Hejlov – květen 2011

 Byla polovina měsíce ledna, koukám se skrz lehce zamrzlá okna ven, na okolí pokryté bílou peřinou. Přemýšlím,  co mi nadělí svatý Petr v letošním roce a přitom mě již začínají tak trochu svrbět ruce, v kterých bych už rád držel prut a procházel břehy vod.
Zapnu kompa, abych si zarybařil alespoň virtuálně a zároveň prohlídnul emailovou poštu. „A ejhle“, píše Radim Křepelka,  že Jarda Těšínský (majitel rybníka Hejlov) poskytl víkendový termín v měsíci květnu k lovu štik přívlačí. Společně s Honzou Pánkem mají dát dohromady partu kamarádů a věrných zákazníků svých rybářských obchůdků, za účelem lovu v tomto atraktivním prostředí. Měla by se sejít parta přibližně kolem 25 lidí. Myšlenka na lov velkých štik mě okamžitě rozehřála a evokovala k okamžité odpovědi a závazné přihlášce. Pomyšlení, že se výprava odehraje až koncem měsíce května, mě opět mírně zmrazilo, ale nadruhou stranu, se mám alespoň na co těšit.
Kupodivu čas letěl jako voda, čekající měsíce jsem si krátil alespoň návštěvami Vltavy 7, kde je povolena celoroční přívlač a v dubnu následovali pstruhové vody. Nějaký trénink by tedy byl.
„A je to tady“, zakroužkované květnové datum v mém kalendáři se naplnilo. Domluvil jsem se s Robertem, že pojedeme společně jedním autem v pátek kolem poledne. Na tento  týden mi v práci vyšla noční směna, takže v pátek po šichtě si chci alespoň tři hodinky dáchnout. Sotva se probudím, už mi zvoní telefon a volá Robert. „Ty vole“ Radim mi volal, že už tam s několika kolegy jsou a hned na třetí nához vytáhli štiku 104 cm. To mě tak rychle probralo k životu, že jsem byl během okamžiku připraven na cestu. „Na co budeme čekat“ říkám Robertovi, „přijeď pro mě a pofrčíme“. (Až na místě jsme se dozvěděli že to byl pěknej kec , a Radim nás chtěl jenom trochu nabudit).
Cesta proběhla v pohodě, takže ji není třeba popisovat. Po poledni přijíždíme k rybníku Hejlov. Uběhne sotva pár minut co jsme na místě a již tu mám první problém. Chci se převléknout do rybářských kalhot, ale bohužel je nemůžu nikde najít. Aby taky jo, když jsem si je zapomněl přibalit.
„No nic“, říkám si, „budu to muset odchytat v tom co mám na sobě“. Jdeme se podívat na vodu a potkáváme Radima a posléze i Honzu s částí party, která přijela s organizátory. Přivítáme se a hned následuje výtka Radimovi, co že nám to nakecal. Ten se jen zašklebí a hlásí nám prozatímní skutečné úspěchy.„Zatím nic moc, jen pár menších štik“. S Robertem nás již svrbí ruce a tak necháváme kluky, kteří se jdou posilnit a nabrat energii na další lov, bereme vláčáky a jdeme pokoušet štěstí v podobě úlovku pěkné štiky.
Slunce pálí jak na saharské poušti a v dálce na obzoru,  se začínají ukazovat černé mraky. Součastně začíná být i trochu dusno. Nástrahy lítají stále dokola do vody Hejlova, ale zatím stále bez kontaktu. Mraky se začínají přibližovat a sem tam je již slyšet zahřmění. „Blíží se asi pěkná bouřka“ říkám Robertovi a jako potvrzení se ozve téměř dělová rána . V současném okamžiku  má na prutu svou první rybu. Je to asi 40ti centimetrový candátek. Dusné počasí je asi vyprovokovalo k aktivitě a v momentě mám i já téměř totožnou rybu. Následuje několik neproměněných drbanců a spouští se pěkná sprcha. Rychle balíme a utíkáme se schovat do „týlového tábora“ který se nachází v Hejlovském mlýně. S karbonovými proutky není radmo běhat kolem vody v bouřce. To už nebe křižují blesky a lije jako z konve. Než doběhneme tak si svou dávku vody pěkně vyžerem.  Sprcha trvá asi dvě a půl  hodiny, jen přestane  pršet, tak se zde objevuje další část party a sebou přiváží dva soudky Svijanského piva. Přivítáme se se zbytkem party a jsme kompletní. Déšť pomalu ustává, to nás opět nabudí a tak vyrážíme alespoň ještě chvilku pokoušet štěstí. Bohužel však bez efektu. Pouze jedna zbloudilá kudla, a tak se vracíme zpět do mlýna, kde je již naražen soudek a stůl plný plachetnic  na etiketách, nabírá vítr do plachet. Na pokec a štamprličku přišel mezi  nás i majitel Hejlova  - Jarda Těšínský. V krbu si opečeme klobásky a párky, zalejváme je dobrým pivkem a žvaní se a žvaní,  až téměř do ranních hodin.

