Čtení malých vodních toků

Vlády nad krajem se definitivně ujala zima. Bohužel opět ne ta Ladovská, ačkoliv odpočinek pod bílou sněhovou peřinou je přesně to, co si naše příroda zaslouží. Navíc by to znamenalo i jarní tání, kterého se nám poslední dobou nedostávalo a i to bylo jednou z příčin katastrofálního sucha v létě 2015. Zima dorazila v té podobě, jak jí poslední roky

známe. Kam až oko dohlédne se táhne těžké šedé nebe, z něhož je vyjímečně spadne bílá vločka. A pokud spadne, tak prakticky okamžitě roztaje.

Ani extrémně krátké dny nejsou rybářům příliš nakloněny. Po čtvrté hodině se setmí a času na samotný lov není nazbyt.Přesto se jedna výhoda na této roční době nalézt dá. Ocení ji především ti, kdo mají rádi lov na nejmenších vodních tocích.
Ty bývají většinu roku díky husté vegetaci na jejich březích prakticky nedostupné. V zimě ovšem flóra povadne a pohyb kolem potoků se stává snadnějším. Rybář tak má ideální příležitost si revír projít a vytipovat si místa na nadcházející sezónu.
Samotný lov bývá často komplikován tím, že osazenstvo potoků zimuje na několika vybraných místech a letní horké fleky zejí prázdnotou. Přesto nic nebrání vzít do ruky pickerový prut či jemný teleskop do 20 gramů s navázaným splávkem a vyzkoušet štěstí ihned.

A právě takovému čtení vody a hledání slibných míst na nejmenších tocích bych rád věnoval tento článek. Možná více než kdy jindy budou důležité fotografie, které článek provází. Nemusí se jednat přímo o fotky míst, kde lovím, ale o taková místa, která mohou být pro ryby i rybáře z různých důvodů atraktivní. Z jakých, to si povíme vždy u konkrétního místa.



Na první fotografii vidíme podjezí, snad nejfrekventovanější a nejprochytávanější místa na většině tekoucích vod. Dokonce i na malých zarostlých potocích, pokud vede k nějakému místu vyšlapaná pěšinka, bývá obvykle k jezu. Důvod je prostý. Většinou se jedná o nejhlubší a také nejširší místa široko daleko. Navíc je voda pod jezem prokysličená a přináší rybám potravu z  výše položených úseků. Pod jezy se tak můžeme setkat s většinou druhů ryb, které na dané vodě žijí. Ve velkém budou zastoupeni okouni, plotice nebo cejni. Na určitých vodách je šance narazit i na kapra, obvykle menšího. Podjezí bývají také tradičním štičím stanovištěm. Bohužel na malých vodách se většinou nedá počítat s úlovkem trofejního "krokodýla", možná proto, že mnoho štik je z malých vod odneseno sotva se velikostně překlene přes nejmenší povolenou lovnou míru. Pokud ovšem víte o méně známém jezu, určitě se vyplatí přidat před nástrahu lanko a prolovit klidnější úseky celého vývařiště, především vracáky kolem břehů. Podjezí nabízí výhody i negativa. Především zde díky větší hloubce a padající vodě nemusíme být tak ostražití jako jindy při lovu na tomto typu vod. Na druhou stranu ale podjezí přitahují pozornost i ostatních lovců a tak je jasné, že dostat se k úlovku na často prochytávaném místě není až tak snadné, jak by se mohlo zdát.



Naopak úseky nad jezy jsou rybáři často přecházeny jako nezajímavé. Přitom paradoxně nadjezí bývá delší, hlubší a celkově rozlehlejší než vymletá jáma pod jezem. Liší se ovšem charakter vody. Ta je klidnější, často téměř stojatá a vyžaduje tak naši maximální obezřetnost při pohybu kolem ní. Kromě ultra jemné přívlače jde o dobrá místa pro lov na plavanou, jelikož v nadjezích se často pohybují mimo jiné i největší tloušti revíru. Dostat se jim na kobylku je ale vcelku obtížná mise. A stejně jako v předchozím případě nabízí tato místa dostatek prostoru a potravy i pro štiky. K jejich přelstění můžeme využít například menších hladinových woblerů.
Dalším místem, které neujde pozornosti rybářů jsou soutoky. Mohou být libovolné, soutoky dvou potoků, výpustě z rybníků nebo jen koryta odvádějící vodu z polí. Vždy se jedná o atraktivní místo, obvykle s hlubší jámou vymletou v blízkosti břehu. Na potocích se mimo jiné jedná o dobrá místa pro zimní lov s pickerem. Soutok na fotografii je spíše ukázkou toho, jak by to vypadat nemělo. Jde o výtok z rybníka, přičemž celé okolí soutoku dostalo novou, nepříliš přírodní podobu. Což ovšem nijak nebrání tomu, aby se časem nejednalo o atraktivní místo k lovu.



O co jsou tato místa známější, o to víc je překvapující, že následující úseky jsou rybáři často přecházeny. Jde o místa, kde je potok z libovolných důvodů zúžen. Na úkor šířky ale bývají taková místa hlubší a se silnějším proudem. K jejich prolovení je proto třeba zvýšit gramáž jigové hlavičky nebo sáhnout po hlouběji pracujícím wobleru s širší lopatkou, který si i v silném proudu udrží stabilitu. Něco na způsob Salmo hornet či nejmenších modelů Bonito nebo Ugly duckling. A možná překvapí i osádka takových hlubokých táhlých úseků. S velkou pravděpodobností je budou obývat největší pstruzi a tloušti revíru, reálná šance je i na kapra či parmu, pokud v daném potoce také žijí.

