Domácí výroba olůvek

 Při vymýšlení formy na odlévání olůvek jsem vyzkoušel různé materiály,ale stále to nebylo ono.
Jednou jsem takhle hodil řeč o možnostech výroby formy s kamarádem a ten mne přivedl na nápad použít silikon, lépe řečeno „silikonové dvousložkové kaučuky“. Vyrábí se několik druhů a dokáží odolávat působení vysoký teplot.
    Jedním z takových je i Lukopren N 5541 - viskózní pasta, která po zvulkanizování vytváří silikonovou pryž s vysokou tepelnou odolností. Kromě vybraných plniv obsahuje i tepelný stabilizátor silikonového pojiva. Je určen pro výrobu forem pro odlévání nízkotavných kovů (olovo, cín, antimon) do teplot 320°C a pro výrobu tepelně odolných těsnění.
    Materiál byl tedy na světě. Zbývalo jen vymyslet, jakým způsobem vyrobit samotnou formu. Padlo nespočet plastových kelímků od jogurtů, plastových vaniček od másla , atd., atd., avšak stále jsem nebyl spokojen s funkčností a účelností vytvořené formy. Pak mě napadlo poskládat „ohrádku“ pro výrobu formy ze stavebnice, kterou jsem nalezl na půdě. Po několika neúspěších se mi podařila vyrobit forma, která splňovala všechny mé představy.
   
Nyní Vám názorně předvedu postup výroby formy a samotného odlévání…

5. Namícháme potřebné množství Lukoprenu, tak, aby nám vznikla vrstva větší než 5mm a tím vytvoříme základní vrstvu, na kterou po zaschnutí položíme olůvko.

6. Poté přidáme řadu kostek a doplníme druhou vrstvu Lukoprenu, která by měla sahat do poloviny olůvka. Tím si zaručíme, že po odlití půjde odlitek bez větší námahy z formy vyjmout.

7. Po zaschnutí druhé vrstvy, odejmeme řadu kostiček a v každém rohu vyřízneme malé čtverečky, které po nalití poslední vrstvy vytvoří žádaný portikus a zabezpečí nám správné skládání formy při odlévání

8. Následně celou horní vrstvu natřete vazelínou, aby se Vám další vrstva nespojila a dostavte „ohrádku“ minimálně 5mm nad horní okraj olůvka. !Nezapomeňte řádně natřít vyřezané čtverečky v rozích! Nerozhoduje výška vrstvy, ale pokrytý povrch. Samotné olůvku natírat nemusíte



9. Poté nám již nic nebrání nanést poslední vrstvu a zakončit tím pracnější část výroby.
Forma se po vytvrdnutí musí ještě nechat půl hodiny „vypéci“ v troubě. Teplotu volím maximální a to 250 celsia. Při vypékání nesmíte zapomenout nechat puštěný ventilátor. Po vychladnutí je ještě nutné vyřezat otvor pro nalévání olova a drážky pro umístění drátů na očko či karabinku pro obrtlík. Olovo lze získat mnoha způsoby. Mezi nejlepší a nejlevnější jsou zátěže pro vyvažování kol u automobilů – pneuservis. Toto olovo je bohužel smíchané ještě s nějakou přísadou a po odlití jsou olůvka křehčí. Dalším zdrojem jsou sběrné suroviny, kde si ovšem trošku připlatíme, stále se však s celkovými náklady na olůvka pohybujete někde jinde než v prodejně.

10. K samotnému odlévání používám starou zednickou „fanku“, truhlářskou svěrku a dvě dřívka pro zpevnění a přímé rozložení tlaku při spojení formy. Dále nerezový drát, určený pro drátkování a k olovům s obrtlíkem kupované karabinky. Karabinky přitom zalévám do samotného olova.



11. Při odlévání musíme dbát na 100% suchý povrch formy, protože roztavené olovo při cca 320 stupních Celsia dokáže při kontaktu s vodou neuvěřitelné „ohňostroje“. Při odlévání je lepší pro jistotu použít ochranné pracovní brýle a rukavice. Olovo do formy naléváme co nejpomaleji, aby mohl unikat vzduch z formy a nevznikaly nám v odlitku dutiny. Nejlépe se olůvka odlévají v zimě, kdy formy mezi jednotlivým odléváním rychleji chladnou a tím se zkracuje i doba čekání. Pokud se nevyvarujeme odlévání i v těch největších letních vedrech, je dobré použít stolní ventilátor.
    Po vyjmutí z formy, lze olovo ihned ponořit do studené vody. V konečné fázi pouze kleštěmi odstraníme část vzniklou vylitím otvoru pro nalévání, případně dopilujeme pilníkem. Nyní Vám nezbývá nic jiného, než si vlastní výrobek vyzkoušet v praxi

autorem tohoto nápadu je  Martin Šípek