Sobota

Moje předsevzetí, že vyrazím co nejdříve k vodě padlo, jak vojáci u Dukly. Přesvědčit se, abych vylezl ze spacáku byl nadlidský úkol. Však jsem později mohl jen litovat a proklínat svoji lenost. Když jsme s Robertem konečně vylezli,  slunce už pěkně hřálo. Ještě jsme se ani nestačili rozkoukat a už k nám doráží zpráva, že Jirka Večerník hned po ránu, vytáhl štiku 124 cm. Mohli jsme jen tiše závidět a vyčítat si naší  lenost. Něco posnídáme a připravujeme pruty na škádlení Hejlovských štik. Velká část party již běhá kolem rybníka a pokouší se o nějaký ten trofejní úlovek. Jsou však i tací, jenž doposud nevědi, že je již den, a po bujarém večeru ještě dospávají.
K vodě chodíme většinou po dvojicích, kvůli společnému podběráku a podložce. Takže to netrvá dlouho a s Robertem již procházíme břehy upuštěného rybníka. Házíme a házíme, ale výsledek je hodně pod naše očekávání. Jeden bolen, tři kudly a dvě štiky spadlé, nás moc neuspokojili. Je poledne a tak si dáváme pauzu a jedeme do blízké hospůdky dát si teplý oběd. Cestou potkáváme kolegy, ale i oni na tom nejsou o moc lépe.
Je odpoledne, slunce celkem slušně pálí a my jdeme opět pokoušet štěstí. Od kamarádů se dozvídáme, že štiky jsou najeté na mělčinách v blízkosti přítoku. Dlouho se nerozhodujeme  a zamíříme přímo do zadní části rybníka. Již z dálky je vidět, že po včerejší bouřce přitéká do rybníka voda v podobě bílé kávy se spoustou  bordelu. „Snad to nebude problém“ říkám Robertovi a jdeme pokoušet štěstí v zakalené vodě. Zabrodíme pár metrů do vody, v upuštěném rybníku je v těchto místech jen kolem  půl metru vody a začínáme vláčet. Neuběhne ani dvacet minut a Robert hlásí rybu.  Vyběhnu na břeh, položím prut a připravím si podběrák a foťák. Mezi tím Robert statečně bojuje s rybou. Už začínám tušit, co že to za rybu na druhém konci prutu je. A netrvá to dlouho a mé tušení se mění ve skutek. Robert zapřáhnul slušného lysáka za hřbetní ploutev a tomu se evidentně nechce z vody ven. Nic však netrvá věčně a kapřík je již v podběráku. Sice to není ryba po které by zrovna toužil, ale souboj mu to alespoň trochu vynahradil. Udělám mu pár fotek a kapřík si vesele odplouvá zpět do svého domova.
Pokračujeme v lovu. Já zatím bohužel bez kontaktu. Po chvilce kouknu na Roberta a vidím jeho ohnutý prut. Ani se neptám a jdu si na břeh odložit prut, vezmu podběrák a připravím foťák.
„Asi zase nějakej kapřík za ploutev“ sděluje Robert a dál zápasí s rybou. Přetahují se již asi deset minut, když v tom zahlédnu ocasní ploutev pořádný štiky. „Ty vole, to je pořádná zubatka“  prohodím s otevřenou hubou, a  brodím o kus dál, abych mu ji podebral. Štika provede dva výpady a je vidět že její síly jsou u konce. Přichází můj čas v roli podebírače  a v momentě je uvězněna v síti podběráku. „Nádherná štika“,pronesu slova obdivu, a vynáším ji na břeh. Následuje měření (109 cm), a fotografování. Vše poměrně rychle, aby ta nádhera moc netrpěla a byla zpět ve svém živlu. Robertova radost je velká a je na něm vidět, že si svou misi již naplnil. Ještě asi půlhodinku pokračujeme v lovu, zadaří se mi opět jedna kudla  (jako kdyby tady pro mě žádný jiný štiky nebyli), a jdeme si do mlýna odpočinout a posilnit se. „Ještě to zkusíme večer“ zamumlám si pod nos pro sebe, „snad přijde alespoň candát“ v duchu se utěšuju. Bohužel se tak nestalo. Sobotní večer u pivka není potřeba popisovat, s rybařinou to nemělo nic společného.