Zajímavými místy jsou také meandry, neboli záhyby říčního toku. Bohužel v místech postižených regulací se s nimi už nesetkáme. Meandry jsou typickým stanovištěm tloušťů. Spolu s úseky řeky ve vesnicích je to místo, kde téměř zaručeně nějaké uvidíte postávat kolem břehů. Skutečně, právě vesnické úseky jsou snad nejklasičtějším stanovištěm této ryby. Ale zpět k meandrům. V těch využijeme menší hladinové nástrahy nebo pomalu tažené rotační třpytky. Ideální jsou také k lovu na plavanou, především lovíme-li po vodě s proudem dolů.
Pozornost si zaslouží i místa, kde se voda zklidňuje. Mám tím na mysli veškeré tůně a hlavně tišiny mimo hlavní proud. V takových místech se točí potrava, proud je zde minimální a pro ryby se jedná o velmi atraktivní místa. Zajímavé bývá především rozhraní mezi proudem a klidnou vodou tůně. Očekávat zde můžeme většinu rybích druhů, pokud se do potoka dostali jakýmkoliv způsobem kapři, s velkou pravděpodobností budou právě zde.



Pravým protikladem právě popsaných tišin jsou bezesporu peřeje. Vzhledem k velikosti revírů, o nichž tento článek je, spíše peřejky. Ovšem i na potocích místa s proudnou vodou skotačící přes kameny najdeme. Pokud to prostor dovolí, jde o zajímavé úseky pro muškařinu. Pokud ne, lze na nich s trochou cviku lovit i přívlačí. Odměnou může být pstruh, lipan, všechny druhy jelců a ostatní ryby proudných vod. Zajímavé a atraktivní jsou i místa pod peřejemi, kde je voda hlubší a klidnější, ale stále velmi dobře prokysličená.

Přecházet bychom neměli ani okolí mostů, můstků a lávek přes vodu. Ty poskytují rybám stín a hmyz padající z mostní konstrukce na hladinu. Obvykle jsou v rybářských periodikách opěvována okolí mostních pilířů. S luxusem lovu kolem nich se bohužel musíme rozloučit čistě z pragmatického důvodu, že můstky přes malé potoky pilíře uprostřed toku postrádají. Při  stavbě mostů ale často došlo k úpravě říčního břehu pro jeho usazení a po několika letech může přinést právě prolovení okolí břehů zajímavá překvapení.
Různé zásahy do toku řek i potoků jsou dnes bohužel na denním pořádku. Řeky jsou napřimovány, koryta dostávají novou podobu, která si počtem záchytných stanovišt pro ryby nezadá s vanou. Stačí ale počkat pár let, či spíš pár povodní. Tu se uvolní kámen, tam vznikne naplavenina na říčním dně. Je však třeba umět takovou řeku dobře "přečíst" a všímat si i těch malých, na první pohled nenápadných odlišností. Navíc při každé větší vodě si řeka stejně dokáže najít svou původní cestu a tak se nabízí otázka smysluplnosti takových zásahů do našich řek. To už je ale jiná kapitola....

Lovíte-li na vodách regulací nedotčených, je hledání potenciálních rybích stanovišť daleko snazší. V letních měsících se vyplácí sledovat místa pod větvemi nakloněnými nad vodu. Vítaným pomocníkem nám budou polarizační brýle, které nám umožní nahlédnout do tajemného světa pod vodní hladinou. Větve u hladiny poskytují rybám úkryt i potravu padající z nich dolů. Rybářům naopak ztěžuje šance se k rybám nepozorovaně dostat. Tato místa rádi vyhledávají tloušti, pstruzi a okouni. Z nedravých ryb zde často narazíme na cejny.



Do určité míry podobná situace se skýtá na místech s podemletými vyššími břehy. Pokud je podemletý břeh, na kterém lovíme, je nutné dbát na větší opatrnost při pohybu kolem vod. Lepší situace je, nahazujeme-li na tato místa z protějšího břehu. Jen je důležité přesné nahazování a určitá obezřetnost. Většinou jsou v blízkosti podemletých břehu velké stromy a jejich kořeny  zasahují až do říčního toku. Počet obyvatel našich krabiček s nástrahami se tak může rapidně snížit. Na druhou stranu nám ovšem může být odměnou pěkný pstruh, okoun nebo štika.

Jak celý článek zakončit? Chtěl jsem se tomu původně vyhnout, ale nakonec použiji mnohokrát zopakovanou větu, že nejmenší vody jsou také ty nejsnáze zranitelné. A své tvrzení podpořím příhodou z letošního léta. Během prázdninových veder potok téměř vyschnul, voda se držela jen v hlubších tůních. A v nich byly koncentrovány i ryby. Naštěstí velká část z nich byla rybáři slovena a přenesena do nedalekého rybníku. To však samozřejmě na celé délce toku nebylo možné. S podzimem a návratem hladiny k normálu jsem se proto vydal podívat, zda na potoce něco přežilo. Přežilo, po dvou ulovených okounech a jedné skoro mírové štice jsem spokojeně zabalil. Bohužel mi spokojenost vydržela jen do doby, kdy jsem se dozvěděl, že jedno z nejzajímavějších míst na potoce opakovaně navštívil rybář se splávkem a hnojáčky. Výsledkem jeho chytání byly dvě desítky odnesených okounů (spíše okounků) a pocit, že navštěvovat toto podjezí už nemá smysl. Možná za to mohl fakt, že bylo z celého potoka nejsnáze dostupné a blízko se dalo zaparkovat auto. Lidově řečeno, v  roce 2015 dostal tento tok vcelku zásadně "na prdel". Nezbývá tak, než doufat v lepší zítřky, aby místa popsaná v tomto článku nebyla atraktivní jen vizuálně.

Lukáš Ardon

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.