvůr mlýna kde již sbalení Jana s Radimem  na nás čekali. Rychle vše zabalit, vyklidit pokoj, srovnat  se s správcem, pokud možno vše vtěstnat do auta (jako by toho víc přibylo než ubylo) a můžeme vyrazit plně spokojeni s výsledkem velikonočního lovu. Rekapitulace Ačkoliv  jsme sem všichni přijeli s vidinou lovu velkých štik, kterých se nám však bohužel vytáhnout moc nezdařilo, přesto jsme byli s lovem velice spokojeni. Pokud by jme jeli o dva týdny déle, všichni věříme, že velkých štik by bylo nachytáno mnohem více. Už jenom z toho důvodu, že štiky byli  ve fázi těsně po tření a některé ještě přímo ve tření. Jinak však počet ulovených ryb se za víkend pohyboval kolem osmdesáti štik, dva boleni, spousta okounů a perlínů kteří se chytali na mikrotwistery pro zpestření lovu. Tak někdy příště Hejlove
Kaudik

 
Více fotografií najdete ve fotogalerii - Hejlov