Neděle

Na nedělní den jsme měli vymezen čas lovu jen do oběda. Pevně jsem doufal, že i pro mě přijde můj čas úlovku, trofejní štiky. Překonal jsem tu obrovskou nechuť vylézt ze spacáku a časně ráno jsem byl připraven, jít za tou svou „vytouženou“. Nad rybníkem byla mléčná stěna,  a slunce teprve v dáli za lesem, začínalo vystrkovat své jemné paprsky. Robert spal jako špalek a tak jsem vyrazil sám. Šel jsem na druhou polovinu rybníka k ostrůvku, kde jsem doufal v pěkný úlovek. Přijdu na místo a vidím, že už tam chytá Honza a jeho dva kolegové. Netrvalo to snad ani minutu a Honza má na prutu štiku, bohužel mu u břehu padá. Během pěti minut se situace opakuje a znovu mu štika u břehu padá. Kluci mění stanoviště a tak se věnuju svému lovu. Během půl hodiny vytáhnu dvě štiky opět dorostenecké velikosti. Pak následují tři slušnější okouni. Přichází Robert a domlouváme se že zabrodíme na ostrůvek, kde by mohlo být to „top“ místo. Brodění byla celkem sranda, jelikož přes noc se zvedla voda v rybníku min. o 10 cm. Tam kde se v sobotu dalo celkem v pohodě přejít, jsme rázem byli ve vodě až po „kulky“. Promočený jsme však dosáhli cíle a mohli začít lovit. Kolem nás lítali rybičky od boleních útoků, ale našim nástrahám se statečně vyhýbali. Nasadil jsem woblera a pročesával okolí ostrova. Několik drbanců zůstalo neproměněných, ale nakonec přeci jenom jsem zasekl rybu. Jde to celkem lehce přitahovat a tak si říkám, že mám zase další zářez v podobě kudly. Ale ne, již vidím krásné pruhované tělo candáta. Aspoň malá náplast na mé „úspěchy“. Robert mi ho vyblejskne a již odplouvá zpět, do své domoviny. Ještě chvíli prohazujem vodu, slunce již začíná pěkně pálit a tak svou snahu o velký úlovek ukončujem. Brodíme zpět ke břehu, opět si lehce opláchnem  „kulky“ a jsme na pevné zemi. Pomalu se vracíme zpět, prohazíme ještě pár míst, ale již bez záběru. Musím se smířit s faktem, že má čtvrtá výprava na Hejlov,  opět nepřinesla kýžený úlovek v podobě štiky přes jeden metr. „Snad někdy příště to už konečně přijde“
S tímto heslem odcházím od vody, přesouváme se do týlového tábora abychom se rozloučili a vyrazili na cestu k domovu.

Rekapitulace

Radim mi dal dohromady přibližnou statistiku úlovků celé skupiny. I když se dá říci že dravcům se brát moc nechtělo, ať již z důvodu napouštění rybníku či nějakého jiného, přeci jen se pár ryb nachytalo.
I přes absenci velkých štik, byla výprava v celku úspěšná a velký dík patří jak Jardovi Těšínskému tak organizátorům akce Radimovi  Křepelkovi  a Honzovi Pánkovi.

Soupis ryb odhadem:

nej  - štika  123, 109, 108
nej -  candát  65, 50, 45
nej -  bolen  65, 50
nej -  okoun 35

celkem okounů 9 ks, štik 40 ks, candátů 10 ks,  bolenů 10 ks.

Fotogalerii z Hejlova najdete zde: Hejlov - květen 2011
Kaudik